„Nebe jsou tu s námi“ aneb Most – AZ HAVÍŘOV a AZ HAVÍŘOV – Jihlava

Most, neoblíbený, nesympatický a vzdálený soupeř. Přesto všechno jsem ještě na žádném utkání našeho AZetu v Mostě nechyběl. Ať už jsme se k utkání vydali autem, vlakem či autobusem, vždy s mou účastí. Ve vzduchu navíc stále poletovala možnost přímého postupu do play-off a navíc jeden z nás slavil narozeniny. Proto všechno jsem se na sobotní sraz těšil.


V době, kdy jsme plánovali společně s přáteli z Mladé Boleslavi tento výjezd, nevěděli jsme ještě o přesunu utkání s Prostějovem na pondělní termín. Program byl takový, že Most měl být posledním výjezdem v základní části soutěže. A tak jsme se rozhodli, že bychom rádi udělali pomyslnou tečku za výjezdovou částí sezóny. Chtěli jsme dát najevo, že jsme si výjezdy porádně užili, navíc se letos obrátil poměr vítězství doma/venku a v tabulce venkovních zápasů jsme skončili na 4. místě. A tak se jedno odpoledne schází partička Gastarbaitrů u jednoho v obývacím pokoji a tvoří transparent, který s námi pojede do Mostu. Ale pojďme to vzít popořadě.

12696843_10201233215868327_254733698_o 12713975_10201232488650147_366120545_n-tile
Cestou z Prahy si lebedíme v kupé, vlak nás přesune rovnou z místa A na místo B a tak se po pár hodinách cesty zjevujeme před zimním stadionem. Strategicky zabíráme místo u autobusu. Rozdělujeme se, když někdo z nás jde dokoupit zásoby do blízkého Kauflandu, já zůstávám na místě, dám se do řeči s řidiči našeho klubového busu, když tu po chvíli vybíhají hráči k rozcvičce. Napřed naše hokejová skupinka hraje bago, pak volí různé běhy, běhy s výskoky, běhy do stran a různé variace. Koukáme na ně, slečna M. se nakonec vyfotí s panem Mazancem a to už přijíždí naše druhá polovina, borci z Bolky.

DSC_8735 DSC_8745 DSC_8748 DSC_8764 DSC_8772 DSC_8781 DSC_8785 DSC_8792
Společně navštěvujeme pizzerii na stadionu, slečna servírka nás už zná a oproti své minulé nepříjemné náladě je dnes tisíckrát příjemnější. Do zápasu zbývá hodinka, něco popijeme, něco popanákujeme a něco pojíme. Čas rychle sletí, a už vážeme naší vlajku na modré zábradlí, za kterým se formujeme. Utkání začíná.

DSC_8829
První třetina je z našeho pohledu nejlepší. Za vlajkou se nás sice sešlo jen 8, ale jsme mladí a plní síly a do hlasivek se pořádně opíráme. Fandíme takřka nepřetržitě. Ke konci třetiny také zazpíváme k narozeninám Pietrovi, pozdravíme Péťu Matouška, dnes vedoucího týmu Robina Pavlase a celkově se dobře bavíme.

DSC_8823
O přestávce vyrážím ven, chuť na klobásku je značná. K mé radosti a překvapení nabízí prodejce 2 ks menších bílých klobás za 25 kaček za kus. Neváhám a beru dvě a dobře jsem udělal. Trošku křenu, trošku horčiče a dnešní krajíčkový chleba se dvěma bílými klobáskami. To Vám byla taková vůně a taková chuť, že jsem to ani vyfotit nestihl…
Druhá a třetí třetina je, co se týče našeho fandění, slabší. Vypadá to, že na nás dolehla nějaká únava, či co. Neříkám, že nefandíme, ale je to slabší. O co horší jsme my, o to více se probouzejí domácí. V první třetině jich bylo v kotli takových deset. Postupně se to číslo znásobilo. Fandí sice strašně, převážně bubnem a jedním či dvěma pokřiky, ale na to jsme tady již zvyklí. Fandí ale až do konce. Jsou vytrvalí. Po závěrečném hvizdu hráčům děkuji, nikam neodcházejí a halu opouští, až poslední hráč zajede do šaten.

DSC_8822 DSC_8811
I my se na závěrečný hvizd těšíme, rozhodli jsme se, že v případě vítězství, transparent vytáhneme právě na děkovačku a tak tak taky činíme…V utkání vítězíme a hráči míří pod náš sektor. Roztahujeme transparent a zpíváme Zvěř. Na transparentu stojí: „Díky za rekordní výjezdové body“. (pozn. autora: původně měl být text delší a rozdělen na tři papíry, které jsme chtěli prezentovat pod sebou, bohužel nám nevyšla délka papíru. A když se na to tak zpětně dívám, říkám si dobře, že tak. V těch sedmi lidech – jeden fotil – bychom horko těžko vytahovali tři trasparenty a ještě drželi vlajku…zase ponaučení do příště…)

DSC_8893 DSC_8901
Hráčům se snad naše poděkování líbí, je vidět radost a úsměvy. Vyvoláme ještě dva z naší hokejové party a pak už necháme hráče odjet do kabin. A klasicky jako skoro poslední opouštíme potemnělou halu.

DSC_8904
Do odjezdu vlaku máme poměrně dost času a tak se scházíme u auta boleslavských, abychom probrali odehraný zápas. Všechno je ale nakonec jinak, protože Rajnyho nenapadne nic lepšího, než z auta vyvalit pecku skupiny „NEBE“, kterou hráli na pódiu před velkým zápasem se Slavií. A protože je to písnička Havířovská Zvěř, po pár sekundách se již naše ruce, pánve, boky volní do rytmu a zpíváme spolu s rádiem. Umíme sice tak každé třetí slovo, ale refrén je jasný a jména našich hráčů taky umíme. Lidi procházejí, koukají, smějí se.
Ta písnička je tak chytlavá, že se jejího refrénu po celou zpáteční cestu nezbavíme. Ještě když vystupujeme z vlaku, někteří z nás si pobrukují „Štumf, Okál, Maruna a Robert Říčka…“

Sepsal Dalibor Durčák

Poslední ligové kolo, nám v něm po dvou nervy drásajících prvoligových finiších v posledních dvou letech, prakticky o nic nejde. Vedení výborně reaguje a snižuje vstupné na lidových 30 Kč, přesto panují velké obavy, kolik lidí si dnes na zimák cestu najde, spousta se jich totiž budeš asi šetřit na zápasy víkendové…

Letos k nám hosté z Vysočiny téměř nejezdí. Třebíčští si připsali dvakrát nulu, fans z Jihlavy nulu minule a i dnes k ní jsou hodně blízko. V sektoru pro hosty je jeden fanda Dukly, avšak nijak se neprojevuje, nefandí, po gólech neraduje, čili je docela potíž jej za Jihlaváka označit. Ale prostě jeden no…

My v okolí svého sektoru vyvěšujeme 5 nebo 6 vlajek, stabilně další 2 věší Rumaři, zápas začíná, cestu na zimák si nachází viditelně nižší návštěva než na co jsme poslední týdny zvyklí. Dnes lidé nechodí přes pípáky a tak je oficiální návštěva střelena od boku, můj názor je, že v hale je tak o 200 lidí víc než je oficiálně nahlášeno, ale to je fuk, o nic nejde…

Od první minuty je kotel zaplněn o trochu více než tomu bylo při poslední domácí ostudě, fandí od první minuty, fandí nepřetržitě, několik minut drží jeden delší chorál, fandění není rozhodně nijak zlé, i když v kotli tomu zdaleka ne všichni dávají aspoň 50%. Škoda. Pomyslným bičem je spíkr, ten si musí zjednat pořádek. Třeba i za cenu řvaní po lidech. Spíkr je prostě kápo sektoru a pokud někoho z nás někdy seřve nebo napomene, měli bychom to brát jako fakt a svůj přístup k fandění zlepšit.

Na začátku druhé třetiny dostáváme 3 góly v rozmezí tří minut, čímž jde atmosféra na zimáku značně dolů, ale to není nic nečekaného. Vše navíc umocňuje fakt, že dnes opravdu o nic nejde, už od úvodu zápasu to na mě působí jako takový přátelák, nyní je to ještě víc zřetelné…

Ve třetí části hry už se nikomu moc fandit nechce, dáváme proto možnost těm nejmladším, aby si vyzkoušeli spíkrování. Do role pomyslného rozeřvávače si stoupá jeden z dvojice hodně mladých fandů z Potěr Fans. Panečku, těmto zgrajům jestli to fotbalové a hokejové nadšení vydrží, tak mají našlápnuto k parádní fanouškovské kariéře!IMG_20160217_190700

Jen tak z nudy či chuti po něčem novém vytahujeme druhý buben, za oba bubny si sedají bývalí bubeníci, ještě z dob Pantherů. Mnozí lamentují, že to bubnování je příšerně hlasité. Ano je, nicméně si myslím, že právě dnes je to skoro jedno. Jak říkám, připadá mi to jako přátelák… Dle mého názoru je lepší tohle bubnování než případné ticho, které akutně hrozí.

I když prohráváme, kotel se baví do posledních minut, když jich je do konce 5, hecuju lidi stojící pod kotlem, aby do něj přišli alespoň na děkovačku, abychom tím dali hráčům najevo, že nám naše dnešní porážka opravdu nevadí, že se moc těšíme na další napínavé boje.

„Děkovačka“ proběhne, hráči odjíždějí do kabiny, z kotle však nikdo neodchází… Stále dokola zpíváme jednu staronovou melodii, ke které sice zatím nemáme slova, ale moc nás to baví. Rámus opravdu velký, na to že už je asi 5 minut po utkání a v hledišti už krom lidí z kotle nikdo není… Po pěti minutách odcházím i já. Jdu na Plechárnu, objednám si pivo, sedám ke stolu a lehce otírám pěnu. Kurva, na zimáku to furt hučí jako kdyby se hrálo prodloužení. Vracím se zpět…

V kotli stále asi 30 lidí a co to vidím, pod kotlem jsou nastoupeni hráči AZetu, probíhá druhá „děkovačka“. Nikdo však hráče nevolal, kotel se jen bavil a stále hlasitě zpíval, hráči přijeli sami od sebe :-). Teď už definitivně odjíždějí, kotel však se svým skandováním neustává. Zimák pak opouští asi 25 minut poté, co zápas skončil…

Lidé se perfektně baví a tak to má být, snad si tuhle dobrou náladu a bavení se fanděním přeneseme i do víkendových bojů, kdy to bude potřeba. V pátek i v sobotu musíme do kotle všichni!

Před Plechárnou se pak kroutí víčkem od všelijakých vodek a rumů, u prvních hltů bedlivě pozorujeme, koho dostaneme pro předkolo. Nefandíme Třebíči, po vítězství Litoměřic mohutně slavíme, snad se tím nerouháme. Už pomalu vyhlížíme Jihlavu, jako předzvěst možného čtvrtfinále je zpopelněna jedna jihlavská šála, která dnes celý zápas visela pod kotlem.IMG_20160217_203616

V dalších hospodách pokračujeme do nočních hodin, těšíme se na předkolo. A tak rychle dopít a domů, už pozítří jdeme na zimák zase. AZ DO TOHO!

Sepsal J.R. from B.K.

Příspěvek byl publikován v rubrice Reporty a jeho autorem je dalibor.durcak. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.