Ráno vstanu a když si uvědomím, že díl Ulice jsem viděl ve včerejší premiéře, tudíž nemusím čekat na ranní reprízu, rozhodnu se, že se vydám na zimák, abych připravil nějakou tu produkci do Šumperka. Od rána leje jako z konve, nic moc počasí pro dnešní výjezd. Na zimáku se na půl hoďky dám do řeči s Patrikem Rimmelem, nějaké ty drby, no nic, je 10:30 a je třeba se pustit do práce…

Mí kolegové ve školách a v pracích, chápu to, nevadí, nedá se nic dělat, najdu si útulné místečko u Fanshopu a pustím se do výroby dnešní prezentace… Na potemnělém zimáku zrovna nikdo netrénuje, ticho, klid, práce jde od ruky, pohoda… 

Po nějaké době mi dorazí společnost, to když do Fanshopu přijde paní prodavačka, pokecáme o hokeji, svěří se mi, že by ráda jezdila na výjezdy, ale se svou pracovní dobou moc nemůže, ve Fanshopu jí pomůžu urovnat věci na policích, ona se mě mezitím táže, proč byl kotel na posledním domácím utkání tak ospalý. Stejně jako s jinými lidmi, tak i s ní, se mi o tom příliš nechce mluvit, paní však hřebíček na hlavičku udeří sama. To když říká: „Těch kotelníků nebylo málo, to ne, ale nějak byli zakřiknutí, jim něco chybělo, ale co?“ V duchu se mírně pousměju a vzpomenu si na absenci spíkrů. Prostě je to tak, dobrý spíkr zvýší kvalitu kotle neskutečně moc a já si říkám, kdo se této „profese“ ujme dnes…

Po třech hodinách práce, s přestávkou na požvýkání tokajské klobásy, mám hotovo, přijíždí první výjezďáci na sraz, hupsneme na jedno do Plechu, nakoupíme zásobu na cestu, počkáme na řidiče aut a hurá, něco po třetí hodině odpolední vyrážíme z Havířova. Ač za neustálého deště, tak cesta naprosto pohodová, asi 25 minut před zápasem přijíždíme k šumperskému zimáku…

I když před zápasem byly na domácím webu avizovány přísné prohlídky u vstupu, nic takového se neděje, nedbalé prohledání nemůže zamezit tomu, abychom pronesli vše, co dnes pronést chceme. Pomalu se scházíme ve svém sektoru, kompletní, včetně všech vlajek, jsme až někdy v 5. minutě hry. V místech pro hostující fanoušky se nás schází přesně 49, pod sebe věšíme 3 zástavy: výjezdovou vlajku RBH, Slezské Patrioty a Slezský Havířov.

Od prvních minut sice fandíme, avšak fandění je to takové slabší, nijak neorganizované, chybí tomu řád a tak jednotlivé pokřiky, které nahodile volí každý jak chce (alespoň díky za to), nemají takové parametry, jaké by v našem počtu mít měly. V polovině první třetiny vytahují své choreo domácí, na zavěšených šňůrách zvedají menší plachtu. Namalovaná je sice pěkně, ale vzbudí mírné úsměvy na našich tvářích, připadá mi to, jako kdyby to na zakázku kreslila některá z místních mateřských škol, mé hodnocení tohoto chorea je značně rozporuplné…K domácím lze dále říct to, že nad svým sektorem mají vyvěšeny 3 své tradiční vlajky, které dohormady jakoby tvoří jednu velkou zástavu, je těžké říct, kolik se jich schází v kotli, když ten je uprostřed tribuny, avšak po celou první třetinu jich fandí maximálně 50. Více než fandění jde slyšet jejich odporně znějící buben, který samotné fandění přehlušuje – katastrofa. A pokud bych si na onen buben měl zvyknout, bude mi trhat uši ještě jedna věc. V každém přerušení hry se pouští muzika, ale ona je tak zkurveně, ale tak zkurveně hlučná. Fuj! Divím se, že domácím tohle nevadí, že se neozvou, že s tím nechtějí něco dělat. vždyť to je jak na kolotočích a né jak na hokeji… No nic, šumperáci sice fandí nonstop, ale v první třetině bych od nich čekal víc. Čekal bych víc i od nás, jdu se raději odreagovat na klobásu…

Sakra, ta je, stejně jako v Jihlavě, opět vařená, to je pech. Mírně to zachrání snad jen kremžská hořčice a měkoučký chleba, ale i tak… Alespoň, že mi poklepe na rameno jeden člen DC, který mi navrhuje, že s dalším kolegou, ze skupiny Abstinentů, to spíkrování od druhé periody berou. Super, vím, že konečně to rozjedeme…

Mé očekávání se naplňuje, v porovnání s třetinou první je to z naší strany den a noc, opět se ukazuje, že jsme až příliš zvyklí, mít před sebou spíkra. Bez něj jsme zakřiknutí, nikdo nechce vzít zodpovědnost na svá bedra, fandit pod taktovkou spíkra jsme prostě až moc zvyklí. Naše fandění je od začátku druhé třetiny výborné, místy, především po našich gólech, parádní, když domácí zrovna netlučou do toho odporného bubniska, jsme i parádně slyšet, ostatně poznámka šumperského fandy na svém diskuzním fóru mi dává za pravdu…

BJ_07 22.10.2014 / 23:00 | Nick | Datum | Reagovat
Dnes bod dobrej.
Respekt pred fans hosti – hlasiti a slusni…vic takovych!

Draci ze Šumperka pokračují ve svém představení z třetiny první, stále jich fandí asi 50, jsem překvapen, že téměř vůbec jim nepomáhají lidé mimo sektor. Kor, když domácí hokejisté jsou rozjetí, na ledě vedou, navíc mají v zádech 4 výhry z posledních čtyř zápasů a 1200 diváků v hledišti, což je na šumperské poměry výborné číslo. V tomto, v pomoci tribun kotli, jsou mnohem dále v Třebíči či v Jihlavě, v těchto destinacích jsem nedávno byl, mohu posuzovat…Nutno vška podotknout, že utkání se hraje ve velmi dobré atmosféře (i díky nízké hale, čili dobré akustice), měrou vrchovatou k ní pomáháme my, jen škoda té hudby a bubnu. V přerušené hře se krásně mohly přeřvávat oba tábory fanoušků, místo toho však hrají nějaké rádobyšlágry, navíc s diskotékovou hlasitostí. Docela by mě zajímalo, jak by souboj obou kotlů dopadl, kdyby domácí neustále nemlátili do bubnu a obě strany nelimitoval ten potrefený dýdžej…

Ve velmi dobré hlasové podpoře našich hokejistů pokračujeme i ve třetině závěrečné, v sektoru stojíme příkladně u sebe, spíkři nás dirigují, křičíme, tleskáme, fandíme svým barvám. Mezitím se trochu jiskří na ledě, terčem nenávisti v očích domácích fanoušků je Jirka Krisl, který ze sebe nenechá dělat čuráka a domácí fanoušky ještě parádně hecuje. ti po naší střídačce házejí lahve a všemožné odpadky, směrem k nám ukazují fakáče a podobné dětské výhružky… Doteď, několik posledních let, jsme proti domácím nikdy nic nekřičeli (ten tábor mi byl tak nějak sympatický), nebrali jsme jim symboly apod., možná je však na místě, změnit po dnešku názor. Naše hráče nám nikdo urážet nebude, no a ty fakáče, co na to říct, tím se prezentuje Dežo s Ferkem ze Šumbarku, jako gesto je to na tribunách spíše úsměvné, přesto by ti tvrďáci za něj měli pykat. Pokud se domácí prezentovali v polovině první třetiny, my se svou prezentací přicházíme v polovině té závěrečné, nad hlavy jednotně vypadajícího kotle letí 30 velkých kartonů s písmeny HZ, věřím, že spousta domácích si myslí, že tam máme chybu, neboť na kartony patří AZ :-). Nikdo z fanoušků choreo nepopletl, nikdo nic nedrží vzhůru nohama, všichni k tomu přistupují příkladně a tak je třeba říct, že prezentace je to povedená, navíc zase trochu jiná, nezvyklá. Je to možná až smutné, ale lépe se nám prezentuje venku než doma, neboť ven jezdí povětšinou lidé, kteří ví, kteří v tom umí chodit a kterým netřeba vysvětlovat vše 3x :-). Ač to může znít sebevědomě, tak když se podívám na naše venkovní prezentace a na venkovní prezentace našich soupeřů, jsme, narozdíl od domácích zápasů, kde jsme značně za očekáváním, letošní výjezdovou ultras jedničkou. Zatím… No a pokud tou jedničkou nejsme, nebojme, on mě někdo v komentářích pod reportem zajisté opraví. Snad to nebudou fanoušci Třebíče, to jsou přece jen civilisté, stojí bez šál, dresů a čepic a mají ruce v kapsách :-). Šumperáci na ledě vyrovnávají, nás to pochopitelně zaskočí a k fandění potřebujeme větší morál, domácí na tribunách výrazně ožívají, až nyní jich v kotli fandí více než 50, v těchto chvílích se jich do supportu zapojuje třeba stovka, tu a tam tleskají i lidé mimo hlavní sektor. Že to ale trvalo… 

V samostatných nájezdech se však, díky skvělému Loskymu, přiklání vítězství na naši stranu, i přes ztracený bod jsou hráči moc rádi, neskutečná radost panuje v sektoru hostů, kde po vítězné brance skáčeme jako cikán, kterého zasáhl paralyzér občana, chránícího svůj majetek. Při děkovačce odpálíme nějaké menší ohýnky, vyvoláme hráče, dneškem oficiálně předěláváme pokřik „Péťa Matoušek“ na kratší a lépe znějící „Maty“, tak ať pro domácí zápasy všichni víte!

Po utkání opouštíme zimák pomalým krokem, očíhneme domácí, kterak balí zástavy, ale na nějaké srandy není chuť, jdeme k autu, u něj prohodíme pár slov s prezidentem klubu, který je řádně naštvaný na jednoho z našich hráčů, pojíme rohlíky se zlevněným Paprikášem z Kaufu, ujedeme pár desítek metrů, v Albertu kupujeme piva, volám si s Říčanem, ten si u mě objednává několik placek Robert Říčka, AZeťák (mimochodem, v sobotu budou nejen tyto placky v prodeji u vstupu u „pípáků“) a podporuje myšlenky některých svých „bývalých“ spoluhráčů o tom, že někteří hráči tomu nedávají vše a není pro ně odměnou hrát za AZet. Chápu, pro nějaké plejery, kteří si myslí, že mají na Extraligu, to u nás může být za trest, ale… Stokrát radši trápícího se Klímu, pro kterého je odměnou hrát za Azet, než… !!! Asi si budeme muset promluvit! Ne, po vzoru fandů Slovanu Bratislava zatím nikomu nebudeme kopat hroby, ale… 🙂

Cesta do Havířova proběhne bez problémů, vyspíme se a sotva je za námi zápas v Šumperku, už se chystáme na zápas sobotní. Klub nám nabídl, že choreo můžeme tvořit v jejich tělocvičně na zimáku, za tuto nabídku neskutečně moc děkujeme, hned po dopsání těchto řádků jdu celou věc domluvit konkrétně, už večer možná budeme makat. Pokud by chtěl někdo pomoci, sledujte náš web, naše diskuzní fórum! I z důvodu toho, že nás tlačí čas, odkládáme páteční schůzku ohledně kotle. Věříme totiž, že po skvělých výsledcích kluků na ledě, kdy okupují 4. místo v tabulce, bude zimák v sobotu nabitý, dobře zaplněný bude i kotel, ve kterém tentokráte budou oba stálí spíkři a udělají maximum pro to, aby se v našm kotli Kladno uvařilo! Pojďme si sobotu užít, ať dopadne zápas jakýmkoli výsledkem, bude to skvělé představení Havířovské Zvěře! Nezapomeňte také, že se budeme loučit s Honzou Danečkem! Na tom zápase musíš být !!!