Soupeřem pro play off nám je nakonec klub z Vysočiny. Nikoli Havlíčkův Brod, který jsme si z mnoha důvodů přáli více, ale Jihlava. I tak však začínáme plnit bus pro oba výjezdy, čili s nocí strávenou na místě činu, bus je téměř naplněn během pár hodin a my tak víme, že podpora našim hokejistům bude kvalitní nejen v sobotu, ale také v neděli, což je při taktice objednávání busu naše priorita…

Čtvrtek a pátek je ve znamení příprav, Ostrava – Havířov, jezdíme sem a tam, pořád něco nakupujeme, pořád něco chybí, zkoušíme domluvit tělocvičnu na kreslení, ale opět se nám to nedaří, tohle nám dělá problémy celou sezónu a už jsme z toho nešťastní, tohle výrazně omezuje naše možnosti, které tak nemáme šanci prodat naplno…

Proto vyrábíme venku u Plechárny alespoň transparent, staneme se terčem zájmu trenérům Karlových Varů, kteří pozorují naše výtvarné snažení, jelikož jejich mládežnický tým se na našem ledě představí až za pár minut. Oni ví, oni nás znají, jejich poznámka směrem k nám o tom jasně svědčí… 🙂

Sobota je tady, slunečné počasí minulých dní vystřídala zakaboněná obloha, která mi připomíná fans scénu Mladé Boleslavi. Proč? Tu a tam z ní upadne kapka… První nedočkavci se scházejí asi hodinu a půl před plánovaným odjezdem, odbavíme všechny cestující, složitě naložíme spoustu potřebných věcí do autobusu, přesně ve 12 hodin je v něm všech 50 dvoudenních výjezďáků, můžeme vyrazit vstříc velkým a nevšedním dobrodružstvím…

Je zajímavé sledovat míru konzumace cestujících Zvířat, neboť dnes je to výjezd trochu jiný, dnes po zápase nepojedeme domů a tak je dobré síly pošetřit. Mnoho plantážníků na to však ohled nebere a pije se stejně intenzivně, jako kdybychom v Jihlavě nenocovali. Dáme pár přestávek na čurky (těch přestávek je docela dost, neboť jedeme s velkým časovým předstihem a není potřeba nikam spěchat), na té předposlední na Rohlence nás již čekají dva policejní tranzity, napojí se na nás a doprovází až do cílového města.

Před vstupem do sektoru hostí zastavujeme asi hodinu před zápasem, venku se pozdravíme s AZeťáky, kteří přicestovali z různých koutů republiky, podstoupíme dosti důsledné prohlídky a kontroly, někteří se polekají, když do suterénu haly míří na WC a pod schody je „schováno“ několik těžkooděnců, no a upalujeme do sektoru. Dnes jsme přivezli snad všechny naše zástavy, dnes to musí nějak vypadat, dnes to musí být maximálně reprezentativní! A tak na „plot“ pod sektor věšíme dvě největší vlajky + vlajku Slezských patriotů, v sektoru samotném pak visí vlajka RBH (tentokrát nepřivezli zástavu výjezdovou, ale svou hlavní – a to je dobře), vlajka DC, vlajka Abstinentů, vlajka Slezského Havířov a v neposlední řadě i vlajka nová – jedná se o zástavu fanoušků kteří stejně intenzivně navštěvují ostravský Baník jako havířovský AZet.

Začátek zápasu se blíží, v sektoru se scházíme v pěkném počtu a po několikaminutovém snažení spíkra jdeme k sobě, nejsme roztahaní a máme tak potenciál na dobrý support. Stejně tak se plní i kotel Jihlavy a já jsem velmi zvědav, co nám předvedou…

Hráči obou týmů vyjíždí na led, domácí kotel, který je opticky parádně zaplněn (i když to může klamat, jelikož ten sektor má snad jen 5 řad), vytahuje své choreo, kdy na obstřižené plachtě je postava člověka s rozpaženýma rukama, pomocí nějaké pyrotechniky pak jakoby drží v rukou ohně, vše doplňuje transparent „Síla, hrdost, tradice“. Zaujme mne především použití pyrotechniky před zápasem (poté je první třetinu trochu mlha u stropu), když samotné jihlavské vedení nám pomocí letáčků na zdech říká, že pyro nechtějí ani po zápase. Čili dvojí přístup k fanouškům, nebo jak to mám chápat? Jinak se mi však úvodní prezentace domácích docela zamlouvá. Pěkné.

Domácí poté začínají fandit, místy fandí opravdu dobře, čekám na použití jejich trumpety, dočkám se, avšak jsem velmi mile překvapen, že dnes zní trumpety rozhodně mnohem méně, než při našich posledních dvou návštěvách tohoto zimáku.

Nás se v sektoru schází 138, což já osobně hodnotím jako velmi dobré číslo. Mezi námi jsou i zranění hokejisté Honza Maruna a Jirka Klimíček, především Mařka pak zaslouží obrovské uznání, protože celý zápas příkladně fandí (stejně tak je maximálně poctivým fanouškem i Lukáš Zientek!). Budu se opakovat, ale je to neskutečný borec. Takovýchto osobností by si měl klub vážit, tohle by měly být tváře našeho klubu pro prezentaci navenek! Valil jsem hlavou do zdi, když jeden z adminů oficiálního klubového webu udělal pozvánku na zápas na FB a tváří té pozvánky byl hráč Havel. Kde je Havlovi konec? Co zde předvedl? Važte si více pravých AZeťáků, kurva!

Náš sektor je dirigován kvalitním výkonem spíkra, první třetinu náš doping snese přísné měřítko, fandění je dobré, je úsměvné číst report jihlavských, ve kterém popisují, kterak nás ani jednou během utkání neslyší. Jihlavské tu a tam urážíme, ale v první třetině to není nijak velké, domácí nám pokřikem „Zkurvenej Havířov“ odpoví jen jednou. Ke konci první části hry, už za stavu 2:0 pro domácí, rozjíždíme chorál, který trvá několik dlouhých minut, jedeme ho naplno, až do konce. První třetina je minulostí, dáme pivo, klobásu a chvíli spočnem…

Ve druhé třetině jde naše fandění dolů, zřejmě na to má vliv skóre, kdy prohráváme o dvě branky, spíkr musí vydat víc a víc energie, aby v lidech probudil chuť a elán Říkám si tedy, že budu mít větší prostor si poslechnout domácí… Když stojím v první řadě našeho sektoru, kousek od spíkra, domácí téměř neslyším. Ne že by nefandili, ale z jádra řvoucího sektoru je to prostě obtížné, slyšet co zrovna zpívají či křičí… A tak jdu od jádra našeho kotle trochu dál, domácí hned slyším o poznání lépe (taky by se měli chytnout za nos a nehodnotit naše fandění jen jedním pohledem přímo ze sektoru), i když stále si říkám, že na utkání play off a na stav, jaký panuje, by to mohlo být určitě o poznání lepší… Nevymezují se jen na jednoduché pokřiky, ale často zapojí i nějaký ten chorál. Když jej zrovna netroubí trumpeta, ale zpívají jej lidé, je to slyšet dobře, je to pěkné, avšak mnoho chorálů je převzatých tak „kvalitně“ že ani nejsou změněna slova. S tímto si hlavu asi moc nelámou…

Druhá třetina, přesněji řečeno – její polovina, je také časem pro vytažení naší hlavní prezentace… Pod sektorem roztáhneme velký nápis ZVĚŘFEST, který je doplněn bílými a modrými lesklými foliemi, choreo dle mého názoru podařené, ačkoli jihlavským se nezavděčíš nikdy… Podle nich, je to ohrané. Ano, takže jednou v historii můžeme použít folie, jednou balonky, jednou vlaječky, jednou plachtu… Jo, jenže co potom? Asi bude lepší, když se příště na tvorbu takovéto prezentace vysereme a po vzoru jihlavských vytáhneme něco, co jsme už jednou použili… Dementi. Také je potřeba zmínit jednu nesmírně důležitou věc, co se možností venkovních prezentací týče. Smekám za přístup našeho klubového vedení, které fanoušky hostů pustí do hlediště prakticky se vším, například vlajky na tyčích nejsou absolutně problémem, mnohokráte jsme se za hostující fans přimlouvali i my, ačkoli k hostům cítíme nenávist. Avšak tribuny by měly být rovny pro každého, ať se každý předvede jak umí, bez zbytečných restrikcí… Jak je to na jiných stadionech? Téměř nikde to není jako u nás, téměř všude máme s něčím problém, ačkoli každý trouba ví, že dutou bambusovou tyčkou neublížíš. A mohl bych pokračovat dál a dál… Když k tomu navíc připočteme fanklubáckou mentalitu, kdy soupeřovi fans jsou ještě rádi a mnou si ruce, že nám nebylo to a to vpuštěno, hovoří to za vše… 

Před třetí třetinou si řekneme, že srát na výsledek, že si musíme užít fandění. Daří se to, naše hlasová podpora je ihned o level jinde, než v periodě prostřední. Fandění je stejné, ne-li o kapku lepší, než když byl na světelné tabuli stav 0:0, lidé se baví, improvizujeme a vymýšlíme novinku, kdy na jeden z chorálů skáče téměř celý sektor sem a tam, doleva doprava, pěkně využijeme možnost roztahaného sektoru…

V závěrečné části hry se také stupňují naše urážky vůči domácím, nabádáme je k zahození trumpety, jejich hokejové prostředí (právě skrz trumpety) nazýváme cirkusem, vrcholem je pak prosba, ať přijdou o půlnoci na náměstí, kde nám mohou říct veškeré své výtky, které vůči nám mají… Nutno podotknout, že jihlavští na naše urážky nijak nereagují…

Třetina se dohraje, jihlavští hráči i fanoušci slaví úvodní výhru, my však velmi dobře fandíme až do samého konce zápasu, užijeme si děkovačku, o kterou hráči moc nemají zájem (to ani ti jihlavští, asi by to oba hráčské kádry chtěly v play off jinak), sbalíme vlajky a opouštíme zimák. Nasedneme do přistaveného autobusu a za doprovodu jednoho policejního auta jsme navigování za město, do blízkosti jednoho ze dvou jihlavských železničních nádraží, kde bude pro dnešní noc náš autobus odstaven…

Místo je to takové zvláštní, z jedné strany jsou kolem posprejované zdi opuštěné budovy, ze strany druhé pak velký kopec plný vzrostlých stromů, místo ideální pro případnou návštěvu jihlavských, místo skoro až strašidelné :-). V buse se trochu upravíme, navoňáme, vlhčenými ubrousky utřeme zpocené genitálie a vyrážíme do světa… Někdo míří do nějakého baru, další hledají jihlavské holky, jiní do hostince U Švejka na dobrou večeři, většina se však vydává na proslulý jihlavský bowling, na kterém už někteří jednou byli a tak jsou právě oni dnešními průvodci… Máme tak 20 – 25 rezervovaných míst a tak jsem zvědav, kolik se nás sejde… Pijeme pivo, kořalu, hrajeme bowling, postupem času přicházejí další a další Havířováci, v nejlepší chvíli nás může být asi 40. Nálada roste, začneme prozpěvovat chorály oslavující náš klub, nezapomenem však odzpívat ani chorál o našem snu a bílé Evropě, v neposlední řadě pak urážíme Jihlavu a jihlavské. Někteří z domácích se zvedají a lokál opouštějí, někteří si to nechají líbit, nutno však říct, že nedochází k žádném konfliktu, ani k jeho náznaku… Zřejmě i kvůli našemu počtu… Opět si nedokážu představit, kdyby se tohle dělo u nás. Snad se jednou dočkáme, byla by legranda…

Hodinu po půlnoci pak pomalu opouštíme tento lokál, jedni míří za noclehem, jiní hledají nějakou diskotéku, další pak volí zaručené tipy na hospody v centru… Nutno zmínit, že do některých lokáků přicházejí třeba jen tři, čtyři havířovští, stejný počet jich chodí v centru města sem a tam, od jihlaváků se ničeho nedočkáme, hrdinné činy přicházejí jen na internetu, v reálu se věci mají trochu jinak… V šenku, ve kterém s několika kolegy popíjím i já, se na nás nepěkně kouká asi 5 domácích, když knajpu opouštíme, chtějí si podávat ruce a zdravit se, když to odmítnu, jsem počastován srandovním komentářem… „Jsme Vás měli za frajery, ale ani nám nepodáte ruku, teď Vás máme za čuráky.“

V průběhu noci, jak Slezanům docházejí síly a přemáhá je únava, odcházíme nocovat na svou základu, kterou zde nemohu jmenovat, protože lidé jsou nepřející kurvy, které si své mindráky léčí anonymním udáváním. Zmíním jen, že noc je to zajímavá, neskutečně studená, spíme (nespíme) asi v pěti stupních nad nulou, když už někdo usne, hned jej zase probudí jiný AZeťák, který právě dorazil z hospody a ne a ne jít spát :-). No je to chlív, co Vám budu povídat… Já se probudím asi ve 4 ráno, to když jeden z mých kolegů nevydrží nápor alkoholu a pozvrací hlavu kolegovi spícímu před ním. Ale to není nic hrozného, to se ráno umyje, někde v potoce :-).

Ranní ptáčata se probouzejí kolem šesté ranní, zima neskutečná, venku ještě větší, začínáme řešit první akutní problémy, do internetových vyhledávačů v telefonu opět vypisujeme známý to slogan – „Sraní Jihlava“. Někteří míří do města, jiní pak na blízký vlakáč, kde se z automatu servíruje polévka za 10 kaček, tiskneme se také k zapnutému topení, prostě chceme využít všechny možnosti, abychom tu zkurvenou zimu přemohli… Problémy s ranním vylučováním potravin je natolik akutní, že někteří to jdou položit ven, za budovu nádraží, kde si mírně obserou gatě, jiní sedají na autobus a valí do centra… Jako první se otevírá mekáč, 10 minut před otevřením je před dveřmi fronta, na „čízy“ nebo „bigmeky“ každý sere, všechny zajímá jediné – záchod…

Poté, co jsou ranní povinnosti za námi, dáme jedno malé pivo, potkáme se s trojicí, která v noci nenocovala, ale prošla snad všechny jihlavské podniky (férově říkáme, nemáme co tajit, že jeden z této trojice prohrál férový souboj jeden na jednoho – avšak jak moc to znamená, posuďte sami), sedneme na bus a jedeme zpět do našeho základního tábora… Tam už se všichni vyhřívají na ranním sluníčku, které příjemně hřeje. Otevírají se první láhve slivovice, dostáváme se do pohody… Ti nejšťastnější spali tak 2 hodiny, ti méně šťastní asi hodinu. Nutno také zmínit, že takto nocovalo asi 40 fanatiků, dalších cca 25-30 kousků spí po hotelech či ubytovnách…

Tahle čtyřicítka se pak jako jeden muž vydává na zimák, kde od 9:45 probíhá rozbruslení našeho mužstva… Sedneme kousek za střídačku, raději aspoň 5 řad, ať hráče nezničíme svými alkoholovými výpary, a čekáme na nástup našich hrdinů. Jednoho po druhém vytleskáme, hráči koukají jako z jara, poté někteří z nás odchází do hospody, protože jedno na spravení je nutné, jiní (asi 30 lidí) míří do sektoru, který při zápasech okupují domácí vlajkonoši… A hle, koukněte na to… (ale o tom až na samém konci reportu).

Poté už do hospod míříme opravdu všichni, dáme oběd, piva, do začátku zápasu je spousta času – asi 5 hodin a únava je obrovská. Proto pospáváme všude možně, venku, po hospodách, v ulicích Jihlavy jsou k vidění snad jen havířovští. V hospodě přímo na zimáku, která vypadá jako slušnější podnik, je Slezanů tak 20, dobrá polovina z toho je vyvalená na sedačkách a židlích, chrápou, nohy na stole, číšníkovi to nevadí, domácím příznivcům taky ne :-). Nikdo z nás si nedokáže představit, že za pár hodin budeme muset celý zápas stát a fandit, to vyčerpání fakt dělá divy…

Hodinu před zápasem protřeme oči, zaplatíme útratu a míříme k sektoru hostí. Ochranka ani policejní složky nejsou tak početné, prohlídky jsou však stále maximálně důkladné, míříme na zimák, vyvěsíme vlajky, některé, který visely včera, sice chybí, ty hlavní však stále zdobí sektor hostujících fandů a příkladně nás prezentují… Jen tak ze zajímavosti – vozí některý z táborů 6- 8 vlajek na výjezd?

V sektoru se nás nakonec schází o něco méně než včera, přesně 121 Zvířat. Opět si stoupneme k sobě, abychom působili jednotně a od prvních okamžiků utkání začneme s fanděním. Dnes je to obtížné, únava je kvalitním soupeřem…

S úvodním nástupem hráčů vrhá kotel domácích mnoho nastříhaných papírků, mohlo to však být mnohem lepší, kdyby jich bylo několikanásobně více, obě strany pak začínají fandit… Oběma kotlům však do včerejší formy něco chybí, atmosféra je sice dobrá, ale po včerejšku vím, že to může být mnohonásobně lepší…Co dál říct k domácím? Kotel opět velmi pěkně naplněný, ale ačkoli má zápas jasnější průběh, tak fandí mnohem hůře, než v sobotu. Neříkám, že fandí špatně, to ne, někdy je to pěkný rachot, ale oproti sobotě je tam prostě patrné jasné zhoršení… Mnohokráte má zápas hluchá místa, navíc mnohem více používají onu tolik zmiňovanou trumpetu…My se potýkáme nejen s úbytkem fyzických sil, dnes je to fandění fakt fuška, ale také opět s nedobrým gólovým stavem na ledové ploše. Přesto fandíme po celou dobu utkání, místy lépe, místy hůře, fandíme však 60 minut nepřetržitě… Mnohokráte za zápas se domácích zeptáme, kde mají vlajku, ti většinou neodpovídají, pokud už náhodou ano, je to nějaký srandovní blábol o polácích…

V prvních dvou třetinách si ani jeden z táborů nechystá nějaké další vizuální představení, až ve třetině závěrečné vytahujeme modré a bílé balónky, se kterými máváme nad hlavami. Což o to, není to nic světoborného, na druhou stranu, kdyby nás neomezovaly nařízení jihlavského vedení a jihlavské sekurity, tak se určitě prezentujeme jinak, tak aspoň takto… Srandovní je, že když po prezentaci balonky vyhazujeme a ony různě poletují kolem našeho sektoru, přibíhá mnoho jihlavských dětí, nafouknuté balonky si berou a hrají si s nimi. Je pěkné, že i domácí tak prezentují barvy našeho klubu :-). Je tady konec zápasu, děkovačky opět nejsou bůhvíjaké, domácí vhazují konfety, my zapalujeme stroboskopy a jeden menší žlutý oheň. Pyro nám před zápasem bylo zabaveno, ale chytrou lstí jsme jej zase dostali zpět :-). Sekuritka se děsí, jakou pyrotechniku ještě vytáhneme, je na nich vidět, že se bojí výtek od svého vedení, nic hrozného to však není.Závěrem ještě pourážíme jihlavské publikum, zeptáme se jich, kolik jich k nám ve středu dojede a rychle míříme do těžkooděnci obstoupeného autobusu… Uf, konečně zas trocha tepla, nastartujeme, opouštíme Jihlavu, policejní tranzit jede mnoho kilometrů s námi a jeho osádka tak zblízka dohlíží na náš nákup na benzínce, pár kilometrů za městem… Prognózy, že z probdělé noci rychle usneme, jsou ty tam, padne ještě nějaká kořalka a piva a až poté, za líbezných tónů starých dobrých songů, se ukládáme ke spánku…

Jsme zničení z náročného víkendu, jsme zklamaní ze dvou porážek, avšak u srdce nás hřeje pocit, že to byl parádní víkend, který jsme si dosyta užili a který bude dlouho patřit mezi ty okamžiky, které si vždycky vybavíme ve spojitosti s výjezdy za naším milovaným klubem…

——————————————————————–

No a nyní k situaci, která včera hýbala internetem a která se rozebírala na mnoha diskuzních fórech. K situaci, jejíž popis jsme si nechali na samý konec dnešního reportu… Vraťme se z autobusu, mířícího do slezské domoviny, o pár hodin zpět… Je nedělní dopoledne, hráči AZetu mají rozbruslení na jihlavském zimáku. Rozbruslení přihlížela čtyřicítka Zvěře, deset kousků už zamířilo na pivo, zbylých 30 se promenáduje v místech, ve kterých sídlí jihlavských kotel, mohutně jej zdobíme nálepkami, když v tom si všimneme, že zde leží velký sektorový jihlavský dres, velikostně asi 10 x 15 metrů…

Nápad je jasný, dres odcizit… Jenže je tak obrovský a těžký, že to snad ani nejde a tak jej narychlo ničíme, stříháme, trháme, z dresu s dlouhým rukávem děláme krátké bolerko bez rukávů, léto se blíží, změna oděvu se jihlavským bude jistě hodit… A tak bereme asi jen třetinu dresu, i tak je to však náročné a těžké, projdeme vrátnicí, nechápavě na nás kouká jeden sekuriťák, ovšem nijak nezasahuje, asi mu to je buřt.

S dresem se pak plahočíme přes město, až na místo našeho táboření, obavy z příjezdu a čenichání policie jsou natolik velké, že se rozhodujeme, že dnes bude ihned zažehnut a spálen. Proto tak taky činíme.. Sbohem…

Další den je plný jihlavských nářků, brekotu a kdoví čeho ještě… I když pozor, na rozdíl to dementů z Mladé Bolky to berou mnohem statečněji, mladoboleslavská demence neměla a asi dlouho nebude mít konkurenci…

Je zábavné, když jihlavský kotel v sobotu skanduje o tom, že Havířov je zkurvený, ale poté už nemají hrdost, přijmout námi nabízené řešení… Ano, každý, kdo nás bude urážet, bude za své hříchy pykat, pamatujte si to…

Je také nesmírně zábavné, když jihlaváci pláčou, přitom jiní jejich kolegové obírají o klubové symboly třebíčáky a jiné nebožáky. Tohle vám nevadí? Nás nazýváte zloději a nevím čím vším ještě a lidi stejného smýšlení tolerujete ve svých řadách, stojíte vedle nich na stejné tribuně, jezdíte s nimi na výjezdy a fandíte bok po boku… Jste srandovní. Ono kázání vody a pití vína na vás parádně sedí…

Ve včerejších večerních hodinác pak proběhla jihlavská odplata. Kdo však čekal pěsti či facky, bude zklamán,, jihlaváci útočí pomocí hackerů, napadají naše facebookové profily a napáchají mírnou škodu. Holt každý používá jiné zbraně, v této sérii se už nebude hrát fair play… Jihlaváci se ptali, zda-li jsme fair play hráli doposud. Samozřejmě – jinak bychom si domů dovezli x symbolů. Ale těm ubožákům to nikdo nebral… Bejvávalo, nyní se věci mají jinak!

Co říci úplným závěrem? Snad jen to, že nic není ztraceno! Ve středu všichni na zimák, aktivní fanoušci do kotle, budeme fandit na 101% !!! Jednak našim klukům, jednak pak hostům na tribunách ukážeme, kdo bude fanouškovským vítězem čtvrtfinálové série… BOJUJME! VŠICHNI! Za správnou věc, za AZet Havířov… Pomoz s tím i Ty !!!