„Delegace z Hané“ aneb Most – AZ HAVÍŘOV

Další výjezd za naším milovaným klubem vyšel opět na sobotu, jak už je v této sezóně jasným zvykem. Počasí ucházející, probíhající podzim zve k cestování, spoje dobré, ale přesto se na srazu scházíme jen 3. Po nakoupení nezbytných zásob se dvě minutky před odjezdem objevujeme na peróně a na poslední chvíli nastupujeme do vlaku.

Cesta do Mostu je pohodová, z kupéčka koukáme ven. Nejprve kopírujeme trasu řeky Vltavy, abychom se posléze napojili na povolí Labe. Přes Ústí, Teplice a Bílinu se načas dostáváme do cíle naší dnešní cesty, jsme v Mostě.

dsc_1960 14895438_10202262955971186_1005688149_odsc_1971

Dozápasu zbývají necelé dvě hodiny a tak se procházkovou chůzí dostáváme k zimnímu stadionu. Všude kolem nás barevné listí, podzim v plném proudu a tak si vycházku užíváme. Po chvíli už sedíme v přilehlé pizzerce a občerstvujeme se každý podle vlastní chuti. Doráží i další fanoušci AZetu. Paní servírka si nás již pamatuje a má z našeho příjezdu radost. Pár minut před půl šestou opouštíme restauraci a míříme do haly. Vyvěsíme vlajku Gastarbajtrů, prodáme si listky, které nám nechal klub, potažmo Tomáš Matějek, a s úvodním buly spouštíme „Havířovskou Zvěř“.

dsc_1973

Počet havířováků v sektoru se nakonec vyšplhal na číslo 12. V první třetině hledám tradiční „kotel“ mosteckých fanoušků. Nikde nikdo… Postupem času se na jejich obvyklém místě začínají scházet první fanoušci. Nejprve jen dva, tři. Následně dorazí buben a druhý buben. Ke konci první třetiny se mosteckých sešlo okolo 20. Zatím ale vůbec nefandí, jen bubnují. Neotvírají ústa, jen dva z nich bouchají do bubnů.

dsc_2000

Postupně se rozfandí, za což může především příchod několika fanoušků, kteří se svým vzezřením těm hokejovým příliš nepodobají a údajně se jedná o fanoušky fotbalového Mostu. Z fandění domácích musím vypíchnout jednu věc. A to, když naším směrem pokřikovali „Co Vás tak málo?“ 😀 😀 MostFans zase překonali svou demenci a ukázali nám nové absurdní dno fandění. Smíchem jsme dali najevo, co si o jejich pokřiku myslíme, načež se z protější strany začalo ozývat „Hu a hůů a hůůůligens“. Ještě podotknu, že mostečtí nevyvěsili ani jednu vlajku a tím ohledně domácích končím.

dsc_2030

Naše dvanáctka stojí při sobě a čas od času o sobě dáme vědět a podpoříme svůj tým. Není to žádný neustávající support, ale je nesporné, že jsme utkání přítomni. O přestávkách ochutnáváme klobásky, které tady prostě nikdy nezklamou. Akorát venkovní stánek se rok od roku zmenšuje a zmenšuje… Druhou možností je využít také vnitřní kantýnu. S úsměvem vzpomínám, kterak pan M. svého času v kantýně objednávka půldecáky vodky a zákusek k tomu…

dsc_2089

Domácí hokejisté ve třetí třetině otáčejí stav ve svůj prospěch a utkání tak opět končí naší prohrou. Nezpíváme, nekřičíme, jen se s hráči pozdravíme a ti míří do kabin. K nám přichází šéf mosteckého klubu a žádá nás, abychom vyčkali v sektoru se slovy: „Jsou tu tři skini a chtějí se bít“. Poděkujeme za starost, ale na nic nečekáme a společně všichni opouštíme stadion. Na parkovišti společně s autovými čekáme na taxi, které nás má odvést na vlak. Opodál stojí podezřelá skupinka, koukající naším směrem. Za našimi zády zase stojí majitel klubu. Zajímavá situace končí tím, že nasedáme do aut a rozjíždíme se směrem k domovu.

Obvykle by na tomto místě můj report končil, ale tentokrát tomu tak není. Jak už jsme věděli a diskutovali o tom před zápasem, stejným směrem jako my, jen o pár kilometrů dále, se stejným vlakem vraceli fanoušci Prostějova z utkání v Ústí nad Labem. Když náš vlak dorazil do Ústí, přepřáhal lokomotivu. To dalo zhruba desetiminutový pobyt vlakové soupravy ve stanici Ústí. Na nástupišti v tuto chvíli nikdo nebyl. Jen pár sekund před plánovaným odjezdem vlaku však slyšíme řev dobíhající skupiny. Ano, Prostějov se vrací domů z Ústí. Vlak stihli opravdu na poslední chvíli. V tuto chvíli se mi hlavou honí různé myšlenky. Různé i hrůzné. Prostějováci prochází vlakem a nahlížejí do kupéček. Naše je zatáhnuté a přes závěsy tak vidíme procházející osoby s červeno-černými symboly. Může jich být asi tak 15, 20, přesně těžko odhadnout. Lokomotiva se rozjíždí, ale hukot v uličce neutichá. Vlak je narván k prasknutí a tak se skupinka hanáckého osazenstva kolem nás opět vrací. Pak se otevřou dveře a muž s červeno – černou šálou s jestřábem na krku nakoukne k nám. Kontroluje, zda ve vlaku necestují Slezané? Jde si pro vlajku, která je od něho necelé dva metry? Ne, jen zkontroluje, že je kupé plné a zavírá. Uff! I když oddychneme si jen částečně, protože netušíme, zda nás poznal a zda nespřádá plány, jak na nás. Po chvilce se Hanáci usazují všude kolem nás. Během cesty se evidentně baví, to my zažili už příjemnější cesty domů.

Jenže co teď? A co v Praze? Prostějováci jsou v brutální přesile a my u sebe máme vlajku. Spřádáme plány, radíme se po telefonu a očima hypnotizujeme čas, ať už jsme v Praze, ať už je tato ošemetná situace za námi. Víme moc dobře, že některé naše tváře jsou pro prostějovské hodně známé. Jsme si jistí, že pokud je myšlenka havířovských spolucestujících nenapadla už ve vlaku, tak po našem případném setkání v Praze určitě ano! Dumáme nad tím, jak zachránit vlajku.

My o Prostějovu víme, ale ví Prostějov o nás? Toť otázka, na kterou celou cestu neznáme odpověď. Pro jistotu však na naši vlajku nasadíme Arabelin plášť neviditelnosti. Co kdyby někdo z fanoušků Prostějova zavítal na sklenku vína do našeho kupé? Ve chvíli, kdy přijíždíme na pražské Hlavní nádraží s námi již vlajka není. Jakto? Proč? Kam zmizela? Kam odešla? Ona totiž vrtošivá potvora zjistila, že se v pražské čtvrti Holešovice koná sobotní vinný festival. Když náš vlak dorazil do holešovické stanice, flaga nelenila, vlak po anglicku opustila a jala se věnovat radovánkám s vínem. Za pár minut vlak zastavuje ve stanici Praha Hlavní nádraží. A naše obavy/domněnky z návštěvy prostějovské vlakové čety se naplňují. To už jsem v kupé sám a to se plní vínožíznivými hanáky. Nedobrovolně vytahuji obsah své velké žluté Billa tašky, ve které mám nákup z Kauflandu. Bohužel můj osobní nákup nikoho příliš neuspokojí. Ostatně, nedivím se. Mléko, tatarka, bezdrátová myš, sobotní vydání Deníku a 3 x pistáciový Müllermilch. „Kde je víno?“ „Žádné víno?“, ptají se someliéři. Když jim dochází, že své choutky neuspokojí, že vinný vestival o jednu stanici propásli, pochopí,že pro sklenku bílého budou muset do nedaleké Billy. Naštvaně opouštějí mé kupé a vystupují na nástupiště. Po pár minutách se stejným směrem vydávám i já.

Cesta noční Prahou poslouží k tomu, abych si srovnal myšlenky. Jsem rád, že vlajka nezměnila majitele a díky všem, kteří se o to zasloužili. Když si uvědomím, že chyběly 3, 4 minuty…

Sepsal Dalibor Durčák s pomocí Hosta DC

Příspěvek byl publikován v rubrice Reporty a jeho autorem je dalibor.durcak. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.