„Z povinnosti? Nebo je to životní styl?“ aneb Přerov – AZ HAVÍŘOV

Výsledky z minulých zápasů nám téměř definitivně zavírají vrátka do nejlepší desítky, je tedy jasné, že po šesti neskutečně moc úspěšných sezónách se letos poprvé nepodíváme do vyřazovacích Play-off bojů. Jsem možná jeden z mála, kdo to nehodnotí jako vyloženě špatnou situaci, ba naopak, na tomto letošní nepostupu nacházím celou spoustu pozitivních věcí. Možná proto, že porážky pro mě nejsou záminka či důvod si zanadávat, více smysluplné mi přijde nadávat tehdy, když my fanoušci se chováme jako čuráci. Protože mě nebaví přivlastňovat si úspěchy našich plejerů, to nechme těm mentálům z Frýnce… Každý hrajeme na svém hřišti!

Jsem totální skeptik ohledně toho, zda-li do Přerova vypravit autobus. Kdyby bylo po mém, vysral bych se na to. Bývá kolem toho spousta zařizování, telefonátů od fízlů, mnohdy pak především přemlouvání lidí apod. Najdou se však tací, kteří alespoň o vyzkoušení tohoto způsoby dopravy stojí a tak vyhlašujeme možnost hlášení se… Výsledek je však takový, jaký já jsem očekával, ve čtvrtek ráno bus odpískáme a uvažujeme nad výjezdem vlakem. Jistá část fanoušků však vlakem nechce, pro výlet na toto nepřátelské území nás není dost a tak ještě 48 hodin před zápasem netušíme, jak do Přerova pojedeme, zda-li pak vůbec pojedeme…

Do plánovaného busu se však v dalších hodinách přihlásí několik málo dalších lidí, rozhodujeme se, že půjdeme do velkého rizika, že zkusíme vycestovat autobusem i přesto, že za něj budeme v mínusu a budeme na něj z čapky doplácet…

Po 13. hodině sobotní se u pokladen havířovského Kauflandu začínají scházet první příznivci, v jejich vozících jsou alkoholické nápoje všech možných druhů a je tak jasné, že výjezd si chtějí především užít… Po jednom rychlém pivu na Plechárně už přijíždí autobus, klasicky také volají nedočkaví policisté, požadují SPZ busu, jeho typ, v neposlední řadě pak také barvu…

Na tohle jsme z našich výletů už tak nějak navyklí, nepokazí nám to náladu, 2 a půl hodiny před zápasem tak 38 výletníků vyráží na cestu, v pěkném počtu cestují především chlapi z Rumboys či kluci z Mladé Zvěře. Díky!

Cesta je poklidná, autobus provoní nejen všemožné destiláty, ale také Bradkou připravené utopence, na které láká nejednoho výjezďáka sedícího v přední polovině našeho dopravního prostředku. Při jedné zastávce na čerpací stanici si opatříme materiál pro naši optickou prezentaci a frčíme dál, směr město na Hané…

Posledních asi 20 kiláků nás doprovází jedno auto státních policistů, při našem příjezdu k hale panuje klid, nečeká nás takové množství policistů jako při našich posledních návštěvách, stejně tak i domácích provokatérů je mnohem méně. Zakupujeme tedy lístky a po šacovačce nečekaně pohodovou ochrankou se dostáváme do našeho sektoru. Brrr, je tady podobná zima jako venku a tak se valíme zahřát nějakým tím pivem…

Ještě chvíli před začátkem zápasu je domácí kotel téměř zcela prázdný, i ostatní tribuny jsou zaplněny velmi slabě a já mám tak pocit, že dnes nebude atmosféra zápasu nijak valná… Věšíme 3 zástavy, tou hlavní je velká „Havířovská Zvěř“, své skupinové pak věší ty ekipy, které jsem pochválil o pár řádků výše…

Jen pár minut před zápasem věší svou jedinou zástavu také domácí, stále jsem však udiven tím, že v jejich kotli skoro nikdo není. Jo, situace se změní s vhozením úvodní buly, ale i tak mě počet fanoušků MEO velmi překvapí…

Jakási euforie po postupu do WSM ligy už asi opadla, v kotli je přerovských s velkým přehledem nejméně za dobu, co zde jezdím, jsem přesvědčen o tom, že méně, než při mých návštěvách, kdy jsme se střetávali ještě ve 2. lize. Na to, že je sobota a domácí hrají o desítku, potažmo o šestku, je to pro mě velkým překvapením… A nedivil bych se, v návaznosti nad mými staršími reporty o přerovské scéně, že díky velké absenci mladých fans to v dalších sezónách budou mít s obsazením kotle těžší a těžší. No uvidíme. Nyní však od prvního okamžiku zápasu začínají fandit.

To stejné se dá říct o nás, myslím tím fandění našeho sektoru. Po příjezdu dalších lidí je nás celkem 44, na plot si sedne spíkr a začíná hecovat kotelníky, dva mladí kluci drží pod spíkrem buben a třetí bubnuje – dokonalá souhra a těmto mladým velké díky za celozápasovou obětavost! :-).

Přerovský stadion je jedním z mála, kde je pro hosty nemožné, dát si klobásku a tak do sebe rveme aspoň párky v rohlíku, záloha na kelímek od piva v hodnotě 50 Kč je super, zdůrazňuji to opět, i když jsem o tom v minulém reportu z Přerova dlouze psal. A tak koušeme Zubry a v úvodní části hry docela dobře fandíme.

Během přestávky jsme ostražití, protože přerovský sektor je ideálně stavěn na to, aby zde domácí útočili na vlajky hostů a my ze zásady, prakticky pokaždé, věšíme, na rozdíl od některých jiných táborů, vlajku před plot a né až za něj. Ano, je to risk. Ale je to také adrenalin a donutí to lidi vlajku pečlivě hlídat, případně bránit. A dokud do toho budu mít co kecat, chci, abychom takto, „čelem k ledové ploše“, věšeli vlajku vždy. Po očku také pozorujeme okolní tribuny, na balkóně nad sektorem hostů sedí nám známý přerovský mladík, tedy ten, který zde minule na Havířováky útočil hrdinně teleskopem, dnes má po svém boku dvě slečny a tak panuje určité riziko, že se před nimi bude chtít předvést a provést opět nějakou tu kulišárnu… Možná i proto stavíme v sektoru barikády, kdy jsme připraveni se schovat za velký reklamní panel firmy RAJEC, kdy jsme připraveni jej použít jako onoho bájného Trojského koně nebo kdy tuto věc použijeme jen jako prosté věšáky na pivní kelímky…

Ve druhé třetině se opět koukám směrem k domácímu sektoru, je možné, že je v něm o několik málo lidí více než ve třetině první, ale pořád je to na domácí poměrně slabé. Nedokážu moc hodnotit, jak moc a dobře fandí, krom odpovídačky s protilehlou tribunou je neslyším příliš výrazně. Musím však pochválit bubeníka v domácím sektoru, který svým rytmem naprosto parádně drží rychlost chorálů, které domácí zpívají. A všichni kotelníci při svém supportu bubeníka respektují a tak jsou chorály a pokřiky moc pěkně táhlé a neuštěkané, s čímž má problém mnoho ekip, především slezských… A proto, přemýšleli jste někdy nad tím, že když se ve Slezsku krátce a rychle mluví, může to souviset i s rychlým štěkáním chorálů?

Náš support je oproti první periodě o trochu slabší, nefandí zdaleka všichni, někteří moc nemají náladu, v podvědomí ten zápas totiž berou jako přátelák, ve kterém vlastně o nic nejde… Spíkr přesto sedí na plotě, ze zápasu vidí minimum a snaží se, aby to aspoň za něco stálo…

Druhá přestávka má opět prakticky totožný scénář, jaký měla ta první, mnozí z nás se chodí ohřívat na poměrně příjemně vytápěné hajzly, protože v hale je fakt velká zima, v kombinaci s nábojem dnešního mače to jsou aspekty, které mají za následek náš uvadající support…

Ten se nezvedne ani v dějství závěrečném, ba naopak, opět ještě o trochu klesá, už je to slabé. Ano, fandíme prakticky nepřetržitě, na druhou stranu už ale po očku sledujeme časomíru a tak nějak vyhlížíme konec zápasu a přítomnost v teple našeho parádního autobusu. Přesto se ještě „zmůžeme“ na menší optickou prezentaci, kdy do rukou bereme více než 30 mávacích vlajek a tu zimu v sektoru si jejich rychlým vířením ještě zvětšíme. A zatímco my máváme a máváme, domácí se přibližují vítězství na ledové ploše a do podpory svého mančaftu se k nedobře obsazenému kotli přidávají i okolní tribuny, především potleskem k jednomu známému chorálu, který je na poslech sice moc moc pěkný, ale, a já už to zmínil v reportu snad předloni, odzpívat jej celý „ná ná ná“ a pak štěknout 2 slova, přijde mi to divné… Natextovat tento chorál celý, to by byl panečku hukot a paráda. Ale tak co, když se to domácím líbí takto, budiž…

Vedle naší „klece“ se objevuje pár přerovských provokatérů, tu a tam pořvávají a gestikulují směrem k nám, tu a tam jim oplatíme stejnou mincí, malou chvíli to dokonce vypadá na výměnu fyzických argumentů s naším spíkrem, nic takového se však neděje, z komára se udělá velbloud a má to za následek nájezd přerovských diskutérů né na naše barvy, symboly či touhu připravit bolest našim tělesným schránkách, nýbrž na naše diskuzní fórum, kde útočit je samozřejmě nejsnažší…

Víte, Přerov je jedním z táborů, jehož anonymní pisatelé často zasírají diskuzní fóra svých soupeřů, kdy i sami Přerováci, kteří ví a za něco stojí, se za takové jedince stydí. Dlouze a podrobně by o tom mohli vyprávět Prostějováci a jejich webové stránky, po vzájemném utkání s Meoptou zažíváme něco podobného také my. Je to legrační. Nebudeme si nic namlouvat, kdo na fanouškovské scéně dané ekipy něco znamená, píše sám za sebe, protože se svým názorem nemá problém. Pak se ale najdou tací, kteří sedí na bobku kdesi na zimáku a „rozfandí“ se až doma. A tací se našli i dnes v MEO Aréně. Anonymní mrdky vidící fanouškovství jako Hurvínek válku a kázající, jak by to mělo být a jak se to má dělat… Jasně, že píší anonymně, protože kdyby svou totožnost ukázali, i ti jejich vlastní domácí by se jim smáli či na dalším zápase jim dali pár facek. Takže ano, náš spíkr měl slézt z klece, nechat zasáhnout připravenou sekuritku, nechat se od ní zbít a při troše štěstí se nechat sebrat přítomnou policií. Ideální scénář… Povídejte mi ještě o tom.

Anonymita diskutérů na webových stránkách, to je téma na dlouhé povídaní. Je legrační, když Vás kritizuje někdo, kdo se u své kritiky musí schovat za různé anonymizéry a svou totožnost tak tajit. Proč? Stud za vlastní názor? Obava říct si věci z očí do očí? Možná kombinace nejen obojího, ale i dalších aspektů… Až mě tedy bude někdo kárat a vyčítat mi, že jsem kritický k tomu či onomu (třeba klubový Instagram), nestyďte se prosím za svůj názor. Protože pokud Váš stud hraje hlavní roli, je to jasná ukázka, co jste zač… Můžu mít své názory jakkoli zvrácené, nehodící se, divné či jdoucí proti proudu, ale už nějakých 17 let se pod ně dokážu podepsat…

Ale už zpět k zápasu, který se nachýlil ke svému konci, domácí si trochu překvapivě nepřipravili žádnou optickou prezentaci a tak svým borcům jen bouřlivě děkují. Stejné činnosti se oddáváme také my, ujistíme hráče, že i v závěru nepovedené sezóny jsme s nimi, vyvoláme Dušana a Juru a valíme k autobusu. Od skupiny autobusových výjezďáků se odpoutají kluci z Mladé Zvěře. Říká se, že sobotní večerní Přerov je velmi pěkný a lákavý a tak si chtějí místní ulice ještě v poklidu projít…

A tak zatímco bus Zvířat odjíždí, vyprovázen jak policií (ta s námi jede snad 20 km za město), tak i zdviženými prostředníčky místních dětí, tak Mladá Zvířata se vrací na zdejší zimák, šmejdí, hledají, pátrají… Jejich choutky jsou však nespěšné, v Přerově už delší dobu není zájem o střet mimo klec, mimo sekurity, mimo policii a tak se tito Slezané přesouvají, stejně jako po našem minulém utkání v Přerově, jen o pár kilometrů dál, kdy v Prostějově skončil domácí zápas tamních Jestřábů…

Už podruhé v této sezóně je patřičně vyzdobeno a posprejováno okolí prostějovského stadionu. Kdekdo se na tento čin může dívat jakkoli. Víte co se mi ale, s velkou dávkou ironie, líbí? Taková ta česká ubrečenost… Kdekdo se zaujetím sleduje polskou fanouškovskou či chuligánskou scénu a hltá akce našich severních sousedů. Určité akce komentuje a lajkuje, považuje je za výborné. Ale běda, kdyby se něco podobného přihodilo táboru, kterému sám fandí… To by pak nějaké Polsko hodil za hlavu a tvrdošíjně bil do klávesnice, že toto je unfair, že toto se nedělá. Chápu, vždycky jak se hodí…

Po této fajn akci mládežníků se tito vracejí zpět do Slezska, chvíli před nimi přijíždí také autobus s fanoušky AZetu, kdy ti, kterým výjezd byl málo, se odebírají na Plechárnu, aby tam celou tu sobotu důkladně zapili. Mezi fanoušky se na Plechárně objevují také dva hráči AZetu, po Plechárně se pokračuje v hospodě příznačného názvu, čili v Hokejce, s hráči parádně pokecáme, osladíme jim čaj, do jukeboxu naházíme snad 3 stovky a bavíme se do pozdních nočních hodin…

Výjezd do Přerova, poslední organizovaný v této sezóně, nebyl ničím výjimečný, závratný, nezapomenutelný. Byl to však výjezd, kdy několik desítek fanoušků vyjelo z povinnosti. V době, kdy na ledové ploše už prakticky o nic nejde. Před všemi, kteří se k tomu takto postavili, smekám… Nebo ne, jinak – bylo to opravdu z povinnosti, nebo je to u mnohých spíše životní styl, kdy o výsledky nejde na prvním místě?

Sepsal J.R. from B.K. 

Příspěvek byl publikován v rubrice Reporty a jeho autorem je J.R. from B.K.. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.
  • Paul

    Proč se Jerofrombeku nepodepisuješ svým jménem? Ty máš z něčeho strach?

    • John Ross

      „Mám strach, že se nic nevyrovná nápadům, který máš.
      Já mám strach, že se nic nevyrovná tvým krásným snům.

      Že se nic nevyrovná příběhům. který znáš.
      Já mám strach že se nic nevyrovná lhářům …“

      http://www.youtube.com/watch?v=RcRnAnPTNl8

    • John Ross

      Evidentně jsi nic nepochopil :-(.
      Nevadí, nevěš hlavu a příště to zkus zas!
      Hezký den.

  • X-tra Slon

    No jestli můžu . . . . Tak já a myslím, že i jiní z RBH tam nebyli z povinnosti, ale za zábavou.

    • John Ross

      Ano, to finále, možná trochu kostrbatě, tvrdím.
      „Nebo ne, jinak – bylo to opravdu z povinnosti, nebo je to u mnohých spíše životní styl, kdy o výsledky nejde na prvním místě?“