Možná top výjezd této sezóny, jeden z top výjezdů za poslední roky. Tyhle přívlastky byly známé mnoha AZeťákům a tak hlášení se na autobusový výjezd do Olomouce odstartovalo nebývalou mobilizaci, to když 14 dní před špílem byly 2 plné busy. Lidé také zřejmě slyšeli na cenově výhodnější výjezd, tahle kampaň se nám do budoucna osvědčila…

Blíží se den D, nejsme na něj dostatečně připraveni po ultras stránce, ještě den před zápasem vlastně nevíme, čím se chceme prezentoval, nevíme, zda-li máme k dispozici tělocvičnu na malování a tak páteční odpoledne strávíme několikahodinovým nakupováním a až večer vymýšlíme, co z nakoupených ingrediencí uvařit…

V den utkání se scházíme už před desátou dopolední, na rozbruslení A týmu potkáme Martina Potočného, čekajícího na svého syna, kterému skončil trénink, Potoka zmiňujeme kvůli jedné věci, ale na tu si počkejte až na samý konec dnešního příběhu.

Schází se nás něco přes deset, nesmírně nás tlačí čas a tak je třeba se rychle pustit do práce. Stříhá se, lepí se, maluje se a i když jde práce od ruky, jsme stále ve velkém časovém presu a není jisté, zda-li stihneme vše, co jsme si předsevzali…

Vše se nakonec stíhá tak tak, trochu problémy s rozdělením do autobusů, avšak časové manko máme jen 6 minut oproti plánovanému výjezdu, 152 natěšených havířováků ve třech plných busech vyráží směr hanácká metropole!

Hned na první zastávce, kousek za klimkovickým tunelem, se rozhodujeme pro společnou fotografii, tenhle plán mám v hlavě už dlouho, mnohdy jsem pochyboval, zda-li budou lidé ochotní, v dnešním počtu jsme to museli zkusit a ono to vyšlo parádně. Všichni z autobusů + i řidiči (samozřejmě fanoušci AZetu) se za hurónského řevu fotí, po zbytek pauzy se popíjí, vykuřuje, skotačí, panuje výborná nálada, banda se už nemůže dočkat cílové stanice. Nutno také zmínit, že už na této zastávce nás z dálky nenápadně pozoruje jedno policejní auto…

Po příjezdu do Olomouce nás předjíždí několik blikajících policejních aut, několik těžkooděnců. V busech neskutečná natěšenost, po vystoupení u zimáku se v pěkné bandě formujeme na jakoby náměstíčku před vchodem na zimák, spíkr na schodech několik metrů nad námi rozjíždí první chorály, zní to skvěle, atmosféra houstne!

Kupujeme lístky, přemýšlíme, jak pronést pyrotechniku, já při vstupu na zimák už tak nějak automaticky roztahuju ruce a čekám opravdu důkladné prohlídky. Jaké je mé překvapení, když se mě nikdo ani nedotkne (a já opravdu nezapáchám) a slovy „v pohodě, běž“ mě pořadatel popohání dovnitř… Na zimáku je nám vyčleněna jakoby celá tribuna za bránou. Ano, je to za bránou, ale je to skvělý sektor! Strmější tribunu jsem snad v životě neviděl. Ihned se formujeme do její horní prostřední části, pod sektor věšíme vlajku Havířovské Zvěře. Svou vlajku vyvěšují také RBH (starší a menší kousek) a Abstinenti, nad sektorem pak visí vlajky Slezský Havířov a DC.

Fandíme už několik dlouhých minut před příjezdem hráčů na led, ověřujeme si, že akustika v této plechové aréně je opravdu vynikající. Do haly si nakonec najdu cestu téměř 1900 diváků/fanoušků, udeří sedmnáctná hodina a vhozením buly je utkání zahájeno. Po naší ohlušující Zvěři mířím očima k domácím, dovolte mi o nich několik více řádků, je opravdu o čem psát…

Den zahajují fanouškovským pochodem městem, no, podle počtu pochodujících to byla spíše ostuda než pochod, za zmínku stojí také vyřvávání sloganu A.C.A.B., kdy se syrečkáři zřejmě cítili hrozně drsní, škoda, že jim ta drsnota nevydržela aspoň pár hodin. Protože při vyvádění havířováků skandují „Vyveďte je ven“, podporují a tleskají práci policie. Nuže myšlenkový obrat o 180 stupňů, ztráta jakékoli hrdosti a jasný důkaz toho, že předzápasové křičení proti policii byla jen pouhá póza.

Samotnou kapitolou jsou také olomoucké (ne)vlajky, které dnes (ne)visí. Za léta ježdění a chození na hokej jsem zažil jen hodně málo událostí (zda-li vůbec nějakou), které bych hodnotil tak, jako tuhle. Neskutečná demence, trapas, ostuda s obrovským O na začátku. Domácí, ačkoli při svých zápasech vlajky běžně věší, tak dnes nevyvěsili žádnou z nich! Místo nich vyvěsili jen nějaké 2 žluté plachtičky a na nich nápis „Dneska radši ne“. Nuže naše dnešní choreo se bude krásně hodit, ale o tom později…

K olomoučákům chci říct i něco pozitivního, ve svém sektoru se schází v poměrně slušném počtu a já si myslím, že ačkoli je neslyšíme, tak že i solidně fandí (mám takové zprávy). V první třetině si pak připravují svou jedinou prezentaci, když ve svém sektoru roztahují velký nápis Ultras Mora se znakem svého „sdružení“. Jo, se svým dílem budou jistě spokojeni, ale dvě velké výtky k tomu najdu… Jednak je choreo na odporném hnědém papíru, což nepůsobí esteticky hezky a tím že vytahování trvá hrozně dlouho, tak aniž by přední část byla ideálně roztažena, tak zadní část se už trhá a balí, zřejmě už lidé chtěli vidět na hokej :-).

Abych ale jen nekritizoval, už výše jsem zmínil, že olomoučtí solidně fandí, hodněkrát (třeba oproti Boleslavi to bylo mnohem lepší) si odpovídají v boční tribunou, klepu si však na čelo, když spustí pokřik „My jsme Mora, vy nejste nic“… 🙂 A nedělám si iluze, že takových demencí by se našlo ještě víc, jen jsem je prostě neslyšel… Proto jen z vyprávění vím, že když bylo do konce zápasu asi 5 minut a utkání se dohrávalo bez nás, spustil olomoucký kotel chorál dne – „Není vás slyšet, vy kurvy…“ 🙂

Neslyšel jsem je přes výborné fandění Slezanů. Ti mají jádro sektoru uprostřed tribuny, mnoho lidí je však i na křídelních částech, celkově nás na tribuně za bránou je 305, což je neskutečný počet !!! A to ještě nepočítáme havířováky rozeseté různě po stadionu, těch bylo několik dalších desítek…

Od první minuty fandíme skvěle, o dirigování supportu se snaží 3, místy až 4 spíkři, má to výbornou úroveň, utkání se hraje v parádní atmosféře, tak to má vypadat! Po letech jsme na výjezd dokonce vzali buben a velmi šetrně jím doprovázíme náš support. Po konci první části hry si pod sektorem připravujeme choreo pro druhou třetinu, natahujeme a rovnáme plachtu, připravujeme 2 velké mávačky na tyčích a především pak vyvěšujeme asi 15 metrů dlouhý transparent „Strach z nás“. V první půlce druhé třetiny, kdy je stále famózní fandění, i přes góly v naší síti, jde první naše prezentaci nad hlavy. Zvedá se černá plachta o velikosti cca 10 x 5 metrů, na které jsou vyobrazeny 2 páry očí. Jedny havířovské, s modrými zorničkami a vražedným pohledem, druhé pak bojácné červené olomoucké. Tomu všemu pak pod sektorem dominuje právě transparent STRACH Z NÁS. Ačkoli je plachta ještě vlhká od ranní jinovatky, povedlo se choreo výborně a naprosto trefně ilustrovalo mentalitu nejen olomouckých, ale i téměř všech fandů v 1. lize. Ne, necítíme se býti neohroženými terminátory, ale ten strach si konkurenční tábory budují či dokonce namlouvají sami… Jejich bída, naše radost…

Ačkoli je už choreo sbaleno (hlavní plachta), necháváme hlavní nápis stále viset, stává se lákadlem pro domácí, kteří jej v nestřežené chvíli zapalují a mají tak práci hasiči. To už se v chodbách olomouckého zimáku odebírají šály na obou stranách, musím kriticky zmínit, že jako první jsme o šalik(y) přišli my (opět nepoučitelnost našich lidí), to však vyvolalo nasrání a tak v následujících minutách tratí velké množství šaliků i domácí. Druhá třetina končí, stav na světelné tabuli je 5:0 pro domácí. V pár lidech se se spíkrme shodneme, že někdy v polovině závěrečné části hry odpálíme pyro a užijeme si tak posledních pár minut zápasu i přes drtivou porážku našich hokejistů. Pyro chceme opravdu odpalovat až v polovině třetiny, možná ještě později, neboť v plánu máme ještě jednu choreografii, kterou o přestávce pomalu připravujeme…

Třísethlavý dav se však nedá ukočírovat, a tak první červené stroboskopy jsou někým zapáleny již ve 4. minutě závěrečné třetiny, lavina už nejde zastavit, zapalována je další a další pyrotechnika, celkem je zažehnuto cca 10 červených rací a několik desítek stroboskopů. Vyhořelé pyro je většinou házeno na zem pod sebe nebo na spodní část tribuny, několik kousků však končí až na ledě. Domácí obecenstvo píská, domácí kotel spouští několik protihavířovských a propolicejních pokřiků. To už se k nám přemisťují také někteří radikálně vypadající domácí. Jsou to právě oni, kdo využijí odpalování našeho pyra k tomu, aby zažehli velký dělobuch a hodili jej směrem k našemu hráči. Ano, je to tak, je opravdu nutné zmínit, že dělobuch (který může narozdíl od stroboskopů zranit), nebyl z tábora havířováků !!!

A tak zatímco hoří pyro a zapaluje se další a další, domácí pískají, hosté se výborně baví a stále dokola pějí jeden chorál. Ano, můžete nás nazývat bezmozky, ale kdo v sektoru byl, tak to viděl. 95% havířováků se parádně baví a zpívá, mnozí jdou do půli těla, zapaluje se vyvěšená olomoucká šála (nutno zmínit, že už v první třetině zapálili naši šálu domácí, ale ochranka bleskurychle uhasila), ochranka stále stojí na svých místech a kouká se. Takže? Já jsem za přístup ochranky maximálně rád, ale přeci jen si shrňme její práci – před zápasem u vchodu nulové kontroly, při pálení pyra pak pouhé koukání se. Tudíž i vedení olomouckého klubu by se nad prací svých ochránců mělo řádně zamyslet…

Jak už to tak bývá, ochranka nastupuje až poté, co v zádech cítí těžkooděnce. Postupují přes celou šíři tribuny a vytlačují všechny havířovské postupně před zimák. V nastalém zmatku bereme rychle všechny vlajky (prozíravě byly sundány již po dvou třetinách!) a potřebné věci, kdo se násilníkům (ochranka + PČR) chce vzepřít, neboť má na zimáku některé své věci, je hnán teleskopy, později pak i pepřovým sprejem. A tak po východu ze zimáku vidím velké množství lidí, kteří vypadají jako po nějakém pumovém atentátu. Mnozí mají záchvat z pepřáku v očích a ústech, jiní jsou zbiti teleskopy, mnozí si ze stadionu nestačili vše vzít, razantní tlačenice policistů má také za následek, že mnozí ztrácí šály, mikiny, telefony, jeden člověk nechal v sektoru pro hosty dokonce botu, na zimáku necháváme i velkou část chystaného chorea…

Před stadionem zůstáváme několik minut před autobusy, mnozí se zotavují z různých šrámů, jiní pak hledají ztracené věci, za kordonem policistů pak pokřikují domácí, kterých se, ačkoli se po asi půl hodině pokračuje v utkání, schází docela dost. Avšak to není žádná frajeřina, křičet za policisty dokáže vždy každý… Nechme se překvapit, kolik syrečkářů přijede podpořit svůj tým do Havířova. Můj tip? Jedna velká, obří nula… Ano, naše choreo bylo neskutečně trefné a ještě mnohokráte jej Hanákům omlátíme o hlavu…

Po asi patnácti minutách nasedáme do autobusů a večerní Olomoucí se vydáváme na cestu domů. Mnozí žízniví a hladoví, mnozí si potřebují vypláchnout pepřák z očí a tak se těšíme na nějakou tu benzínku, abychom se mohli občerstvit. Kolona za třemi busy je neuvěřitelně dlouhá, doprovází nás snad 10 blikajících tranzitů, které nám po několika kilometrech blokují vjezd na čerpací stanici. Kurva, tak kde to jsme? Co to je za nařízení, že nemůžeme jet na benzínku? Opravdový absurdistán… A tak jedeme dál, čekáme, až nás policejní tranzity opustí a zkusíme další benzínku, už skoro před Ostravou. Tam nám, zřejmě na pokyn policie, která s námi stále jede (jedno auto), zavírají před nosem, po našem naléhání otevírají aspoň malé okýnka a tak můžeme uhasit žízeň a pokračovat dál v cestě…

Ještě v buse se dozvídáme, co o nás řekl trenér našeho mužstva, pan Daneček, panuje obrovské rozčarování, ihned píšeme SMS Patriku Rimmelovi, abychom objasnili určitá fakta. Na Plechárnu však přesto přijíždíme s velmi dobrou náladou a zatímco mnozí onlajnisté nás u počítače odsuzují a ťukají do klávesnice jako nezbedný datel, troufám si říci, že 95% těch, kteří byli v Olomouci, jsou z výjezdu nadšeni !!! Na Plechu se zapíjí skvělý den, pálí se olomoucké šaliky, piva tečou proudem. Mnozí se pak baví až do časných ranních hodin.

Velké vystřízlivění pak přijde ráno. Vystřízlivění nikoli z chlastu, ale především z toho, co dalšího „o nás“ řekl náš vlastní trenér. Ano, chápeme, že se nemusí líbit to, jak jsme se v Olmiku prezentovali. Chtěl bych také říct, že pyro nebylo odpáleno kvůli toho, že rozhodčí pískal špatně, pyro bylo odpáleno, protože jsme jiní, je to náš styl a naše zábava. Myslím si však, že fanoušci by měli stát za svým týmem a naopak! Nikdy bych si nedovolil říct, ani po prohře 1:10, že se za své hráče stydím! Nikdy! Tohle byla nešťastná slova z úst našeho trenéra a již nyní mám mnoho ohlasů, že fandit někomu, kdo se za vás stydí, bude velmi obtížné… Ano, chápu, trenér mluvil v emocích a kdesi cosi, ale šlo to vyřešit mnohem diplomatičtěji, stačila říct dvě slůvka na dotaz novináře směrem k nám, fanouškům. Stačilo říct „bez komentáře“ a bylo by! Ano, trenér a klidně i mnozí hráči si o nás mohou myslet cokoli, ale kritizovat nás veřejně v médiích je velkým podrazem! A další obrovskou ranou pod pás, je házení viny na fanoušky Baníku Ostrava! To je nemyslitelné! V poslední době se stává trendem, že vše se hodí na baníkovce a je to. Tady ale trenér totálně přestřelil. Pyro házeli příznivci AZetu, jakýsi komplot v podobě nějakých baníkovců je lež nejhrubšího zrna! Bordel jsme udělali my, my za to neseme zodpovědnost, nás kamenujte, nás AZeťáky!

V úvodu reportu jsem zmínil Maritna Potočného. Je čas se k němu vrátit. V tomhle byl Potok jedinečný. Mohl si o nás myslet cokoli, ale v těchto situacích se dokázal chovat jako diplomat a mnohdy se postavit na naši stranu. Pamatuju si to jako dnes, když se v roce 2011 stala nepříjemnost v Novém Jičíně a i tam se dohrával zápas bez nás. Dva dny na to jsme se s vedením klubu a s panem Danečkem sešli na schůzce a vzpomínám si téměř přesně, co nám Potok řekl poté, co jsme si vyslechli kritiku na naše hlavy od tehdejšího (vlastně i nynějšího) kouče.

Den D je za námi. Nebudu tentokráte reagovat na dementní kecy mnoha dementů na diskuzním fóru našich oficiálních stránek. Vždy jsem tak činil, před deseti dny jsem však změnil strategii a forum ofiko webu, stejně jako dotazy na vedení, jsou pro mě absolutní tabu, vůbec nevím, co se tam po včerejšku probírá a řeší a ani to vědět nechci. Víte proč? Ti lidé mi za to nestojí… Když se prohraje, kritizují a nadávají hráčům, když uděláme neplechu, kritizují a nadávají nám. Když se prohraje, vyhrožují, že už nepřijdou, když uděláme neplechu, vyhrožují, že nám nedají do čapky apod. Těmito lidmi opovrhuju. Lidmi, kteří na místě událostí nikdy nejsou a stejně ví nejlépe, jak se to stalo, proč se to stalo a jasno mají hned v tom, kdo je viníkem… Jsou to takzvaní životní nespokojenci a rýpalové, kteří nebudou spokojeni nikdy s ničím…

Martina Potočného dnes zmíním potřetí a naposledy. Jednoho dne nám u piva řekl větu, která je neskutečně pravdivá… „Špatná reklama je taky reklama!“ A tak když je za námi den, kdy na olomouckém zimáku hořelo kde co a mnozí nás odsoudili, náš web dnes navštívilo neskutečné množstí lidí… Ano, reklama pro nás, pro náš životní styl a fanouškovskou filozofii. Jsme jiní !!! BYL TO SKVĚLÝ A NEZAPOMENUTELNÝ VÝJEZD !!!

Úplnou tečkou za reportem budou slova jednoho z nás, slova člověka, který pro místní fans scénu dělá víc než stovky sedících diváků, mnohdy láteřících a nadávajících na hráče, když se nedaří, slova, která adresoval všem moralistům z prvoligových fanouškovských táborů…:

Jebat vás hysterické slečinky a moralisty, my tam byli, my si to užili, my se smáli, my se bavili…Sice nás ještě teď bolí pysky od pepřáku, ale no a co do piči, měli jsme se fajn, bylo hodně dobře, byli jsme o hodně lepší než domácí (a vždycky budeme), a máme fajn zážitek, a o tom je život, o tom je kurva celé ultras hnutí, takže vy co brečíte, že se tam něco stalo, vytáhněte si hlavu z prdele, přestaňte být tak upjatí dodržováním kodexu chování podle TV nova, a začněte taky trošku žít…“JSME JINÍ“