„Oni se vrátí, tam kam patří“ aneb Vlci Jablonec – VHK Vsetín

Už je duben, a to není příliš hokejový měsíc. Většina klubů a fanoušků již nastoupili na prázdniny a z velké dálky vyhlížejí novou sezónu, přesto je však ještě pár posledních týmů, které o něco hrají. Vedle extraligových bojů v baráži a ve finále mělo ještě ve čtvrtek dojít k vyvrcholení baráže o ligu první. A to je pro nás extrémně zajímavá věc, protože nám to určí soupeře, ke kterému budeme v následující sezóny jezdit…Tříčlenná baráž došla do takového konce, že Vsetínu stačila jakákoliv výhra v Jablonci, aby postoupil do ligy. Prohra by naopak do první ligy poslala nám dobře známý Havlíčkův Brod. Dalo se tedy očekávat, že fanoušci Vsetína vyrazí do Jablonce ve slušném počtu a mohlo by to stát za to. Když se k tomu čirou náhodou přidal volný čtvrtek, rozhodl jsem se, že v Jablonci nesmím chybět. Obvolal jsem kamarády, o kterých jsem byl přesvědčen, že by je utkání v Jablonci také mohlo zajímat, slovo dalo slovo a ve čtvrtek v 15:00 se ve třech scházíme na stanici metra -C- Kobylisy. Odtud vyjíždíme autem. Po úvodních komplikacích na výjezdovce z Prahy se ocitáme na dálnici a přes jedno malé škobrtnutí se po několika desítkách minut objevujeme v Jablonci.
V Jablonci jsem podruhé v životě, toto město jsem navštívil jen jednou v zimě, při příležitosti nějakého fotbalového utkání. To jsme ale jen přijeli, šli na fotbal a po zápase hned domů. Kde je zimní stadion netušíme a tak se orientujeme podle lidí. Vjíždíme do centra města, silnice jsou již delší dobu lemovány policejními hlídkami a čím více centru se blížíme, tím více potkáváme fanoušků zeleno-žlutých barev. Parkujeme u místního gymnázia a po dvou, třech minutách chůze přicházíme před stadion. Ten se nachází skryt mezi domy, paneláky a tak nás docela překvapí, jak se před námi najednou objevil.

Před stadionem bují živý cvrkot. PČR, Antikonfliktní tým, Bezpečností služba, fanoušci Jablonce i Vsetína…nic nechybí. Na stadion vede jedna cesta rozdělená na polovinu narychlo smontovanou stěnou. Nejprve je třeba projít bezpečnostní kontrolou (nepříliš buzerující, či přehnaně důkladnou), pak se dostaneme na prostranství, kde je možnost využít občerstvení. Naše kroky míří po schodech dolů, kde se u stolečku zakupují lístky. Je ještě 50 minut do začátku utkání, přesto nechceme přijít o nic zajímavého a tak míříme dovnitř. Vstupenka na toto poslední barážové utkání stojí 100,-

Sotva se dostaneme dovnitř stadionu, je jasné, kdo tady dnes bude hrát prim. Vsetínští seřazeni za bránou do jednoho šiku už teď, téměř 45 minut před začátkem, zpívají a fandí. Evidentně se skvěle baví a těší se na hokej. Zdejší stadion je docela atypický a těžko ho k nějakému jinému přirovnávat. Za jednou z branek je sektor pro hosty a je na stání. Na jedné z podlouhlých stran jsou střídačky. Nad těmi je lávka pro novináře, fotografy, a kamery, o kousek dále pak oddělený VIP prostor. No a naproti střídačkám, na protilehlé tribuně jsou místa na sezení. Za druhou bránou je jen zeď. Kotel domácích je umístěn u ledu, poblíž branky, v levé části protilehlé tribuny.

Na utkání dorazil plný dům. Oficiálně byla nahlášena návštěva 1200 diváků, ale ověřit to není úplně možná, odhadem bych řekl, že lidí dorazilo ještě o něco více. Opravdu každý o své místo musel bojovat, lidi stáli za sebou, dole u plexiskel, tělo na tělo. Z toho důvodu ani nemohu hodnotit místní občerstvení. Kvůli výhledu na kotel Valachů jsem zvolil strategicky výhodné místo a raději jsem jej moc neopouštěl, aby mi ho nikdo nezabral. 🙂

Co ale popsat mohu, tak to je atmosféra zápasu. Jak už jsem psal výše, Vsetín fandí už hodinu před zápasem a s postupujícím časem jejich support roste. Když se konečně začne hrát, kotel, dirigován spíkrem s megafonem, se do toho pořádně opře. Utkání se hraje v rychlém tempu, ale na úvodní gól docela dlouho čekáme. Mám aspoň čas si pořádně prohlédnout zeleno-žlutý kotel. Dorazila sem, na sever, docela zajímavá sorta lidí. Vidím pěkné holky, vidím několik vozíčkářů, vidím velmi starého dědečka, který tleská a fandí s větším elánem, než někteří mladí, vidím pána o berli, kterou používá k fandění, skoro každý má okolo krku šálu, mnoho fanoušků je v dresech. K vidění jsou klubové symboly z úspěšné éry vsetínského hokeje. Vidím šály Slovnaft, Dadák, či Petra…

Vzpomínám přitom na onu zlatou éru vsetínského hokeje. První titul se datuje k sezóně 1994/1995 a to je právě tak nějak období, kdy jsem začal vnímat svět hokeje jako takový. Rok na to přišla zlatá Vídeň a za tři roky jsme se pak dočkali zlatého Nagana. V těchto letech vzniklo přizvisko Vsetína – fenomén. Nedávno jsem četl rozhovor s bývalým hokejistou Vsetína, na webu bezfrazí.cz a byla to vážně zajímavá doba. Každý chtěl do Vsetína, každý tam chtěl hrát. Pak se ale vytratily peníze a za chvíli z hokejové mapy zmizel i Vsetín. Já jsem ale rád, že to nebyla smrt trvalá, ale jen klinická. A upřímně jsem rád, že Vsetín postupuje do 1. ligy, protože postupuje do naší ligy. Navíc nahradí Most a srovnávat Most se Vsetínem, především, co se fandů týče, to přece nejde. Ale zpátky do Jablonce.

Vsetín měl v hledišti obrovskou převahu, myslím, že i početně překonali výjezďáci ze Vsetína domácí. Několik fanoušků Jablonce vytvořilo za bílou vlajkou domácí kotel. Ten obsahoval 2 bubny, jednoho pána s megafonem a od druhé třetiny také tři menší mávací vlajky. Bohužel výkon nic moc, krom obligátního „Jablonec, Jablonec“ se z kotle nic jiného neozvývalo. A pán s megafonem jej nepoužíval k dirigování kotle, ale fandil do něj. Kotel nemají jablonečtí nijak ohraničný, takže přesně nespočítám počet osob, ale ta číslovka je někdy mezi 10-20 fanoušky.

Postupem času začali na ledě panovat hokejisté Vsetína a k nim se přidali i fanoušci, kteří panovali v hledišti. Jedinou výtku, nebo spíš poznámku, bych však k vsetínským měl. Na stadionu probíhala v přerušení hlasitá diskotéka a mně se zdálo, že právě do té hlasité hudby se snaží Vsetín fandit nejvíce. Během hry pak třeba byla krátká, tichá místa, ale jakmile začla hrát fakt hodně hlasitá hudba, tak s hudbou zároveň spustili i fanoušci. A těžko s hudební aparaturou bojovat…

Celý zápas čekám, jestli se konečně naživo dočkám originálního „Vysokého Jalovce“ a přání se mi plní pár minut před koncem utkání. V sektoru už panuje euforie, když spíkr zavelí a z kotle se začne ozývat „Uvázali kózu……“. Super! Na to jsem čekal. Utkání se dohráva už jen z povinnosti. O vítězi zápasu je rozhodnuto, stejně tak o postupujícím do 1. WSM ligy, fanoušci slaví.
Když si pár sekund před závěrečným hvizdem, sedá brankář domácích na brankovou konstrukci, těším se na závěrečný výbuch emocí. Ten skutečně přichází, hráči přijíždějí ke svému brankáři a slaví společně postup, fanoušci zapalují pyro, stadion se otřásá v dřevěných základech. Všichni si užívají tento sváteční moment, přítomni zůstávají i fanoušci domácích.

Po bezprostřední oslavě se hráči řadí na modrých čárách, čekajíc na předání mistrovského poháru pro vítěze 2. ligy a já zatím pozoruji menší skupinku vsetínských, kterak míří na led. Bleskově se řadí mezi své hráče a úspěšně se tak mezi ně infiltrují. To už i hlasatel utkání prosí vsetínský kotel, zda by na okamžik mohl přestat fandit, aby mohlo dojít k předání poháru.

V dalších momentech přijíždějí hráči Vsetína pod svůj kotel a i s pohárem slaví, probíhá děkovačka, největší ohlas má brankář Surý a trenér Dopita. Hráči se ještě vyfotí s pohárem a bannerem pro vítěze a tak nějak se mi zdá, že pomalu míří do šaten. Naopak fanoušci míří na led doplnit tu úvodní menší skupinku…Vznikají zmatky, přítomná securitka nechce fanoušky na led pustit a jedna přístupná strana je uzavřena. Děje se tak přímo pode mnou a tak mám výhled, padají první rány, vzniká chaos, ochranka po pár minutách ustupuje a kdo chce, tak míří na led. Ten už patří fanouškům Vsetína, hráče nikde nevidím. Koho ale vidím je místní rolbař, který se svou rolbou kličkuje mezi fanoušky a mává přitom praporem jabloneckých vlků. Rolba je po chvíli obsazena fanoušky Vsetína, kteří ji použijí k mašince, vozí se na ní po celém kluzišti, dokonce si dají i opakovačku přímo z rolby. Opakovačka: „My se vrátíme – tam kam patříme“ zní několikrát za zápas a teď přímo z ledové plochy zní ještě o to lépe. Ostatně i tento pokřik mne inspiroval k názvu tohoto reportu. 🙂
Dlouhé minuty hráči na ledě nerušeně slaví vítězství a postup, mává se vlajkami, šálami, zelená a žlutá jsou všude, až nakonec jsou vyzvání hlasatelem k opuštění ledové plochy. V tento moment ještě zaznamenávám nějaké provokace ze strany jabloneckých. Z mého pohledu to ale vypadá tak, že provokují hosty přes securitku, která od sebe oba tábory odděluje. Na internetu se pak psalo, že konfikt vznikl již dříve, já ale popisuji, co jsem viděl a to bylo pořvávání přes security. Opět padne pár ran, ale vzápětí konfilkt hasí těžkoodění policisté a několik účastníků dostává zásah pepřákem.
Pomalu opouštíme stadion, míříme k autu.

Nočním Jabloncem se ozývají mistrovské pokřiky, je jasné, že 1. hokejová liga má nového účastníka. Vsetín se vrací, tam kam patří.

Sepsal Dalibor Durčák

Příspěvek byl publikován v rubrice Reporty a jeho autorem je dalibor.durcak. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.