„Jedno město, jeden klub?“ aneb Sparta Praha – Slavia Praha

Jedu podpořit AZet na Slavii. Praha mě baví, nějakou dobu jsem v ní žil, mám to město rád, a tak vyrážím s dostatečným předstihem, abych stihl obejít další akce, které mě zajímají. Jednou z takových je hokejové derby mezi Spartou a Slavií, tedy klubem, který bude naším prvním ligovým soupeřem. Od přátel vím, že dva roky zpět mělo tohle derby dobrou fanouškovskou úroveň a tak se na něj i docela těším.

Sraz s dalšími fanoušky AZetu, toho času žijícími v Praze, si dáváme asi 45 minut před zápasem. Já už jsem na srazu dřív, mám půl hodiny času navíc a tak u stánku před Výstavištěm, se kterým Tipsport Aréna prakticky sousedí, kousnu jedno pivko. Nějaký Ferdinand. Sedím u stolu sám, možná se na mě někdo dívá a říká si, čemu se směju. Ále, to já jen tak, pivo „divné“ značky, hned si vzpomenu na naše ostravarové remcaly :-). Mezitím pozoruju první přicházející Sparťany, spousta klubových symbolů, spousta triček, šál a jiných propriet. Ačkoli hrají dva týmy z jednoho města, převaha Sparťanů zde před halou je tak 95 ku 5.

Na vrátnici vyzvedneme lístky, které nám Robert nechal a za které mu moc děkujeme a jdeme vystát docela dlouhou frontu, která dává tušit, že utkání by mohla přihlížet zajímavá návštěva. V hale celkem bloudíme, jsme zmatení, celé hlediště obcházíme než najdeme sektor, do kterého máme lístky. Je to hned za střídačkou, po chvíli nám dochází, že je to sektor, ve kterém sedí ti, kterým hráči Sparty nechávají vstupenky, patrné je to zejména dle mnoha hezkých slečen, které sedí v řadách nad námi :-).

Je fajn, že sedíme téměř za zády hráčů, však i díky hledišti, které není zdaleka tak strmé jako u nás v Havířově, vidíme hodně blbě na ledovou plochu. A tak na úvod zápasu sleduji spíše tribuny, ostatně právě ty jsou priorita mé dnešní návštěvy. Když se totiž budu chtít podívat na hokej, který mě baví a který ve mě budí emoce, půjdu jedině na AZet… Ten mě baví nesčetněkrát víc, než „nějaká“ Sparta, „nějaký“ Boston, „nějaká“ česká repre…

Hodně mě však baví i dnešní sparťanských kotel. V tom se schází téměř 300 hlav, pod kotlem stojí spíkr, který jej pomocí megafonu diriguje a rozeřvává, k dispozici mají i několik bubnů. Na můj vkus jich je víc než je zdrávo, však naštěstí nemlátí do toho jako lvi a bubnovat umí… Domácí fandí či zpívají celou první třetinu, často ke spolupráci vyzývají okolní tribuny. Ty se spoluprací nelení, zní to dobře. Tribuny jsou parádně zaplněné, tedy na to, že se jedná o přípravné utkání. V hale je téměř 6 000 fanoušků… Já bych tipoval možná i víc! 

První třetina je také prostorem pro domácí choreografii, kdy z balkónku nad kotlem spouštějí dolů velkou malovanou plachtu… Nic světoborného, protože vím, že Sparťané malovat docela umí, ale snaha se cení…

Co říct ke Slávistům? V kotli jich je asi stovka, stejně jako domácí jsou dirigování spíkrem, také bubnují, však na rozdíl od domácích, i vzhledem k třetinovému počtu, jsou mnohem méně slyšet. Zklamáním je pro mě celkový počet sešívaných v hale, kdy krom stohlavého kotle jich může být maximálně tak dalších 50, což je tristní s ohledem na to, že v utkání jsou sice hosté, ale zápas se hraje v jejich městě…

Na druhou třetinu jsme odhodláni jít jinam. Jednak, abychom lépe viděli na hokej, jednak, abychom byli blíže sparťanskému kotli a mohli tak lépe posoudit jejich dnešní představení. Útrobami haly ji obcházíme, je paradoxní, že všude se tu, a to jsme v Praze, čepuje Radegast… 🙂 Riskneme to, projdeme kolem sekuriťáka, který moc nekontroluje vstupenky a dostáváme se na balkón, nad sektor Sparťanů, kdy zde do sektoru oficiálně nesmíme. Ale už tu jsme, sedneme si nad jedinou vlajku, kterou dnes domácí vyvěsili a víc než na hru koukáme dolů na ně.

Pro druhé dějství mění domácí spíkra, mladého klučinu střídá kluk o dost starší, celý dav nad sebou solidně hecuje, Sparťané stále dobře fandí a svého soka v hledišti urážejí. Mimochodem, oba tábory se mnohokráte za zápas uráží a častují nepěknými pokřiky, abych o přestávce viděl procházející Slávisty hned za kotlem Sparty a opačně. Ale na tyhle absurdity jsem už z mých návštěv Extraligy tak nějak zvyklý a bohužel to cosi říká o tuctovém hokejovém fanouškovi…

V prostředním dějství vytahují choreografii i Slávisté. Jedná se o tři menší malované plachty, na kterých jsou vyobrazeny písmena HCS, vše doplněno transparentem „Originál již od roku 1900“. Jejich fandění, ač také fandí téměř neustále, však do míst, kde je sparťanský kotel, téměř nejde slyšet. 

Závěrečná třetina je zde, dějství třetí, sparťané staví na „zábradlí“ pod sektor svého třetího spíkra, trošku to dnes na mě působí jako takové výběrové řízení :-). I třetí spíkr se toho chopí s vervou a nabádá rudé, aby fandili neustále. Ti tak činí, tudíž atmosféra na přípravném utkání je více než dobrá. Polovinu třetí části jsme stále nad kotlem Sparty, na poslední desetiminutovku odcházíme, na chvíli se ocitneme v sektoru sešívaných, jsme však vyhození ochranku, vzápětí jsme vyhozeni ještě z dalších dvou míst v jiných sektorech, abychom se na závěrečné minuty hry ocitli kousek od „skyboxů“, které však ve staré holešovické hale vypadají jinak, než jak známe skyboxy ze současnosti…

Právě hala je jedním z hlavních lákadel, kvůli kterým jsem dnes dorazil. Krom tréninku české hokejové repre jsme v ní nikdy nebyl, tohle je má první a možná poslední zápasové návštěva. A jsem za ni hrozně moc rád. Tahle hala má svůj neskutečný genius loci, Sparta zde prostě patří, což při svých chorálech několikrát zmiňují její fans. Tahle hala je hokejová a takový ten pocit ze zápasu je diametrálně jiný, než když se hraje v moderní O2 Aréně. jo, sedačky jsou nepohodlné, tvrdé, není tu komfort, který nabízí hala moderní, ale pohodlí není to, co dle mého k hokeji patří… 

Ale zpět k zápasu, kdy zrovna se koukám na další choreo, už druhé dnešní slávistické. Nyní se jedná o malovanou plachtu, jejímž ústředním symbolem je červená hvězda, k tomu všemu transparent „Hvězda která nevyhasne“. Choreo nic moc, připadá mi, že vytažené jakoby jen tak z povinnosti, aby něco bylo, ale vem to čert, jeho kvalitu nechť dle fotky posoudí každý z vás…

Utkání směřuje ke svému konci, ten přichází až v prodloužení, Sparta v něm vítězí a schyluje se k děkovačkám obou týmů. Ta slávistická kopíruje tu fotbalovou, Sparťané mají svou, originální, která na mě působí hezky, k tomu všemu zažehávají něco z pyrotechniky, ať už červené ohně v rukou nebo ty žluté, které září na zemi. Vypadá to velmi solidně, však je smutné, že tohle je asi jediné pyro na domácím utkání Sparty během celé sezóny, protože O2 Aréna by těmto radovánkám jistě nebyla nakloněna… Sparťané si proto svou pyroshow užívají a baví se. 

Čekáme do konce obou děkovaček a místo ven z haly míříme na recepci stadionu, jelikož při vstupu na zápas nám byl zabaven notebook. Poté sedneme na tramvaj a míříme do jedné holešovické nálevny, něco málo vypijeme a míříme do svých stálých či přechodných domovů. S očekáváním, že Slavii zase brzy uvidíme. Jen s tím rozdílem, že tentokrát už budeme mít důvod fandit a zápas si užít víc než jen jako pozorovatelé… Však dnes bylo fajn, být tím pozorovatelem. Zápas splnil to, kvůli čemu jsem na něj šel. Drtivou většinu diváků baví góly, spousta branek. Já se bez nich obejdu, chci vidět jiné věci. Viděl jsem je, jen houšť. Sparta mě příjemně potěšila, překvapila, Sparťané na tribunách byli dobří. Slavia? Ta po pádu z Extraligy bohužel vyklízí pozice. A věrní hokejoví Slávisti si pletou kopačák a puk. Rozumím jim, však to ještě neznamená, že je budu chápat. Ale co, jsme přece v Česku…

P.S. Zde si můžete přesčíst, a třeba oba zápasy i porovnat, report z derby, které se hrálo před dvěma roky a o kterém jsme také psali… http://az-fans.net/2015/09/02/sparta-patri-do-holesovic-aneb-sparta-praha-slavia-praha/

Sepsal J.R. from B.K.

Příspěvek byl publikován v rubrice Reporty a jeho autorem je J.R. from B.K.. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.