Podruhé během měsíce a něco přijede českobudějovický Motor, kvalitní soupeř jak na ledě, tak i v hledišti. Kdy právě v hledišti jsou Motoráci pro mnohé ligovými jedničkami. Příjezd těch normálních českobudějovických fandů, který se na důkaz svého fanouškovství nepotřebují navlékat do žlutých dres, kdy už po minulém utkání u nás se nechali slyšet, že do Havířova je to už příliš neláká, moc nečekám. O to víc překvapen jsem, když je v sektoru na červených sedačkách vidím. Ale pěkně popořádku…

Jelikož nejsme tací příznivci, kteří 10 minut před utkáním přijdou na zápas a po něm zase fičí domů, záleží nám na tom, kolik na AZet chodí lidí. Moc nám na tom záleží. A tak si dva dny před zápasem jeden fanoušek přivstane, aby časně ráno připravil transparent, ve spolupráci s marketingovým manažerem Kučerou pak domluví, že se s ním hráči před svou tréninkovou jednotkou vyfotí… Hráči jsou vstřícní, ani náznak neochoty, takto by to mělo fungovat a u nás zaplaťpánbůh odjakživa funguje. Díky!

Večer, den před utkáním, se pak pak dvojice fanoušků schází v tělocvičně zimního stadionu, aby připravili jednoduchou choreografii, choreo pak jeden z nich dodělává ještě v den utkání.

Je podzim, ze stromů padá listí, odpoledne je poněkud sychravé, zápas s velkým soupeřem je už cítit ve vzduchu a já jsem hodně zvědav, kolik fanoušků si najde cestu do hlediště… Protože kdy jindy, než v sobotu, po předchozích domácích výhrách? 

Hodinu před zápasem začínáme prodávat pěnové míčky do soutěže, i v tomto směru tak pomáháme klubu a já jsem za to moc rád. Jednou pomůže klub nám, podruhé my jemu, takto by to mělo fungovat a já fajn, že u nás to takto klape 8. rokem. Navíc si myslím, že v osobě Martina Kučery jsou ty vztahy na trase fanoušci – klub provázané víc, než kdykoli dřív… Super!U pokladen se fronty netvoří, dnešní návštěvy se začínám malinko bát. Před zimákem se potulují nějací Jihočeši, těchto fanklubáků v dresech si však nikdo moc nevšímá, spíše vyhlížíme naše fandy, fandy AZetu, kterých kolem haly moc není. Situace se naštěstí mění těsně před začátkem utkání, kdy se u pokladen tvoří 3 dlouhé fronty a spousta lidí se tak na zimák dostává až dlouho po začátku utkání…

Já do hlediště vcházím asi ve 2. minutě této hokejové bitvy, můj první pohled od vrátnice míří kam jinam, než do našeho sektoru, protože na našem počtu v nehlasitějším sektoru v hale mi záleží víc, než na tom, jak zápas na ledě dopadne. Vážně, beze srandy! Paráda, jsem moc moc moc potěšen počtem lidí v kotli, ten je zaplněn nejlépe za letošní sezónu, tenhle počet by obstál i v těch sezónách pro náš kotel nejúspěšnějších. Super, začíná to výborně! Teď z toho potenciálu vyždímat pokud možno co nejvíc. Pod sektorem v tuto chvíli nemáme vyvěšenu žádnou vlajku, dvě hlavní visí nahoře, další dvě pak pod svým sektorem vyvěšují členové skupiny Rumboys. Zábradlí pod kotlem je prázdné úmyslně, brzy se na něm objeví transparent, který použijeme k naší dnešní prezentaci. Však ještě než ta přijde na řadu, tak deset minut, pod taktovkou spíkra a bubeníka (ti se dnes za bubnem vystřídají hned 3), poctivě fandíme, leč od úvodních minut tomu něco chybí, není to úplně ono… Takové nemastné, neslané.

Polovina prvního dějství je tu, fandy v kotli posuneme o dvě řady výš, kotel formujeme tak, aby lidé v něm byli rovnoměrně „rozestavění“, ve druhé řadě sektoru vytahujeme téměř desetimetrový transparent, nad ním drží šestice fanoušků kartony, které dohromady dávají nápis „AZ 1928“, v kotli pak vlaje více než dvacítka vlajek na tyčích. Tímto dáváme najevo, že i my, ačkoli všem ještě není 18, jsme poctivými voliči, kdy volíme týden co týden, zápas co zápas… Choreo jednoduché, ale mně se libí. Taková změna, kdy mnohé tábory vytahují pořád dokola „monotónní“ malované plachty… Navíc se to nezdá, ale choreo nebylo úplně snadné na organizaci, některým lidem musíš jednu věc říct raději 6x, takže i za tohle panuje velká spokojenost.

Po odprezentování této naší prezentace se dlouhý transparent přemisťuje pod kotel, kde vydrží až do konce zápasu. Po zbytek třetiny se kotel samozřejmě snaží, však přes svůj velmi dobrý počet to není takové, jaké by to být mělo, velice nevýrazná je v těchto chvílích také podpora od fanoušků sedících od kotle vpravo…

V sektoru pro hostující fandy se schází asi 37 příznivců jihočeského klubu, opět, jak už jsme zvyklí, jsou rozděleni na kluky v mikinách a na fandy v dresech. Pod sektorem mají vyvěšeny 3 menší zástavy. Mimochodem, tohle na tomto táboru fandů nechápu. Párkrát za sezónu vyberou do čapky desítky tisíc korun, ale celou dobu, celé několikaleté působení v 1. lize, když zažívali obrovský fanouškovský boom, nejsou Motoráci schopni udělat si pořádnou velkou vlajku, takovou vizitku své fanouškovské scény. Přitom jejich domácí sektor, který je pro velké zástavy jako stvořený, k tomu přímo vybízí. Tohle je pro mě velké zklamání a možná trochu i ostuda. Ale každý dle svého gusta. Někdo má rád pořádné velké vlajky, jiný fanda investuje vybrané peníze jinam.

Kluci v mikinách se snaží nepřetržitě fandit a docela se jim to daří, v jejich počtu, kdy jich je tuším 13, je tu a tam slyším, své představení však trochu kazí jejich buben. Jednak je dost hlučný, druhak moc nechápu, proč jej k nám dnes přivezli. Ano, jasně, opět každého věc, ale v tomto počtu je ten buben takový, no, jak jen to říct… Mnohdy přehluší jejich samotné fandění, není to ideální, za mě za buben palec dolů… O zbytku jihočeské ekipy, o příznivcích v dresech, se nemá cenu moc zmiňovat, to jsou pánové a dámy, kteří svému celku nejezdí fandit, kteří jezdí spíše sledovat hokej. Kdyby dnes nepřijeli ultrasáci, dresaři by zřejmě vůbec nefandili… Motor je v tomto ohledu šílený tábor, však zmiňuji to v každém reportu, nemá cenu se v tom příliš pitvat i tentokrát…

Co se týče právě těch Jihočechů, já hned na úvod zápasu „nařizuji“ spíkrovi, aby dnes hostující fandy příliš neurážel, aby se vůči nim vyvaroval některých pokřiků, které jsme se neodpustili v minulosti. Motoru náleží respekt za jejich sobotní příjezd v takovémto počtu, kterým mě dnes velmi příjemně překvapili!

Ve druhé části se naše fandění zlepšuje, kotel zůstává stále výborně zaplněn, i přesto tomu supportu pořád něco chybí, pořád jakoby nějaká ta jiskra, ten fanatismus. Myslím si, a je to hodně překvapivé, že lépe jsme v menším počtu fandili před týdnem proti Litoměřicím… Čím to? Těžko říct. Na ledě je těsný stav, lidé v hledišti nervózní, krom kotle se do nějaké přílišné podpory nikdo jiný příliš nehrne, je to trochu škoda, tenhle mač by si od nás zasloužil víc…

Nálada se výrazně, ale opravdu velmi výrazně, mění až v periodě závěrečné, kdy hala ožívá, kdy ožívají jak lidé v kotli, tak i v dalších sektorech. Mimochodem, kotel je i dnes složen z mnoha velmi mladých fanoušků, ale stejně jako minule, tak i dnes tvrdím, že je to jen a jen dobře. Tohle je ta mladá, nová a budoucí krev AZetu, takhle to má být! A teď už je jen na nás starých, abychom těm mladým, a možná budoucím fanatikům, byli k ruce, abychom jim radili a někam je směřovali. Tam, kde my chceme, aby ti mladí kráčeli. Proto my staří jsme v sektoru stále moc a moc důležití! Jako chce ten správný mix, tu správnou týmovou chemii, namíchat pan trenér Janeček, musíme ji namíchat i my v hledišti…

S nástupem fanatismu Slezanů trochu upadá support českobudějovických, kdy zejména mikiňáci se až do těchto chvil snažili a jejich vystoupení bylo pozitivní. Fanděním se i ve svém počtu převážně bavili, užívali si to, za to je potřeba je pochválit. Úplně jiný přístup než před zhruba 40 dny, kdy se na to u nás vyloženě vykašlali… Ano, trochu si kluci z jihu škodí různými divnými, chtělo by se říct, že až arogantními posunky, ale co už… No a dresaři? O těch nemá cenu psát. Nic. Nula. Jasně, fanděním se ke kolegům v černém tu a tam přidávají, ale žádná sláva.

Co má tendenci opačnou než support kluků z Budějovic, to je podpora naší pravé strany, kdy praváci se probouzí k vekému výkonu, kdy konečně to má grády, kdy kotel s pravou stranou si výborně notuje a lidé se tím baví. Paráda!Naše zábava je v takové fázi, že si s praváky hromově, ale fakt hromově, odpovíme na otázku, kdo že ten dnešní napínavý a krásný zápas vyhraje, abychom pak společně pobídli, aby nám na naši otázku odpověděli i „béčkaři“. Daří se. Super. V tuto chvíli je v to v hale opravdu velké… Tribuna A si prozpěvuje, fandí či alespoň tleská, takto by to mělo vypadat pořád… Kaňkou je tak jen hozené pivo mladíkem, který sedí nahoře v sektoru RBH. Tvrdím, ačkoli jsou ta slova podobná, že lepší je na led hodit pyro než pivo :-). Pyro má efekt. Pivo vlastně také, jen však takový, že lidi v řadách pod sebou zliješ a na led dopadne prázdný kelímek. A tak se divím, že toho vola nikdo nevyfackoval…Ale zpět k fanouškovské zábavě, to už totiž tribuna A stojí, pohupuje se v rytmu slasti, poskakuje, užívá si blížící se konec utkání, mezitím už někteří Jihočeši, ačkoli do konce zápasu ještě pár minut chybí, opouštějí stadion…

Zápas končí, přiskočím ke spíkrovi, abych mu byl na děkovačku k ruce a v těchto těžkých momentech utkání mu tak mohl třeba poradit. Hráči obou celků si podávají ruce, hostující příznivci zdraví Ondru Bláhu, který dnes Motor vyčapal… Ten pozdrav svým jihočeským fandům opětuje, aby posléze tleskal směrem ke Slezanům.

Hosté děkují svým hráčům, ti po příjezdu pod kotel zatleskají a mizí v kabině a tak je příležitost si pořádně užít děkovačku naši. Ta je dnes, stejně jako po posledních výhrách, moc dobrá, lidé mají upřímnou radost z velké výhry, všichni si to užívají, ve vzduchu se dá krájet takové to hrdé pozitivno…

Během děkování se stává věc málo vídaná, alespoň tedy u nás, kdy se rozhodujeme, že vyvoláme muže, kterého ještě před 14 dny mnozí odvolávali z jeho funkce. Vyvoláme pana trenéra Martina Janečka, ten neváhá a přiutíká pod kotel, následně hopsne kotoul, který se nápadně podobá tomu, které v Plzni ve své době dělával Pavel Vrba, který mimochodem v Havířově na náměstí dlouhá léta bydlel…

Primární radost končí, už i poslední fanoušci opouštějí stadion. Je pouze velká škoda, že po takto parádním utkání se nemohou sejít před Plechárnou či vevnitř, zde vždycky probíhaly velké a památné pozápasové debaty, holt musíme si pomoci jinak… A tak se fandové rozprchnou do všemožných havířovských putyk, ti nejskalnější pak míří do Orionu, kde jejich hlasivky zabojují v prodloužení, to když si fanoušci pořádně zazpívají v rámci karaoke párty. Zábava je výborná, myslím si, že u všech umocnění tím, co se dnes na našem zimáku odehrálo. Ještě aby ne. Na ledě jsme porazili Motor a i v hledišti to bylo moc dobré… Tyhle soboty jsou nezbytným kořením mého života, který v těchto chvílích tak báječně chutná. Tak snad si pošmákneme zase příště. 

Sepsal J.R. from B.K.