„Anglický svět“ aneb Crystal Palace – Everton

Premier League. Podle mnohých nejlepší fotbalová liga na světě. Každý týden vídáme sestřihy zápasů a v nich ty nejhezčí akce a góly světových hvězd. Jak ale fungují věci na stadiónu, které v sestřizích nevidíte? Jaký je britský fanoušek? Dá se alespoň v něčem porovnat tato liga s tou naši tuzemskou? Jak moc obtížné je sehnat lístek za rozumný peníz na tak kvalitní ligu?

V průběhu srpna plánujeme s přítelkyní výlet do Londýna. Máme v plánu ty Big Beny, Towery a další londýnské klasiky, které bych měl jako správný turista vidět. Vždycky, když jedu někde za hranice, hledám v blízkosti fotbalová utkání, které by mi mohly přiblížit místní kulturu. Nikdy mi to termínově nesedlo, až teď. Týden po reprezentační pauze je liga v plném proudu a fotbalové menu je opravdu výživné. Nejsem fanda žádné zahraničního celku, takže je mi jedno koho na zeleném pažitu uvidím. Stejně mi ty fandovství na dálku přijdou taková zvláštní, mám za to, že s tímto se člověk musí narodit, být v tom „vychován“, a ne že se v pubertě rozhodnu, že budu fandit právě tomuto klubu a jsem okamžitě jeho fanouškem. Jako první mi do oka padne londýnské derby Arsenal – Tottenham. Hledám lístky na tento mač. Ty jdou sehnat přes klub, ale pouze v případě, že máte zakoupené klubové členství, které také něco stojí. Druhou možností jsou lístky přes zprostředkovatele nabízené různě na internetu, tam ale ceny začínají na £100. Přijde mi to příliš, a také preferuji návštěvu toho typického anglického stadiónu. Můj výběr se zužuje na Crystal Palace a Fulham, což jsou oba londýnské celky. Chvíli váhám, bavím se o mém nápadu s kamarády. Nakonec dostávám doporučení na Crystal Palace, který ten víkend hraje doma s Evertonem. Začínám si projíždět různá videa na Youtube, abych měl představu do čeho jdu. Na Anglii je to celkem nezvyklý pohled. Celotribunové chorea, vlaječky, kartony, mávací vlajky na tyčích – to jsou fans Crystal Palace. Beru to!

Lístky se dají opět sehnat přes různé internetové zprostředkovatele. Možná bych je sehnal pohodlněji a levněji, ale já volím nákup přes klubový web, kde je opět potřeba zakoupit členství. Crystal Palace (CP) nabízí tři druhy členství, a to GOLD za £ 55 (obsahující: prioritní nákup vstupenek, slevy, šalík, vlepky, klubový TV program), INTERNATIONAL za £ 45 (možnost nákupu vstupenek, klíčenka, sleva na hotely, klubový TV program, vlepky) a SILVER za £ 25 (nákup vstupenek, vlepka, klíčenka). Volím balíček SILVER, kde mi je ihned přiděleno osobní číslo a mám možnost si zakoupit vstupenky. Ceny se pohybují mezi £27 – £42 Po zaplacení lístek stahuju v PDFku, tisknu a to je celé. Navíc získám klubové body. Čím více bodů, tím mám lepší výchozí pozici pro případnou koupi lístků na domácí i venkovní utkání CP. Body získáváte i za nákupy ve fanshopu.

V den utkání panuje typické britské počasí. Mrholí, fouká silný vítr, ale mně to nevadí, těším se, že si splním svůj dětský sen. Sice jsem Premier League chtěl vždycky hrát, ale beru za vděk aspoň tomu, že ji dneska uvidím. Zároveň mám obavy, že budu zklamaný. Nikoliv z fotbalu, o ten mi až tolik nejde. Bojím se atmosféry. O Premier League se často píše jako o lize, která má sice neustále vyprodáno, ale fanoušci tomu správnému fandění moc nedají. Na některých stadiónech se nemůžete bez dovolení zvednout ze sedačky. Sám nevím, co mě čeká. Fanoušci CP patří v Anglii k tomu lepšímu, uvidíme, co dnes předvedou.

Jelikož stadión CP leží mimo centrum na jihozápadě Londýna, přemisťuji se na utkání vlakem. Ve stanici London Bridge kupuji zpáteční lístek za £ 8,80 a vyhlížím vlak směr stanice Norwood Junction. Společnost mi dělá plné nástupiště domácích fans. Za 11 minut jsem na místě a maličká stanice zažívá nápor několika stovek fans. Cestou na stadión mi padne do oka hospoda, která je určena pouze pro držitelé permanentek a VIP karet a přemýšlím, zda by takhle mohla fungovat nějaká VIP havířovská hospoda třeba po zápase AZetu. Potkávám paní v důchodovém věku, která si přivydělává prodejem ručně pletených šál CP. K mému překvapení slyším za sebou i české hlasy, které se vydaly na zápas.

Za sílícího deště přicházím k Selhurst Parku. Člověk by si nepomyslel, že stojí u stadiónu účastníka Premier League. Mezi domy na kopci zašitý stánek, jehož základy brzy oslaví 100 let. „Bohužel“ i tento stadion čeká v nejbližší době modernizace. K vidění je jakási dětská zóna, kde děti kopou na terče či se mohou vyfotit s podobiznami hráčů CP. Dále se prodávají zápasové bulletiny za £3,50, ale jinak nic, co bychom z Česka neznali. Kontrola není nějak důkladná a já se bez problémů dostávám na Arthur Wait Stand, což je název tribuny. Vůbec, pojmenování tribuny po klubové legendě mi přijde super nápad. V Česku jsem to zaznamenal na Slavii a na Spartě. V Anglii si legend velice váží, a takhle se jim odvděčují. Chápu, že u nás už je zažité to „jdeme na ÁČKO“ „jdeme na BÉČKO“. Chápu, že všechny tribuny nejde pojmenovat během jednoho roku, že je to postupný proces. Jen škoda, že když už se k nějakému vyznamenání legend v Havířově dostaneme, tak to zůstane u jednoho jediného dresu pod stropem haly.

Vstup na tribunu vypadá při pohledu zvrchu jak řada garáží či zadní vchod nějaké postarší školní jídelny. Celá ta dlouhá nudle je zasypaná domácími fanoušky. Prodírám se zde hustým davem. Část fans stojí řadu na občerstvení a část z nich debatuje u televizí. Těch je tady několik a zobrazují jak dnešní sestavu CP, tak klubovou TV, kde běží sestřihy, rozhovory a debaty ve studiu. Zdi nejsou prázdné, jsou na nich vyobrazeny fotbalové citáty slavných hráčů nebo klubových legend CP. Moc pěkné! Prodává se zde tombola, kdy jeden los stojí £1. Funguje tu několik okýnek na pivo, kdy některá přijímají jen hotovost, některá pouze bezkontaktní platby. Beru si plastového Carlsberga za £4,50, kterého dostávám i s víčkem, na což nejsem z českých stadiónů zvyklý. Kopu ho do sebe a mizím na tribunu.

Mám lístek doprostřed hlavní tribuny, a tudíž výhled na plochu mám dokonalý. Tribuny zde nejsou strmé, spíše takové táhlé. Před zápasem zde po vzoru Benfiky Lisabon poletuje orel (ten je ve znaku CP a z toho přezdívka „Eagles“). Napravo ode mě o sobě poprvé dávají vědět fanoušci Evertonu, kterým dávám v reportu poprvé a naposled prostor. Bohužel jsou na stejné tribuně jako já, a tak nedokážu říct kolik jich přicestovalo, nevidím je. Odhaduju to tak na 500–750 ks. Během utkání o sobě dávají vědět převážně po gólech, jinak se nikterak neprojevují. Od fanoušků domácích je oddělují pouze pořadatelé.

Přicházejí hráči, celý stadion povstává jako jeden muž a 11 domácích plejerů vitá klubová hymna. Musím přiznat, že jsem lehce cítil husí kůži. Tím, že skoro nenajdete prázdnou sedačku, to vypadá jak na spartakiádě, kdy v jeden moment tleská 25 tisíc lidí do rytmu hymny. Parádní začátek. Rozhodčí foukne do píšťalky a utkání začíná.

Hned v první minutě se rodí první šance domácích, všichni kolem mě vyskočí ze sedačky a než já lenivě vstanu, už vidím jen finální zakončení a míč se třepotá v síti. Po 7. minutách hry povstává celý stadion a potleskem vzdává hold vzpomínce, sedmi lidem, kteří téměř před rokem zahynuli při tramvajové nehodě blízko stadionu. Dva z nich byli aktivní fanoušci CP. V úvodu utkání je atmosféra výborná, a to i přesto, že hosté vyrovnávají. To ale netrvá věčně. Postupem času se většina fanoušků začíná věnovat spíše dění na hrací ploše. Bučí na rozhodčího, bučí na filmujícího hráče Evertonu, aplauduje žlutým kartám pro hosty. Reaguje se více na výroky rozhodčího než pobídky k fandění od domácího kotle. Ten čítá pouze 30–40 fanatiků v černých bundách. Sídlí z mého pohledu u levého rohového praporku. Mají vyvěšenou vlajku Holmesdale Fanatics, která je přehozena přes reklamní banner, který je ale vypnutý. Zřejmě dohoda s klubem. Jinak prostor k věšení vlajek vlastně neexistuje. Skupinku diriguje trojice spíkrů, která nepoužívá megafon. Zhruba v 5. řadě mají buben, pomocí kterého se snaží držet rytmus svých chorálů. Ne vždy se jim to daří a plno chorálu zpívají tak rychle, že vlastně mizí do ztracena. Tahle čtyřicítka má úplně vlastní svět. Hulákají po celou dobu prvního poločasu, vytahují vlajky na tyčích, kde dominuje jedna pěkná mávačka na rybářském prutu. Během prvního poločasu zaznamenám ještě jednu odpovídačku, kterou vyvolají „praváci“ a kotel jim odpovídá. To už se blíží konec prvního poločasu a diváci se už ve 40. minutě začínají trousit k bufetům.

Je poločas. Kdo čte tento report, aby zjistil, jak chutná byla klobáska, pak mu doporučím už dále nečíst. Klobásky v Selhurst Parku se neprodávají. Najdete zde hamburgery, hot dogy, u mladých tu hodně frčí hranolky s kečupem. Holt jiný kraj jiný mrav, O pauze na plochu nastoupí nejprve roztleskávačky, poté mladí kopou penalty na terče o ceny od EA Sports. Nakonec se vyhlašuje tombola, kde část jde na dobré účely. Většina starších pánu kontroluje výsledky svých vsazených zápasů na velkoplošné obrazovce, sportovní sázení tu má úplně jiný zvuk než u nás.

Ve druhé půli už umím vyčíhnout ten moment, kdy je potřeba vyskočit ze sedačky, abych viděl vše potřebné na hřišti. Vstává se neustále, stačí, aby se domácí dostali na dosah 30 m od brány a už musíte nahoru. Trošku mi to připomíná má dětská léta a hru „Židličky“, kde hlavním úkolem si bylo po dohrání hudby rychle sednout. Tady je úkol opačný, a to při útoku domácích, co nejdříve vstát. Atmosféra v druhé půli už není na takové úrovni jako na začátku utkání. Lidé sledují fotbal, a především výroky rozhodčího. Střídají se momenty, kdy jde slyšet pouze 40 hlav u rohového praporku s momenty, kdy začne fandit celý stadion. Lidé mi tu přijdou jako na baterky, které se jim vybíjí několikrát za zápas. Je nutné si chvíli počkat, pak proběhne výměna a už je všem zase do zpěvu. Pokud v této pasáži kritizuji většinu stadionu, tak musím chválit domácí čtyřicítku. Ta i ve druhém poločase fandí neúnavně. V jejich repertoáru nacházím mnoho různých melodii, které jsou spíše takové delší prozpěvovací. Mnoho melodií neznám, a tak pozorně naslouchám. Škoda jen, že to častěji nemá vetší grády od zbytku stadiónu. Snažím se přijít na to, proč jsou v tom sami. Proč zbytek jejich tribuny celý zápas stoji, ale do aktivního fandění se mnohdy vůbec nezapojuje? Evidentně je rozdíl v tom, jak Angličané chápou fotbal. Nespustí z něj oči, žerou každý moment.

Utkání se chýlí ke konci. Fanoušci pomalu dopíjejí schovaná piva pod bundou, jejichž konzumace na tribuně je zde zakázaná a houfně opouštějí sektor. Zhruba minutu po závěrečném hvizdu je tribuna poloprázdná. Všichni utíkají na parkoviště a na nástupiště, protože doprava zde nebude jednoduchá, což poznávám vzápětí. Já ještě zůstávám na domácí děkovačku, která se podle očekávání nekoná. Hráči v půlkruhu zatleskají a v hustém dešti míří do šaten. Cesta ze stadiónu se vleče, protože malinkaté nádraží, ze kterého jezdí vlaky do centra Londýna co 15 minut, není schopné pobrat ten několikatisícový dav. Už začínám chápat, proč se tolik lidí zvedá 10 minut před koncem utkání. Vlakové nádraží je uzavřeno a policie pouští dav při příjezdu vlaku vždy jen po několika stovkách. Po nějaké době se dostává i na mě a já se 2 hodiny po zápase dostávám zpátky do Londýna.

Jaké to bylo? Byla to dobrá sobota. Pochopil jsem, jak jednoduché je dělat fotbal v Anglii. Lidé vám zde chodí sami a je jedno, že jste poslední. Poznal jsem trošku jinou kulturu fandění, než jsem zvyklý. Takovou, pro kterou je fotbal úplně vše a když už se do fandění opřou, tak je to zážitek. Atmosféra v Selhurst Parku určitě patři k těm lepším v Premier League. Pokud i Vy se chystáte do Londýna, popřemýšlejte o podobném výletu. Není totiž vůbec těžké se zde dostat a zažít to. Stojí to za to.

PS: Pokud Vám nestačilo pro dokreslení situace moje slohové cvičení, pak doporučuji video z domácího utkání CP, kdy sice nejsem autorem videa, ale vše popsané tam lze vypozorovat. Vůbec nevadí, že video je 5 let staré, přijde mi to jako ono listopadovou sobotu 2017. Úvodní skvělá hymna (0:10) . Pak pomaličku klesající tempo, kdy fandí jen čtyřicítka Holmesdale Fanatics (4:25), až po euforickou radost po góle (6:05).

Sepsal Host DC

.

Příspěvek byl publikován v rubrice Reporty a jeho autorem je J.R. from B.K.. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.