Po oslavách vítězství ve 2. lize skupiny východ máme pramálo času na zorganizování autobusového výjezdu na brněnskou Techniku, lidé mají prakticky jen 24 hodin na hlášení se. Zprvu to nevypadá, že bus naplníme, po dlouhých úvahách jej ale objednáme a spoléháme na to, že lidé se přihlásí na poslední chvíli.

Když už je bus prakticky naplněn, plány nám narušuje opět počasí, od středečního rána sněží, internet je zaplaven zprávami, kterak kolabuje doprava mezi Ostravou a Olomoucí. Hráči i proto posunují odjezd k utkání a vyjíždějí dříve, my jsme závislí na lidech, kteří mohou až na poslední chvíli a tak vyrážíme v předem stanovený čas, tedy 3 hodiny před zápasem. Osádka busu je docela netradiční, několik výjezďáků vidím poprvé a tak je otázkou, jak to dnes bude vypadat. V Olomouci nabereme posledního pasažéra, to už v buse opadá prvotní oťukávání, lidé pendlují tam a zpět, nálada výborná.

Po příjezdu do Brna se nás ujímají dvě auta městské policie a navádějí nás na přilehlé parkoviště, zpoza okna pozorujeme smutné chátrání historicky slavného kolosu jménem Lužánky. Z parkingu se 45 autobusových přesunuje k zimáku, hráči nám nechávají 7 lístků, které si prodáme mezi sebou, abychom zacelili mírnou ztrátu za bus, většina havířovských se pak do sektoru dostává zadarmo, jelikož pořadatelská služba u vchodu je absolutně mimo. Autobusoví i mnoho automobilových přicházejí na zimák až těsně po začátku utkání, člověk píšící onlajny už píše o tom, kterak se na naší návštěvě projevil všední den a že nás dorazilo maximálně 30. To je zpráva pro internetové honiče z Přerova, Karviné či Písku, kteří najednou onanují nad tím, jak nás nejezdí málo. To je krása. Ti, kteří si nás dle aktivity výjezdů mají brát do huby co nejméně. Alespoň všichni vidíme, kde je ten mindrák zakořeněn. Je to stejné, jako bych se smál kamarádovi, že jeho penis měří 16 cm a pak vytáhl svůj třinácticentimetrový :-).

Ale zpět k zápasu. Jak už jsem řekl, sektor se kompletně zaplňuje až několik minut po úvodním buly, mezi havířovskými opět otec Honzy Kolaříka, ze kterého se stává věrný fanoušek, i s panem Kolcem staršm je pak přítomno celkem 104 havířovských, což je super počet a o dvě osoby překonáváme loňský počet z Hodonína. Vyvěšeny jsou 2 menší zástavy (Abstinenti a malá Rum Boys). Koukám po sektoru a ten se mi docela líbí. Podobný jako v Opavě, tedy asi 4 řady, trošku roztáhnutý do stran. Celkově je na zimáku, který se zimákem dá nazvat jen proto, že je na něm zima a hraje se hokej. 300 diváků, čili třetina jsou hosté. Seskupíme se a začínáme fandit.

Akustika parádní, super, špica, bomba. Support se parádně rozléhá po celé hale, trochu mi to připomíná Valmez. Mé nadšení z našeho fandění se zastavuje ve chvíli, kdy poprvé uslyším domácí. Fandit je slyším asi jednou za celý zápas, zato 60 minut permanentně valí do tří bubnů, hlava nehlava. Nic odpornějšího jsem asi v životě neslyšel, kam se na to hrabe novojičínská popelnice. Jeden z bubeníků je opravdu chlapec k pokoukání. Mladík romské národnoti, v dresu Komety Brno, na zádech jmenovka „Čert“ :-). O přestávce jej potkáváme u haly a částečně z legrace mu nabízíme, že od něj odkoupíme paličky, hlavně ať už je klid. Čert argumentuje tím, že když vypadla Kometa, tak si přišel alespoň tady zabubnovat :-). Od známého z Komety se pak dovídám, že dát tomuto mladíkovi 2 gramy trávy, zabubnuje komukoli, klidně i nám. Ano, i takoví jsou prý v oficiálním fanklubu Komety. 

Ale zpět ke slezanům, kteří jsou v hale jako doma. Spoustu lidí ze sektoru, stejně jako v buse, vidím na výjezdu prvně, minimálně třetinu dnes tvoří lidé pracující a studující v jihomoravské metropoli, všemu dominují chlapci z DC, kteří na výjezd vyrazili šalinou. Třešinkou na dortu je pak zástupce Estonska, který je mezi trojbarevnými také. Ti, jak už jsem řekl, fandí od samého začátku výborně, support se pak zvedá po gólu Honzy Maruny, který přijíždí slavit přímo pod sektor hostů (toho dne domácích), několik havířováků skáče na plexi a samou radostí kradou hokejku Markovi Zientkovi :-). Jen na chvíli. Hokejka vrácena, hraje se dál. Když už jmenuji některé naše hráče, musím zmínit Radima Haase, který ař je zraněn, ač nemusí a ač může být v pohodlí doma, tak stojí na naší střídačce, vyjel prostě se svým týmem! Dobře, Hasáku!

Nálada je výborná a pokud jsem čekal, že netradiční uskupení havířovanů se negativně projeví na doppingu, tak jsem se mýlil. Fandí opravdu skoro všichni, je to parádní, často se mi z toho zvedá penis. Náladu tak kazí jen fakt, že pro hosty není připraven žádný stánek s občerstvením, pro pivo a malé pochutiny si musíme chodit venkem a obejít skoro celou halu. To Starobrno je ovšem nějaké divné, naše slezské rypáky na to nejsou zvyklé… Když už se prá mladíků vydává pro pivo, okoukne i nějaké ty brněnské, pár symbolů mění majitele a končí v našich rukou, ať už se jedná o šaliky Techniky či Komety. Kometu také několikrát za zápas urazíme pokřikem, jelikož tušíme, že někteří komeťáci nás určitě přišli omrknout.

Ve třetí části hry si připravíme nějakou tu prezentaci. Malinko jsme podcenili náš počet a přivezli si jen 60 bílých balonků, ty jdou nahoru, k nim je pak máváno jednou vlajkou na žerdi. Zbylou dvacítkou vlajek je pak máváno o pár chvil později. Zápas pomalu končí, kluci na ledě vyhrávají, na děkovačku je už několik fanoušků přítomných na ledě, zažehají se 3 červené ohně (Sekuritka mírně jančí, absolutně neví, co se to děje), zpívá se a veselí se. Moc pěkné…

Po utkání následuje odchod zpět na parkoviště, na kterém čeká náš autobus. Cestou zpět se do průvodu slezanů infiltruje pár brňáků (Kometa? Zbrojovka?) evidentně slídí po vlajkách. Dva z nich postávají u hostujícího busu a sledují člověka nesoucí dvacítku vlajek na tyčích. Jsou však (docela se štěstím, i díky své vizáži) odhaleni a vyzváni, aby dokázali svou totožnost (chovají se jako havířovští). Jeden ihned odmítá a rychlým krokem odchází, druhému je dán výchovný a odchází také. Násilí v zárodku zaznamenají i policisté, ti nám svítí dálkovými světly do rypáků a tak nasedáme do busu a opouštíme Brno. Od domácích docela dobrá, leč neúspěšná akce…

První zastávka je v mekáči na Rohlence, slavíme, veselíme, chlastáme, žereme a možná i smrdíme, kdo ví. Obsluze se ztratí asi 15 zákusků a je připravena na nás volat policii. Za pár minut přijíždí hráči, pozdravíme se s nimi, nasedneme zpět do busu a už valíme do Havířova. Písničky z impulzovic krabičky nám hrají na dobrou noc, světla zhasínají, slezané ulehají ke spánku. Kdo nejel, může jen litovat. Známý český film s názvem Nuda v Brně se opravdu nekonal. Byla to antinuda! Každý z přítomných jistě uzná, že si užil vskutku parádní výjezd, který nenarušilo vůbec nic. Díky všem, kteří vyjeli (především díky velmi pěknému počtu brňáků, kteří nezapomněli na to, kde jsou jejich kořeny), fandili a slavili výhru! My jsme AZet!