Dnes se opravdu bojím jít na zimák. Bojím se síly soupeře (a teď nemyslím jeho sílu na tribunách), bojím se návštěvy, bojím se kvality kotle. No prostě žádné lákadlo, abych se na ten zimák těšil. Ale jo, já se vlastně přesto těším, protože každý prvoligový zápas by pro nás měl být svátkem a pro mě samotného určitě je!

Po klasickém předzápasovém rituálu, kterým je vyvěšení vlajek (z tradičních dnes chybí DC zástava), se formujeme v sektoru. Neschází se nás určitě tolik, kolik bychom si představovali, přesto však z minulosti víme, že i v nikterak oslnivém počtu se dá předvést velmi kvalitní hlasová podpora. Navíc je třeba zmínit zajímavý fakt. Náš sektor domácích vlajkonošů je hodně velký, vleze se do něj spousta lidí a tak jeho menší zaplněnost může opticky působit, že těch lidí je, oproti našim konkurentům, málo. Ale i dnes je to necelá stovečka. Jenže jinak vypadá stovka u nás a jinak pak třeba v Mladé Bolce, kde ten sektor mají menší, tudíž to zkresluje. Na druhou stranu je třeba zmínit, že ty počty musí jít nahoru! Od prvního buly hlasitě fandíme a už podle úvodních několika chorálů je zřejmé, že nás v tom hala nenechá a bude tak panovat velmi dobrá atmosféra! Je to super, je to poslední dva domácí zápasy, jako by se lidé (v sektoru i na tribunách) semkli a s pocitem, že nás není tolik, dali do toho fandění něco navíc.

V sektoru hostů nula, ale to není nic překvapivého a tak se věnujeme sami sobě a ženeme tým kupředu. Během přestávky pak dolaďujeme sobotní výjezd do Olomouce, lidé se hlásí dál a dál (netuším, zda-li pod tíhou argumentů, že dnes na ledě vedeme -) ) a tak nyní můžeme s dobrým pocitem říct, že vyjedou 3 plné busy! Ale zpět k dnešnímu utkání s Litoměřicemi…

I ve druhé třetině se fandí velice dobře, dnes je kvalitní podpora pravé strany, která i několik pokřiků či chorálů rozjíždí sama od sebe a tak spíkr má dnes obtížnější pozici, to když musí sledovat kotel, sledovat musí pravou stranu a zády k hřišti pak také trochu sledovat dění na ledě, protože i podle toho se odráží jeho repertoár… No prostě nic snadného, proto si každý spíkr zaslouží velké uznání. Nedávno jsem počítal, že za těch 3 a čtvrt roku si alespoň na jednu třetinu zkusilo spíkrovat zhruba 10 nebo 11 lidí. Díky všem! 

Ve třetí části hry se mění člověk sedící u bubnu, na můj vkus je sice toho bubnování trochu víc, než bych si přál, zároveň je však vidět velký progres, prostě léta praxe této osoby u tohoto hudebního nástroje jsou znát. Vizuální prezentaci na na dnešní utkání nepřipravujeme žádnou a tak se plně věnujeme fandění. Jo, ve třetí části hry mohl být ten fanatismus ještě větší, vzhledem ke stavu skóre, ale i tak je to velmi dobré. Tak jak jsme v první minutě utkání začali, tak směřujeme i k závěru, stále kvalitně…

Pochvalu pak zaslouží také dva chlapci, kteří valnou část zápasu zabírají místa v horních řadách kotle a hecují lidi kolem sebe. Ono někdy je třeba použít toho virtuálního biče, protože v těch horních řadách se leckdy schovávají nefandící čumilové. Proto nebuďte zhrzení, když Vás náhodou někdo okřikne či napomene, ale do sektoru se opravdu chodí stát, tleskat, fandit…

Kluci na ledě zápas zvládnou, v hale panuje nadšení, lidé se po dlouhé době těší na plnohodnotnou děkovačku. Zvěř zazněla během utkání hned několikrát a tak při děkovačce volíme jiný chorál, ono je fajn, když to není stále stejné, když se to něčím oživí, děkovačku si společně vychutnáme a valíme na pivo. Dnes bude chutnat!

Dnes jsme v hledišti naplnili to pověstné přísloví, o kterém se vedou debaty a každá žena na něj má jiný názor… Lze zahrát s malým kašpárkem kvalitní divadelní představení? Nechme tuto otázku nezodpovězenou… Avšak my dnes opět dokázali, že i s malým početním potenciálem se dá zahrát velké fanouškovské divadlo! Super, díky Vám, jen tak dále… Jsem spokojený s tím, co se na ledě i na tribunách dělo. Možná i proto píšu svůj report před sedmou hodinou ranní, i když jsem z hokeje dorazil domů před půlnocí. Já to tak mám, nemohl jsem dospat, miluju AZ… V Olomouci naviděnou, bando…