Zatímco někteří fanoušci ještě nedorazili po sobotním hokeji ani domů, jiná skupinka HZ se chystá na výjezd do Kadaně. Tenhle výlet plánuju už dlouho, jenže zpěteční cesta z toho městečka není žáden med. Buď člověk musí z hokeje dříve nebo se kodrcá a dorazí někdy po půlnoci. Nakonec mi trn z paty trhá jiný kolega, který slibuje vozidlo. V tu mi chvíli mě už neodradí ani moje loňské tvrzení, že do Kadaně už nikdy nepojedu. Kolem třetí odpolední utíkám z práce, potkávám se s naší „výjezdovou jedničkou“, která dorazila z Brna. Míříme na Dejvickou, kde máme sraz. Po chvilce čekání vyjíždí 5 ks zvěře směr Kadaň.

V autě je probíraná převážně sobota. Velký zápas to byl pro všechny. To dnes nás čeká mač s trochou méně diváků. Píšu vedoucímu můžstva Matějdovi o 5 lístků. Ten vše ochotně zařizuje, navíc prozíravě nechává na vrátnici o 2 lístky navíc. Sjíždíme z dálnice, otvíráme nějaký ten destilát, aby na stadioně byla naše těla dostatečně prokrvena. Mezitím projíždíme vesničkou Slaný Lotouš. Na první pohled nic zajímavého. Několik desítek obyvatel. I během té krátké doby nám stihne řidič povyprávět, že tu mají výbornou zeleninu a brambory. Teprve v průběhu cesty se začínáme dohadovat, v kolik se vlastně hraje. Vím moc dobře, že Kadaň hrává své zápasy často v 17:30, ten stejný údaj byl napsán na našich stránkách. Livesport ale hlasí 18:00, a tak se smiřujeme s tím, že na místě budeme o hodinku dříve. Samotný stadion je hodně nenápadný. Vedle fotbalový stadion, moc pěkné hřiště s umělkou a Kaufland. Vyzvedáme lístky (DÍKY!) a míříme do místní „Plechárny“ kde dáme jedno. Na záchodě vedle spatřuju osobu, kterou jsem již párkrát viděl. Nejsem ostýchavý a tážu se, zda je z Havířova. Osoba si nejprve myslí, že jsem místní a chci je vyzvídat. Po chvilce ho ujišťuju, že jsem opravdu z Havířova. Tím pádem nakonec využijeme všechny lístky, prodáváme si je po 20 kč a míříme do „sektoru“

Trošku mě mrzí, že přicházíme těsně před buly a nestíháme známou kaďaňskou světelnou show. Když už mluvíme o těch světlech a efektech, asi jediná věc, od které jsem čekal v sobotu trošku víc… Nakonec se v sektoru schází přesně 9 fanoušků, kteří si stoupají za vlajky Gastajbatrů a DC. Dá se říct, že fandíme nepřetržitě celý zápas. Zažil jsem už spoustu zápasů, kde náš počet nebyl dvojciferný. Musím ale říct, že tohle je snad nejlepší představení našich hlasivek, co v takovém počtu pamatuju. Pomáhá nám jak brzké vedení, tak neaktivita domácích. Ti sice občas zamlátí do bubnů, ale není to nic, co by trhalo uši. Navíc jsme hnáni vědomím, že nás hráči slyší, stojíme těsně za jejich střídačkou. Kvalitně hraje i domácí DJ. Chvilku přemýšlíme, zda si před utkáním nepustil video, které shrnuje finálovou serii Havířov – Karviná (2012). Pouští totiž za sebou 3 songy z tohoto videa našeho dvorního fotografa. My vzpomínáme na video, debutejeme o „neomšelých“ věcech a že „sotva přijdeš domů, musíš chystat něco nového“.

První třetina končí, my jdeme na klobásku. Při návratu jsou dvířka od naší střidačky otevřené, kdo by nechtěl být na chvíli hráčem AZetu? A tak klobásku hodujeme na mistech, kde před chvíli seděl např. Jirka Krisl nebo Petr Kanko. Jelikož chleba je třeba zapíjet, občas si vypůjčíme iontový nápoj. To už je hala znovu potemnělá a začíná hrát znělka, kterou znáte z vyhlašování nejlepších hráčů utkání na MS v hokeji. Každý by chtěl být jednou slavný, neváhám a vyrážím na led. Mávám dívákům, užívám si svou „slávu“. To už si to k nám štráduje domácí pořadatel. Ten mi vyráží dech slovy „Kluci, dojezte to prosím a pak běžte zpátky nahoru.“ My souhlasíme, to je přístup! Když už si myslíme, že v poklidu odejdeme, potkáváme ve dvířkách přísně se mračící dvojici trenérů Mikeš a Janeček.

Ve druhé třetině se znovu fanděním bavíme. Odpovídáme si od bufetu, vystřídáme snad všechny chorály co známe. Hned ten hokej ubíhá rychleji. Při procházce po stadioně potkávám stojícího u mantinelu M. Kaluse, který byl vyloučen do konce utkání. Z Marka jde cítit, že je smutný, že oslabil tým. Nabízím mu místo v sektoru, to s díky odmítá. V blízkosti našeho sektoru postává kadaňská reportérka. Prohodím s ní pár slov, vyvedu ji z omylu, že střelcem naši první branky byl „Hořeš“. V utkání nakonec vítězíme. Libí se mi, že naši hráči se už poctivě naučili na děkovačky jezdit a neodbydou nás. Dáváme zvěř, vyvoláváme střelce 3 branek, jen do té rybičky se jim nechce. Za zvuku mlátících hokejek o plexi balíme vlajky. Stihne nás ještě pochválit pořadatel, který ocenil, že nefandíme vůbec vulgárně. „Když tady byl Přerov, tak ti byli tak sprostí, ne jak vy“. Při odchodu využíváme přístupu na led. Když se k tomu neměli hráči, my ano a tak provádíme onu zmiňovanou rybičku.

Před stadionem se loučíme a naše auto se vrací zpět do hlavního města. V autě nejvíce spekulujeme o možných soupeřích do playoff. Dnešní výhrou už máme jasnou lepší výchozí pozici pro předkolo. Někteří tvrdí, že by radši hned čtvrtfinále, někteří klidně i předkolo. Shodujeme se, že bychom nejradši Slavii, která by byla atraktivní jak po hratelné stránce, tak po výjezdové. To už se ale znovu ocitáme ve vesničce Slaný Lotouš, nedá nám to a děláme si tam poslední pauzičku. Po odjezdu padá v autě nespočet vtípků na tuto ves. Slaný Lotouš se ocítá v mnoha zprávách pro známé a my se smějem jejich reakcím. V Praze jsme vyhozeni před, pro některé fanoušky AZetu, známou nonstop hernou, na Ípáku. Tam oslavujeme vítězství do pozdních nočních hodin.

Sepsal Host DC

Ze sobotního hokeje, který jsem si užil víc než jsem původně zamýšlel, jsem přišel domů v době, kdy kolega, píšící první část reportu, už pár minut fandil v Kadani. Od té doby jsem se léčil, čili dva dny nevylezl z postele, abych se ve středu vydal na další domácí zápas, tentokráte už 188. v řadě bez vynechání. Až si říkám, jaký bude jednoho dne důvod mé první absence…

Po zážitcích ze soboty, nemajících daleko k orgasmům, je všem, i soudě dle tipů na návštěvu v naší Tipovačce, jasné, že ten dnešní počet diváků se k návštěvě ze soboty ani náhodou nepřiblíží, téměř všichni tipují klasickou středeční návštěvu…

Plním slib, porazili jsme Pražany a tak na hokej vyrážím v kraťasech. Je zima, jeden stupeň nad nulou, z oblohy padá něco, čemu lze s trochou nadsázky říkat sníh, lidé na mě divně čumí, mnozí si klepou na čelo, ba dokonce se i smějí… Přicházím na Plech a ptám se servírky, jak se vyrovnat s těmi posměšky. Paní Edita mi radí brilantně: „Začněte se jim smát, že oni mají dlouhé kalhoty!“.

Klasicky vytahujeme vlajky, těch dnes visí 7, opět prodáváme nálepky. Díky všem, kteří si je kupují a přispívají tak na další prezentace, které nás jistě brzy čekají. Svůj zrak otáčím do sektoru pro hosty, čekám nulu, mé tušení se vyplní. Třebíčští k nám už prakticky nejezdí. Ani se šálami, ani bez nich, jak nám dříve hloupě vyčítali…

Na zimáku se schází nedobrá návštěva, něco přes 1600 lidí. Jasně, mnoho jich zřejmě odradilo to příšerné počasí, ale i tak. Mnozí nad počtem diváků kroutí hlavou, já se ani tak nedivím. Český člověk, záměrně neříkám fanoušek, je už prostě takový. Takhle to chodí skoro všude. Proč vždy na Baník se Spartou chodívalo 16 000 lidí a za týden na Baník s Příbramí přišlo 5 000? U nás se prostě chodí prioritně na soupeře. A čest výjimkám, kdy se na soupeře nechodilo. Opět zmíním zase ten Baník, kdy v mistrovské sezóně se chodilo na něj a bylo jedno, kdo přijel. Abych pochválil i Budějovice, které jsem několikráte zkritizoval, i tam se chodí na Motor a za to mám před nimi velký respekt! Za tohle ano.

A když se nechodí na soupeře a přijde super návštěva, protože si myslím, že tu minulou sobotu by přišla parádní návštěva i na jiný tým než je Slavia, bývá to tak, že lidé, z většiny příkladné ovce, jdou s nadšením tam, kam jde každý. Už jsem o tom kdysi psal. Vezměte si příklad havířovských slavností, kam chodí ročně několik tisíc lidí. Ano, jsou tací, kteří tam chodí kvůli hudebnímu programu, takových je hodně. Však pozor, jsou i tací, a klidně jich může být několik tisíc, především mladí, kteří tam jdou jen proto, protože tam jde prostě každý! Protože se tam potkají s přáteli, poklábosí a tak. A šli by na ty slavnosti i tehdy, kdyby se tam hity Dády podvedené Patrasové pouštěly jen z repráků a celé to uváděl Michal Nesvadba. I těchto lidí je hodně, hodně moc! A takhle já vnímám minulou sobotu. Spustila se bravurní kampaň, která oslovila mnoho obyvatel Havířova. Zprvu se prodávaly lístky velice pozvolně, to jsem čekal. Ale co se dělo poté a proč? Proč lístky začaly mizet závratnou rychlostí? Pepa, který o hokej prakticky nezavadí, totiž slyšel, že tam jde spolupracovník Martin, bývalý spolužák Tomáš, expartnerka Soňa, kterou hokej nikdy nebral a tak si Pepa řekl, že na tom asi něco bude, když tam jdou tihle známí… A tak i ten Pepa čekal ve frontě na vstupenky… No a dnes? Nejde Martin ani Tomáš, ani ta přiblblá Soňa, takže to zabalil i Pepa, pro kterého je vědomí, že tam jde každý, prostě víc než AZ Havířov. Dnes přichází jen opravdoví fanoušci, já jim děkuji a svým způsobem jsem na ně hrdý…

Kotel je dnes zaplněn velmi bídně, přesto si dovolím tvrdit, že především v první části fandí, vzhledem ke svému špatnému počtu kotelníků, docela dobře. A hned mám i své subjektivní vysvětlení. V kotli je, krom klasického spíkra z letošní sezóny, i jeden starší spíkr, který se letos této aktivitě, díky pracovním důvodům, věnuje méně než bychom všichni chtěli. A právě přítomnost staršího spíkra v první řadě jakoby byla takovým pomyslným bičem na osobu s megafonem. Ano, v tomto počtu se ani spíkrovi moc nechce a v několika posledních zápasech jsem jeho pochopitelnou nechuť vnímal, dnes se však docela snaží. Klasická podpora pravé strany je už samozřejmá…

V druhé polovině prostředního dějství dostáváme dvě branky a i to málo lidí, které na stadecu zatím poctivě fandí, svou aktivitu zmenšuje a doping je ještě slabší. Ideální to není, ticho však v hale samozřejmě nedovolíme.,..

Po euforickém utkání se Slavií, které vítězíme, si dnes připisujeme porážku, na hokej se spíše nedá dívat, hosté nepřijeli, prohrávalo se a nakonec prohrálo, čili dnes to byl pro fandu takový malý masochismus. Věřím však, že všichni ti věrní, kterých je třeba 1700, přijdou i příště, poslední kolo předtím, než začnou vyřazovací boje. A s těmi boji věřím, že zase nám všem bude hokejově líp a veseleji. Ostatně, v nic jiného ani věřit nemůžeme!

Sepsal J.R. from B.K.