„Ne Play-off, ale zápas z povinnosti“ aneb AZ HAVÍŘOV – České Budějovice

Při úvodních dvou duelech na jihu Čech se ekipa Havířovské Zvěře nepřevedla v dobrém světle, ona se vlastně ani neměla moc co předvádět, když počet fanoušků, kteří do Českých Budějovic vyjeli, byl tristní. O to důležitější je ukázat něco dobrého a kvalitního aspoň ve dvou domácích víkendových zápasech, kor když z Budějovic se dá očekávat příjezd mnoha příznivců Motoru… Je otázkou, jak moc velkou kvalitu dokážeme v současné době na domácích tribunách předvést. Alespoň pokusit se o to je však povinnost. Tak vzhůru na to!

Plány na oba zápasy začínají už mnoho dní před jejich začátkem. Fanoušci, převážně velmi mladého věku, se několik po sobě jdoucích dní scházejí v tělocvičně, aby připravovali tvorbu choreografií. Je pozitivní vidět nové tváře, které se do tvorby tentokrát zapojují. Ať už kluci, tak ale i holky, několik naprostých nováčků si mezi nás našlo cestu a přiložilo ruku k dílu… Mnohdy pracujeme dlouho do noci a ještě 24 hodin před sobotním duelem nám k dokončení všeho potřebného chybí opravdu dost. Místy panuje skepse, nervozita a atmosféra je napjatá, nakonec se nám vše daří a my hodinu po půlnoci, už vlastně v den zápasu, za sebou v tělocvičně naposledy zamykáme dveře… Domácí Play-off v sobotu, co víc si přát? Těšíme se!

Plánuje se také na frontě jiné, pečlivě se mapuje možný terén těch fanoušků z Českých Budějovic, kteří budou v Havířově nocovat. Mnozí Slezané, především ti radikálního myšlení, neponechávají nic náhodě, pokoušejí se zjistit, kde v Havířově složí Motoráci hlavu, někdy je ta práce na tomto opravdu detailní a titěrná, několik dní před utkáním to pak vypadá, že nese své ovoce… To když se zjišťují kapacitní prostory ubytovacích zařízení v Havířově a od recepčních v těchto zařízeních se různými fígly láká, zda tam náhodou nemají rezervaci lidé z Budějovic…

V den třetího čtvrtfinálového duelu se první fanoušci havířovského AZetu scházejí 4 hodiny před duelem ve svém nejtradičnějším šenku, nálada je napjatá, velmi očekávaná, čím dál víc se spekuluje o příjezdu hostujících fandů, především těch, kteří zvolí dopravu s noclehem v našem městě… Miluji takové ty okamžiky, když se kují pikle, když se špekuluje, k pivu to je lepší než panák zelené… Natěšenost na Jihočechy je opravdu značná. Nejen v této hospodě, ale i o pár hodin později v jiné, ve které se schází jiná sorta vyznavačů drobného sportovního násilí…

Hodinu a půl před utkáním už stejní lidé ze srazu pracují na zimáku, stejně jako před utkáním proti Prostějovu je v kotli vyráběna vyvýšená konstrukce pro hlavní transparent. Kolem stadionu je pak znatelný zvýšený ruch, kterému na každém rohu asistuje policie, k vidění jsou první příznivci Motoru, kteří se promenádují kolem haly. Po nějaké době je spatřen i ten bus, o který jde nejednomu Slezanovi, čili bus s českobudějovickými ultras, nebo jak tu partičku kluků v černém, která je tak diametrálně odlišné od hostujících fanklubáků, nazvat…

Do úvodního vhazování už zbývá jen několik málo vteřin, v kotli Havířovské Zvěře, který možná není zaplněn tak, jak by si mnozí přáli, si lidé kvůli masivnímu transparentu stoupají až od druhé či třetí řady, šikuje se i sektor fanoušků Motoru, těch se pro první zápas v Havířově schází více než 150.

Domácí vyvěšují jednu velkou zástavu nad sektor, nad ním pak vedle visí také 4 menší vlajky, převážně skupinové. Pod sektorem, jehož první řady okupují členové Rumboys, pak visí další 2 zástavy. Ty zatím chybí pod kotlem Motoráků, hosté je zřejmě vyvěsí až po své choreografii, kdy přes zábradlí je zatím rubovou stranou přehozen transparent k plánované prezentaci… Je fajn, že když chceme a dáme si záležet, tak naše vlajkosláva stále vypadá velmi dobře. A to ještě některé zástavy z důvodu nedostatku místa dnes nevisí… 

Od prvních minut se oba tábory pouští do podpory svého týmu, poprvé v historii používáme dva spíkry se dvěma megafony, nejsem si však jist, zda je to to pravé ořechové. Chybí mi tam větší souhra mladíků s megafony, někdy ta spolupráce vázne, fandění Havířovské Zvěře není špatné, ale myslím si, že dnes z toho můžeme vymáčknout víc… A ačkoli bych se moc nechtěl pouštět do kritiky vlastních řad, možná více bychom z toho vymáčkli, pokud by se dirigentské taktovky chopil někdo, kdo by předvedl větší fanatismus pro tuhle činnost, kdo by tomu kotli plném mladých lidí ukázal i trochu té nasranosti na ně, pokud nebudou fandit na 100%.

Je jasné, že fandění Jihočechů nemůžu nazvat zlým v tom počtu, ve kterém ve svém sektoru jsou. Jsou dirigování spíkrem s megafonem, jsou téměř příkladně rozděleni na dvě části, tedy na kluky v černých mikinách a na fanoušky převážně ve žlutých dresech, však právě díky svému počtu mohou stejně jako domácí předvádět mnohem víc, mnohem větší hukot ze sebe dostat… Hodně mi rve uši jejich buben. Jo, bubeník umí, drží rytmus a mnohé chorály vhodně doplňuje, ale ten buben je opravdu neskutečně hlučný, hodně pronikavý a kor na našem zimáku, kde je velmi dobrá akustika, tak v mnoha chvílích kazí dojem celkovém supportu Motoráků… Velká škoda, některé chorály by bez toho ohlušujícího doplňku lépe vynikly.

Kapitolou samou pro sebe jsou další dva bubny, které si přivezli fanklubáci, kteří na ně bubnují jako takové doplnění k bubnu hlavnímu. Kurva, co to je za šílenost? Proč? Jaký to má smysl? Postrádám logiku… Ostatně, v mnoha aspektech fanklubáckého myšlení je to s logikou na štíru…

V polovině první třetiny jde nad hlavy prezentace domácích fanoušků, to když se v jejich sektoru zjeví les téměř padesáti obouručných vlajek dvou druhů se znaky AZetu, právě k těmto vlajkám je pak pod kotlem roztáhnut velký transparent AZ 1928. Prezentace docela povedená. Chvíli po ní se prezentace připravuje také v hostujícím sektoru. Na zábradlí je vytažen transparent PIKADOŘI NA CESTÁCH, v kotli se v rukách fanoušků zjevují symboly párků v rohlíku, tolik oblíbeného pokrmu. I zde se jedná o prezentaci povedenou a zdařilou, i když od Motoru by někdo, skrz jejich možnosti,  možná čekal víc… Ale jak říkám, 400 kiláků od domova, nemám námitek.

Atmosféra je až do konce úvodní části průměrná, určitě né zlá, ale mám takový pocit, že v obou kotlech tomu něco chybí… Stejné je to i v prvních minutách druhého dějství, Motor jde do vedení, je jasné, že tohle bude voda na mlýn pro jeho fanoušky, komplikací pak pro ty domácí, kdy ať chceme nebo ne, mnozí ti, kteří sedí na pravé straně od kotle domácího celku, jsou ovlivnitelní tím, jaký stav je na ledové ploše. Od této chvíle už kotel AZetu nemůže počítat s takovou podporou, kterou by v boji s přesilou v hostujícím kotli potřeboval, od těchto chvil to má HáZetko hodně těžké…

V prostřední periodě dochází k prvním nepokojům u hostujícího sektoru, v jednu chvíli to vypadá, že hosté nejprve provokují příznivce AZetu na tribuně B, přes plot za tribunou dochází k nejedné výměně názorů, k plotu v hledišti se pak také přiblíží havířovský mladík, na hosty doráží, však během chvíle je pozornou ochrankou zpacifikován. Tou ochrankou, která má od klání proti Prostějovu docela pifku na kohokoli, kdo na zimáku jen nesedí na prdeli a pokojně nesleduje hru.

Hosté také zaujmou několika dělbuchy, které hází pod svůj sektor, kdy tyto bouchavé potvory dopadají třeba jen dva metry do běžných domácích diváků, kromě této demence zaujmou také v pozitivním slova smyslu, líbí se mi jejich velké mávací vlajky. Ty používají opravdu hodně často, mnohdy to dává moc pěkný efekt, kterému k dokonalosti chybí snad jen to, aby těch vlajek, třeba i menších, bylo víc…

Atmosféra v hledišti je konstantní až do konce tohoto prvního duelu na slezské půdě, z hokeje bolí oči, je to takové to typické Play-off utkání, i to má za následek, že nebudí příliš emocí na tribunách, oběma kotlům to příliš nepomáhá, chybí pasáže hry, které by je dostaly do patřičného varu, který by na tribunách rozproudil trochu život. Ne, není to zlé, atmosféra v obou nejhlučnějších sektorech má své parametry, ale všichni jsme od obou táborů asi čekali víc… Především domácí jsou ze svého představení zřejmě zklamaní a když debatují, co chybí tomu, aby to bylo lepší, nedokáží najít odpověď, na které by se pár lidí shodlo. Bylo to fakt takové divné, jakoby vývoj na tribunách opravdu kopíroval nemastný neslaný zápas na ledové ploše… Když to porovnám s utkáním s Motorem ze základní části, byla tehdy atmosféra určitě o velký kus lepší. Obrovská škoda!  Jelikož se hraje Play-off, nemůžeme po konci duelu čekat nějaké zajímavé děkovačky ani na jedné straně, Jihočeši se pomalu vydávají ven ze svého sektoru, až po jeho úplném vyklizení odchází také příznivci domácích. Ti, kterým není lhostejný pobyt Motoráků v nejmladším městě republiky, se scházejí v blízké hospodě, teprve nyní je u některých patrná ta natěšenost na letošní Play-off. Za dopravní prostředky hostů se pak lepí první hlídky havířovských radikálů z TfH, kteří, byť na utkání nejsou přítomni, ten den nezahálí a nic nepodceňují…Vlastně nejen ten den, ale mnoho dní před utkáním, vlastně už od doby, kdy je jasné, že přijede Motor…

Motoráci v černém odjíždějí autobusem od stadionu, před i za jejich dopravní prostředek jsou nalepeny policejní tranzity. Hosté opouštějí hranice města, pro mnohé Slezany je to trochu překvapení a do jisté míry jsou tím velmi zarmouceni, však ani tohle nebere vítr z plachet radikálům, kteří i na tyto možnosti, které někteří předem tipovali, jsou připraveni. Ostatně, není tak podstatné, kde dojde k případnému měření sil, jako spíše, aby k němu, kdy domácí z řad TfH jsou velmi nažhavení, vůbec došlo…

Jiná sorta lidí, kdy prim hrají kluci z Mladé Zvěře, kteří jsou pro dnešní den, včetně zápasu, posilněni o několik kusů z Poruby, se po nějaké době vydává do havířovských ulic, to aby byly zkontrolovány možné lokály, ve kterých mohou hodovat ti českobudějovičtí, kteří nakonec přeci jen budou spát v Havířově. Partička čítající snad 20 sob nachodí minimálně 10 kilometrů, město je prolezlé skrz na skrz, hospoda po hospodě, šenků je zkontrolováno více než 20, v některých z nic jsou opravdu pijící Motoráci, kteří na svou přítomnost upozorňují fanouškovskými symboly svého klubu. Některým je lehce násilně vyčiněno, některé symboly jsou jim odebrány. Když už chtějí pit v hospodách v našem městě, není vhodné, aby i mimo zápas dávali najevo, že v této čtvrtfinálové sérii jsou naším soupeřem…

Tato parta Slezanů se pak lehce poškádlí s dotěrnou policií, která je ten den v ulicích města opravdu velmi aktivní, slídící hlídky však setřese díky velmi dobré znalosti domácího prostředí. To už však konají také jiní havířovští radikálové, kteří několik hodin hlídkují v Ostravě, kde jsou Jihočeši pod několikahodinovým dohledem policistů. Když už tento doprovod (mylně) tuší, žádné potíže nehrozí, mizí a je čistý vzduch, jsou Motoráci usazeni (30 osob?) v jedné ostravské hospodě, do které s nabídkou možných nočních radovánek přichází zástupce TfH, Budějovičtí dostávají konkrétní možnost, tu však ihned v zárodku s díky odmítají… Havířováci nemají chuť ztrácet další čas s někým, kdo o jejich pozornost nestojí, není v plánu nějaké rvaní se v anglickém stylu v hospodě, třeba i proto, že do ní chodí některé známé tváře z ostravského Baníku a tak kolona sedmi havířovských vozidel odjíždí zpět do svého města…

Zábava v havířovských podnicích pak i přes porážku AZetu pokračuje do brzkých ranních hodin, možná i díky alkoholovému opojení, kdy mnozí se do dalšího dne budí ve velmi podroušeném stavu, se příznivcům AZetu na nedělní hokej moc nechce. Mluvím z vlastní zkušenosti. 0:3 na zápasy je pro mnoho fandů klíčový faktor této nechuti, dnešního dne se hodně bojím… Tohle je Play-off? Kurva, vždyť já, milovník havířovského hokeje a všeho kolem něj, se absolutně netuším… Bojím se, že tahle nálada bude většinová.

Cestu na zimák si nachází o 1000 lidí méně než před pár desítkami hodin, úbytek návštěvníků je velmi znatelný, je jasné, že tohle se projeví i na počtu fanoušků v obou kotlech. V tom havířovském schází několik starých, ta skepse je obrovská, je znát na každém z nás, do ničeho se nám nechce, ještě před zápasem jsme rozhodnuti, že vůbec nevytáhneme naši optickou prezentaci, kterou jsme si pro dnešní den pracně chystali… Malovaná plachta jednak není úplně připravena k vytažení, ještě se na ní musí lehce zapracovat, jednak je připravena pro skutečnost, která za stavu 0:3 na zápasy neodpovídá našim představám…

Do kotle si nachází cestu o dost méně fanoušků než včera, je to stejné jako se zaplněností ostatních sektorů, sestava kotelníků je hodně mladá, navíc megafon do ruky si bere mladý spíkr, který je už nějakou dobu na zaučené. Nechce se nám nic, pro první periodu zápasu ani nejsme schopni vyvěsit všechny vlajky, které by viset měly, k vidění jsou pouze 3, zbytek zůstává ležet ladem… Ta nechuť a přemáhání se, kdy je to v této sérii už jen takové to čekání na její brzký konec, je na tribunách hrozně moc znát.

Znatelný úbytek fandů je viditelný i v hostujícím sektoru. Zatímco kluci v černém zůstalii díky společnému nocování pohromadě a jejich počet je neměnný, chybí drtivá většina fanklubáků v dresech, kteří po prvním duelu ve Slezsku odjeli domů… Odpovídá tomu atmosféra v první třetině zápasu, je vlažná, nic světoborného, místo vypjatého zápasu Play-off mi to připomíná nudné utkání z 36. kola, prostě zápas, kdy o nic moc nejde… 

Českobudějovičtí vyvěšují 3 své menší zástavy, stejné, které od druhé třetiny visely pod jejich kotlem při včerejším duelu. Stejné, které na jejich tribunách znám posledních mnoho let, což já osobně, a Jihočeši mi to dávají sežrat, což mě vlastně baví, je pro mě největším negativním překvapením a záhadou tamní scény. Proč taková ekipa nemá ani jednu reprezentativní zástavu hodnou kvalit tamních fanoušků… Dnes už hosté nejsou tak aktivní v používání pěkných vlajek na tyčích, celkově na mě působí značně ospale. Není se čemu divit, kdo jezdí na dvoudenní výjezdy, tak ví, o čem nyní píšu, proto jistou neaktivitu hostům „promíjím“… Fakt tyhle druhé zápasy z vlastní zkušenosti znám, je to obrovsky těžké na morálku :-).

Kromě vlajek jsou na zábradlí pod havířovským kotlem vyvěšeny také suvenýry Motoru, které v noci změnily majitele, na svém místě však vydrží jen krátce. Po několika minutách hry si pro tyto suvenýry, možná na přání některých jihočeských fanklubáků, přichází havířovská ochranka ve spolupráci s kriminální policií, za hanlivých urážek spíkra ochrankou jsou symboly Motoru strženy, putují zpět k jejich původním majitelům. Velmi překvapivá a o to víc parádní je pak reakce hostujících ultras, kdy tito některé z těch navrácených symbolů berou svým vlastním fanouškům a vyhazují je z kotle do spodního sektoru. Chvályhodné a moc pěkné gesto, což několika pokřiky také kvituje kotel domácích, ten hostující, tedy jeho černá část, se k domácím přidává!Vlažná situace na tribunách se mění od druhého dějství, díky vedení AZetu začínají iniciativu přebírat AZeťáci, což se o úvodním dějství, ve kterém se více předvedli hosté, říct nedá… Pomáhá i část tribuny A, atmosféra není sice zdaleka tak dobrá, jako včera, díky návštěvě na tribunách je to asi i logické, však oproti první třetině jde support domácí mladých fanoušků hodně nahoru… Hosté jsou čím dál slabší, v jejich fandění už jsou znát hodně velké prodlevy, není to ono, je to špatné. Navíc v době, kdy prohrávají, tak krom kluků v černých mikinách už ostatní Motoráci na support téměř rezignují…

Zajímavá scéna se odehrává v přestávce před posledním dějstvím. Domácí se rozhodují, že přeci jen vytáhnou svou choreografii, asi v sedmi lidech opouštějí zimák a míří pro plachtu do tělocvičny, tu musí pracně skládat a připravovat pro její vytažení. Po příchodu zpět na zimák je jednomu z nich oznámeno, že nad kotlem HZ, těsně vedle vlajky Gastarbajtři, je zpozorován fanoušek Motoru. Bez symbolu svého klubu, oblečen tak, že jej jeden z domácích odhalil jen díky velké náhodě a hloupé nepozornosti Budějovičáka. Není čas na nic čekat, není čas na svolání dalších lidí a tak příznivec AZetu sám míří za škodnou v našem revíru, nikdo jiný v tuto chvíli o těchto věcech nemá ani tušení… Parazit je opravdu objeven kousek od vlajek, které byly po prvotní nechuti vyvěšeny až od druhé třetiny, je ihned vyzván k předložení průkazu totožnosti, aby se opravdu zjistilo, že je příznivcem Motoru, vše se odehrává hrozně rychle, Motorák využívá zmatku a nepřehledné situace, z tribuny začíná prchat. Okamžitě se za ním vydávají 2 – 3 domácí, Motoráka pronásledují po tribuně, ten se však dostihnout nenechá, zpoza tribuny přibíhá ke svému sektoru, přeskakuje plot, který jej dělí od svých kolegů a je zpět mezi nimi. Toho si však všimne ochranka, nezvaného turistu chytá, zpacifikuje, i to je zárodek pro začínající nepokoje. Ty jsou nepřehledné, dějí se jak přímo na stadionu, u plotu mezi sektorem hostů a sektory domácích, začíná lehký boj, však mnohem větší se šarvátky se odehrávají za zdí tribuny, kde úřaduje jak ochranka, tak posléze i těžkooděnci, mnoho fanoušků Motoru končí zpacifikovaných na zemi…

Je obrovské štěstí, že jsme Motoráka mezi námi odhalili, je však ještě větší škoda, že jsme nepostupovali jinak a na naší tribuně jej nezlynčovali. Na druhou stranu, buďme rádi za to, jak to dopadlo, muselo se konat rychle, spontánně, nebyl čas na přemýšlení, jak s touto nezvanou škodnou naložit…

Tohle všechno, tyto nepřehledné situace, trvají několik minut, mnoho fanoušků se nesoustředí na hokej, ale pozoruje dění v hostujícím sektoru, první minuty závěrečné třetiny jsou tím pádem takové nemastné neslané, atmosféra opět není dobrá… Po konci nepokojů na tribunách se hosté dají opět dohromady, pozvolna se vrací do svého sektoru, avšak ve třetím dějství už prakticky nefandí, na jakoukoli podporu svého mančaftu už rezignují a zbytek zápasu spíše pouze pouze dokoukají… O atmosféru se tak stará jen domácí kotel, který si s tím hostujícím během utkání vymění pár společných pokřiků proti Security, Policii či hokejovému Svazu. Když už je těch pokřiků však víc, než je zdrávo, přichází na řadu nasranost několika starších kotelníků, v samotném kotli HZ dochází k nějakým dohadám, atmosféra je zjitřená, to má za následek situace, že občas věci víc řešíme, než abychom fandili, což především v těchto chvílích, kdy někteří praváci jsou zase dobře našlápnuti k fandění, je velká škoda…

Na řadu navíc přichází chystání choreografie, není to nic jednoduchého, vyžaduje to zapojení mnoha lidí, kteří se jinak starají o atmosféru zápasu, slovo si k údivu mnohých bere hlasatel utkání, který sice odloží mikrofon, avšak přímo během zápasu opustí své místo, aby směrem a tribunu začal gestikulovat na fanušky, aby fandili. Nehledě na to, že ta gestikulace je podpořena několika hanlivými výrazy… Kurva, co si to dvoluješ? Není to první takové jednání pana Krče a mě samotného už to začíná srát. Dochází k hádkám fanoušků s tímto člověkem, za hlasatele se postaví minimálně další jeden fanoušek, který kluky z kotle začíná slovně napadat, že tu jsou od toho, aby fandili a né chystali choreo… Když je člověk vyzván, aby fandil sám, že nikdo na stadionu není povinen fandit, je dotyčným argumentováno, že je to kotel, který na fandění vybírá peníze, čili kotel to musí dělat… Že on nesedí v kotli, čili on je z obliga. Pičo, křupani jedni… Tohle myšlení ve stylu „já se jdu dívat na hokej a vy fanděte, protože já chci, aby tu nebylo ticho“ je tak zkurveně pokřivené a mě nikdy nepřestane udivovat, kolik kriplů takto uvažuje…

To už je však k vytažení připraveno hlavní choreo Havířovské Zvěře, do konce zápasu zbývají 3 minuty, kotel je zahalen do plachty s vyobrazením římského válečníka, ta je doplněna o dlouhý transparent A BITVA ZUŘÍ DÁL. Pachta je vytažena i díky výhře našich kluků na ledě, protože díky znění transparentu jsme už mysleli, že nám zůstane skladem na další sezónu… Choreo povedené, jsem moc rád, že v tomto aspektu jsme po oba domácí zápasy nezklamali a předvedli svůj lehký nadstandart… Připraveno toho bylo ještě víc, ale díky souhře různých okolností se nepovedlo vše realizovat. Škoda. Zápas směřuje do svého finiše, hosté definitivně opouštějí sektor, který jim poslední dva dny patřil, domácí fanoušci zůstávají na děkovačku, protože je docela pravděpodobné, že své hráče už v sezóně neuvidí… Hráči však, jak je tomu v Play-off zvykem, míří ihned po podání rukou do šaten, děkovačka se nekoná… Na tvářích těch, kteří hráčům chtějí poděkovat, nejen za dnešek, ale třeba za celou dlouhou sezónu, je znatelný smutek a skepse, kotel zůstává a skanduje, aby se hráči vrátili zpět. Společně s kotlem zůstává na svých místech i spousta praváků, čekání na hráče je nekonečné, mnoho lidí to postupně vzdává a odchází, Hráči nakonec přeci jen přijíždějí, ale to už jsou krom kotle na tribunách jen hrstky lidí… Celé to podtrhuje tu dnešní náladu, která byla celý den cítit ve vzduchu. Tu náladu, která byla zkažená, rezignovaná, smutná. Tu náladu, která jakoby cítila, že ačkoli se na ledě ještě hraje, tak sezóny je konec…

Poslední lidé opouští stadion, míříme na pivo do Lenina, při cestě kolem Kauflandu ještě slyšíme dozvuky drobných nepokojů mezi Motoráky a Policií. Když sedíme u piva a z jukeboxu hraje Malá dáma od Kabátů, mohu vnitřně bilancovat uplynulé dva duely na naší půdě…

Je moc fajn, že po stránce optických prezentací se ještě pořád dokážeme dobře připravit, což jsme v sobotu i v neděli svým způsobem potvrdili. My vlastně ještě pořád dokážeme dobře dělat to, na co nám stačí chuť a aktivity jednoho, dvou, tří, pěti lidí… Po této stránce ještě pořád máme co nabídnout, pořád máme chuť pronásledovat a šlapat na paty špičkovým ekipám fanouškovské scény kolem českého hokeje… Že se nám to už delší dobu nedaří, je věc druhá. Nemáme totiž dostatečnou podporu široké fanouškovské veřejnosti na našem stadionu či na stadionech soupeřů, pokud bych měl mluvit o výjezdech.. Chuť lidí do aktivit kolem hokeje, do samotného fanouškovství AZetu, nyní není taková a entuziasmus několika málo stále zapálených jedinců to změnit nemůže… Pro nastartování kvalit naší scény tak nepotřebujeme nijak výraznou změnu v činech či uvažování těch, kteří ji mají nyní na starost, je potřeba spíše vrácení chuti do fanouškovství u těch, kteří během posledních měsíců či let rezignovali… Především na nich je nyní závislé, zda se ještě dokážeme přiblížit naším představením v minulých letech… Kdybych měl použít sportovní terminologii, my poslední desítky měsíců doplácíme na příliš úzký kádr. Kdy sice máme dobrého stopera, tvůrce hry a solidního hráče do vápna, ale fotbal hraje 11 lidí…

Když mluvím o té jisté nechuti, o tom vytrácení se toho něčeho ze srdcí fanoušků, stejné to vnímám v Českých Budějovicích. Jasně, Motoráků stále chodí pět, šest tisíc na domácí zápasy, stále jezdí v obrovských počtech, je to ekipa, se kterou se nyní absolutně nemůžeme měřit, jsou zcela někde jinde a my jim nesaháme ani po kotníky… Však na to, jaké mají Motoráci možnosti, mě o tomto víkendu docela zklamali… Přál bych jim, aby si s námi vyměnili role, aby tu scénu tvořili s patnácti sty lidmi na zimáku, s jinými finančními prostředky, než na které jsou zvyklí apod… Českobudějovičtí obrovsky mrhají svým potenciálem, který jim já osobně závidím. Vím, nemají to díky svým fanklubákům v mnoha věcech jednoduché (v jiných jim však fanklubáci přijdou vhod), ale i tak… Proto je po letech nejasného rozhodování jasné, alespoň u mne, kdo je nyní fanouškovskou jedničkou ve WSM lize, kdo je nyní u samé špice na celé české hokejové scény… Motoráci nyní na své soky z Prostějova absolutně nemají. Prostějov je jinde. A kdyby Prostějov (ale třeba i jiné ekipy) pracoval s tím, co má k dispozici Motor, nesahali by mu Jihočeši ani po kolena… Poslední šance kluků z jihu je tak postup. Pokud ten by letos nevyšel, budou to mít ještě mnohem těžší… Tak těžké, jako náctiletá blondýna, která měla dlouhé měsíce to co chtěla, ale možná nedostatečně si to uvědomovala. Často si nevážíš toho, co máš. Budějovičtí měli a pořád mají obrovské možnosti. A tak stejně jako ta blondýna, která je dostatečně sexy pro to, aby ty možnosti znovu nabyla, budou je mít ještě mnohokráte k dispozici Motoráci. A je jen na nich, jestli je využijí nebo zda budou už jen vzpomínat na to, jaké to bylo…

Kdyby tyhle možnosti dal někdo nám, byla by taková chuť do práce, jako někdy před těmi sedmi, osmi lety. Na kdyby se nehraje. I ti Motoráci si ty možnosti vytvořili sami, nepřišli k nim jako slepý k houslím. Jsou to paradoxy. Čím jedni mrhají, tak mnozí jiní by za to šli světa kraj. Ne, ty možnosti nemáme a musíme se s tím smířit. Na druhou stranu, máme to snazší než manažer našeho klubu při budování kádru. On potřebuje peníze, které nejsou. My potřebujeme to, co máme každý v sobě, jen se nám to už nechce vytahovat… Je dobře, že sezóna končí. Bude dost času přemýšlet, jestli to ještě chceme dělat nebo jestli předáme štafetu mladým. Z této předávky štafetového kolíku mám však stejný strach, jako když Jamajka předává v zatáčce mezi prvním a druhým úsekem a tlačí ji nedostatek místa. Ano, šance mladým se má dávat, ale aby to nedopadlo jako s tím pokusem v českém hokeji. Ten mladý, aby si tu šanci zasloužil, musí nějakou výkonnost mít. A né hrát automaticky jen proto, že je mladý…

Sepsal J.R. from B.K. 

Příspěvek byl publikován v rubrice Reporty a jeho autorem je J.R. from B.K.. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.
  • ár

    Budějičtí fans měli nejlepší léta v 1.
    lize před 1-2 roky. Nyní už euforie kolem fandění stagnuje, či malinko klesá. Častokrát
    zde pisatel těchto reportů srovnával fans AZ a Motoru. O AZ vím jen co si zde
    přečtu, nebo co jsem mohl při jediném svém výjezdů do Havířova vidět a proto zde
    nic o AZ fans psát nebudu. Na jihu, do doby v extralize, hokejoví ultras
    neexistovali. Byli jen normálové a aktivnější fans ve fanklubu, kde i tak bylo
    pár chuligánů, kteří si na výjezdech nenechali ,,srát na hlavu,,. Při
    znovuzrození Motoru vznikly skupiny ultras, které obsahují bývalé členy fk,
    nebo fans, kteří dříve na hokej vůbec nechodili. Vesměs lidi něco kolem 25 let.
    V Budějcích starší ultras nenajdete. Odrostlejší fans chtějí mít svoji
    vlastní pohodu a jezdí po vlastní ose, což je i můj případ a nebo se přesouvají
    pod křídla fk. Kde sice není fanatičnost v podobě ultras, ale cca 200 lidí
    z jádra fk o sobě dlouhodobě ví, pořádají společné akce a drží při sobě. Skladba
    kotle Motoru je hodně pestrá. Najdeš zde skupiny ultras, fk, výjezďáky po
    vlastní ose z celého jihočeského kraje, ale i důchodce, ženy a malé děti.
    Poslední tři skupiny navyšují své počty především na domácích zápasech, či
    výjezdech do bližších destinací. FK, normálové a ultras, by bez sebe existovat
    mohli, ale nebylo by to pro podporu Motoru šťastné. Právě spojení těchto tří
    skupin dělá fanoušky Budějic, tím čím jsou. Možná nejsou tito fans v celku
    tak fanatičtí, jak by si někteří přáli, ale zas by se jen těžko vyprodávala v 1.
    lize Budvar aréna s kapacitou 6500. Nebyli by tisícové výjezdy do Jihlavy,
    Slávie, Kladna a další návštěvy venkovních zimáků v počtu několika set
    osob. Články od J.R. čtu jen občas, ale vždy mají něco do sebe. Stejně jako
    tentokrát. Chci ještě jen přidat, že se těžko srovnávají fanoušci Havířova a
    Budějic, Severní Moravy a Jihu, horkých havířských hlav a jihočeské rybí krve..,
    za kterou se ale nestydíme!

    • S.

      Nevím, kam jsi chodil na hokej ty, ale první ultra skupiny/aktivity vznikly už dávno před rokem 2013. 2008/2009. A kde jsi vzal to věkové rozpětí taky nevím.

      • ár

        Do kotle chodím 17 let. No možná kluci z B12 začali formovat ultras scénu o nějaký rok dříve. Já měl na mysli větší počet lidí, hlavní vlnu. A věkové rozpětí? Možná 1/4 lidu z ultras táhne ke 30-ti rokům, ale zas polovičce je jen něco málo přes 20. Na posledním výjezdu v Třebíči, kde nebyli hlavní ultras, tak těm klukům nebylo v průměru ani těch 20 let. A když na ně Třebíčský plešky zadupali, tak poslední třetinu mysleli na to, jak co nejklidněji opustit zimák, bohužel… Nemá cenu si něco nalhávat a tahat se za slovíčka 😉

        • Tomas-Budweis

          Tvá verze o výjezdu do Třebíče se nedá 100% odsouhlasit, ale ani popřít. O tom kde je „hlavní ultras“ a kolik je komu let se tu bavit nebudeme, to je kravina. Stejně jako veškeré pokračování diskuzí Motoráků na foru AZetu. Nebudeme tedy slovíčkařit a ukončíme to tu, veškerá diskuze ať klidně pokračuje na našem webu.

        • S.

          Mě je fuk, jak dlouho kam chodíš. To, co si napsal, je prostě zavádějící, což si touhle odpovědí sám potvrdil.