V pondělí dopoledne si začínám plánovat pracovní týden a začínám koketovat s myšlenkou středeční pracovní den ukončit v Mostě a navštívit hokejový zápas našich borců. Po nevydařeném zápase s Třebíčí už mi ta myšlenka nepřijde tak zajímavá, ale cesta je naplánovaná, tak se jede na věc. Ve středu vyjíždím ráno ve 4:30, jedu oklikou přes Jablonec, Liberec, Mladou Boleslav, Prahou, Karlovy Vary, kde si plním pracovní povinnosti.

V Karlových Varech už vím, že začátek zápasu asi nestihnu, noha mi pomalu těžkne na plynovém pedálu, ale neustálé předjíždění nekonečné fronty kamionů můj konečný čas zase natahuje. Navigace mě dovede až před penzion, beru tašku a mířím na recepci, na které se nestačím divit. Na ubytování čeká asi 20 lidí. Jedná se o německé Turky, kteří zde přijeli něco stavět. Využívám toho, že neumí česky, předbíhám je a za chvíli mířím na pokoj odložit si tašku. Podle informací z recepce je to na stadion asi 15 min pěšky. Spěchám večerním Mostem, když asi po polovině času potřebného k přesunu na stadion slyším někde poblíž buben. Procházím kolem místní večerky v čase 17:35, ze které vychází skupina 10-ti mladíků v mosteckých dresech a není na nich vidět, že by spěchali na hokej. Začíná ve mně hlodat myšlenka, že se asi bude začínat až v 18 hodin. Skupinku předběhnu, koupím si lístek a mířím na stadion, kde se hraje již 8 min. 1. třetiny.

Chlapci dorazí až hodnou chvíli po mně, asi je ten hokej až tak nezajímá. Hledám nějaké známé tváře, ale jediné známé tváře vidím jen na naší střídačce. Jdeme do vedení, ale Mostu se bohužel podaří vyrovnat. Já mířím do místní restaurace, která je na úrovni ledové plochy, takže se z ní dá sledovat hokej a je v ní příjemně teplo.

Objednám si klobásku, která je na můj vkus příliš mastná, proto ji raději zaliji nějakým tím škopkem zlatavého moku.

O přestávce potkávám našeho trenéra Janečka, kterého zdravím a přeji hodně štěstí v boji o důležité body. S díky a úsměvem přijímá.  Ve 2. třetině slyším nad sebou, při našich nevyužitých šancích (je to byla škoda…), dotazuji se přítomných, odkud že jsou. „Jsme z Havířova, pracujeme v Lovosicích.“ Tak jsme celkem 4, přičemž jeden z nás je na hokeji poprvé, tak mu během hry vysvětlujeme nějaká ta pravidla.

Co říct k domácím? Asi nic, jejich původní sektor zeje prázdnotou, jsou tedy na stejné tribuně jako my, nevidím je ani je moc neslyším.

Po 2. třetině se mířím ohřát do šenku, kde slyším, že je to dnes prodané. Asi nějaký příbuzný se specialistou na dostihy a sázky, který nás krmí po každé prohře svými blitky na našem foru. Skvostnou akci zakončuje gólem Petr Kanko a je dobojováno. Dotazuji se přítomných, zda dáme hráčům Zvěř, vidím rozpaky, ale nakonec to zkusíme a takhle to dopadlo…

Jsem rád, že jsem po pondělku nezměnil plán a dnešního zápasu se zúčastnil.

Po výhře na severu Čech, která nám opět vlévá nějký ten optimismus do žil, přichází na řadu lákadlo v podobě sobotního utkání. Ano, hrát doma v sobotu, to je pro fanouška AZetu opravdu lákadlo, tak si toho važme…

Moc si toho však neváží potencionální návštěvníci zimáku, mnozí z nás čekali, že cestu si na něj najde více než necelých 1750 diváků… Nedá se nic dělat, hráči si za to mohou nejspíše sami, protože poslední domácí špíl byl z jejich strany katastrofální a lidé, ať jsou jací jsou, tak nezapomínají…

Nejsme spokojeni ani s počtem lidí v kotli, sice je to náš lepší průměr z poslední doby, ale já osobně čekal ještě víc. V týdnu jsem dal pár dobře mířených rad spíkrovi, protože se mi (a nejen mně) nelíbily jeho některé výkony z poslední doby, ten to své stádo od počátku velmi dobře hecuje…

Nad kotel dnes věšíme obě hlavní vlajky, pod kotel pak jednu, kterou jsme před časem odebrali našim rivalům z Orlové…

První třetinu je fandění dobré, lidé se opět snaží, chuť je často nám pomáhá i pravá strana. Hosté samozřejmě nepřijíždějí, v Kadani se hokej, ač to tak na první pohled a jejich marketingové akce může vypadat, pro fanoušky nedělá, Kadaň prakticky žádné nemá… Do hlediště si naopak najdou cestu ty „fanynky“ AZetu, které to k nám mají skoro stejně daleko jako naši hosté z Kadaně. Partnerka Ondry Holomky, hejno Douderů, ti všichni dnes přítomni jsou…

Když ve druhé třetině srovnáme z 0:2 na 2:2, je velký potenciál, že atmoška bude houstnout, že to bude gradovat, že ten řev budeme stupňovat. Chvíli to tak opravdu vypadá, těším se, že to bude výborné, ale není nám bohužel souzeno. Hráči na ledové ploše to už poněkolikáté nezvládnou, skepse v hledišti je hodně velké, kvalita našeho supportu jde velmi dolů…

Ve třetí části hry je fandění už o dost slabší, přesto musím podotknout že na rozdíl od jiných utkání, kdy jsme se v těchto a podobných sračkách ocitli, tak fandíme neustále, i za tohoto ostudného stavu.

Na děkovačku zůstane už jen torzo publika, přesto vyvolme Honzu Marunu, protože ten má právě dnes narozeniny. Je skličující, že při blahopřáních oslavenc se to až příliš často děje poté, kdy na ledě prohrajeme. Není to pak takové, jaké by to býti mělo, především vůči Honzovi to je dnes velmi smutné…Sobota měla hodně velký potenciál, já se na ni ohromně těšil, ale nic z toho jsme bohužel nenplnili tak, jak jsme si představovali. Ty neustálé porážky jsou skličující. Legračně proto působí, když mi onehdy psal fanda Komety Brno, kdy né zcela ideální atmosféru na jednom z jejich zápasů sváděl na postavení týmu v tabulce… některým ekipám bych přál poznat, co to je opravdu špatné postavení týmu v tabulce :-).

Trochu povyražení si tak užijeme až po utkání. Zatímco výročí upálení Jana Palacha, který chtěl tímto upozornit na zrůdnost komunistického zločinu, se připomínalo nedávno, my si nyní připomínáme zrůdnost některých činů našich rivalů, kteří jsou za to právem trestáni. A tak kousek od Plechárny je upálena obří zástava fanoušků HC Orlová… 

Sepsali Host st. a J.R. from B.K.