Na posledním domácím utkání proti Kadani se předběžně domlouváme na výjezd do Třebíče. V neděli je jasno, že vypravíme z Brna jedno auto čítající tři DC členy, jednu DC ženu a jednoho fanatika z nepříliš známé, avšak poměrně aktivní, výjezdové skupiny – „Tvrdé Ňadro“. Během pondělka ještě z Olomouce na poslední chvíli dorazí nejstarší z DC členů, čímž se počet výjezdníků reprezentujících Havířov ustaluje na šesti.
Pracovní povinnosti nám bohužel nedovolují vyjet z Brna dříve, než krátce před půl pátou. Za běžných okolností je to do Třebíče hrubá hodina cesty, tentokrát je ale provoz nezvykle hustý, vydatně sněží a na dálnici se přes 80km/h jet prakticky nedá. Tyto okolnosti způsobí, že oba naše vozy dorazí do místa utkání až za stavu 1:0 ve prospěch našeho celku. Na vrátnici rychle přebíráme odložené lístky, které si od sebe nekupujeme, protože jako správní „polští židé“, máme do kapes samozřejmě hluboko…
Do útrob horáckého stadionu vstupujeme zhruba v polovině 1. třetiny. Od renesance havířovského hokeje skupina DC v Třebíči ještě nechyběla nikdy, a někteří z nás tam zavítali už i za Pantera, avšak si nevybavuju, že by tam někdy byla takto nízká návštěva. Nepřítomnost obvyklých fanoušků a diváků se projevuje i absencí fronty na klobásu a pivo během první přestávky.
Během druhé třetiny zvyšujeme vedení a výkon domácích není nikterak přesvědčivý. Do šancí se dostávají jen zřídka, a veškeré další pokusy lapí jistý Marek Laco. Bojujeme s nutkáním provolávat jeho jméno, ale vědomi si možného narušení gólmanovy koncentrace, jsme raději ticho. Ono konec konců v šesti lidech se toho moc prozpěvovat nedá. O přerušeních vesměs hraje hlasitá hudba a během hry jsou slyšet domácí fans, a tak alespoň osamělý člen„Tvrdého Ňadra“ již tradičně vypískává domácí hráče během našeho oslabení, nebo se snažíme využívat tišší chvilky před buly k typickým havířovským pokřikům.
Třetí třetina je poznamenána pro nás nepříliš pochopitelnými výroky sudího, které ústí v menší slovní rozepři se skupinkou místních stojící pod námi. Naštěstí vyloučení havířovských hráčů nevede ke srovnání stavu, ale naopak ke dvěma gólům v podání Daniela Štumpfa. Čtvrtý gól v domácí síti je posledním hřebíčkem do rakve pro starší generaci diváků se slabším srdcem. Ti pak při odchodu v 55. minutě naříkají, že letos již Třebíč určitě spadne – „fanoušci úspěchu“. Definitivně utichá i do té doby aktivní sektor za trestnými lavicemi a nám se otevírá prostor k hlasitějším projevům radosti.
Děkovačku nemáme v plánu nikterak natahovat a máme v úmyslu hráčům za jejich výkon, odložené lístky i důležitou výhru DCntně zatleskat. Kapitán týmu však evidentně chce zpívat, chytá vedle stojící hokejisty kolem ramen a staví se do klasického postoje pro chorál zvěře, takže proč ne. Po dozpívání si ještě podle původního záměru vzájemně zatleskáme a ve velmi dobré náladě opouštíme Třebíč.
Sepsal Lukáš DC
Do Havířova přijede Most, středa, zima, po Vánocích a Novém roce, před výplatou, uff, to je zas lákavý zápas. Na druhou stranu, AZet je jako žena. Milujete ji a né to kolem. Svou krásnou ženu osouložíte i když jí čerstvě nasadí rovnátka, i když na sobě nemá slušivou sukni a chlubí se tričkem, které jí svým střihem přidá 15 kilo navrch. I proto dnes vyrážím osouložit svou lásku, je to povinnost…
Škoda, že takto neuvažují ostatní, návštěva není ideální, ale překvapen nejsem, havířovského fanouška už docela znám. Co je však naprosto ostudné, to je počet lidí v sektoru Zvěře, ten je ještě 5 minut před začátkem zápasu téměř prázdný.
A tak aspoň věšíme vlajky. Jsem stará škola, léta fanouškovství jsem zažil v době, kdy, pokud vlajka neměla aspoň 10 metrů, nebyla to vlajka. Dnes je doba malých kapesníků, to není nic pro mě… Věšíme 3 nejdelší kousky (AZ Havířov, Havířovská Zvěř, Brumm Kreisel), které mají dohromady téměř 30 metrů. Paráda. Kor v dnešní době… Své dvě vlajky věší i Rumboys, jako šestá pak visí Potěr Fans. Přemýšlím, proč nevisí další zástavy, které byly s velkou slávou vyráběny. Asi se dotyčným nechce. Škoda… Mně, starému capovi, se chce zajišťovat vyvěšení mnoha kvalitních vlajek zápas co zápas, už celých těch 5 let. Asi jsem jiný. A zaplaťpánbůh nejsem sám…
Od začátku utkání je atmosféra žalostná, v kotli je tragický počet lidí, obrovský respekt těm, kteří se v něm snaží. Až tenhle masochismus přestane spíkra a bubeníka bavit a jako mnozí jejich kolegové si budou chtít užít hokej v sedě a s výhledem na ledovou plochu, bude zas utkání bez kotle, bez atmosféry. Tedy pokud ji nevytvoří prostřední RBH sektor. Asi tohle chceme, asi zas potřebujeme facku. Ne, není to žádné vyhrožování, je to smutné konstatování faktů… Ty trochu zlehčuje skutečnost, kterou jsem napsal ve svém prvním odstavci, tak uvidíme, co přinese budoucnost. Přijdou totiž zápasy, kdy bude podpora z kotle maximálně důležitá…
Postupem času je atmosféra značně kolísavá, občas se přidá pravá strana, v takové chvíli je to pochopitelně lepší, jinak je však místy až trapné ticho, na což v Havířově téměř nejsme zvyklí. Pozitivem tak snad je alespoň dobře znějící nový buben, až se pořádně vytříbí i bubeník, bude to kvalitní doplněk supportu. Opět připomínám, že bubny jsou k dispozici hned tři, ale samozřejmí je používat jen jeden…
Malinko se atmosféra zlepší v posledních deseti minutách hry, kdy publikum cítí, že hráči potřebují pomoci, s kotlem už dosti fandí „praváci“, alespoň potleskem se přidávají ostatní tribuny. OK, potlesk chápu, super, ale co mi dlouhodobě nejde do hlavy, to jsou ty tři obří řechtačky na béčku. Jaký to má smysl? Když se začne fandit, začnou do toho řechtat jak o dušu. Cílem je přeřechtat kotel? Takhle jsem se neřechtal ani když jsem v sedmnácti zkusil trávu… Ach jo…
Závěrem zápasu proběhne klasická děkovačka, na lidech je enormně vidět, že se těší, co vymyslí Marek Laco. Ten dělá postupné krůčky, dnes si s sebou vzla pomocníka, no jen tak dál :-). Zima, valíme rychle domů, zahřát se… Příště už se musíme jenom zlepšovat, jde do tuhého, blíží se obrovsky velký zápas… Proto budu tajně doufat, že dnešek byl jeden velký přehmat, jeden velký trapas, jako když ses počůral ve škole v přírodě…
A na závěr opět kratičký rozhovor. Tentokráte si čas na zodpovězení několika málo otázek našla Lucka from J.Z.. Mezi dívkami jednoznačně nejaktivnější fanynka havířovského AZezu, avšak v počtu domácích či výjezdových zápasů (ale i v pomoci při tvorbě choreografií apod.) jí může konkurovat jen hodně málo kluků…
Jak dlouho už chodíš na hokej a jak ses k němu dostala?
Na hokej chodím asi od 4 let a dovedl mě k němu taťka.
A kdy jsi na hokej začala chodit sama?
Pravidelněji jsem začala chodit asi v 11-ti letech, v té době jsem chodila už většinou s kamarády.
Nyní chodíš pravidelně do kotle. Do něj jsi začala chodit kdy?
Do kotle jsem začala chodit po absolvování mého prvního výjezdu, kdy jsem tak nějak poznala fanoušky přímo v něm. Tehdy mi bylo asi 13 let.
Šlo by spočítat nebo aspoň hrubě odhadnout, kolik tedy celkově můžeš mít s AZetem absolvovaných výjezdů?
Jo jo, dokážu to spočítat skoro přesně. Za Pantera, když mi bylo 13 – 16, když jsme jezdila na výjezdy, jsem jich stihla absolvovat zhruba 10. V éře novodobého AZetu mám na svém kontě 107 výjezdových večírků…
Šlo by zmínit ty nejzajímavější výjezdy, které jsi absolvovala a které patří do kolonky nezapomenutelných?
Skoro každý výjezd je něčím nezapomenutelný… Nejzajímavější a nejvíce oblíbené jsou pro mě většinou dvoudenní výjezdy, potom určitě výjezdy do Prostějova a Přerova.
A závěrem pojďme objasnit špekulace. Nás i Tebe mnoho lidí „obviňuje“, že prsa na fotce PF 2016 jsou Tvá. Tak jak to tedy je? 🙂
Hodně lidí se mě samotné ptalo, jestli to jsou moje prsa, tak teda můžu všechny ujistit, že prsa na fotce PF 2016 opravdu nejsou moje :-).
Sepsal J.R. from B.K.