Na naše mužstvo vychází volný termín, na Havířov se řítí sněhová bouře a tak sedáme do auta a vyrážíme si „zpříjemnit“ středeční podvečer na zimák do Poruby, kam má přijet tým Přerova + snad nějací jeho fanoušci…
Vstupné 40 kaček, ochranka velice málo početná, hrozné pivo Ostravar téměř bez pěny, rozlévaná kola, nějaké dietní párky, možná vařená klobása, za chvíli začíná zápas a tak se díváme, kam se usadíme, abychom měli dobrý výhled nejen na led, ale především na sektor hostů. Přerovští si jej dělají jinde, než kde většinou bývá, konkrétně na tribuně nad hlavním bufetem…
Domácí: Kotel tvoří asi 20 dětí, nejstaršímu z nich je tak 13 let. vyvěšenu mají svou vlajku, kterou jim dělal klub, neustále mlátí do dvou bubnů a tak jejich fandění téměř nejde slyšet… Zaujali především pokřiky „My jsme město velkoměsto hej hej Poruba“ nebo pokřikem na hostujícího hráče „Kokote“ :-). Těsně před koncem se nechají inspirovat hosty a několik z nich se svléká do půl těla…
Hosté: Těch se ve svém „sektoru“ schází 19. Fandí po celý zápas, avšak stejný problém jako u domácích – zcela jasně je přehlušuje buben, který to navíc nemá těžké, neboť po většinu utkání se do fandění zapojuje snad 7 lidí. Svou demenci předvádí tím, že ve druhé třetině křičí „Zkurvená Poruba“, aby pak na konci zápasu řvali „Zdravíme Porubu“. Mrákoty mne braly také tehdy, když jsem z jejich chřtánů slyšel bez jediného slova nepozměněnou opakovačku „Všichni co tu stojíme“. Na to, že jsme čorkaři ligy, tak naše pokřiky kopírují směle… Dvě třetiny se zřejmě přesvědčovali, zda-li je na zimáku bezpečno, neboť nevím, jak jinak si vysvětlil, že jejich menší, ale docela hezká vlajka, je vyvěšena až na závěrečnou třetinu… Po zápase si užijí děkovačku a vratkou chůzí se odebírají k autům a na svinovské nádraží… (máme i nějaké fotky sektoru hostí, ale těžko říct, zda-li zveřejňovat, aby nás někdo nenařknul, že fotíme polonahé občany, kteří dle své tělesné schránky opustili relaxační centrum Osvětim).
Do auta sedáme i my a jedeme si spravit náladu do jednoho havířovského šenku, ve kterém si servírka zapomněla vzít vrchní díl oblečení. A tak to v té hospodě bambelalo a třelo o sebe, až to hezké bylo…