Ve čtvrtek se na našem zimáku uskutečnil zápas, na který se široká hokejová veřejnost hrozně těšila a na který se bude hodně dlouho vzpomínat. Bylo to báječné a není od věci, připomenout si psaným slovem či fotkami, nejen tyto památné chvíle, ale také nakouknout tam, kde to není vidět a přiblížit si, co všechno tomu předcházelo…

Více než měsíc před utkáním se v našich hlavách zrodil plán, jakým způsobem zápas propagovat, zrodila se také myšlenka, že se pokusíme nalákat lidi, aby přišli v bílém a podařilo se nám něco, co už třeba bylo k vidění v Liberci, jenže tam tuhle akci pořádal klub a své příznivce do bílých triček doslova sám oblékl, my se rozhodli, vydat se svou vlastní cestou…

Měsíc propagace byl úmorně dlouhý a psychicky vyčerpávající, s každým dalším dnem nám psychické síly sice ubývaly, jenže neskutečně nás posilovalo, když bylo všude kolem nás vidět, jak se havířovští fanoušci na zápas těší…

S konkrétními přípravami jsme začali asi týden před zápasem, v hale u ledu se kreslil transparent, poukazující na to, že na zápas se má přijít výhradně v bílém. Transparent pak visel na mnoha místech ve městě, byl i trnem v oku policie, která na železničním mostě dělícím město a Šumbark rozdala pokuty 3 x 200 Kč za vyvěšení transparentu. Druhý transparent, který se kreslil, byl poněkud kontroverzní a tak bych trochu přiblížil jeho zrod, aby některým bylo jasno…

Tohle heslo, se v rámci různých výjezdů, skandovalo už mnohokráte, x lidí si za významem té věty stojí (pokud se Vám líbí verbeš arabáků v Německu, Francii, Belgii apod., tak prosím!). Napadlo nás, proč „nezneužít“ bílé publikum k našemu transparentu. Nikdy o ničem nerozhodne jeden člověk. Ve dvou hlavách nápad vznikl, ale řeklo se, že se přetaví ve skutečnost jen pod podmínkou, že návrh projde v organizační skupině. V té se 11 lidí vyslovilo PRO transparent, 5 lidí se zdrželo hlasování, jeden člověk byl proti. 

Přípravy hlavní choreografie se pak uskutečnily v pondělí, časně ráno, neboť naše malování bylo venkovní a předpověď počasí nebyla ideální. A tak si pětice lidí dává sraz již v 7:30 a tvoříme na parkovišti u Kauflandu. Přijde nás omrknout ochranka ze zmíněného obchodu, ale se slovy, že jej vždy zajímalo, jak se to choreo tvoří, se na nás pár minut dívá a nedělá problémy… 

Další práce na našich prezentacích pokračují i v úterý a ve středu, v den samotného zápasu se pak scházíme asi 5 hodin před úvodním buly, na poslední chvíli doděláváme další transparenty, především však nanečisto vytahujeme již zmiňovanou plachtu. Nejprve však zjistíme, že barva je slepená a trochu se poničila šála fanouška na malůvce, na chvíli propadáme skepsi a přemýšlíme, zda-li plachtu vůbec použít. Nakonec se rozhodneme, že ano a snažíme se ji vytáhnout. Nedaří se, provazy nevydrží nápor pomalovaného igelitu, několikrát se trhají, vytahujeme podruhé, potřetí, při generálce nám to až napočtvrté vyšlo a je nám jasné, že při vytažení zápasovém se musíme dát snad i na modlení…

Zápas se blíží, u piva na Plechárně si asi v deseti lidech rozdělujeme úkoly pro počáteční choreografii, nervozita stoupá, pěkné je však sledovat, kterak drtivá většina fandů chodí v bílém, přesně tak, jak jsme si to vysnili. Kolem této akce bylo několik nedorozumění s vedením klubu a s lidmi kolem klubového webu. Někteří byli super a jejich pomoc hodnotím s velkými díky, jiní občas nesplnili naše myšlenky, na druhou stranu, nechci tady rozebírat co se nepovedlo a co mohlo být lepší, dnešní report by měl být pozitivní, protože výsledek se dostavil… Že to ještě před dosažením kýženého efektu občas drhlo, to my víme, řekneme si to, poučíme se z toho a příště budeme, společně, ještě lepší!

Do začátku utkání zbývá už jen pár minut, hala se plní, poctivě věšíme všechny své vlajky, výsledná návštěva je více než parádní, neskutečná. Když navíc připočteme bílé tribuny, můžeme si říct, že co jsme si vysnili, to se podařilo. Děkujeme všem! Hráči nastupují, z kotle Vítkovic letí na led několik desítek konfet, znovu musí vyjet rolba, úvodní buly se odkládá a my, čekajíc na vytažení chorea, jsme ještě víc napnutí a nervózní. Za několik minut se dočkáme. Touš letí mezi dvě hokejky, tribuny zvedají bílé a lesklé modré kartony, plachta šplhá nahoru, za trestnýma se roztahují dva transparenty, vše vyšlo jak mělo, zaplaťpánbůh…

Zápas se rozbíhá na plné tempo, ještě větší tempo je však na tribunách. Drtivá většina fandí Havířovu a je to znát. Vítkovické sice slyšet je, ovšem v souboji hlasivek jasně dominují ty, které opěvují AZet. V první třetině je atmosféra doslova fantastická, spíkr ze sebe vydává maximum, narvaný kotel mu pomáhá, lidé jsou na fandění natěšení a dávají do toho takřka vše. Jak říkám, první třetina snese ta nejpřísnější měřítka!Ve druhé třetině je doping stále výborný, i když je jasné, že i dusno v hale se projevuje na tom, že lidem trochu dochází síly. Ta fanatičnost už není taková, ale jak říkám – pozor – pořád je to výborné. Zmíním i to, že za bubnem sedí klasický bubeník, což nám také pomáhá. Jo, může se to zdát jako maličkost, dle mého je to však velice důležité. Po spíkrovi je to druhá hlavní osoba kotle, sehranost těchto dvou osob je mnohdy klíčem úspěchu.

Víme, že hosté vytáhnou choreo, jsem zvědav, jsem v očekávání. Zhruba v polovině třetiny zvedají nad své hlavy igelitovou plachtu s vystřiženým nápisem HCV, to vše podkreslují stroboskopy. Dílo spíše jednodušší, ale velice efektní, na výjezd ideální, hodnotím velice pozitivně… Pozitivní byl i přístup ochranky, která nezasáhla. Slušelo by se utrousit i pár slov k hostům. Těch dojelo asi stejně, jako loni třineckých, dle mého názoru jich mohlo být tak 150, možná o malinko více. Myslím si však, že ač fandili celý zápas, tak fandění se oddávala především spodní část sektoru, fandit mohlo tak 50 – 70 lidí, v tomto měli navrch třinečáci. Jak však řekl jeden můj dobrá kamarád, s velkým přehledem o fans scéně, raději méně vítkovických, kteří po stránce choreografií apod. jsou jasně před třineckými, než před ocelářema, kteří k nám přijeli spíše na výlet. Takže suma sumárum – třinečtí fandili lépe, vítkovičtí se zase mnohem lépe prezentovali, celkově bych souboj našich letošních a loňských letních rivalů viděl tak 60 na 40 pro ostravany. S vítkovickými se celý zápas často urážíme, nebo spíše my urážíme je. Nevím, zda-li se mi to zdálo, kdyžtak mi to napište do komentu, ale mám dojem, že vítkovičtí nás neuráží. Opravdu jen my je… A vůbec nám to nevadí. Zazněl i pokřik o tom, že „Vítek to chuje, v Ostravě baník panuje“, spousta dalších narážek z našich úst padlo na jejich hlavy, holt rivalita se ctít musí, do análu nikdy nikomu nepolezeme. Kupodivu se však havířovští neobohatili, během zápasu, před ním či po něm, o žádné ostravské symboly. Důvody? Je jich více… Bedlivý dozor policie, pečlivost hostů, které zřejmě vystrašil předzápasový článek, ve kterém je vlastní vedení vyzývá k velké ostražitosti, ale také naše vlastní chuť se ten den předvést v hledišti na maximum a neztrácet energii lovením hostů. Zvláštní, ale je to tak…

V závěrečné periodě, kdy už hosté na ledě vedou a průběh zápasu kontrolují, se trochu bojím polevení našeho fandění. Opak je však pravdou, atmosféra je stále parádní, paradoxně možná lepší, než ve druhé části hry. Možná i proto, že prohráváme, z lidí spadlo to napětí, jestli třeba hosty neporazíme, připadá mi, že až teď si to fandění jakoby užívají.Zkraje poslední třetiny vytahujeme druhou prezentaci dne, na plachtě cca 4 x 4 metry je snad nejznámější obličej z populárních MEME obrázků, k tomu pak všeříkající nápis. Líbí se mi, kterak vítkovičtí po zápase v plné kráse ukazují, že naši prezentaci nechápou, čili její smysl byl více než správný a trefný… Ta mentalita je prostě jinde a ni desítky nakreslených plachet ji nezachrání. S přibývajícími minutami stupňujeme zapojování pravé strany, jak jsem zmínil, fanděním se bavíme, jsem maximálně spokojen s přístupem publika, i když uznávám, pravá strana mohla být, protože vím, že to umí, i hlasitější… Původně bylo v plánu, že vyrobíme ještě jeden transparent, který bychom vytáhli až těsně před koncem, pokud bychom byli s fanoušky na tribunách spokojeni (a že jsme byli, a maximálně!), ale nějak se na něj pozapomnělo, za což jsou někteří lidé asi rádi… Mělo na něm být cosi jako „Děkujeme všem bílým, byli jste dnes super!“ :-). Místo něj tak v samém závěru vytahujeme transparent o bílé Evropě. někteří lidé z vedení viděli pár dní před mačem, jak jsme jej tvořili. Jedni se tomu smáli, druzí nám téměř spílali a snažili se nás předělat, mám však echo i z hráčské kabiny, kde mi přímo jeden konkrétní hráč řekl, že „Transparent o Evropě super!“. No, u vytažení transparentu nezůstalo, kotel si i zapěl onu známou melodii, proběhla i nějaká mexická vlna a zápas končí…

Oba tábory fanoušků děkují svým hráčům, děkovačka domácích je pochopitelně mnohem delší a bouřlivější, je výborná, nikdo si z výsledku nic nedělá. Dlouhé minuty po zápase pak balíme všechny věci, míříme na pár piv do Plechu, spočítáme čapku, ve které je ten den cca 3500,-, za které převelice děkujeme, budeme tvořit i nadále!

Pocity ze zápasu? Jen a jen pozitiva! Více než měsíc před mačem jsme si něco vysnili, na tom něčem jsme měsíc pracovali a po zápase u piva sklidili ovoce. Jsme zpocení, unavení, vyčerpaní, smradlaví, ale šťastní, že dobrá věc se podařila. Splnil se nám sen, my si v srpnu odpočineme a pak zase začneme snít dále… Sněte společně s námi. Je jen v našich rukách a hlavách, abychom sny přetavili ve skutečnost a užívali si zápasy, jako by ten čtvrteční. Byl parádní, byl krásný a dlouho na něj budeme vzpomínat!

O 23 hodin později proběhlo druhé přípravné utkání, kdy se naše béčko střetlo s mladými Poláky. Zápas přilákal asi 900 příznivců AZetu a jednoho fandu hostů, který svůj tým hlasitě podporoval. Domácí věší dvě zástavy, obě jsou od RBH. Kdybychom se rozhodli, mít kotel i na tento mač, byl by také obstojně zaplněný. Desítky, možná stovka mladých, čekala v místech kotle, zda-li se bude fandit nebo ne. organizovaně se nefandilo, lze říci, že půl zápasu bylo ticho. Až v polovině druhé a občas ve třetí třetině se do fandění pustila ta mládež v místech kotle, občas bylo fandění solidní, jednou jsem se však neskutečně nasral a měl chuť tam ty mladé výrostky liskat. Za jeden konkrétní pokřik. Tupci! Nedomýšlím, jak to bude vypadat, až se na to časem pár lidí vykašle a samovolně, jak je to holt běžné, přejde na jiná místa zimáku. Snad nás jednou nahradí schopní lidé! O jaký pokřik se však jedná, to zde zmiňovat nebudu. Jsou věci, které musí zůstat, jak se říká, v kuchyni… Mnozí kokůtci z jiných táborů by někdy, majíc pocit, jak nás tím argumentem zničí, mohli mít někdy ramena, přitom sami mají nasrané ve svém hnízdě, až to hezké není…