Když se dozvídáme, že na den, kdy máme cestovat podpořit svůj klub do Benátek, připadá Den železnice a speciální slevová akce na vlak, neleníme a plánujeme, že na strastiplnou pouť, na naše poměry, vlakem vyrazíme. Hecujeme další lidi, kteří se nebojí kvalitního dobrodružství, večer před utkáním se scházíme v klubové tělocvičně, barvy a štětce v akci, tvoříme nejen do Benátek, ale také směrem k pondělnímu domácímu utkání s Prostějovem. Bude to setsakramentsky náročný víkend, budeme prakticky v jednom kole… 

V sobotu ráno se nás za nevlídného počasí schází před havířovským nádražím přesně 11. Já víc nečekal, vím jak havířovský fanda zlenivěl a ani cesta za pár kaček jej nezláká, aby podpořil svůj klub, ale pro mnohé mé kolegy to může být zklamání. Několikrát se mi stalo, že za mnou přišel ten a ten fanda, že proč nezkusíme bus do Litoměřic, do Ústí či právě třeba do Benátek. Proč? Odpovědí je náš dnešní počet. Celodenní cestování za 130,-, co víc chcete?

No co, výjezd si neochotou ostatních nenecháme znechutit, otevíráme první lahváče, při přestupu na Svinově dáme jedno čepované a už hurá do dalšího vlaku, který nás zaveze do Kolína. Na Svinově měl přistoupit další fanda, leč zaspal a cestuje sám dalším spojem (nakonec jej jen cesta tam vyšla na cca 1 000,-, protože z Bolky do Benátek jel taxíkem za 630,-), náš počet se na 12 rozrůstá až v Olmiku, po přistoupení dalšího Zvířete. To už se bavíme v dětském kupé, kde pořád dokola hraje v televizi pohádka o Krtečkovi, nálada je výborná, v Pardubicích přistoupí další fanda AZetu, v Kolíně dáme dalšího čepa v místní nádražce, následuje přestup na vlak do Mladé Bonzky…

V té máme poměrně dost času a tak plán je jasný. Při přesunu z vlakového nádraží na autobus směr Benátky procházíme kolem místní hokejové haly, ihned posíláme dva naše mladé zvědy omrknout situaci uvnitř, děláme si zálusk, že domácím vezmeme potřetí prakticky stejnou vlajku. Zvědové se vrací a k našemu překvapení konstatují, že přímo před jejich očima domácí všechny vlajky sklidili a odnesli kamsi do útrob tribuny. Sic jsme překvapení a mírně nepříjemně zaskočení, ale aspoň se smějeme tomu, že jsme Bonzoslaváky donutili zjistit si jízdní řád a zvednout prdele. No nic, uvidíme co večer, zálusk je furt :-).

Při čekání na bus konzumujeme v jedné místní nálevně, nálada i díky vypitým pivům a kořalkám výborná, čekáme na autobus, který nás zaveze téměř na místo činu. Při platbě jízdného u řidiče je z jeho čelního skla odebrána šála fotbalové Sparty, celý autobus se na nás nepěkně dívá, aby řidič pokračoval a my stihli zápas, šála je vrácena, leč spolucestující si s námi zažijí své. Když paní v letech vykřikne „já Ti dám takový orál, že uvidíš“, přiznáme sami sobě, že situace je vážná :-). Asi půl hodiny před začátkem střetnutí vylezeme v Benátkám z busu a šineme si to k zimáku. Někdo rychle, ti opilejší, kteří jsou ve většině, pak značně pomaleji…

Při závěrečném strmém stoupání, při kterém by se jistě nadřel i Alejandro Valverde, nás už vítají kluci Gastarbajtři, rozprodáme si vstupenky a jdeme do svého, ač stále září, tak už velmi chladného sektoru… Vedle sebe visí vlajky RBH (ti na zápas cestují autem v počtu čtyř kusů), Gastarbajtrů, Abstinentů a HZ on Tour, po příjezdu fandy taxíkem je počet vlakových 14, celkový počet AZeťáků v sektoru je dnes přesně 27. Ucházející.

Zápas začíná, domácí zas zcela nesmyslně valí do bubnu, v malé hale se to rozléhá, proti bubnu jsme téměř bez šance, i tak se však snažíme od první minuty. Na zábradlí si stoupá člověk, který dnes bude spíkrovat, fandění však není zdaleka ideální, i díky přílišné opilosti některých z nás. Co naše choutky fandit také dosti sráží, to je nesmyslně hlasitě hrající hudba v každé přerušené hře. Je to už takový zvyk, že stadiony, na kterých se příliš nefandí, tak tam ticho na tribunách často kompenzují takto – hnus.

Navíc už velmi brzy, až se chce říct, že klasicky, dostáváme první rychlou branku, někteří tak volí relax u klobásky či piva, nutno zmínit, že benátecké klobásy (na výběr bílá i pikantní papriková) patří k tomu nejlepšímu, co jsem na hokejových stadionech kdy jedl. Velká paráda, tohle mě do Benclí táhne zas. 

Co víc říci k domácím? Asi nic, klasika… Jedna tradiční vlajka, jeden obří buben, který hraje prim, jeden klasický spíkr (klobouk dolů že ho to baví) počet tak 15 lidí, fandí však celý zápas. K vidění jsou symboly nejen domácího týmu, ale i Liberce či blízké Mladé Boleslavi, každému je to tu asi jedno, Benátky nemají svou identitu a tvář, je to zasraná farma… Taková, kterou by z AZetu chtěli mít i někteří fanoušci v Havířově. Jste magoři a nemám pro Vás slov… Tak to dopadá, když pro mnohé jsou výsledky víc než značka AZ. Druhá třetina sníží naše šance na body na minimum, s tím má přímou úměru i naše fandění, Je slabší než na začátku zápasu. Nutno říct, že i když někteří rezignovali, jiní fandí poctivě a celý mač, i když je to sakra dřina a trápení…

O druhé přestávce dochází k menší žduchané s místními fandy v šenku na zimáku, nechápou, že jsme servírce pochválili její tučné hýždě, tudíž hokeje se potyčka netýká a končí dříve než začala, my se vracíme do svého sektoru, ve kterém vyvěšujeme transparent, který upozorňuje na historicky první název našeho hokejového klubu – KLUB ČESKÝCH TURISTŮ. A jako turisté si dnes také připadáme, od brzkého rána na cestách, takže má to svoji druhou symboliku :-).

Asi v polovině závěrečné třetiny pak zvedáme nad hlavy vlaječky v lesklé zelené barvě, k tomu zmiňovaný transparent a také je zažehnuta drobná pyrotechnika, která však šlehá až do výše zhruba čtyř metrů, na pozoru jsou jediní dva pořadatelé na místním stadionku, chtějí nás pacifikovat a bránit v dalším žhářství, ale nemají šanci, kdybychom chtěli, dnes bychom do haly pronesli vše, zapálili vše, udělali cokoliv. Nečiníme tak, jsme hodní, jen se bavíme po svém.  Díky celému incidentu se v nás trochu vaří krev, jsme navíc i trochu nasraní na kluky na ledě, za to jak to mydlí (spíše na stav), celé to ústí v házení různých předmětů na ledovou plochu. Na led letí pivo, vlaječky, dokonce i klobása, led mírně zamarasen od hořčice… Situaci nejvíc uklidňuje Martin Mazanec, nic velkého se naděje, utkání pokračuje…

Už však netrvá dlouho, domácí vítězí 4:0, my hráčům i přesto poděkujeme a dáme jim najevo, že příště za nimi budeme stát zas, hráči zatleskají, Martin Mazanec podá našemu spíkrovi ruku, plejeři odjíždějí do kabiny a my opouštíme zimní stadion…

Před halou dochází k nesmyslné potyčce s domácími, úplná zbytečnost, vše však končí v samém zárodku, nic velkého, nikdo nebyl zasažen ani nikomu nebyl odebrán žádný symbol, pokračujeme na autobus, který nás zaveze do města udávání a pláče, do Mladé Bolky.Utkání bylo hrozné, jak výsledek, tak dle mého názoru i předvedená hra, moc jsme se nevyznamenali ani my v hledišti, naše fandění bylo slabé. Zaplaťpánbůh, že výjezdy nejsou jen o hokeji, kor když trvají tak dlouho jako ten náš dnešní a tak ve větší zábavu doufáme cestou domů… Po příjezdu do Bolky jdeme zase k hokejové hale, všechny vlajky domácích, kterých zde jindy non stop visí tak 20, jsou však stále schovány a tak alespoň kojíme své pudy a chtíče a jako malé radostné děti se proháníme po ledové ploše. Někdo si střihne dvojitého Salchowa či Rittbergera, před možností přijíždějící policie však zimák opouštíme a jdeme na jedno, než nám pojede vlak…

Místo jednoho kousnem dvě a pak na vlakové musíme běžet, abychom zde nemuseli nocovat. V poklidu dojedeme do Kolína, je půlnoc, končí nám platnost našich celodenních jízdenek, nové si však nekupujeme, čekáme na spásu z vyšších míst či na zázrak. Kdo nic nezkusí, ten nic nezíská.

Video prezentace HZ – https://www.youtube.com/watch?v=49D2TpyU8rw&feature=youtu.be

S panem průvodčím si nejprve hrajeme na honěnou a přemýšlíme, že se mu po vlaku, který má vagónů víc zdravý člověk prstů na rukou, budeme schovávat, když nás však zablokuje Security služba, usedáme do plných kupéček, předstíráme spánek a čekáme, co pán v uniformě vymyslí. Jeho taktika však připomíná strategii Míši Bílka – nakopávané míče, čili nic, a tak cestu z Bolky do Ostravy absolvujeme za nula ká-čé. Kdo umí, ten umí .-). 

Pokud spánek nejprve předstíráme, po nějaké době už opravdu spíme, dnešní den je pro mnohé opravdu náročný. Na Svinově žíža jak hrom, hurá do nonstopu, někteří stále mají chuť na pivo, jiní berou zavděk zdejší výbornou čepovanou višňovkou. Po hodině a půl za stolem nástup do posledního vlaku dnešního dne, spíše noci či brzkého rána, který nás konečně zaveze až domů. V postelích jsme něco po páté ranní, po více než 20-ti hodinách na cestách. Hurá!

V pelechu po páté ráno, večer už ale sraz u zimáku a tvorba chorea. Na naše poměry se schází neskutečný počet 15-ti fanoušků a krom jednoho chorea, které je v plánu, můžeme narychlo a horkou jehlou šít i choreografii druhou. Takhle kdyby to vypadalo, kdyby takové počty lidí chodily pomáhat, hned by to bylo jednodušší a mohli bychom mít daleko vyšší ambice a cíle… Díky moc všem, kteří přispěli k tvorbě prezentací, díky i těm, kteří na ně přispěli nějakou tou korunou, bez nich by to opravdu nešlo…

V den zápasu jsem na roztrhání, v jednom kole, stejně jako vlastně uplynulé tři dny. 3 hodiny před utkáním dostávám telefonát, že nebude hrát avizovaná hymna, která bude nahrazena minutou ticha za zemřelého reprezentačního havířovského judistu. Při hymně se má zvedat úvodní choreografie, lidé jsou o tomto už informováni a tak je to pro nás velká čára přes rozpočet. Své hlavní choreo chtějí při úvodní hymně zvedat také hosté a tak je telefonicky upozorňujeme, aby konali jinak…

V asi 15-ti lidech se scházíme pod kotlem hodinu před utkáním a připravujeme první prezentaci, mezitím se nám podařilo vyjednat ústupek a bude jak hymna, tak minuta ticha. Připravujeme dvě plachty o rozměrech 7 x 10 metrů v barvách národní trikolóry, ve stejných barvách také 15-ti metrový transparent „Byli jsme a budem“, který je nyní pro náš národ, v současné evropské imigrantské krizi, více než výmluvný, připravujeme také orlici na plachtě 7 x 7 metrů, nejedná se o orlici slezskou, jak by si mnozí mohli myslet, dnes je to orlice na bílém pozadí, orlice Svatováclavská (když má ten Sv. Václav dneska svátek).

Pár minut před utkáním se dozvídám, že jeden konkrétní člověk z našeho klubu zatrhl hostům jejich živý přenos zápasu, ačkoli už v „kukani“ měli připraveného kameramana s kamerou a dalšími věcmi potřebnými pro přenos, tohle rozhodnutí kvituji, fanoušci patří na zimák, né k počítačům! A pokud by jednoho dne byly živé přenosy z našich domácích zápasů, byl bych prvním, kdo by proti tomu maximálně bojoval.

Znějí úvodní tóny naší státní hymny, hosté už stojí ve svém sektoru, my vytahujeme zmiňované choreo, vytažení se podařilo na jedničku, nikdo neměl potřebu s ničím třepat, tahat, trhat nebo jinak zápasit, jak tomu někdy bohužel bývá. Žádné super extra dílo to z naší strany není, přemýšlím, zda-li za současné situace, kdy je kolem domácích zápasů velká skepse, máme na víc. Co to kecám – jasně že máme, brzy to zas všem ukážeme! 

Utkání začíná a oba tábory fandů v hledišti hulákají na maximum. Prostějovských je v sektoru přesně 90, celý špíl jsou dirigováni velmi aktivním a dobrým spíkrem, s rozvahou používají netradičně znějící buben, k fandění však příkladně využívají také ruce, hned to potom lépe zní, ale i jinak vypadá – za tohle pochvala. Před svým sektorem vyvěšují 3 vlajky, dvě klubové a jednu českou.Rekordní počet vlajek věšíme my, v kotli a jeho okolí jich je rovných 9 (z toho jedna malá česká), jednu vlajku o pár metrů dál věší RBH. Paráda, takhle to má vypadat, v tomto směru jsme výjimeční! Hlavní zástavou pod kotlem je dnes trochu netradičně „Brumm Kreisel“, protože právě den po utkání by tato fanouškovská skupina oslavila své 15-té narozeniny. Kotel je dnes zaplněn jednoznačně nejlépe v letošní sezóně, je zaplněn dobře, i když pamatuji si zápasy s Prostějovem, kdy byl ještě plnější. V sektoru nejhlučnějších fanoušků je přesně 136 lidí, spíkr s megafon a bubeník číslo 1 jsou na svých místech a tak je atmosféra ze strany domácích dobrá.

Více než zdatným soupeřem jsou však hosté, ti jsou výborní a svůj tým mohutně povzbuzují. V první části hry vytahuje druhé své choreo Havířovská Zvěř, v sektoru jde nad hlavy fanoušků více než 40 obouručných vlajek, efekt dobrý, na vlajkách je vše, co máme rádi i nenávidíme. K vidění jsou vlajky oslavující AZet, Davida Klimšu, Slezsko apod., nenávistné zástavy pak tvoří odpor k mešitám, ke KSČM, k Prostějovu, k policii atd. Zhruba ve stejné době je pak pod sektorem vyvěšen všeříkající transparent fanoušků Baníku, především těch havířovských, kteří dnes také navštívili tohle prestižní utkání…

První perioda utkání končí, od nezávislých pozorovatelů mám zprávy, že větší hlasový dojem udělali příznivci hostů a tak se vzájemně hecujeme, aby to od druhé třetiny bylo ještě o level lepší, kor když vedeme gólem do šatny, což by hosty mohlo opařit a nás nakopnout…

Ti si v 5. minutě prostředního dějství připravují svou hlavní choreografii, kterou, jak už jsem zmínil, chtěli zvedat s hymnou, nakonec se rozhodují takto. Je vidět, že mají precizně vyměřen sektor, nápis i plachta jim sedí snad na centimetr přesně, v tomto velká pochvala. Pod kotlem všeříkající nápis, velmi dobře vyvedený, přes celý sektor pak plachta Sv. Václava, která mnohým domácím, kteří prezentaci pozorují z prostější strany, téměř vyráží dech. Až na malé mouchy parádní provedení, s velkým přehledem nejhezčí malovaná plachta kterou k nám kdy hostující fanoušci dovezli. Opravdu smekám. Dílo bylo tématem mnohých rozhovorů AZeťáků během druhé pauzy…

Prostějováci se fanděním i nadále baví, usuzuji, že přijela trochu jiná sestava než bývalo zvykem, tipuji, že věkovým průměrem je nejmladší v historii jejich návštěv u nás. Není tajemstvím, že tamní scénu vzali pod palec noví lidé, kteří mají plno chuti, elánu, nápadů, entuziasmu a jde to vidět. Lidé, kteří do toho dávají vše a díky kterým je scéna v Prostějově nyní neskutečně kvalitní. Pokud bych si mohl tipnout, budou letos lepší než příznivci Českých Budějovic, kterých je sice podstatně více, mají mnohem větší možnosti, avšak Prostějov to nyní dělá lépe, i přesto, že v tabulce jsou na opačném konci než právě Jihočeši. Pokud se Hanákům na ledě začne dařit a já jsem přesvědčen o tom, že začne, budou prostějovští ultras štikou českých stadionů, jak hokejových, tak i fotbalových… Nebrzdí je také mor v podobě hokejových fankulbáků.

Slůvkem zpět k domácím, ti neustále dobře fandí, ale na to, že náš klub vede, tak bych od toho čekal víc. Připadá mi to takové nervózní, zakřiknuté, ani pravá strana dnes nepodává bůhvíjaký výkon. Jak říkám, je to sice dobré, ale jsme jakoby něčím opaření – nevím čím!

Do třetí části hry jdeme s vedením už dvoubrankovým, ale přesto ze sebe nevyždímem vše, co by si tento zápas zasluhoval, z naší strany jsme zažili mnohem lepší bitvy s Prostějovem a já přemýšlím, kde je dnes problém. I když bacha, rozhodně to není špatné, ale já za stavu 2:0 prostě čekám víc. Na přemýšlení o důvodech není čas, hosté vytahují další choreo, i nyní je to trefa do černého. Vyborný nápad, výborné provedení, opět je třeba pochválit a v globálu zhodnotit hostující dnešní vizuální představení jako neskutečně povedené.

My o pár minut později vytahujeme transparent pro Kubu Šlahaře, který si podobné pocty, za své chování ve dvou předchozích sezónách zpět, zajisté zaslouží, díky spolupráci s pravou stranou je jméno hostujícího útočníka i několikrát skandováno. Osudem možná je, že tohle vše se děje prakticky hned poté, co Kuba dal gól negól :-). Od samotného hráče se nám pak ihned po utkání dostane vřelého poděkování. Prostějováci zuří, píší mi sms, abych jim na Šlahyho poslal telefonní číslo. Tohle je ubohé. Trochu mindrák… 

V samém závěru utkání jde nad hlavy Zvířat ještě asi 20 vlajek na tyčích, ty vlají několik minut a prakticky orámují poslední minuty hry, které kluci na ledě ubrání, hala burácí a skanduje, připisujeme si nesmírně důležité vítězství… Bylo to emočně vypjaté utkání, i když především na tribunách, oba tábory se mnohokráte častovaly různými urážkami a to je dobře, takhle mají mače s příchutí derby vypadat! Nevraživost a soupeření !!! 

A zatímco zápas končí a naši borci se připravují na děkovačku, hosté se zcela překvapivě dostávají mimo svůj sektor a valí se za střídačku svého týmu. Havířovská ochranka prakticky nezasahuje (nezaujatý divák to může posoudit jako její hrubé selhání) jsem neskutečně překvapen a zírám jako puk. Tohle bych od ochranky nečekal, ale je jasné, že to kvituju. Všichni si asi dokážeme představit, jak bychom v podobné situaci dopadli my v Přerově či v Prostějově. Palec hore lidskému přístupu našich sekuriťáků! Hráči z Hané na chvíli přijíždějí ke svým hráčům, ti na ně však spustí skandování „Co je, co je, co je co je co je“ a tak Čuřík, Moskal, Šlahař a spol raději odjíždějí do kabin…

Jiné grády má děkovačka domácích, po předkrmu v podobě Karola Koríma rozjíždí svou show Malina, což lidé kvitují a halou se nese hromové „Ať chcípne Prostějov“,  po výhrách nad tímto rivalem je to už taková klasika :-), delikátní zákusek na konec pak naservíruje Šimon Hrubec, lidé se náramně baví a jsou šťastní! Tyhle výhry jsou víc než porážet Kadaně, Benátky, Mosty a kdejaké jiné kluby bez fanoušků…

Z hlediska nějaké neplechy se dnes nestalo vůbec nic. Během utkání si každý uvědomil, že zimák je ty 3 hodiny snad nejbezpečnějším místem v republice, tolik policistů, a to především tajných (dva přímo v kotli), se jen tak nevidí. Klid byl také na Hálkově ulici bezprostředně po utkání, což poslední roky nebývá zvykem, dnes se nikomu nechce do případných trablů. Dokonce i Prostějováci automobiloví jsou i se symboly před Kauflandem necháni být! Hosté jsou pak zcela proti zvyklostem odvážení jinou stranou, směr Frýdek-Místek, PČR zablokuje celou hlavní třídu u zimáku a auta čekají, než 2 autobusy s Hanáky odjedou. Proč tyto netradiční manévry – netuším.

Jaký to byl zápas? Jo, super, lidi si to užili, fandilo se, vyhrálo se, oba týmy předvedly své optické prezentace, přičemž především ty hostující byly TOP, opět to bylo velice nadstandartní utkání, co se tribun v celé republice týče. Ale jak už jsem naznačil, zažil jsem mnohem lepší zápasy mezi těmito dvěma rivaly, dnes tomu jakoby něco chybělo. Snad to něco brzy najdeme a tím kořením to dochutíme pro příště. Ještě budeme mít jeden pokus!

Náročný supervíkend je u konce. Ale jedeme dál. Když AZet miluješ, nelze jinak…

Sepsal J.R. from B.K.