Konečně je u konce vánoční a Novoroční hokejové pauza, první zápas v novém roce, mezi lidmi je cítit velká natěšenost, sám jsem zvědav, zda-li překonáme naši nejvyšší návštěvu z tohoto ligového ročníku. Na zápas si předem nic nepřipravujeme, scházíme se až klasickou hodinku před ním…

Opět vyvěsíme všechny podstatné vlajky, které v Havířově jsou, zápas začíná naší úvodní Zvěří, ještě mnoho minut po jeho začátku však do haly proudí lidé, které zdržely fronty u pokladen. Ohlášená návštěva se nakonec poprvé v letošní sezóně přehoupává přes 3 000 fanoušků, boleslavským okem jsou v hale tisícovky čtyři. Paráda, velká paráda!

V první třetině potkám člověka z vedení klubu, který mne informuje o jedné úsměvné události, už jsem se k tomu sice nechtěl vracet, ale tohle mi nedá… Pamatujete ty mladoboleslavské uplakánky, kterým nebohá Zvířata odcizila zástavu? No tak ti uplakánci těch stížností formou dopisů napsali víc. Nejen do Radegastu, ale  i našemu vedení, no a teď se podržte, svou stížnost údajně adresovali i primátorovi našeho města. Tohle je silná káva mající neblahý dopad na mou srdeční činnost, věnujme se tedy raději tomu, co se děje na tribunách, potažmo na ledě…

K popsání hostujících příznivců mi stačí jedna věta – přijela jedna pětičlenná rodinka, seděla za střídačkou, ověšena a šál a dresů. A nikoho by ani nenapadlo se na ně křivě podívat nebo něco na ten způsob. Proč? Přijeli, koukli na hokej, nepípli (i kdyby pípli, nic by se na tom nezměnilo), ale nedělali ramena, neuráželi nás, naše město apod., však tuhle poučku už znáte… To jen tak na okraj pro všechny ty uslzené voly…

Kotel domácího AZetu je zaplněn tak nějak tradičně slušně sobotově a od prvního vhazování fandí dobře, už v první třetině si dáváme nejednu spolupráci s pravou stranou, ta je už v této části hry velmi dobrá, což vždycky tak nebývá. Je to samozřejmé, ten rum začíná působit později :-).

Během celého utkání také vybíráme peníze k výjezdu do Olomouce, hovořím o tom s tím stejným člověkem z vedení klubu, se kterým jsem probíral kauzu „vlajka“. Ano, pan Dopita troubí na poplach a přes média vyhrožuje, jak nás nepustí do haly. Já čekal, že tyhle věty muže, ke kterému jsem tímto ztratil veškerý respekt, který jsem k němu jako k hokejistovi choval, se podepíší na počtu přihlášených, že se někteří postrašení lidé odhlásí. Ale je tomu přesně naopak, i na hokeji se další lidé hlásí. Proč? Hokej se hraje pro fanoušky, my svůj klub, svůj AZ Havířov milujeme a chceme jej z plných plic hnát v Olomouci kupředu! Věříme, že zvítězí zdravý rozum !!!

Řeknu Vám zcela upřímně, jak bych se zachoval já, kdyby se naše vedení rozhodlo nevpustit fanoušky hostí (a je jedno jaký je to klub) na náš zimák. Já osobně bych se postavil za bojkot k utkání a hostů se zastal. Fanoušci, na jedné straně rivalové, by v dobách represe, a je jedno, kdo tu represi vůči Vám koná, jestli vedení klubů, policie apod., by měli držet spolu. Ono je strašně lehké, kvákat cosi o „Českém hokeji pro fanoušky“, ale charakter daného tábora se ukáže až v praxi, až bude mít možnost se za tohle heslo postavit…

Co říci k této věci závěrem? Vy, kteří nejste nahlášení do busů, berte auta nebo klidně vlakem, v pondělí však všichni do Olomouce. Nenecháme si kakat na hlavu, jsme v kontaktu s právním zástupcem, který by nám s celou věcí (v případě jakéhokoli nestandartního chování ze strany domácího klubu) pomohl, případně i podal trestní oznámení, vše od příjezdu do města Olomouc, až po vstup na stadion, bude pečlivě natočeno, abychom měli chování všech zainteresovaných zaznamenáno. „Tak se nás bojíte, že přes média strašíte?“

Ale zpět k dnešnímu utkání, nemá cenu si těmi pantáty kazit náladu… Ve druhé třetině je atmosféra zase o kousek lepší, i kvůli otočení skóre na ledě, ale i kvůli pravé straně, kterou dnes musím opravdu pochválit, dnes je to od nich výborné. Vše pak vrcholí v poslední části hry, kdy odpovídačky, opakovačky, doplňovačky (a mít průpisky, tak jistě i osmisměrky) ještě více stupňujeme.

Posledních 10 minut utkání však musím pokárat kotel, na to že vedeme a měli bychom slavit, tak někteří lidé to berou jakou nějakou samozřejmost a do fandění nedávají zdaleka vše. Pravá strana nám pomáhá, ale táhnout to musíme především my, nikdo jiný nás v tom nenahradí! Spíkr to musí mnohokráte hecovat, což je, za takového stavu a skóre, na pováženou!

Na několik posledních pár minut také vytahujeme jedinou prezentaci dne, to když je máváno dvacítkou vlajek + dvěma velkýma mávačkama. Po utkání klasická havířovská děkovačka, jsem hrozně rád, koho dnes můžeme vyvolat jako prvního, Kuba Šlahař pak ukazuje, že se svým hlasem by mohl jít působit do opery či spíkrovat tisícihlavý dav bez megafonu, panečku, hlas jako zvon :-).

A zatímco se zimák vylidňuje a lidé míří do hospod, pár havířovských již čeká u zimáku v Orlové, neboť je slušností popřát svým rivalům (Prostějov) do nového roku. A ne?

V pondělí jedeme podpořit svůj milovaný klub do Olomouce !!!