„Nečekejme na Trávníčka“ aneb AZ HAVÍŘOV – Frýdek-Místek

Havířovský stadion hostí 4. utkání mezi AZetem a frýdecko-místeckým Slezanem za poslední 2 sezóny, počtvrté vychází tento zápas na pracovní den. Když bych spočítal i utkání hrané v Polárce, je to 7. nevíkendový zápas z osmi dosud uskutečněných. Velká škoda… Protože hrát se tyto zápasy aspoň občas v sobotu, mají zcela jiné grády a atmosféru…

Jsou to teprve 4 dny, kdy se zde uskutečnilo vypjaté utkání proti Prostějovu, mnozí jsou právě z tohoto dne ještě zážitkově plní, těch myšlenek pro dnešního soupeře není moc, skoro by se dalo říct, že pro mnohé fanoušky AZetu je to dnešní „derby“ skoro až za trest. Lidé se k pokladnám jen velmi pomalu trousí a já mám malinko obavy, zda dnešní návštěva bude hodna tohoto zápasu…

Při vstupu na stadion míří mé první pohledy do sektoru pro hosty, fanoušci červené a bílé mě docela příjemně překvapují, v době, kdy Play-off se pro ně zdá být spíše málo pravděpodobné, přicestovali v solidní počtu, tedy co se týče jejich poměrů a možností. Dnes jich náš sektor pro hosty sice okupuje asi nejméně ze všech 4 utkání u nás, přesto jich však za třemi menšími vlajkami, kdy zábradlí pod sektorem vypadá díky nim pěkně, stojí třeba 130. Pro dnešní utkání mají akci „všichni v černém“, spousta kluků, především ve spodních řadách sektoru, v černé barvě skutečně přijíždí, celkově se však hostům tento efekt příliš nedaří. Pokud mám jejich dnešní dress code porovnat s tím, který „na stejné brdo“ dělají jiné ekipy, tak hostům z Frýdku-Místku k nějakému pěknému jednotvárnému efektu hodně chybí…

V sektoru Havířovské Zvěře se schází méně fanoušků než by si dnešní zápas zasluhoval, ten počet není zdaleka ideální, na druhou stranu je na středeční mač lehce nadprůměrný. Přesto je však jasné, že na soupeře z Frýdku-Místku, kdy fandit venku a doma je nebe a dudy, to bude stačit jen velmi obtížně…

Uklízečky placené klubem se jak čert kříže zřejmě bojí transparentu „Sprintérský klub Prostějov“, který nad sektorem A1 vyvěsili havířovští radikálové, transparent zatím nikdo nechce sundat. I když kdoví, možná je to tak, že i ty uklízečky soky z Hané ze srdce nenávidí a ve vyvěšeném transparentu si lebedí. A tak jej necháme viset do té doby, než se ukáže ten, kterému na zimáku vadí :-). Jedna strana pro místo na vlajky je tedy sama vyřešena, na druhou stranu věšíme velkou AZ HAVÍŘOV, pod kotel pak HAVÍŘOVSKOU ZVĚŘ.  Své dvě zástavy věší „rumaři“, to už je pak taková tradice, která se roky nemění, za kterou je starší havířovské fanoušky třeba pochválit…

Od úvodu střetnut panuje velmi dobrá atmosféra, přispívá k ní jak kotel domácích, tak především kotel hostů, který tahá za delší konec provazu. Příznivci frýdecko-místeckého rysa jsou velmi dobře dirigováni spíkrem, jejich pokřiky a chorály se halou pěkně nesou, v úvodním dějství předvádějí velkou kvalitu…

Když mluvím o chorálech hostujících fanoušků, nemohu nezmínit jednu věc. Tuším, že se jednalo o zápasy Frýdku-Mítku s Prostějovem, kdy jsem od Hanáků mnohokráte četl, že mnohé chorály Slezanů jsou nápadně zkopírované od ekip v českých luzích a hájích. Ano, v dnešní době je jen velmi obtížné, přijít s novým chorálem, který nebude větší či menší kopírkou jiného tábora, však blízké jsou mi argumenty právě Hanáků, kdy tito tvrdí, že velký rozdíl je kopírovat od ligových kolegů a nebo si najít chorál kdesi „daleko“ za hranicemi… Já vím, že fanouškovská scéna nemá právě ve Frýdku-Místku bůhví jakou tradici, však při poslechu jejich repertoáru mi přijde, že tamní kluci si jednou řekli, že budou fandit, vybrali si vždy jeden populární chorál od té či oné tuzemské ekipy a ten si více či méně předělali k obrazu svému… Jak říkám, slavozpěvy od hostů zní první třetinou halou, na jednu stranu se to velmi hezky poslouchá, však na stranu druhou někdy originalita lehce pláče…

Ve druhé třetině je převaha frýdecko-místeckých fanoušků nad těmi domácími ještě větší, kotel Havířovské Zvěř nepokračuje v solidní produkci ze třetiny první a kotli sídlícímu naproti není vyrovnaným soupeřem. Po sobotě ještě jakoby spíme, neumíme ze sebe vymáčkout víc, než by právě v těchto důležitých chvílích bylo potřeba… Spíkra to na první pohled ani příliš nebaví, ono se možná není čemu divit, když od těch, které má přinutit k maximálnímu výkonu, nedostává tu tolik potřebnou zpětnou vazbu… Druhá třetina je ze strany domácích slabá, pokud bychom v tomto trendu pokračovali i v dějství závěrečném, je to koledování si o ostudu…

Tak jako jsme se na nějakou dobu vyždímali, co se přípravy optických prezentací týče, před sobotním utkání s Prostějovem, tak se po delší době po této stránce připravili hosté. Jasně, sice to jsou prezentace, kdy při jejich tvorbě se nemusíš dlouhé hodiny plazit po kolenou v tělocvičně a příliš se namáhat, patří do kategorie nejjednodušších, přesto hostům slouží ke ctí, že si je připravili… Nejprve jsou v jejich sektoru rozdány červené a bílé balóny, kdy všichni lidé na červených sedačkách, které dnes patří rysům, s nimi příkladně třepetají nad hlavami při zpěvu jednoho z jejich chorálů, k tomu všemu vyvěšují místo svých vlajek nápis a lá graffity style „ČERVENO BÍLÍ“. Ten je na celé optické prezentaci asi tím nejslabším, lehce se ztrácí, ale je fajn, že si s ním fanoušci dali tu práci. Určitě 100x lepší, než kdyby k těm balónkům neměli nic. Druhou prezentací je pak vytažení několika málo vlajek na tyčích, kdy do vzduchu, který je jimi čeřen, jsou vyhozeny nastříhané papírky. Jasně, může to být mnohem lepší, ať už počtem vlajek či právě těch třepetajících se papírků, ale jak říkám, v tomto případě je potřeba ocenit tu snahu, kor na výjezdovém utkání… Tudíž pochvala!

Pro závěrečné dějství si do bezprostřední blízkosti vedle spíkra stoupne jeden starší fanoušek, kterému dění v hledišti není lhostejné, je totiž patrné, že spíkr nad sebou potřebuje bič. To není ani tak výtka směrem k tomu spíkrovi, jako spíše k těm, kteří mu tím bičem nebyli v prvních dvou třetinách. Od prvního okamžiku třetího dějství je kotel HZ mnohem lépe a hlavně intenzivněji dirigován, nyní není snad jediná chvilka klidu, kotel šlape tak jak má, obrovský rozdíl oproti prvním dvěma třetinám. K tomu obrovskému rozdílu se pak přidává pravá strana, která je dalším obrovsky důležitým aspektem. I praváci cítí, že první dvě třetiny nebyly dobré, že hosté dnes tahají za mnohem delší konec provazu. Je patrné, že pravákům to není lhostejné, my v kotli cítíme tu pomoc, se kterou nyní přispěchali. Od těchto chvil přebírá otěže zápasu do svých rukou Havířovské Zvěř, hostům to na první pohled trochu ber vítr z plachet, stále se sice snaží neustále fandit, avšak tak jak jde nahoru domácí publikum, tak lehce padá to hostující…

V tuto chvíli, a vlastně během celého zápasu, kašleme na urážky směrem k hostům, mnohdy se stává, že stejnou mincí neoplatíme urážky jejich, dnes máme jistou vizi a od ní ani krok. Nyní se absolutně soustředíme na sebe samé, kotel je neustále hecován, vpravo příkladně „máchá rukama“ Bradka a ačkoli spousta lidí po očku čumí do mobilu a kontroluje, jak hraje rival ze Vsetína, tak i přesto kotel šlape. Konečně! Takhle to má vypadat! Navíc podpora pravé strany je lepší a lepší, mnohokráte se stává, že se přidává takřka celá tribuna A, jsou pokřiky, kdy mi naskakuje husí kůže, kdy je to opravdu velmi dobrý rachot.

Celá tribuna A v jednu chvíli spílá třineckému obecenstvu, které dnes stojí naproti, načež hosté odpovídají cosi o Vítkovicích. O těch Vítkovicích, které nám do klubu dosadily trenérské duo, změnily náš svatý znak, které si bez jakéhokoli umanutí berou ty naše hráče, kteří zrovna oplývají formou… Jasně, na pomoc ostravského klubu jsme velmi odkázáni, ale kdybych směrem k přerovským fanouškům fandil cosi o Zlínu či brněnské Kometě, kdy situace je takřka totožná s vítkovickou pomocí AZetu, propadl bych se hanbou do země. A to je to, co mi na fanoušcích Slezanu nejvíce fandí, kvůli čemu je doposud nedokážu respektovat.

Pozor, musí se nechat, že fanoušci Slezanu umí velmi dobře fandit. Jejich chorály jsou velmi pěkné, zpěvné, když chtějí a opřou se do toho, je to moc fajn, je tam kvalita. Ukazují to v každém utkání s námi, letos ani v jendom ze čtyř případů nebyli vyloženě podprůměrní! V tomto směru je musím obrovsky pochválit. Na druhou stranu, pěkný zpěvný chorál, který se nese halou, není vše. Na tribunách se aktivně pohybuju 20 let, nedám na první dojem, ekipa soupeře si mě nezíská pouze dobrou atmosférou. Ekipa je celek. Fandění, optické prezentace, v neposlední řadě však myšlení, které je z toho všeho co jsem vyjmenoval možná nejdůležitější… Fandění? Jednou ti to jde, podruhé ne, jindy se naučíš nový chorál, pak zapojíš normály sedící vedle, máš jakési výkyvy. Stejné je to s optickými prezentacemi, které také samozřejmě poukazují na sílu ekipy, kdy v hodnocení kvalitní fanouškovské scény hrají velkou roli. Tohle všechno je jasné jak facka. Ale pak je tady to fanouškovské myšlení, věc pro mne naprosto stěžejní. A právě u Frýdku-Místku mi něco chybí. Nevím, zda svými slovy dokážu přesně popsat to, co se mi hodní hlavou, ale… Když si občas pročítám fanouškovské stránky jednotlivých ekip, připadá mi, že tu, která odkazuje na Slezan, vede dítě, které ještě nemá rozum. Je to takové dětinské, mnohdy hloupé, nevyspělé, nebojím se použít slovo trapné. Tato slova používám nyní, když frýdecko-místecké porovnávám třeba s prostějovskými, budějovickými, kde to myšlení lidí, kteří scénu vedou, je příkladné… U kolegů z Frýdku-Místku, kteří jsou na tribunách aktivní „pár“ měsíců, mi něco chybí. Nevím, zda to nazvat pokorou, ale… Je to jedno s druhým. Takové to dětinské označování rivala jako Smetín, nálepky Fuck Vsetín, to je jen kamínek z mozaiky, kdy další kamínky bych mohl dosazovat dál a dál. Pokud se ve Frýdku-Místku něco změní, pokud tihle lidé, kteří tamní scénu vedou, třeba myšlenkově dospějí, může frýdecko-místecká fanouškovská scéna jednou směle konkurovat těm nejvyspělejším scénám ve WSM lize. Bude to však pro tamní kluky obrovsky těžké… Tihle hoši se stále vezou na jakési vlně euforie. Až za vlna opadne a to prkno ti nepojede samo, tak teprve tehdy se začne lámat chleba, teprve tehdy se ukáže, jak na tom doopravdy jsi…

Utkání je u konce, půl minuty před závěrečným klaksonem, kdy Vojta Tomi dá na 3:1 a neodpustí si „pozdrav“ směrem k třineckému kotli, odchází více než polovina hostujících fandů, z těch původních 130-ti se na děkovačku se svým mančaftem chystá asi jen padesátka. Děkovačka hostů je rychlá, není se čemu divit, navíc ji poměrně brzy přehluší hromově odzpívaná Havířovská Zvěř… Hned po tomto nejtradičnějším chorálu domácích je spuštěna od soboty nová bubenická show, ke které se třískáním hokejek o led přidávají hráči. Líbí se mi to! Možná o to víc, že to na našem zimáku vzniklo tak nějak samo, spontánně, během zápasu, kdy jsme k tomu nepotřebovali Youtube a jiné ekipy…

Lidé spokojeně opouštějí zimák, vítězství kluků na ledě je opojné. Ale do jaké míry se jím dá opíjet? Jako kluci na ledě, hráli jsme stejně zodpovědně a s příkladnou bojovností také my na tribunách? Mnozí zajisté ano, ale takových bylo málo. Dnešní derby patřilo našemu rivalovi, neschovávejme se za úspěchy hráčů, jako to s oblibou dělá drtivé procento příznivců toho či onoho klubu. Ba naopak, zamysleme se, proč jsme 40 minut nechali hosty panovat.

Blíží se Play-off. Všichni jej moc chceme, všichni skuhráme, když hráči klopýtnou a ztratí body. Tak pojďme se sebrat a ukázat těm hráčům, že jsme schopní jim k tomu dopomoci. Protože doposud klopýtáme častěji, než právě ti hráči. A už nejsme tou krásnou Popelkou, která když klopýtla, přispěchal Trávníček a střevíc jí podal. Nám při klopýtnutí nikdo nepomůže, Trávníček na nás sere, musíme sami ukázat, že chceme! Pojďme o to Play-off také bojovat. Aktivně řvát, tleskat a né sedět a čekat, jak to dopadne… Ve Vsetíně máme poměrně brzkou šanci na nápravu.

Sepsal J.R. from B.K.

Příspěvek byl publikován v rubrice Reporty a jeho autorem je J.R. from B.K.. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.