K pondělnímu výjezdu do pražského Edenu cestuji už v sobotu brzy ráno. Abych do pondělka tak nějak navyknul pražskému sportovnímu prostředí, navštívím během víkendu fotbal na Letné, fotbal na Viktorce Žižkov, hattrick pak uzavřu fotbalem ve vršovickém Ďolíčku, jasnou prioritou je však hokej v Edenu, do kterého se, i díky výbornému vstupu týmu do sezony, velmi těším… 

Je tady pondělí, místo 350-ti kilometrové cesty vlakem se na zápas vydávám autobusem, vystoupíme ve Vršovicích, dáme oběd a tramvají se přesuneme na Kubánské náměstí, kde máme sraz s dalšími fanoušky AZetu. Z Kubánského je to jen kousíček do naší oblíbené hospody, kterou obsadíme pokaždé, když AZ hraje v Edenu. V šenku se nás schází něco málo přes deset, kousneme nějaké to čtvrtinkové pivo či malinovku a chvíli před začátkem zápasu vyrážíme na zimák…

Na něj se však trousíme jak švábi na pivo, v sektoru vyvěsíme jednu zástavu, celkově se nás schází 38, jsou mezi námi i brilantní hráči kopané, a jelikož ještě s úvodním buly nejsme kompletní, tak otálíme s fanděním. Nikdo se nechce postavit do pozice spíkra a tak čekáme, vyčkáváme, jeden na druhého se koukáme, kdo s tím dnes začne…

Na druhé straně tribuny už fandí slávisté, těch se v kotli schází docela pěkný počet (oproti celkové návštěvě, která je necelých 900 lidí), jejich chorály jsou mnohdy pěkné a zvučné, hodně jim také pomáhá výborná akustika Edenu. Čím si však své popěvky hrozně kurví, to je neustálé a příliš hlasité mlácení do bubnu. Fakt hrůza. Často díky tomu mnohé chorály zanikají, což určitě ani oni sami nechtějí, čili nevím, proč se nad tímto nezamyslí… Lepší buben či lepší bubeník a hned by jejich chorály měly daleko větší šmrnc! 

Často jsem četl, že kovaní hokejoví slávisté (fanklubáci?) moc nemusí ty fotbalové, protože ti to fanouškovství berou malinko jinak a často byl z jejich přítomnosti na hokeji nějaký ten průser, na druhou stranu je fotbalovými hokejovým vyčítáno, že často zpívají jejich chorály, což je také zvláštní… Jak moc je to pravda říct nedokážu, ale právě ty fotbalové chorály SKS dnes tu a tam slyším…

My začínáme s fanděním až někdy v polovině první třetiny, no zaplaťpánbůh za to. Žádná sláva to ale není, v našem počtu, který je docela obstojný, máme mnohem větší potenciál, než jaký zatím dokážeme prodat. První perioda je za námi, jdeme se osvěžit, Radegast za 40,- v místním bufetu je docela silné kafe…Od druhé třetiny už fandíme docela pravidelně a bez nějakých větších proluk, ale jak už jsem zmínil k části první, stále máme určitě na víc, né všichni se do našeho supportu zapojují… Stále stejné představení produkují také sešívaní, jejich fandění je stabilní, je dobré, k tomu všemu si připravují vytažení své choreografie, no je to spíše jakoby taková z nouze ctnost, ale aspoň něco. Nad hlavy zvedají 4 látkové pásy v barvách klubu, ty jsou doplněny několika málo menšími mávacími vlajkami…

Před druhou třetinou mám pocit, že můžeme působit více jednotně a tak zahrajeme škatulata hejbejte se, vlajku Gastarbajtrů pověsíme jakoby o jednu řadu výše, čili tím zmenšíme prostor pro pohyb a stání nás samotných, hned to vypadá trochu lépe, třeba tím posílíme i náš ospalý support.

V závěrečném dějství je naše fandění možná nejlepší, fandíme prakticky neustále, ale ani v tuto chvíli to není nic, čím bychom se dnes mohli chlubit. Možná je to tím, že mnoho lidí v sektoru jsou jen příležitostní fanoušci, lidé ze Slezska žijící v Praze, kteří třeba vyjedou jen právě zde do Edenu. Čili fakt, že nebudou křičet na plné obrátky, se bohužel docela nabízí. No a my ve svém středu nenašli takového jedince, který by i tyto příležitostné fanoušky vyburcoval k daleko větší aktivitě… Jsem si jist, že být tady jeden z bývalých spíkrů, který to s lidmi uměl (a asi pořád umí) jako Šmejd s důvěřivým důchodcem… Na kdyby se však bohužel nehraje a tak je na místě poděkovat tomu jedinci, který se dnes s tím davem snaží aspoň trochu pracovat. Díky!

Nechci, aby si někdo myslel, že je to kritika těch lidí v sektoru. To ne, není. Jsem hrdý na každého, kdo musí náš region opustit kvůli školy či práce a i po přestěhování nezapomíná, který je klub jeho srdce. Jsem pyšný na ty, kteří malinký a „jen“ prvoligový AZet nevymění za kolosy typu Kometa, Bolka, Sparta, Slavia apod. Protože co si budeme povídat, takových, z kdejaké ekipy, kteří převlékli kabát, už bylo. A ještě bude… Takovým lidem, při jejich možném přeběhnutí zpět k nám (a že takoví byli a budou) byl dal zákaz. Tohle už pro mě není fanoušek AZetu. Za tohle by se mělo pykat… A né za sebe ani svobodu. 

Aktivitou stále oplývají slávisté, ti dnes fandí od začátku až do konce, i za nepříznivého stavu, celý zápas jsou dirigování spíkrem s megafonem, ten mnohdy stojí zády k ledové ploše, podpora kotle je pro něj větší prioritou než koukání na hokej, svou práci dnes dělá dobře.

Kluci na ledě hrají výborný zápas, i když je Slavia trochu lepší a Marek Laco drží, tak si vypracujeme několik velmi dobrých šancí, mnohokráte můžeme jít znovu do vedení, nakonec se štěstí usměje na sešívané. Velký smutek v našem sektoru, přesto hráče ženeme za vyrovnáním, které bohužel nepřichází…

Utkání končí, čekáme na hráče, abychom s nimi i přes porážku absolvovali děkovačku. Několik prvních hráčů jede jakoby rovnou do kabiny, zastaví je Jirka Krisl a povolá zpět na děkovačku! Když jsou pod kotlem nastoupeni všichni, dáme společně Zvěř a jelikož jsou z výsledku viditelně hodně zklamaní, necháme je odjet do kabiny bez dalších cypovin, na které dnes nemá nikdo náladu. Mimochodem, často se mi nelíbí různé prdelolezení některých, kteří mají, třeba i po porážce, tendence čekat na hráče u busu, vykládat s nimi apod. Není to dnešní případ, ale nějak mě to napadlo…

Po odjezdu našich hráčů ještě chvíli zůstáváme v našem sektoru, debatujeme, dopíjíme poslední předražené pivo a pozorujeme děkovačku domácích. Tu mají zcela identickou jako jejich fotbaloví kolegové, všichni hráče usedají pod kotel na led, kotel burácí, výborně to zní. Akustika Edenu je prostě vážně skvělá a já doufám, že ji ještě někdy pořádně využijeme…

Nyní už ale opouštíme Eden, překvapením je několik policejních tranzitů, které už před zápasem, a stejně tak nyní, kolem Edenu stojí, zřejmě i samotní policisté nezapomněli na přítomnost zlobivé Sešívané mládeže, která nám při minulém utkání byla v patách. Policie tak zřejmě nic nepodcenila, mládežníci z řad SKS však dnes nedorazili a tak můžeme pokojně pokračovat v cestě na tramvaj…

Jen pár zastávek k Ďolíčku, ten svými nálepkami trochu zkrášlíme, v sedmi lidech míříme na pivo blízko stadionu, u kterého se vlastně neví komu patří a patřit bude, něco vypijeme, něco sníme a míříme domů. I přes velkou vzdálenost do našeho slezského města dnes většina jede tramvají nebo jen pár zastávek busem…

Sepsal J.R. from B.K.