Máme za sebou 3 velice náročné středeční výjezdy a konečně jsme se dočkali výjezdu sobotního. Havířovský fanoušek je náročný a tak spokojenost s bodovým ziskem týmu u mnohých není. Avšak havířovský fanoušek je také věrný a oddaný, což dokázal právě sobotním výjezdem do Nového Jičína…
Zatímco mnozí naši rivalové nevypraví autobus do podobně vzdálených destinací, havířovský fanoušek se do sobotního busu hlásí jako o život, až sami s otevřenou pusou koukáme, jaký je o výjezd zájem. Nevím čím to je, ale trojbarevní jezdí do Jičína hodně rádi. Ti první se na Plechárně schází asi hodinu a půl před odjezdem. Doprovod většině výjezďáků dělá tradiční manželský pár – vodka + rum. Přesně o půl čtvrté vyjíždějí od Plechárny dva přeplněné busy, kterými cestuje přesně 105 fanoušků… Ten druhý má původně cestovat do pracovního tábora, ale prvnímu busu se nedaří jej setřást a tak oba jedou pohromadě.
Výbornou náladu nikomu nebere ani malé bloudění někde za Ostravou. Kousek za Frýdkem pak kuřnem a čurnem a pokračujeme dál, směr Nový Jičín. To už otravují policisté, volající, že se na nás napojí tam a tam, holt panika po našem předminulém zápase v Jičíně panuje mezi domácími činovníky a policisty stále.
K zimáku přijedeme asi 20 minut před utkáním, u brány vedoucí do sektoru pro hosty jsou už sešikovány asi 4 antony frýdeckomístecké zásahovky. Do análních otvorů rveme pyrotechniku a procházíme dovnitř. Místní pořadatelé, společně s ochrankou, si připravili netradiční překvapení. Náhodně vybírají jedince, kterým dávají fouknout a některé, za jejich nafoukané hodnoty, odmítají pustit na stadion. Naši minisoutěž v nafoukaných promile vyhrává favorit, na kterého byl nejnižší kurs. Pilina se připraví, cosi zamrmlá o diskriminaci, do úst vloží přístroj a fučí jako hurikán Sandy. Šup, a je tam – 3,70. Pořadateli se otočí oči v sloup a už už žene Pilinu ven. Přimluvím se za něj, zaručím se, že nejpozději ve 3. minutě stejně usne a tak je tento havířovský bohém vpuštěn do hlediště… Další zajímavé hodnoty byly 2,80 nebo 3,00, ale na Pilinu toho dne nikdo neměl… Díky těmto móresům nebyli vpuštěni asi dva fanoušci, ale jak se později dovídám, na hokej se ten den nějak dostali…
Sektor pro hosty je opět opatřen mříží. Loni byla hnusná, rezavá, poté ji sundali a namontována byla zase až v posledních dnech, premiéru si odbyla při utkání Jičína s Přerovem. Letos je klícka alespoň natřena do našich klubových barev a tak se dá, s notně přivřeným okem, akceptovat… Havířováci míří do svého sektoru, první natěšenci se těší na placky. Ochranka však nechce nikoho pouštět, kompromis je pouštění po třech lidech. Když se na to podívám zpětně, je to možná dobře. Takhle jsme aspoň byli drženi v sektoru, ve kterém chybělo minimum lidí. Kdoví, jak by to dopadlo, kdyby k bramborákovému okýnku zavítali všichni labužníci najednou… K ochrance ještě pár slov. Je pro mě docela úsměvné, jak nás zápas co zápas, výjezd co výjezd, osahávají, někteří čtyřprocenťáci využijí i jedinečné životní šance a obkrouží nám varlata, stejně ale vždy proneseme vše, co pronést chceme. A tak rada pro všechny ochranky do budoucna. Serte na šacování, ušetříme Vás nahmatání různých tělesných výrostků, zachováte si hrdost a my to stejně odpálíme :-).
Ještě před utkáním dorazí několik fanoušků autem, jedni jdou do sektoru k nám, druzí se usazují hned vedle klece, jelikož pokud přišli hlavním vchodem na zimák, tak možnost jít do sektoru pro hosty vlastně ani nemají. Na plot věšíme vlajku rumařů (HZ tentokrát zůstává doma, neboť 2 vlajky se zde stejně nevejdou), spíkr sedá na plot, hráči se sklánějí k úvodnímu buly a utkání může začít. Havířovských je nakonec 124.
Naproti nám se formuje i kotel domácích a taktéž o sobě od úvodní minuty dává vědět. Je velice vhodní k nim utrousit pár slov. Na to, jakou známe bídu, co se týče novojičínského kotle, tak tentokrát pro mne byl velkým a milým překvapením. Počet lidí v kotli si neodvážím tipovat (50-100), ale od prvních minut fandí velmi dobře a hlasitě. Je jasné, že hodně jim uškodilo brzké vedení Havířova, které jim mohlo vzít vítr z plachet a kdoví jak by to vypadalo, kdyby byl stav opačný. Pod kotlem mají pověšeny 3 mini vlajky, několika menšími vlajkami mávají nad hlavami, k tomu mají i pár malých obouruček. V zápase vhodí na led asi 15 konfet, ke konci mají nějaké choreo + interiérové ohýnky, ale plachta byla velice nečitelná. Choreo nic moc, ale opravdu oceňuji jejich snahu se nějak prezentovat. Jak říkám, domácí na mě udělali velmi dobrý dojem. A pozor! Abych nezapomněl – po celé utkání fandili zcela bez bubnu! A vy, kteří si jejich buben pamatujete, tak musíte uznat, že to tentokrát byl velký balzám pro naše sluchová ústrojí! Já nemám problém pochválit našeho soupeře v hledišti, ale docela úsměvné bylo, když člověk píšící onlajny napsal, že hosté sice vyhráli na ledě, ale domácí v hledišti :-). Musel jsem se za břicho popadat, když se ta informace ke mě dostala. Vyvrátili ji všichni přítomní na zimáku, hosté i domácí a tak tomuto pisálkovi bych vzkázal asi jediné – „Zahoď počítač…“ Lépe o působení hostů na zimáku možná vypovídá příspěvek na diskuzním fóru Jičína od člověka přímo aktivního v kotli domácích: „Havířovští včera na stadioně? Asi jiná liga, no… To, co předvedli oni, to jsem v naší soutěži snad ještě nikdy neviděl, RESPEKT!!!
Ale aby nebylo moc chvály na hostující tým, tak si myslím, že my, jakožto fanoušci NJ jsme předvedli také hodně solidní výkon :-).“
Teď tedy k těm hostům. Spíkr má svou práci dnes velmi usnadněnou, jelikož trojbarevným je takzvaně do zpěvu. Hosté se baví, i díky brzkému vedení pak fandí od první do poslední minuty. Jejich dopping graduje ve třetí periodě, kdy na plotě už není spíkr jeden, ale 3. Sektor skáče, zpívá, prostě paráda. Prim hraje chorál o tom, že „My jsme AZet“, pozadu nezůstává ani druhá novinka „Hej bejbe“ :-). V nízké hale je dobrá akustika, fandění obou táborů se dobře rozléhá a tak se zápas hraje ve výborné druholigové atmosféře. Jak říkám, fandění na podtrženou jedničku! Hosté se prezentují i optickou prezentací, ve třetí třetině roztahují nad hlavy velkou bílou vlajku „AZ“, kolem ní je pak máváno asi 20-ti vlajkami na tyčích.
Samotnou kapitolou, kterou bych chtěl zmínit jsou pak místní vyhlášené bramboráky. Labužníci ze Slezska (po třech, po čtyřech lidech – jak si usmyslí ochranka) na ně chodí celý zápas. Ten si jich nese 5, ten 3, támhle ten 4. Je to prostě velká delikatesa, na kterou zde mnozí jezdí. Při uspokojení našich chuťových buněk nám vycházejí vstříc i domácí, kteří za nás stojí frontu a nosí nám je na sektor :-). Nakonec jsou snad uspokojeni a najedeni všichni a my tak můžeme, řádně umaštění, mířit k děkovačce… Na tu se nakonec dostávají všichni havířováci. Píšu všichni, jelikož během zápasu se najdou tací, kteří z různých důvodů vpuštěni nejsou. Někteří za opilost, někdo za pyro, jiní pak za ukořistěné symboly domácích. Ochranka však zachová lidskou tvář a tak na závěrečné minuty pouští všechny dovnitř.
Děkovačka je velice dlouhá a kvalitní. Hosté zapalují 2 race, 2 žluté ohně a nějaké strobáče, ještě jedno překvapení pak nechytlo. Škoda. I když možná dobře :-). Vyvoláme nějaké hráče, prim má autor vítězné branky, kterému byl přislíben vítězný bramborák. Gólová volba padla na Martina Kasperlika, bramborák je posypán zbytkem pyrotechnického popela a tak kdoví, zda-li se do něj nakonec s chutí zakousl :-). Ale měl by. Je z Třince a tma na nějaký ten popílek musí být zvyklý…
Po utkání opouštíme mlhou zahalený zimák a valíme do busů. Jsme varováni zásahovkou, že za námi pojede až do Frýdku a že po dobu jejich doprovodu nesmíme nikde stavět. Hergot, to jsou mi novoty… Chvíli před Frýdkem, na jedné malé a útulné benzínce, stejně zastavíme. Banda se občerství a jedeme dál. Po chvíli nás však obklíčí blikající antony, z nich vylezou připravení těžkooděnci a žádají jediné. Dle slov jejich náčelníka jim nevadí nějaké odcizené Red Bully a jiné „maličkosti“, ale kurva, prý se nehneme z místa, dokud nebude vrácen ten 10-ti litrový motorový olej :-). Tak to je šílenost. Frajer si chtěl z výjezdu dovézt kanistr a pořádat velkou hranolkovou párty. Se divím, že nevzal karton kečupů :-). Zatímco vedeme debatu o tom, že je to určitě nasazený agent z Karviné (olejář), který nám chtěl škodit, tak olej je vrácen a my můžeme pokračovat do Havířova. Za bujarých pokřiků (My jsme AZet olej olej olej) přijíždíme na Plech, dáme nějaká pivka a před šenkem pak mladí odpalují nějaké to pyro. Nevím, kde to vzali, ale odpalují to tak 3 hodiny vkuse. Den je pak zakončen příjezdem rychlé záchranné služby, neboť náš nový maskot – Péťa Kabelka – kolabuje po vystoupení z busu a tak si jej do péče berou lékaři. Nevím, zda.li jej zmohla ta láhev, kterou otevíral cestou zpět (to byl ještě v pohodě) nebo zda-lo mu nepodlomila nohy psychika, když policisté našli ten olej právě v jeho batožině :-). Pozor, Kabelka jej nevzal, to jen viník byl tak fikaný :-).
Den je u konce. Parádní výjezd. Opravdu výborná zvířecí atmoška, výhra na ledě, zábava mimo zápas. Tak to má být… Ve středu se zase představíme doma. Přijede Prostějov. Hosté k tomu utkání přistupují zodpovědně a vypravují autobus (mikrobus?). Jakožto domácí bychom tu zodpovědnost měli násobit dvěma. Co se v tomto případě skrývá za slůvkem ZODPOVĚDNOST, to ani nemusím připomínat!