Vzhledem k tomu, že Beroun patří ke vzdálenějším destinacím, do kterých se může zvěř zatoulat, začínají někteří jedinci s jazdou poměrně časně. Několik kousků zvěře startuje okolo desáté dopolední z Havířova, Ti jsou pak doplnění dvěma členy DC cestou v Olomouci, kteří již za sebou mají ranní šichtu v jedné z tamních putyk.

Nálada panuje dobrá a do Prahy přijíždíme po 14h. Různě se potloukáme a povalujeme po nádraží a v jeho okolí, místní muži v uniformách nemají pro tyto odpočinkové aktivity příliš pochopení a jsme nuceni neustále měnit své pozice. Nakonec se k nám přidává i zbytek DC – 2 z Brna a jeden přilétá rovnou z Dublinu. V osmi lidech se pak vydáváme dále, směr Beroun.

Na stadion přicházíme těsně před zápasem. Vstupenka = razítko na papíru z linkovaného sešitu a žádné osobní prohlídky se nekonají. Nic nám tedy nebrání se připojit k dalším sedmi Havířovským, kteří byli o něco rychlejší. Věšíme naši zástavu a usidlujeme se v její těsné blízkosti.

Před zápasem jsme trochu očekávali, že se na naši flagu přijdou podívat pamětníci posledního berounského stolování, ale naše domněnky se ukazují jako liché. Celková návštěva čítá 141 lidí, z toho 15 zvířat. Pustý stadion nám hraje do karet a troufám si tvrdit, že je nás i poměrně dobře slyšet. Megafon sice sebou nemáme, ale zpěv zvládáme minimálně v prvních dvou třetinách poměrně obstojně. Repertoár pokřiků a chorálů je vybírán snad všemi přítomnými, přičemž DD a jeden DC člen mají svůj sboreček pod kontrolou.

Stihneme pozdravit Pačese sedícího na VIPce, dobře se bavíme hokejem a pějeme oslavné chorály na nového muže s maskou v naší bráně. (Nejsem si však zcela jist zda se mu popěvek René, já a Rudolf chodíváme na golf… zamlouvá.)

Domácí fanoušky lze občas také zaslechnout, ale ne vždy zcela zřetelně. Sympatické je, že tento stav jim drží minimálně do stavu 2:7, pak již si nejsem nějakých významnějších projevů vědom. Nám už ale taky ve třetí třetině pomalu dochází hlas a tak se spíše soustředíme na oslavy gólů, kterých bylo v poslední dvacetiminutovce rovnou pět a šetříme se též i na závěrečnou děkovačku.

Za znění Havířovské zvěře a za svitu pyrotechniky děkujeme hráčům za extrémně vydařený zápas. Vyvolán je Jan Daneček – autor hattricku a gólman René Svoboda. Na motivy popěvku „Hlavní sudí nemá čuráka“ si nakonec ještě zazpíváme „Valentýna slavím s AZetem“ a hráči odcházejí do kabin. Mezitím už je stadion vylidněn. Někteří z nás jdou hráče pozdravit k busu, někteří se vydávají zpět na vlakové nádraží. Cesta na vlak je sice lemována policejními vozy, ale po domácích ani vidu ani slechu a tak se v poklidu vydáme na cestu domů.

Několik nás zůstává v Praze, čtyři končí Valentýnskou pouť v Olomouci a zbytek si to štráduje do svých slezských domovů s vědomím, že poslední venkovní zápas první prvoligové sezóny dopadl na výbornou!

sepsal Lukáš (DC)