Předkolo Play-off, pro nás cosi nového, nepoznaného, neprobádaného a tak směle na něj. Navíc když hracími dny domácích zápasů jsou pátek a sobota, no co víc si přát. Snad jen ten soupeř mohl být malinko atraktivnější, přeci jen, fans scéna v Litoměřicích není nikterak kvalitní, což je, pro případný náboj v hledišti, stejně jako pro ty, kteří pojedou na sever Čech, trochu škoda. Ale co, hraje náš AZet, pojďme si to užít…

Před pátečním zápasem vybíráme do kasiček, klasicky u vstupů. Zatímco na tribuně A vybírá již zkušený harcovník, který vybírá velmi dobře a aktivně, na tribunu B posíláme nováčka, kluka od bubnu, který s výběrem má doposud nulové zkušenosti. Vybere nějaký ten drobák, za 15 minut je zpět, v době, kdy má ještě tak 25 minut vybírat. Jeho obličej vypovídá o mnohém. Vybírat na béčku je docela řehole, vyslechnete si spoustu připomínek. Né přímo nadávek, ale prostě lidé remcají, provokují apod. Asi by to chtělo sehnat šikovné slečny, před kterými by se tito kritikové trochu krotili…

V okolí sektoru probíhá klasický předzápasový rituál, kterým je věšení vlajek, ze zvědavosti pošilhávám do sektoru pro hosty, neboť dnes nějaké Kališníky očekávám. Zimák se plní, ale bohužel jen velmi pomalu, posléze ohlášená návštěva, kdy si do hlediště našlo cestu něco málo přes 1700 diváků, je bohužel největším zklamáním dne. I já, věčný pesimista, jsem prostě čekal víc. Jakoby si lidé stále nezvykli na to, že se hraje pátek, stejné to bylo i v základní části, kdy jsme v tento den hostili České Budějovice a návštěva byla také za očekáváním.

Zápas začíná, v sektoru Zvěře je více fanoušků, než kolik se nás v poslední době scházelo při běžných ligových zápasech, avšak ani tento počet není hoden Havířovské Zvěře. Co se dá dělat, i tak díky těm, kteří dnes v tom sektoru jsou a nepřetržitě fandí od první minuty. Protější sektor, čili sektor, ve kterém se tu a tam scházejí různí hosté, je bohužel zcela prázdný. Je to škoda, i kvůli výkonu nás, protože co si budeme povídat, vždy se fandí lépe, když máš soupeře…

Po chvíli si všimnu, že v sektoru RBH chybí ten, kdo jej při fandění nejvíce hecuje, čili Bradka. Tuhle poznámku si hned zapisuji za uši s tím, že dnes si dám obzvláště pozor na to, jak aktivní sektor RBH bude, abych se přesvědčil o mém tušení či vyvrátil svůj názor na důležitost Bradky. Sám jsem velmi zvědav…

Klučina na stupínku pro spíkra se lepší zápas od zápasu, ještě to má však hodně moc k ideálu, který je dle mého vyjádřen spíkrováním pana M., přesto jak říkám, zlepšuje se to. Dnes se snaží seč mu síly stačí, k ruce má našeho stabilního bubeníka. Kotel fandí neustále, i když je jasné, že vždy by to mohlo být o poznání lepší. Atmosféra však dnes rozhodně není špatná, to v žádném případě. Označil bych ji, v kontextu posledních týdnů, za velmi solidní.

Chvíli po začátku zápasu, když je stav 0:0 a AZetu se asi třikrát po sobě nedaří přejít svou útočnou modrou čáru přes dobře postavený obranný val severočechů, slyším známou krávu z hlediště, kterou mnozí znají pod přezdívkou Siréna. Oranžové vlasy, sezení kousek vedle RBH sektoru. Její obligátní „AZet budíček“ je stará známá věc. Bleju. Zas další znalec hokeje…

Co je dnes dosti za naším stabilním výkonem, to je pomoc pravé strany, čehož jsem se právě bál. Ano, je opravdu znát, že Bradka chybí. Pravá strana odpoví kotli, už tam ale není nikdo, kdo si stoupne a hecuje pravou stranu k tzv. výměně rolí s kotlem. Ano, i dnes jsou v tomto sektoru lidé, kteří fandí, kteří jsou aktivní, není tam však nikdo takový, kdo to viditelně vezme na sebe, kdo má tu autoritu, kdo se toho nebojí… Tímhle dnes malinko trpí atmosféra v naší hale, protože, co si budeme povídat, náš kotel momentálně není tak silný, aby se mohl spoléhat jen sám na sebe, spolupráce s pravou stranou je důležitá, tenhle sektor je druhý nejhlasitější v hale… Pozor, nikomu to v tomto sektoru dnes nevyčítám, to ani náhodou, jsem rád, že i lidé v tomto sektoru fandí, jen chci tímto upozornit, že jsou na stadionu lidé, kteří mají své důležité a nenahraditelné role.

Atmosféra se zlepšuje v polovině utkání, kdy svému soupeři nasázíme 3 branky, spontánně se křičí nový chorál, nejprve jím oslavujeme Jirku Krisla, který hraje takřka životní utkání, kolikáté už v řadě, poté jej narychlo a za pochodu předěláme na chorál o AZetu, zní to velice pěkně, tak snad se to chytne a my tak malinko rozšíříme náš repertoár, který je už dosti dlouhou dobu stále stejný…

S přibývajícími minutami se atmosféra stále o malé kousíčky posouvá vpřed, utkání pomalu končí, moc důležitý špíl jsme zvládli a celí natěšení se připravujeme na pozápasovou děkovačku. Jaké je však nemilé překvapení mnohých, když ji hráči malinko odbývají a do kabin odjíždějí dříve, než bychom si asi přáli. Nicméně, když se nad tím zamyslíme, dochází nám, proč se tomu tak děje a tak z toho neděláme unáhlené závěry, na hráče se nikdo nezlobí. Mašírujeme domů, většina dnes vynechá pozápasové pití, protože zítra je nejen den, ale i další den s AZetem…

Pozor, né každý však domů opravdu míří. Po utkání se u zimáku sejde asi patnáctka fandů, před zimou a nepříjemným sněžením se zahřejí nějakou tou vypitou lahví, na zimáku je tepleji než doma, za malou chvíli začíná zápas juniorů, kdy naši v sestavě s Bahounkem, Chrobočkem apod. hostí Vsetína, tak proč si pobyt na zimáku dnes ještě neprodloužit? Tito fandové se usazují na tribuně B, předzápasovou přípravu zahájí kvalitním občerstvením, s úvodním buly pak začnou velmi hlasitě fandit. Když je hala prázdná, tak i fandění těchto 15-ti fandů se stadionem krásně nese, parádně rozléhá, je to docela hukot. Až na nás nevěřícně koukají lidé z VIPky, kteří po utkání mužů ještě dožírají poslední langusty… Tomáš Matějek, vedoucí mužstva, se rozhodne, že nám takzvaně přiloží pod kotel, vytahuje dvě láhve vodky, ty daruje té 15-ce křiklounů, s každým dalším hltem se fandí ještě víc. Hosté na Plechárně, chodící čůrat, se přes mříže tázavě dívají na tribuny, co že se to sakra děje, co že to je za řev…

Našeho fandění si samozřejmě všímají i hráči, jak ti naši, tak i hosté ze Vsetína, mnohdy nechápavě koukají, tu a tam nás hecují k další aktivitě. Tohle vše vydrží celých 60 minut, s koncem zápasu se přemisťujeme hned za naši střídačku, s hráči si vzájemně poděkujeme, poklepáním hokejek o led nám poděkují i hráči ze Vsetína, na děkovačku si vyvoláme Davida Bahounka a až nyní spokojeně odcházíme do svých domovů. I když je vlastně pravda, že z této bujaré a rozjařené patnáctky neodchází domů nikdo :-).

Sobota ráno, je tady další zápas. V sobotu je to vždy o něčem jiném, nedávno jsem ve svém reportu chválil jinou sobotu, kdy jsme hostili Šumperk, proto od té dnešní očekávám něco víc než včera. Určitě více lidí na zimáku, více lidí v kotli, s tím jde ruku v ruce lepší atmosféra. Přestalo sněžit, dokonce vykukuje sluníčko, na zápas vyrážím s velkým předstihem.

Opět vybíráme do kasiček, dnes však pouze na tribuně A, na béčko se výběrčí bojí chodit. Připadá mi to tam jak v USA, v těch různých černošských čtvrtích, kam se bojí i policisté. Z béčka jde prostě strach :-).

K výborné vybrané cifře pomáhají i Rumboys, ti dávají ze svého banku tisíc korun, za což jim velmi děkuji. Jasně, jsou i uvnitř této skupiny tací, kteří samozřejmě remcají a vždy remcat budou, ale s tím asi nemá cenu si dělat hlavu. Lépe by to vždy dělali ti, kteří sami nedělají téměř nic…

Dnes, ještě více než včera, koukám do sektoru hostí, kdy jindy by měli Kališníci přijet než dnes, v sobotu. Bohužel nevyužívají možnosti, kterou jim nabízí jejich klub, kdy je ochoten jim proplatit polovinu cesty autobusem, do něj se přihlašuje velmi malý počet potenciálních výjezdníků, argumentu některých fandů, že 290,- je prostě moc se neskutečně směju… Asi osmička fandů Stadionu Litoměřice opravdu přijíždí, usazují se v první řadě sektoru pro hosty, před sebou vyvěšují jednu menší vlajku, drtivou část zápasu sedí, zaradují se pouze po gólech svého celku, zafandí asi jednou nebo dvakrát za zápas, toť vše, jinak o nich prakticky nevím. Škoda jen, že si svou reputaci u mě kazí nesmyslnými kydy na svém diskuzním fóru. O čtrnáctiletých smradech, kteří jim při minulé návštěvě u nás kopou u Kauflandu do auta (parkoviště u Kauflandu je v době zápasu AZetu nejstřeženější místo v ČR), o citátu na naší vlajce Brumm Kreisel, který je odrazuje od výjezdu do Havířova a podobné hlouposti. Až to na mě působí, jakoby chtěli ospravedlnit svůj nedobrý počet. Dobře, tak kurva ospravedlňujte jak chcete, ale né do prdele takto…

Právě flaga Brumm Kreisel, po včerejší absenci, dnes vévodí našemu kotli, visí hned pod ním, nad kotlem pak několik dalších vlajek, celkově jich fandové AZetu dnes věší asi 9, do hlediště si cestu konečně nachází mnohem více lidí než včera, hned je ta nálada lepší a tak zápas může směle začít…

Vzhledem k tomu, že dnes hraje AZ Havířov, lidé by na zápas měli chodit se symboly tohoto klubu, né s jinými, A tak musím okřiknout frajírka, který se kolem Plechárny nese jako mistr světa, v ruce si nese podprdelník Oceláři Třinec. Okřiknu jej, že dnes zde tihle mamrdi nehrají, ať si to zase rychle schová, dotyčný blbě koukám, poznávám v něm reprezentanta Milana Douderu, který se asi přijel podívat na bráchu, ten dnes obléká náš dres…

V kotli se schází více lidí než včera, tudíž je hned větší potenciál k lepší atmosféře. Na svém obvyklém místě, pár metrů od kotle, je dnes už i Bradka, prakticky vše nám hraje do fandících not. A tak ani nevadí, že AZet dostává první branku, otřepou se z toho jak diváci, tak i hráči na ledě, atmosféra je od úvodních minut dobrá, místy si však říkám, že dnes je potenciál na větší rachot, místy je to trochu nervózní…

S přibývajícími góly v síti hostů je to však lepší a lepší, včera i dnes nám hráči pomáhají, musíme pomáhat i my jim. Někdy ve druhé třetině jsou v kotli a v menším sektoru vedle kotle rozdávány vlajky na tyčích, mám radost, že mladí kluci z kotle už sami ví, co kdy rozdat, kam dát, kdy vytáhnout apod., že tahle povinnost, kterých mám zároveň 100 jiných, mne už netíží. Jsou to právě mladí, kteří se musí učit, musí už určité věci dělat sami, protože jednou to budou právě oni, kdo celou tu štafetu převezme…

O přestávce mluví k lidem z ledové plochy moderátor zápasu Rosťa. Jeho slova neslyším, jsem venku, někdo z kamarádů mi je pak tlumočí. Mám radost, Rosťa se z pozice moderátora ukazuje jako fanoušek. Využívá své možnosti, kdy může pomocí mikrofonu mluvit k lidem, vybízí je k příspěvkům do naší čapky, chválí naši práci. Čumím, tohle není běžné, fakt mne to hodně těší… Možná i tahle slova vyhecovala mnohé, aby přispívali…

Třeba jako mladý klučina. Kolik mu může být? 8 nebo 9 let? Přichází ke mě a velmi nesměle, značně stydlivě se mne ptá: „Pane, kde můžu přispět na to choreo?“ Ukazuju mu kasičku, kterou mám pod sebou na zemi, klučina do ní hodí nějaký ten drobáček, Poznávám v něm malého brášku Jakuba Kotaly. Tohle je pro mě nejsilnější zážitek dnešního utkání!

Využíváme také toho, že lidé jsou době naladění, mladé kluky posíláme za stavu, kdy AZet na ledě už dominuje, na to prokleté béčko, aby prodávali nálepky. Kdybychom prohrávali, lidé by je hnali, byli by na ně nepříjemní. Dnes? Je to jiné. Nálepky se prodávají výborně, jeden z fandů dává za jeden balíček rovné pětikilo, mladíci se vrací se slušně zaplněnou kasičkou. Takže přece to jde, když se chce, nebo spíše když se na ledě vede :-).

S přibývajícími minutami dnešního zápasu jde atmosféra stále nahoru, dnes si například vzpomeneme zapojit protější tribunu, ta nám hezky odpovídá na otázku, kdo že to dnes vlastně vyhraje, dobře spolupracuje kotel s praváky, víc a víc se snažíme zapojovat nové chorálové melodie, s dalším a dalším gólem v síti Kališníků se hala víc a víc baví.

Atmosféra graduje, je velmi dobrá, je fakt jen škoda, že ten kotel není zaplněn daleko víc, pak by to bylo ještě mnohem lepší… Každý další člověk, který by do toho kotle přišel, vyhecoval by jiného fandu, který do něj nejde jen proto, že tam je prostě málo lidí. Je to fakt jak to pomyslné stádo ovcí, kdy řada fandů stojí různě u zábradlí a do kotle zavítá, až když bude plnější. Tohle uvažování lze samozřejmě chápat, ale štve mě to. Dlouhodobě. Je to tak se vším… Udělám to, až to udělají jiní, půjdu tam, až tam půjde i on apod. Škoda, že v jednu chvíli se nesebere to potenciální kilo fandů, které v tom kotli klidně může být a není a všichni společně tam nejdou. Pokud postoupíme a utkáme se s Jihlavou, musíme ten kotel naplnit víc. Jen s naší větší silou můžeme zvládnou ty kybernetické útoky Dukláků…

V posledních deseti minutách hry má atmosféra obří potenciál, lidé jsou nadšeni dnešním výkonem a výsledkem, teď se musí projevit ten správný cit spíkra, protože když nyní zvolí vhodné chorály a pokřiky, hala je s ním parádně a hlučně odzpívá či odfandí. Tenhle cit však dneska není, to je ještě to, co spíkrovi chybí k postupu na další level. Nyní musíme volit to, co každý zná, co každý zafandí, nyní není čas na chorály o Plechárně, o tom, že jsi nebrala prášky apod. Já vím, lidé se chtějí bavit, lidé se i baví, ale proč do toho bavení zapojit jen pár lidí v kotli, když můžeme, zvolením vhodnějšího chorálu, zapojit pár stovek lidí v celé hale? Tohle je škoda, ze závěrečných minut zápasu dnes prostě můžeme vyždímat víc. Tak třeba příště…

I tak však končí zápas ve výborné atmosféře, děkovačku si dnes mnohem více než včera užívají jak fandové, tak především samotní hráči, dnes to po všech stránkách bylo moc fajn a my ukázali, že toho ještě spoustu umíme. Tak příště to snad opět zopakujeme. Poslední děkující hráč odjíždí z ledu, první nedočkavý fanoušek míří na Plechárnu či do jiných šenků, ve kterých se prozatímní vedení 2:0 na zápasy slaví do ranních hodin… Byl to moc fajnový víkend s hokejem, více takových! A věřme, že ještě minimálně jeden takový letos prožijeme… 

Na slavení však ještě nemyslí několik Mladých Zvířat. Ti se před zápasem štenkrují s fanoušky Orlové, vzájemně se provokují a hecují, Orlováci možná neváží slova a myslí si, že je to jen dětinské provokování a tak naše mladé vybízejí k návštěvě Orlové, tamní fans Slovanu se prý dnes budou vracet z výjezdu ze Studénky. Několik mladých Zvířat tak hned po děkovačce sedá do dopravních prostředků a míří ke stadionu Orlové. Tam čekají na příjezd domácích. Z poklidného čekání je vyruší dvojice místních mladíků, která se Mladé Zvěři, možná z jakési obavy, snaží vlézt do análního otvoru. Dvojice fandů Orlové nabízí Zvěři prohlídku po zimáku i s průvodcem, Mladá Zvěř je zavedena do skladu domácích, domácí jsou tak hodní, že sklad sami otevírají a nabízejí ochutnávku místních pochutin. Fanoušci AZetu si ihned vzpomenou na nepěkné a urážlivé choreografie domácích při nedávné exhibici a tak se do orlovských dobrot pouští s velkou chutí. Ve skladu domácích ultras probíhá menší domovní prohlídka, né vše se podaří, ruce Zvířat jsou značně nešikovné a tak je vylita nějaká ta barva na nálepky, jako závadná, s nádechem pedofilního porna, se pak jeví velká sektorová vlajka Slovanu. Je proto odebrána, naložena do vozu a odvezena k další expertíze do laboratoře. Když máš vrabce v hrsti, je zbytečné se už zabývat holubem na střeše, proto se nečeká na příjezd Orlováků z výjezdu, který byl primárním důvodem k navštívení tohoto města, ačkoli ti s sebou mají jiné zástavy, které byly původně v merku…

Je mi jasné, že s tímto krokem nebude spousta fanoušků AZetu souhlasit. Nechci nic obhajovat, ale rád bych k tomu ještě pár řádků napsal. Pamatuji si to jako dnes, když zbývalo pár dní do prosincové exhibice v Orlové, kdy jsme mezi sebou, mezi fanoušky, kteří mají k naší fans scéně co říct, debatovali o tom, že do Orlové pojedeme bez urážek domácích, bez provokací, bez tendencí brát jim symboly apod. Všechny naše myšlenky jsme poté konzultovali s Martinem Potočným, který byl moc rád, že jsme se k tomu takto postavili, protože ten den se mělo jednat především o oslavu hokeje a my k tomu tak i přistoupili. Že mají fanoušci Orlové jakýsi mindrák z AZetu, že mají potřebu, při vlastní exhibici, při vlastní klubové oslavě, urážet svými nezdařilými choreografiemi soupeře, který na tribunách vždy byl, je a snad i bude milion světelných let před nimi, že toho dne ztratili Orlováci soudnost, to je opravdu smutné. A tak když někdo uráží rivala, aniž by k tomu byl jakkoli vyprovokován, musí pak počítat s tím, že jednoho dne se zloba obrátí a přijde trest. Ten přišel dnes. A ano, Orlováci mohou brečet jak chtějí, mohou se vymlouvat na cokoli, mohou si vymýšlet smyšlené verze celé akce, mohou si vymýšlet verze o vloupání se na zimák či do samotného skladu, mohou jim to věřit ti, kteří sedí před monitorem a houbelec ví, tohle všechno nám je u prdele. Orlováky stihl trest a dobře jim tak! A pokud se ze svého chování nepoučí, stihne je další, pak zas další, pak ještě jeden…

P.S. Kdyby chtěl někdo reagovat a psát moudra o tom, jak nefér je vzít něco ze skladu fanoušků, jak by to pochopil, kdybychom vzali vlajku během zápasu a kdesi cosi, napište do komentářů. Napíši Vám svůj postřeh, inspirovaný u našich severních sousedů, kdy tamní fanouškovskou scénu mnozí žerou víc než je zdrávo, který jsem chtěl už původně vložit do reportu, ale pak jsem si řekl, že tím nebudu zatěžovat ty, které to až tak nezajímá, kteří tu scénu až tak nesledují…

Sepsal J.R. from B.K.