Do Jihlavy se hodně těším. V týdnu před zápasem se tak nějak formujeme do aut, zjišťujeme, kdo s kým pojede, vypadá to na dobrou sestavu fanoušků a zároveň kamarádů, navíc jistota, že z Brna se k nám přidá pan M., ještě donedávna hlavní spíkr HZ, dává tušit, že pokud nás bude obstojný počet, mohl by být velmi dobrý support…

V týdnu před zápasem vydávají Jihlaváci svou novou sérii nálepek. Zaujme mě ta, na které je ústředním motivem nápis A.C.A.B. Od chlapců z Vysočiny to působí docela úsměvně. ACAB na nálepce, přitom neustálé brečení a žalování policistům po ztrátě klubových symbolů apod. Pózička jako hrom…

Už v týdnu také vtipkujeme na úkor jihlavských, kteří nám nedávno „utekli mailem“, to když při čtvrtfinálové sérii, téměř před dvěma lety, žalovali našemu vedení, našim sponzorům, to vše pomocí mailů, v paměti jsou také jejich internetové útoky na facebookové účty fanoušků AZetu atd. No jo no, každý holt bojuje s jinými zbraněmi. Ale jak říkám, díky tomu všemu se do Jihlavy těšíme více než obvykle…

Chceme vyjet s dostatečným časovým předstihem, abychom na místě byli včas, zašli si na oběd, pohodička, žádný spěch. Scházíme se něco po jedenácté dopolední na našem zimáku, kupodivu je otevřen bufet Gól, dáme pivko nebo kávu, každý dle chuti a dle toho, jak moc flámoval uplynulou noc… Dvě plná auta pak vyráží na cestu něco málo po poledni, hodinku po nich pak vyráží také třetí plné auto Slezanů…

Po cestě moc nestavíme, jen tu a tam učurnem a valíme do Brna, kde do jednoho z vozů přistoupí pan M., opět se nijak nezdržujeme a valíme do Jihlavy. Tu za několik svých návštěv už známe a tak nijak nebloudíme a míříme na hlavní náměstí. Tam zaparkujeme a jdeme na oběd.

Vcelku pěkná asijská restaurace ve které jsme už jednou byli, proto míříme na jistotu. Rodina, která si zašla na pokojný sobotní oběd se nepěkně kouká, když v deseti lidech vcházíme dovnitř, nechceme se chovat jako burani, snažíme se být slušní a tiší. Jak moc nám to jde nebo ne, to je těžké posoudit, ale myslím si, že se chováme v rámci možností. Ano, někteří sice s plným močovým měchířem míří do kuchyně místo na WC, ale to jsou takové drobné přehmaty způsobené alkoholem…

Pojíme nudle, kuřecí maso, nemohou chybět ani jarní závitky, přivítáme osádku třetího auta, které z Havířova vyjíždělo později, přivítáme také čtveřici přátel z Mladé Bolky, v restauraci tak sedíme téměř ve 20-ti lidech, náramně se bavíme, některým se ani moc nechce na hokej :-).

Venku zima, zase… Přesto nakonec vyrážíme, auta přeparkujeme blíže zimáku, bereme vlajky, věci na menší choreografii a míříme k sektoru. Vyzvedneme lístky, u vstupu nás čeká bdělá ochranka, jednomu z nás je zabavena malá kapesní rybička, jinak jsou však prohlídky pohodové, ochranka v klidu, míříme na sektor… Dámy v bufetu, který je součástí sektoru pro hosty, jsou mírně zděšeny, ptají se nás, zda-li máme v plánu jim jejich přístřeší zapálit, argumentují tím, že když zde byli Přerováci, byly zde jisté problémy. Nic takového v plánu není, dámy jsou docela šarmantní a tak se k nim každý chová velice hezky :-).

Naše vlajkosláva je dnes opět maximálně příkladná! 10-ti metrová Havířovská Zvěř, 10-ti metrová AZ Havířov, dále výjezdová HZ on tour, nechybí ani vlajky Abstinentů a DC. Čili 5 kousků! Hned ten sektor vypadá jinak. Vlajka má být reprezentativní počin fandů, stejně jako když šaty dělají člověka, tak vlajka do velké míry dělá sektor! Mrkněte třeba na, ve stejnou dobu, hrající Kladno v Prostějově. Skoro stejný počet středočechů, ale bez jediné zástavy, vypadá to hrozně…

S příjezdem dalších fandů se nás v sektoru schází přesně 32, s úvodním buly si stoupáme příkladně k sobě a začínám s fanděním… Spíkruje dnes kdo jiný než pan M. a já tak mám jistotu, že dnes do toho dáme vše, bude to rozmanité, hecované a fajné… Takže k vlajkám, které tvoří sektor, si také přičtěme osobu spíkra. Obojí dnes máme, tak pojďme na to!

Fandíme nepřetržitě, všichni, na náš počet neskutečně kvalitně, používáme ruce, opravdu výborné představení. Nepamatuju se, kdy, v návaznosti na podobný počet, jsme předváděli takto kvalitní support. Už od 12. minuty první třetiny jedu na kyslíkový dluh, je to více vysilující než mnou uběhnutá podzimní Havířská desítka, ale užívám si to. Nejen já. Fanděním se opravdu neskutečně bavíme… Jsou i náznaky na naučení se dvou nových chorálů, v tomto směru využíváme přestávky a texty chorálů si vzájemně posíláme pomocí esemesek. V pauze je tak na programu doučování… 🙂

O přestávce se občerstvujeme, po očku hlídáme vlajky a pozorujeme dívky v legínách, které s pivem chodí napříč naším sektorem. Jsou velmi milé, se smyslem pro humor, s mnohými z nás se dají do řeči a tak krom venkovní cigaretky máme možnost se rozptýlit i jinak…

Od druhé třetiny se věnujeme nácviku dvou nových chorálů, jde to poměrně ztuha, paradoxně mnohem více práce dá lidem naučit se ten druhý, který obsahuje prakticky jen 3 slova :-), oba chorály jsou pěkné, dobře znějící, mají určitě potenciál… Akorát je škoda, že dnes v sektoru není i člověk, který v posledních týdnech spíkruje pravidelně doma… Krom nových chorálů se také rozhodujeme urážet. Fandění je i jakési dávání najevo svých myšlenek, svých postojů, pocitů, léta tvrdím, že politika na tribuny patří, ačkoli se to mnohým určitě nelíbí… Není to jen o tom bezhlavě bubnovat a bezmyšlenkovitě fandit… V prostředí části tak docela hlasitě a často láteříme na Araba, Alláha, spíláme také jakési paní Merkelové, do těchto pokřiků se zapojuje drtivá většina z nás, domácí diváci nechápou, otáčejí se směrem k nám, mnozí se usmívají… Možná si ťukáte na čelo, že tohle na hokej nepatří. Nesouhlasím… Tohle je možnost, jak vyjádřit svůj názor. Lepší takto, než sedět se založenýma rukama, popř. za počítačem a na Facebooku lamentovat, jak je ten svět špatný…

Krom nových chorálů a těchto politických pokřiků také samozřejmě podporujeme nás milovaný klub, i ve druhé třetině fandíme bez jediného přerušení, neustále, opět lapám po dechu a žádám spíkra a malinkou pauzu. Není mi vyhověno, jedeme dál, hecujeme se! Těm, kteří už nemají sílu zvednout ruce, pomáhají jejich kamarádi, ruce jim zvednou a drží jim je :-). Pořád je to výborné, mnohdy využíváme naprostého ticha v hale a řveme, jak by moje zesnulá babička řekla, jak tuři.

Uff, konečně pauza, zase oddech. Pijeme, svačíme, odpočíváme. Já o přestávce postávám na opačné straně sektoru, daleko od většiny ostatních, jedním okem je potřeba hlídat vlajky, kterých dnes máme opravdu požehnaně. Spokojeně pojídám Para ořechy, když v tom ke mě přijde mladík s jihlavskou šálou kolem krku a povídá… „Hele, čau, budeš dnes ve svým reportu hodně kritickej k nám?“ Jsem trochu zaskočen a tak reaguji jen posunkem, ukazuji mu palec dolů jako znamení toho, že od domácích to dnes není moc dobré… Říká že to chápe a odchází. Abych jej mírně ukonejšil, zahulákám na něj, že něco i samozřejmě pochválím a spokojeně se dál přehrabuju ve stogramovém balíčku s Para ořechy…

Po této konverzaci mi ještě místní mladík doporučí ochutnat domácí jihlavskou klobásu prodávající se tam a tam, děkuju za tip, nakonec však asi nikdo z nás neochutná, nikomu se moc nechce do té zimy, navíc stále se vydýcháváme z toho zápřahu, který si na nás dnes spíkr přichystal. Pokud se někdo během hry dívá na mobil, je okamžitě a bez lítosti upozorněn, že takto teda ne, že dnes pořád a jen fandíme…

Ve třetí části už mnohem méně urážíme ty, kteří mohou za pomalý ale jistý pád Evropy, stále však trénujeme duo nových chorálů, je to lepší a lepší, v takové 6. třetině už by to bylo naprosto dokonalé… S postupem času však vybízím spíkra, abychom se vrátili k osvědčeným melodiím, jde totiž do tuhého, zápas směřuje do finiše a proto musíme být nyní moc moc moc hluční, jen co to jde.

Připravíme si také malou choreografickou vložku. Každý z 32 Slezanů si do jedné ruky vezme bílou a do druhé modrou vlaječku, máváme jak komunisti na 1. máje, u toho si vesele prozpěvujeme, fanděním se témě neustále výborně bavíme.

Nyní je také trocha prostoru na několik slov k domácím. Těch dnes na zimák přišlo celkově docela dost, něco málo k 18-ti stovkám, kotel vypadá opticky velmi plný, i když asi to trochu mate, když domácí jej mají přesně uprostřed tribuny.. Pod kotlem věší 3 vlajky, používají jen jeden buben, ten zní dobře, i bubeník to na něj umí, tohle chválím! Překvapením je pro mě absence trumpety. Neříkám, jaké to bez ní je, nutno ale zmínit, že je to rozhodně hodně jiné, než na co jsem z Jihlavy zvyklý…

První dvě třetiny předvádí Ultras Dukla určitě podprůměr, fandění je nemastné neslané, je mnoho a mnoho okamžiků, kdy je v hale ticho, kterého k supportu využíváme my. Ano, na druhou stranu, v jejich repertoáru je několik velice pěkných a melodických chorálů, které když spustí naplno, dává to dobrý dojem. Žel Bohu pro ně toho však příliš nevyužívají. V poslední třetině je to z jejich strany sice trochu lepší, ale pořád bych to nazval podprůměrem. Snad pouze jednou si odpoví s tribunou, což je asi i pro ně málo… V sektoru fandících může pravidelně řvát tak 50-80 fandů, když se přidají i ostatní, což je však po hříchu málokrát, může být fandících o něco více než 100. Pod bubnem, přímo uprostřed kotle, se nachází tak 10 – 15 kluků v černých mikinách, ti se fandněním tu a tam baví, různě poskakují apod. Celkově na mě fans Dukly příliš nezapůsobili, dle vizuální podoby mohli rozhodně předvést mnohem víc…

Nutno také zmínit, že dnes nás Dukláci, alespoň co slyším, za celý zápas ani jednou neurážejí, to stejné se nedá říct o nás, my na jihlavskou Duklu hanlivě pořváváme docela často, jak říkám, pořád máme v paměti, jak uboze se před necelými dvěma roky chovali, holky jedny internetové…

Když pár minut před koncem dá Kety na 3:2, panuje v našem sektoru obrovská radost, div se jeden po druhém neválíme, div nepadáme přes zábradlí pod sektor. Obrovská euforie, ta nám dá ještě trochu nové energie do fandění v posledních minutách hry, i když už moc sil nemáme, dnes totiž opravdu fandíme bez jediného přerušení celý zápas, žádné hluché místo… Panečku, být nás dnes jednou tolik…

Děkovačku si maximálně užíváme, jak my, tak i hráči. Po obligátní Zvěři vyvoláme trojici hrdinů, Marek Laco, který je hrdinou posledních týdnů, se zas raduje na maximum, je to prostě šoumen od narození :-). Hráči odjíždějí do kabiny, nám se však chce pořád fandit, pořád toho nemáme dost, i když z některých už teče pot. Opět nás napadne, vyvolat hráče podruhé na led… Dlouho to netrvá, hráči opravdu přijíždějí… Někteří už mají vyzuté brusle a tak přibíhají v různých pantoflích či papučích s ručníkem kolem ramen apod. Společně s hráči si zazpíváme další chorály, při bouřlivé odpovídačce se jich zeptáme, kdo dneska vyhrál ten zápas. To už je v hale skoro tma, hráči odjíždějí i podruhé, nedočkavá, avšak velmi férová a profesionální ochranka už chce jít také domů a tak nás žene ven z haly…

Běžným lidem je venku zima, nám ne. Né, že bychom nebyli běžní, ale z toho fandění jsme tak rozhycovaní, navíc plní dojmů a emocí… Před východem ze sektoru stojí kluk, může mu být tak 18 let, docela hubený, jihlavskou šálou si kryje obličej. Až mám dojem, že je to nějaký policejní provokatér :-). Z klučiny si děláme spíše srandu, nikdo mu však nijak neublíží. Klučina nám říká, že je zde proto, aby dohlídl na práci policie, chechtáme se od ucha k uchu, šálu ze zahalené tváře mu sundáme, avšak samozřejmě ponecháme, pošleme jej šupito presto pryč, o tyhle estrády hraničící s lezením do prdele fakt nemáme zájem, rozradostnění se rozloučíme s přáteli z Brna a Bolky a jdeme k autům. U těch ještě proběhne skupinová fotka, vsoukáme se do vozidel a vyjíždíme směr Brno…

V Brně vysadíme našeho dnešního spíkra, který podal skvělý výkon, i když u něj je to naprostou samozřejmostí a jeho neúčast na domácích zápasech je pro nás obrovsky citelná ztráta, přirovnal bych ji k něčemu podobnému, kdyby v současné době nehráli Laco a Krislem. Nasedáme zpět do aut, ujedeme jen pár stovek metrů a odpočíváme na Rohlence, kde každý baští to, na co má zrovna chuť. Dnes je to náročný, ale opravdu nesmírně povedený den…

Z Rohlenky už je cesta pohodová, někteří v autech spí, jiní pocucávají nějaké to pivo či zelenou, jsou i tací, kteří si sami pro sebe pořádně vychutnávají výhru a výjezd jako takový. Před Klimkovicemi ještě naposledy na namrzlý beton vyčůráme znak AZetu a pádíme do rodného města. Někteří valí domů, jiní však ještě do Jitřenky, kde se hoduje a slaví až do ranních hodin… A že je co slabit. Parádní výjezd, skvělý výsledek, fandění na maximum, parta přátel, která má společné hobby, která jela do Jihlavy za společným cílem a ten byl na 120% naplněn. Výjezdy jsou super, neseďte doma… Další sobota a další výjezd, jedeme do Litoměřic!

Sepsal J.R. from B.K.