Jsou mezníky v historii našeho hokejového klubu, o kterých se tak nějak všeobecně ví, však jsou i takové epizody a kapitoly, které příliš známé nejsou. Po jedné takové kapitole jsme zapátrali, nostalgická místa navštívili a rozhodli se o nich sepsat pár řádků pro ty, kteří by se touto částí dějin našeho AZetu chtěli nadchnout stejně jako my… Tak třeba vás následující řádky něčím obohatí…

HOKEJ V LAZÍCH

Náš klub vznikl pod názvem KČT Lazy, proto se nabízí, že své historicky první zápasy hrál tehdy v blízkosti dolu Lazy. Málokdo ví, že dříve existovala i obec LAZY, která měla před druhou světovou válkou cca 9 tisíc obyvatel. Obec měla česko-polský charakter, průmyslu vévodila Nová Jáma (později Důl Antonín Zápotocký, dnes Důl Lazy). V obci se nacházela i cihelna a bylo zde založeno maloobchodní družstvo Jednota-Jednost Orlová (dnes se sídlem v Českém Těšíně). V obci fungovaly dvě školy, polská a česká, plovárna atd.. V obci bylo také kino, spořitelna, pošta, řada obchodů a restaurací. V místě odvalové skládky bylo začátkem 50. let vybudované fotbalové hřiště a kluziště.

Liberdův rybník

Ještě před vybudováním tohoto kluziště však tehdejší KČT LAZY hrál své zápasy na dvou rybnících. Tím prvním byl Liberdův rybník, zvaný Liberďok, nalézající se za bývalým poštovním úřadem Lazy. Dneska by bylo marné tato místa hledat, vinou rozšiřování povrchových pracovišť Dolu Antonín Zápotocký byly později zahlazeny i ty poslední stopy…

Panský stav

Liberdův rybník (na fotce výše) byl tehdy přírodní „zásobárnou ledu“ pro místní ledárny a hostince. Led se v zimě pravidelně sekal a proto toto sportoviště hokejisté záhy opustili a přestěhovali se na Panský stav (zvaný Panščok) k dolu Nová Jáma (dnešní Důl Lazy). Panský stav měl výhodu v tom, že nejen brzy a pevně zamrzal, ale vzhledem k výhodné poloze, chráněné od jižních větrů, led držel dlouho do jara. Staří pamětníci vzpomínají, že hokej na Panském stavu nebyl žádnou zvláštností i koncem března… Říká se také, ale čert ví, co je na tom pravdy, že jedním z důvodů přesunu z Liber´doku na Panščok bylo to, že právě Panský stav byl blíže dolu a horníci, kteří chodili trénovat či hrát mnohdy rovnou ze šichty, to na hřiště měli blíž…

Úprava ledové plochy na Panském stavu se prováděla tak, že po odstranění sněhu a namalování potřebných čar a bodů pro vhazování se povrch hrací plochy stříkal vodou, až do vytvoření hladké vrstvy ledu. Led se poté „žehlil“ primitivní „rolbou“, kdy základem takové rolby byly sáňky a dřevěný sud spojený s hadicí s navrtanou trubkou, ze které vytékala horká voda. Hrací plocha se neupravovala během utkání a po každém rozbruslení jako dnes, ale asi tak třikrát za týden. Výjimka ovšem platila, pokud během utkání sněžilo…

Sníh z kluziště, aby nepřekážel výhledu diváků a hmotnost sněhových bariér nehrozila prolomení ledu, bylo nutné odhazovat mimo plochu rybníka. Nebezpečí devastace ledového příkrovu vyvolávalo čerpání užitkové vody pro Novou jámu. Odčerpaná voda se sice průběžně doplňovala, ale přesto čas od času ledová kra dosedla na vodní hladinu, což bylo provázeno poměrně hlučným praskáním i příčinou nejednoho panického útěku z kluziště. Dokonce i mistrovské utkání s Vítkovicemi v roce 1935 bylo téměř na hodinu přerušeno pro „útěk soupeře“ z kolbiště. Pověstné lazecké praskání ledu se stalo vděčným soustem pro zlé jazyky a jejich tvrzení, že pro zastrašení soupeřů byla voda odčerpávána záměrně.

Kluziště samotné bylo ohraženo nikoli dnešními mantinely, ale labilně postavenými 30 cm prkny s pravoúhlým spojením rohů. V roce 1935 bylo čelní hrazení za brankami zvýšeno na 1,2 metru a provedeno zaoblení rohů. Dřevěné branky (později kovové) s drátěným výpletem ještě neměly gólové signální síťky.

Přírodní kluziště Lazy

Poslední zápas na Panském stavu jsme odehráli proti PKS Polonia Karviná. Poslední hvizd rozhodčího znamenal konec jedné velké etapy klubu. Na jaře roku 1949 byla u Státního domu, nad bývalou lazeckou poštou, započata výstavba přírodního kluziště, klubovny a kabin. Instalováno bylo dokonce také umělé osvětlení. Všechna utkání ročníku 1949/1950 už byla odehrána na tomto novém kluzišti. i přes změnu kluziště jsme však i nadále působili v Lazích, kde náš klub strávil téměř 40 let své historie… Však nedaleko se začalo stavět nejmladší město republiky. Bylo jasné, že dříve či později se hokej začne hrát i tam…

HOKEJ V HAVÍŘOVĚ

A zatímco se náš klub z původního KČT Lazy později přejmenoval na Sokol Lazy (1948) a později na DSO Baník Zápotocký (1953) a TJ Důl Antonín Zápotocký (1958), tak v srpnu roku 1966 byla tělovýchovná jednota Důl Antonín Zápotocký, v důsledku přenesení své hlavní činnosti do Havířova, přejmenována na TJ AZ Havířov. V témže roce byl zvolen Klub přátel AZ, jehož úkolem bylo v maximální možné míře podporovat oddíl ledního hokeje. Pomoc spočívala například ve vydávání vlastních novin, reklam či zpravodajů, pořádaly se kulturní a společenské akce, Klub přátel organizoval i různé atrakce během Dnů horníků (dnešní Havířovské slavnosti), prodávaly se první suvenýry, odznaky, vlajky, členové klubu přátel chodívali na brigády, v neposlední řadě se také organizovaly sportovní soutěže, tzv. sázenky A-Zetky. AZ Havířov, kdy právě tento název nesl klub od roku 1966, se definitivně přestěhoval do města… Do města, které vzkvétalo ve všech směrech, do města mladých, čili do města o obrovským potenciálem pro hokejový klub…

Víceúčelová hala

Na prahu sezóny 1968/1969 vstoupil havířovský hokej do nových rozměrů. Čas éry přírodních kluzišť se naplnil i u nás. Dne 13. listopadu 1968 (čili letos na podzim to bude kulatých 50 let) byl v Havířově otevřen krytý zimní stadion. Slavnostní premiéře, ve které jsme tehdy podlehli Hodonínu 2:3, přihlíželo 3500 diváků. Na fotografii můžete vidět dresy z úvodní sezóny, kterou jsme na zimáku odehráli…

Na stadionu se později uskutečnila řada významných akcí, jako například ME ve vzpírání v roce 1978 či ME v košíkové o tři roky později. Hala v té době byla nová, moderní, krásná a ačkoli jí brzy bude už 50 let, stále je tou halou, do které havířovský fanoušek chodí rád. Díky své konstrukci má parádně strmé tribuny, kdy na plochu je dobře vidět téměř z každého místa v hale, stadion má také fantastickou akustiku…  Přírodní kluziště Dolu Antonín Zápotocký v Havířově

Mezi epizodami, kdy AZet hrál v Lazích (v součtu Liberďoku, Panščku a na přírodním kluzišti celkem téměř 40 let) a kdy na dnešním zimáku (na podzim 50 let), však byla ještě jedna velmi krátká epizoda, která mě „přinutila“ napsat tyto řádky.

Věděli jste, že 21 měsíců hrál AZ Havířov téměř v centru města? Dne 12. ledna roku 1967 bylo slavnostně otevřeno přírodní kluziště u hornického učiliště Dolu Antonín Zápotocký (na fotografii zachycena střídačka z toho areálu). Hřiště samotné mělo podkladní betonovou plochu a svým vybavením si téměř v ničem nezadalo s moderními hokejovými sportovišti. O údržbu a provoz se většinou starali dobrovolníci z řad učňů a pracovníků učiliště. Na tomto kluzišti hrál AZet necelé dva roky, až do 13. listopadu 1968, do otevření zimního stadionu.

Kde se přírodní kluziště hornického učiliště Dolu AZ nacházelo? Dnes jsme ta místa navštívili. Jednalo se o plac za dnešním Úřadem práce. Ostatně fotka, kterou níže přikládám, je právě z těhdejšího kluziště. Kdo trochu znáte Havířov, tak v pozadí za hráči vidíte věžák, který tam stojí dodnes, vzadu na fotce je pak vidět bývalý budova Českého Telekomu (budova pod Permomen).

A jak plácek vypadá dnes? Doplácí na to, že krom jednoho křídla celé budovy, ve kterém sídlí právě Úřad práce, tak zbytek budovy vypadá už hodně zašle, skoro by se dalo říct, že chátrá… Ještě hůř pak vypadá okolí. No a plácek, na kterém kdysi válel AZet? Ten už asi neslouží nikomu a ničemu. Zanedbaný, ze všech stran zarostlý vysokou trávou, kolem dokola železný plot s ostny, takže ani děti si tam hrát asi nechodí. Na druhou stranu, areál prý tu a tam obchází hlídač, ještě loni tam za alkoholovou úplatu pouštěl hrát odrostlé mladíky nohejbal, ostatně lajny na nohejbal tam jsou viditelné ještě dnes :-). Však my, když se na něj dnes přes plot dívali, jsme v sobě potlačili lehce nostalgickou náladu, to když jsme si představovali, kterak právě zde, téměř v centru města, probíhaly neskutečné hokejové bitvy. Představovali jsme si, kolik zde mohlo chodit diváků, jak to tu asi tenkrát vypadalo… Jo jo, i tady, byť jen zanedbatelnou část klubových dějin, hrál AZ Havířov… DALŠÍ KLUBY

Rudá Hvězda Havířov

Nyní už víme, kde své domácí zápasy hrál AZ Havířov. Však na území města působily ještě některé další kluby. Jedním z nich byl klub RH Havířov, který působil od poloviny 50. let, tedy zhruba od vzniku města Havířova, Rudá Hvězda hrála v areálu pod letním kinem, v letech 1960 až 1962 dokonce 2. ligu (ve skupině měl týmy z nynějšího Zlína, Brna, Opavy, Olomouce, Žiliny, Popradu či Prostějova), ale poté se jeho hráči přesunuli do Baníku Suchá.

Baník Suchá

Právě Suchá byla klubem, kam po zániku RH Havířov přešli jeho hráči. Baník Suchá je pravděpodobně nejstarším klubem, který kdy působil na území našeho města, vznikl v tehdy samostatné Prostřední Suché. Kluziště míval v místech současného fotbalového stadionu v Suché, nějakou dobu v historii se klub také jmenoval Baník Havířov-Suchá, v sezóně 63/64 si i tento klub zahrál 2. ligu, avšak v sezóně 1969 svou činnost ukončil. V Havířově už tak zbyl pouze jediný klub, který jeho fanouškům přináší strasti i slasti doposud…

Sepsal, za vydatné pomoci čerpání z knihy Lední hokej v Lazích, J.R. from B.K.