Po nádherném představení v utkání s Havlíčkovým Brodem přichází středa, přijíždí soupeř z Benátek nad Jizerou, na zimní stadion si oproti sobotě najde cestu o třetinu menší návštěva, zhruba o stejné procento se snížil počet lidí v sektoru, ale to je při středě starý známý jev, kéž by se hrálo jen o víkendech…

Fanoušci z Benátek (nebo spíše z Liberce) nedorazili, ti domácí vyvěšují, až na absentující DC, všechny své zástavy a pod taktovkou nového spíkra, který dnes zaskakuje za pracující či studující stálé, začínají fandit od první minuty.

Atmosféra je od začátku utkání průměrná, není to nic skvělého, ale ani žádná ostuda, na tomhle místě chci zaskakujícího spíkra pochválit, vzhledem k tomu, jak to má dnes těžké, tak si vede velice zdatně a může být dobrou alternativou do budoucna. Už během první třetiny si několikrát odpovíme s pravou stranou, misky vah na ledové ploše se pomalu začínají převažovat na stranu hostů…

Na začátku druhé části hry ještě všichni doufají, že skóre se otočí ve prospěch těch správných, přichází však vystřízlivění v podobě tří branek Benátek, na tabuli svítí skóre 1:6, říkám si, jak to teď v hledišti bude asi vypadat. A zatímco někteří lidé začínají opouštět zimák (především na mlčící B tribuně), v kotli se jasně řekne, že dnes si to užijeme, budeme se fanděním bavit a kluky morálně podpoříme. Víte co? Je strašně lehké umět pískat, léčit si tak do jisté míry své mindráky, ale! Všichni chcete, aby náš tým vyhrával, pískáním však toho nedocílíte. Ti kluci ví, že hrají špatně a právě v tuto chvíli potřebují povzbudit! A to kotel po celých 60 minut (samozřejmě že s velkou pomocí pravé strany) dělá!

Začínají se objevovat první pokřiky na adresu vlastních fanoušků a… Ne, pozor, chyba, opravím se sám – objevují se první pokřiky na adresu vlastních diváků, protože tohle nemá s fanoušky nic společného. A tak spustíme „Co vy pískáte, fanoušci“ či známé „Kam odcházíte, vandráci?“ Co bych vzkázal těm pískajícím a těm, kteří odcházeli dlouho před posledním hvizdem? Holt každý zápas se nepovede, proto je hra jménem hokej tak nádherná. Těším se, až budete souložit se svou manželkou, budete se cítit jako Superman, který ženské orgasmy vyrábí na počkání a… A hle, začnete ejakulovat po minutě, manželka se bude znuděně dívat a mlčky se její oči budou tázat: „To už je fakt vše, šampióne?“ Pak vstane, nasadí si gaťky do původní polohy a vypíská Vás. Jo, budete se cítit jako kokot. Ačkoli jsme poslední měsíc podávali v posteli obdivuhodné výkony a žádný G bod před Vámi nezůstal skryt, tak dnes se Vám to prostě nepovedlo. A zasloužíte si takovou odpověd a reakci své ženy? Odpovězte si sami…

Ve třetí části hry pokračuje debakl našich hokejistů, atmosféra je paradoxně lepší, než mnohdy, když vyhráváme. Správně zareaguje moderátor Radim, který do repráků pouští velmi příznačná slova z písně Michala Davida – „I takové dny jsou, kdy rána za ranou…“

Zápas směřuje ke svému konci, stále fandíme a dáváme klukům najevo, že nikdy je nepřestaneme podporovat. Ve vrchní části sektoru se však najde skupinka asi 5 chlapců a dvou žen, které na AZet mají blbé pindy, dokonce tam padnou nějaké urážky či hanobení našeho milovaného klubu. Okamžitě se k nim sbíhají lidé jak z kotle, tak z vedlejšího sektoru, padne nějaká ta rána, zasahuje ochranka, všichni tihle zmrdi jsou vyjebáni ze sektoru a posléze i ze stadionu. Doufám, že se vícektráte neukážete. A pokud jo, opět by měly přijít výchovné facky!

Přichází „děkovačka“, ono známé „Vždycky jsme s Váma!“ je dnes možná hlučnější než leckterá oslavná děkovačka. Dnes jsme prohráli 1:9, ale já jsem na spoustu fandů, kteří fandili a zůstali celý zápas, velice hrdý! Ukázali jsme, že nejsme banda kokotů, která hltá výsledek a nezná nic jiného než vítězství či těsnou porážku.

Dvě zajímavosti ještě stihneme, než tento report skončí… Dlouho jsem přemýšlel, jak jej pojmenovat. O druhé přestávce postávám venku, v tom potkám Lukáše Zientka, který vysloví krásnou a pravdivou větu… „Nejsme přece muzikanti, abychom každý zápas vyhrávali…“ 

A úplným závěrem? Dovolte mi ocitovat mail od člověka z klubu, který mi v noci přistál v mé schránce…

(bez předmětu)
Včera 22. 1. 2014, 23:37:53
Komu: brumm.kreisel@seznam.cz

Dneska mám radost, že jste fandili až do konce. Bylo to pěkné. Myslím, že by to kluky muselo až dojmout, kdyby neměli hlavu plnou frustrace, protože to se v našich zeměpisných šířkách nevidí. No a ta závěrečná děkovačka… pro mě osobně maso zážitek! Po té porážce to mělo sílu jak cyp!!!

P.S. Ano, naši hráči dnes podali neskutečně trapný a skandální výkon, výsledek je jaký je, měli by se stydět a co nejdříve napravit svou reputaci u vlastních fanoušků. To však ještě neznamená, že se nějak změní můj přístup a fandovství ke klubu. V sobotu je pojedu podpořit do Třebíče (a vybízím k tomu všechny ostatní), v pondělí proti další extraligové farmě pak opět na stejném místě. A pokud mě chce někdo otravovat s jakousi Fortunou, vybízím maximálně slušně, běžte s tím do háje… Jo jo, zápasy v naší zemi se prodávaly, prodávají a prodávat budou. Byli bychom však historicky prvním týmem šašků, který by prodal zápas tak, že si naštve všechny své diváky, klubové vedení, celou hokejovou veřejnost a kdoví koho ještě… Zápasy se prodávají jinak, méně okatě, nenápadně, tak, že jdeš domů a ani Tě to nenapadne, jak je to kvalitně herecky sehráno. Ale kdoví, jsme národ podezíravých lidí, kteří za vším vidí něco jiného, něco senzačního, něco, o čem by se mohlo pěkně mluvit. Když si má partnerka začala pravidelněji holit přirození, taky jsem za tím hned viděl nevěru a přitom to bylo jinak. Ale o tom až někdy příště :-). Ale jo, třeba máte pravdu, třeba jsme za tučné prachy koupili i podobně vypadající výhru 9:3 v Brodu. Jardo, díky, takového mecenáše klub potřeboval… 🙂