„Kosočtverce na tyči a sektor ve vlaku“ aneb Litoměřice – AZ HAVÍŘOV a Kladno – AZ HAVÍŘOV

První hokejová liga se přehoupla do své druhé čtvrtiny a tak jsou tady venkovní odvety domácích zápasů. První výjezd druhé čtvrtiny vyšel na Litoměřice, se kterými jsme otevírali sezónu. Výjezd vyšel na středu a nezastihl nás v optimálním rozpoložení. Prohra střídá prohru, středa není optimální na výjezd a tak jsem nakonec rád, když se nás v litoměřickém sektoru hostí schází 11 kusů.

Ale hezky popořádku. Kvůli pracovním a studijním povinnostem vyjíždíme z hlavního města Prahy až před 16. hodinou odpolední. Pohodová cesta vlakem, jeden přestup a už se ocitáme na „Horním nádraží Litoměřice“ Moc času do zápasu nemáme, panuje poměrně nepříjemná zima a tak voláme taxi. Za pár minut už nás šoférka – paní Monika, vyhazuje před stadionem.

Vyzvedneme lístky, které nám dnes, při nepřítomnosti Tomáše Matějka, zajistil Patrik Rimmel a čekáme na ostatní. Za chvíli dorazí Gastarbajtři z Boleslavi a chvíli po nich i zástupci DC skupiny.

Jak už bylo řečeno, v sektoru se nás schází 11. Sektor ozdobíme dvěma vlajkami a očekáváme úvod zápasu. Těšíme se hlavně na Marka Laca, který dnes poprvé nastoupí s helmou, jejíž postřik jsme zařídili my – fanoušci AZETU!

dsc_0904-99m20

 

Co říct k fandění? Není to z naší strany žádná sláva, ale dáváme o sobě vědět. Dle reakcí hráčů dokonce soudím, že jsme i slyšet.

Co říct k domácím? Je to stejná bída jako vždy… Ale tentokrát nás zaskočili ještě jednou věcí. Bohužel se mi nepodařilo tento úkaz vyfotit, tak musím popsat. V domácím kotli jsme zaregistrovali cca 5 delších tyčí. Ty měly na svém konci připevněn kosočtverec. A poslední tyč měla na konci připevněn obrázek rozhodčího s prasečí hlavou. Při zapískání rozhodčího, jenž nebylo dle domácích správné, vytáhli právě tyhle tyče a divoce s nimi gestikulovali. Chtěl jsem původně tento report nazvat „píče na tyčích“, ale přišlo mi to moc vulgární…Takhle je to jen další kamínek do mozaiky o fanoušcích Litek.

dsc_0985-99 dsc_0860-99 dsc_0837-99

Utkání sleduje 840 fanoušků a končí vítězstvím domácího týmu… Už poosmé. No nic, vždycky jsme s váma, zapějeme hráčům a ti smutně odjíždějí do šaten a my opouštíme stadion.dsc_0999-99 dsc_1002-99

Zápasy v Litoměřicích mám docela rád, vždycky se sejdeme s dobrými lidmi, dopravní spojení také není špatné. Škoda výsledku, ale už za pár dní, v sobotu máme další šanci k bodování. Jedeme na Kladno!

Jelikož tušíme, že na Kladno bychom mohli jet v solidním počtu, rozhodujeme se, že do středních Čech přivezeme i nějakou tu optickou prezentaci. Scházíme se nadvakrát, nejprve v den utkání AZetu v Litoměřicích, podruhé pak v pátek časně ráno, kdy při dodělávce choreografie vyrušíme v posilovně bušící trenérskou dvojici A týmu. Koukáme, jaké parádní váhy náš trenér zvedá a tím nabádáme fanoušky, aby jej pořád neodvolávali, protože až Vám jednu flákne… 🙂img_20161012_212410 img_20161012_212425

V sobotu se v nádražní putyce scházíme už od šesté ranní, někteří ještě velmi zboření po předchozí noci, najdou se i tací, kteří to od večera táhnou nonstop. I proto se hodí snídaně, téměř každý volí pivo, jak jinak… Nasedáme do vlaku a po přestupu na Svinově, kdy do většiny z nás padá pivo druhé, se vytahují první láhve, začínáme s konzumací, to aby ta cesta rychleji utekla. Je nás přesně 24. Krom lahví všemožných barev a chutí a stáváme i experty na francouzskou kuchyni, to když jeden z nás vytahuje lahůdku v podobě šneků. Že jsou z listového těsta? No a? img_20161015_082707

Cesta Honzou Pernerem, tak se jmenuje vlak, který nás veze do Prahy, je ve znamení výborné nálady a klasicky poctivé konzumace nápojů. I to má za následek nesmyslné hulákání jedinců při výstupu na pražském Hlavním nádraží. Tohle, mnohdy to lze nazvat buranstvím, jsem nikdy moc nechápal a asi ani nepochopím. Smysl v tom nevidím žádný. Dnes jsme se na nádraží v hlavním městě jen o kousek minuli s fotbalovými Slávisty, kteří cestovali do Hradce Králové, až díky tomuto třeba jednou narazíme, budeme se divit.

V Praze máme více než dvě hodiny času, rozcházíme se všemi možnými směry, většina však volí pivo a oběd v naší oblíbené restauraci blízko nádraží. Poté, co uspokojíme naše chuťové buňky, se opět scházíme před nádražím a volíme přechod na jiné, na Masaryčku. Přidávají se k nám další fanoušci, v tuto chvíli nás je 31. Na Masaryčce se však výjezd láme, dochází k situaci, která nás na celý zbytek dne zásadně ovlivní a posune výjezd do kategorie nezapomenutelných. Ale pěkně popořádku…

Zhruba 15 minut před odjezdem našeho vlaku z Prahy do Kladna se dozvídáme, že někde na trati mezi těmito městy se stala dopravní nehoda, kdy se vlak střetl s osobním automobilem a trať je tak uzavřena. Pro náš vlak naskakuje zpoždění 20 minut, ale tak nějak tušíme, že to bude horší a horší. Po skoro půl hodině čekání se dozvíme, že se musíme přesunout na stanici metra Veleslavín, odkud bude zajištěna náhradní autobusová doprava. Spěcháme tedy do metra, rychlý přesun více než 30-ti fanoušků bez jízdenek, panuje trochu zmatek, roztrháme se na několik skupin, podle toho jak rychle ta která spěchá a je při přestupu na Můstku šikovná, vynoříme se na Veleslavíně a říkáme si, že je štěstí, že náhradní doprava byla zajištěna včas, že v pohodě stihneme začátek utkání.

Omyl! Na Veleslavíně čekáme neskutečně dlouho, panuje skepse a beznaděj, čekání se prodlužuje, začínáme se smiřovat s tím, že úvodní minuty utkání budou bez nás. Na infolince Českých drah nikdo nic neví a pokud ano, mění se informace co chvíli. Nálada mezi fanoušky je na bodu mrazu, všichni se na výjezd neskutečně těšili a teď trčí kdesi v Praze, bez informací, zda-li vůbec stíhají aspoň část zápasu. Zkoušíme všemožné. V jednu chvíli voláme lidem z klubu, kteří jsou už dávno na Kladně, zda-li by pro nás nemohl přijet klubový autobus. Jsme samozřejmě připraveni uhradit výdaje za naftu a dát i něco navíc řidiči, ten však, a posléze i jeho kolega, odpovídá, že pro nás přijet nemůže, že už si dal pivo. Zda-li tomuto věřit, toť otázka. A tak na místě přešlapujeme dál a dál, jsou i tací fanoušci, kteří to už vzdávají, otáčí se a na cestu do Kladna rezignují…

Po skoro hodině, kdy čekáme, jak se situace vyvrbí, přijíždí dva autobusy, které zajišťují náhradní dopravu. Konečně! Nasedáme, mačkáme se jak sardinky, protože krom nás jede i spousta civilistů, busy nás odvezou do středočeské Hostivice, kde však musíme vystoupit a čekat dál, tentokrát na motorový vláček. Jeho odjezd se protahuje, jsme neskutečně nasraní. Motorák nakonec zvedá kotvy a míří do Kladna. A právě v tuto chvíli, kdy nás od cílového města dělí skoro půl hodiny kodrcání vlakem, začíná zápas…a1a2Od úvodního buly je v sektoru pro hosty na kladenském zimáku jen nějakých 12 fanoušků AZetu, i jejich nálada je pod psa a tak v první třetině o sobě dávají vědět opravdu jen minimálně. My pak převážnou část první třetiny trávíme ve vlaku, zápas sledujeme na mobilech, po první brance Ketyho řveme a poskakujeme, div že vlak málem nevykolejí…a3

Těsně před příjezdem do Kladna si objednáváme taxíky, ženě na dispečinku říkáme, že jich potřebujeme co nejvíce. Přijíždí asi 4 auta, 16 šťastných trojbarevných do nich nasedá a jede k zimáku, zbytek celé bandy jde ke stadionu pěšky. Cestou necestou, polem nepolem, především však lesem nelesem. Šílená zvířecí stezka.a7

U stadionu se sejdeme ve chvíli, kdy zrovna probíhá přestávka po první třetině. Taxíkoví si mezi sebou rozprodají lístky od hráčů, míří na zimák a začínají věšet vlajky. Ti, kteří k zimáku sice museli jít pěšky a měli tu smůlu, že museli jít dlouhou cestu lesem, tak nyní se však i na ně otočí štěstí a zhruba 20 lidí se na druhou třetinu dostává na hokej zcela zdarma. Ochranka lístky nijak neřeší, neprobíhá ani žádné šacování, nic. Konečně jsme tady!

Věšíme 4 vlajky. Zástavu Mladé Zvěře pod sektor, zbylé tři vlajky pak nahoru v sektoru, což se ukázalo jako chyba, neboť přes stojící lidi nejsou zástavy Gastarbajtrů, Rumboys a malá výjezdová vlajka absolutně vidět. Nedá se nic dělat, poučení pro příště.

Formujeme se, v sektoru stojíme příkladně u sebe, v první řadě na zábradlí pak spíkr s megafonem. Náš počet se ustálí na čísle 46, což je super, připravujeme se k fandění. Přál bych Vám vidět to odhodlání skoro padesátky lidí, kdy je jasné, že do toho řvaní dáme veškerou naši frustraci z náročné a problémové cesty, kdy takto strastiplný přesun na stadion už asi nezažijeme.a10 a11

Druhá perioda začíná, rozeřveme naše hrdla. Obrovská paráda. Řveme jak tuři, v tomto počtu fakt neskutečně. Mnoho z nás řve né na 100, ale na 120%! Domácí, sedící „na dostřel“ našeho sektoru, se chvílemi přestávají dívat na hokej a koukají po nás. Mezi takové domácí fanoušky patří i místní hokejová legenda, pan Jan Neliba, chvíli jej pozoruji, čučí více po nás než po dění na ledě. Střídáme všemožné chorály, bavíme se, tleskáme, příkladně zvedáme ruce a hlavně pořád řveme, jako kdyby nás na vidle brali. Dáváme do toho naprosté maximum. Je to výborné!y1

V polovině třetiny si připravujeme choreo. Načasování je takřka ideální, protože právě dostáváme branku. Ve spodní části sektoru roztáhneme velký transparent „Navzdory prohrám“, fanoušci za transparentem pak nad hlavy zvedají papírové šaliky. Všichni spolupracují příkladně, vše se podaří. I tímto dáváme jasně najevo, že nehodláme sedět u počítačů a odvolávat trenéry. Řešení vidíme jiné. Chodit, jezdit, fandit!y2 y3 y4

I po zbytek prostředního dějství fandíme výborně, pochvalu zaslouží jak spíkr, tak i všichni ti, kteří do toho dnes dávají vše. Druhou třetinu si maximálně užijeme a o přestávce míříme na pivo či klobásu, které jsou zde jedny z nejlepších, co jsem kdy na hokejových stadionech žvýkal…fccw8nv

Avšak jen co jsme přijeli a trochu si to na zimáku užili, už musíme řešit, kdy budeme odjíždět. Protože situace na trati mezi Kladnem a Prahou je stále nejasná, panují i obavy, že v Praze nestihneme Pendolino na Ostravu a v hlavním městě tak budeme muset nuceně trávit noc. Mezi fanoušky tak vznikají debaty a dohady, kdy ze zimáku odcházet. Jedni hodlají riskovat a zůstat co nejdéle, druzí chtějí jít prakticky hned na začátku závěrečného dějství. Situace je nepřehledná, nikdo nic neví, stále žhavíme infolinku Českých drah, to už se na led pomalu trousí hráči v těch nejhezčích dresech…

Ve třetí části je sektor trochu roztrhán, náš počet se sice nemění, nestojí se však už tak příkladně jednotně, jako ve třetině druhé. Z velké části je to následek toho, že hodláme odpálit nějakou tu drobnou pyrotechniku a lidé nechtějí být poprskáni od nějakých pyro zplodin :-). I proto už to fandění není tak výborné, jako před pár minutami. Ano, je dobré, ale není to ten příkladný řev. I přesto si však při fandění sedáme a „křičíme“ polohlasem, abychom následně euforicky vstávali a řvali naplno… Jen škoda, že díky problémům s cestou domů nevytahujeme druhou naši prezentaci, protože není na to nálada… x1

A tak konečně i trochu slyším domácí, protože ve třetině druhé jsem je prakticky nezaznamenal… Kotel mají na velké tribuně za bránou, která je celá na stání, možnosti tedy ideální a skvělé. Opticky to působí jako hodně velký kotel. Tribna naplněná. Vím, že loni jsem je docela chválil, letos však nemohu. Ba naopak. Slyším především mlácení do bubnů, jejich fandění je dnes mnohem horší než loni, dnes se mi sektor kladenských vůbec nelíbí. Kolik jich tam fandí? 20? 30? Maximálně 50? Není to v tom počtu věčná škoda? Nechybí jim spíkr, který by byl na lidi trochu pes? Který by je seřval? Tím svým sektorem značně mrhají, přitom jeho možnosti jsou takřka nekonečné. Takže jak říkám, domácími jsem dnes docela zklamán…x3 x4

Když ze závěrečného dějství uplyne asi 5 minut, zažehá se pyrotechnika v našem sektoru, nějaká ta race a hlavně stroboskopy, které sektor rozblikají. Co na to ochranka? Je absolutně nečinná. Stojí pod sektorem, který už bliká snad minutu, kluci ve vestách se jen dívají, trochu se možná chichotají, možná se jim to i líbí. Nelíbí se to však domácím fanouškům, kteří sedí v blízkosti našeho sektoru, ti řvou a gestikulují směrem k ochrance, vybízejí ji k zásahu, postoj ochranky je stále stejný. Stále jen stojí a div že se nedloubají v nose. Tohle jsem fakt v životě nezažil :-). Až po chvíli, kdy asi dostali nějaké nařízení, přichází jeden mladý sekuriťák se slovy: „Já vám to musím uhasit, neva?“. Šílené!p1 p2 p3

Běží zhruba 50. minuta utkání a my se vydáváme, ačkoli se nám absolutně nechce, protože právě před chvíli jsme vyrovnali, opět na vlak. Naše nasranost je nekonečná, ale musíme takhle, abychom se dostali do Slezska. A tak jdeme po kolejích na zastávku Kladno-město a kurvujeme, že to co dneska, to už na železnici snad nezažijeme.p4 p5

V malém motoráčku směr Praha pak bujaře slavíme vyrovnávací gól na 3:3, vlak málem vykolejí, ještě více však slavíme gól vítězný, ve vlaku panuje zděšení, místní civilisté nechápou, co že se to tady děje. Zpíváme chorály, z oken vlaku zapalujeme zbylou pyrotechniku a tak alespoň takto slavíme veledůležité dva body…14696993_10205942489280355_417979766_n

Jaké to po našem odchodu bylo na stadionu? V sektoru zůstalo asi 20 lidí a přes počáteční rozpaky, že je jejich počet opět značně menší, začínají fandit. Jsou dirigování dvěmi až třemi fanoušky, né klasickými spíkry, ale lidmi, kteří se to snaží trochu hecovat. Dvacítka Slezanů fandí až do závěrečného gólu takřka neustále, dělají co můžou. Po vyrovnání se v sektoru krájí euforie, po vítězném gólu Dana Štumpfa už se dá vyvážet za hranice kraje. Euforie, nadšení, neskutečné pocity jak pro hráče, tak i pro ty, kteří měli to štěstí a zůstali… Po utkání následuje výborná děkovačka, na hráčích je vidět neskutečná radost. Legrační chvíle však probíhají ještě v průběhu prodloužení, kdy do sektoru Zvěře přijde dáma v dresu Vagnerplast Kladno se slovy, že se jí naše představení líbí a že chce být v sektoru se Slezany…v1 v2 v3A zatímco se před halou fotí skupina Gastarbajtrů, která si nechala vyrobit své nové trička a mikiny, tak Slezané, kteří utkání museli opustit dříve, pomalu přijíždějí do Prahy. Zkontrolují, zda-li v temných zákoutích ulic na ně nečekají Slávisti, sami pak trochu popženou fans Dukly Praha, jelikož si je díky klubovým barvám pletou s fanoušky Dukly Jihlava :-). Koupí se nějaké to pivo a opět láhve alkoholu, AZeťáci se nalodí na palubu Pendolina a míří domů…hisxloiU mnoha z nich stále panuje smutek, protože tak slavné vítězství a my jej zažili ve vlaku, ve kterém jsme vlastně slavili 3 naše góly ze 4. Šílené. Kdo by si to kdy pomyslel, že absolvujeme takovýto výjezd? Ačkoli jsme jeli včas a s předstihem, tka jsme vlastně jen polovinu utkání mohli být na stadionu :-). Nálada se však mění mávnutím kouzelného proutku, to když zjistíme, že v Pendolinu je jídelní vůz, v něm čepované pivo, diskotéka, dokonce provizorní taneční parket. U baru a na parketu tak trávíme většinu cesty, pojídáme párky a srkáme polévky, kdybychom dnes měli jet až do Košic, zřejmě nikdo by si nestěžoval. Parádní cesta, parádní party, z výjezdu začínají převládat pozitivní pocity a nálady…img_20161015_204336

Na Svinově se pak odpálí spousta pyrotechniky, která nám zůstala a jelikož se nám nechce čekat na vlak Českých drah, nasedneme do RegioJetu s tím, že domů už se těch pár kiláků dopravíme zadarmo. Tyhle naše choutky se nelíbí některým stewardkám, začínají hádky, dámy v růžovém nás hodlají zamknout ve vagónu, abychom nemohli vystoupit, na řadu tak přichází malá přetlačovaná, kdy vítězství jde, stejně jako na kladenském ledu, na naši stranu. Zděšené stewardky volají policejní posily, ty na havířovský vlakáč opravdu přijíždějí. Asi 5 aut. Při výstupu tak čekáme, co se bude dít. Pánové policisté se však jen dívají a náš příjezd monitorují, my tak spokojeně nasedáme do autobusu a odjíždíme slavit dvoubodový zisk a především šílený výjezd do Jitřenky. Klasika. Jak jinak…img_20161015_223727 img_20161015_223854

Kdo na výjezdu nebyl, nepochopí. Tak časté střídaní se nálad, kdy chvíli jsme v naprosté euforii, pak padáme na dno a takto se to měníme mnohokráte během pár hodin, to se jen tak nezažije. Jasně, mnozí jsou asi stále naštvaní, že u toho sladkého vítězství nemohli být od začátku až do konce. Taky svým způsobe jsem. Protože kdybychom tam na děkovačku zůstali v počtu téměř 50-ti hlav, byla by ještě o 3 levely výše. Ale snažím se hledat pozitiva. A tak věřím, že až budeme za pár měsíců či let bilancovat… Nejsem z těch, kterému jde na výjezdu prioritně o hokejový zápas. Pro mne jsou výjezdy především zážitky s přáteli, zážitky na cestách, které budu mít v paměti déle, než vítězství gól Danka Štumpfa… A takových je naštěstí víc. No nic, dnes nám vlaky nesvědčily, byli proti nám. Však možná symbolicky musím dodat – jedeme dál…

Sepsali Dalibor Durčák a J.R. from B.K. (s pomocí Chachara)

Příspěvek byl publikován v rubrice Reporty a jeho autorem je dalibor.durcak. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.