Nadešel den nejvzdálenějšího výjezdu, navíc ve středu a tak se nás rozhodně nečekaly mraky…

Sraz je jako obvykle, v již tradičním šenku, něco málo po patnáctné hodině vyjíždí 6 zcela plných aut. Cesta je dosti komplikovaná, navigace zrovna nemluví pravdu a tak první 3 vozidla, jedoucí směr hokej přijíždějí až těsně před jeho začátkem… Zbylá 3 vozidla míří do jiného koutu města, kde chtějí domácím pomoci s hledáním ztraceného knoflíku od zimního kabátu. 10 mladých chlapců na obou stranách hledá jako život, po krátké době ten zpropadený knoflík nacházejí slezané, čímž domácí uznávají jejich výhru. Osádka těch tří aut tedy ihned míří na hokej, kam přichází ve 23. minutě.

Věší se TfH flaga, společně s dalšími, kteří přijeli zvlášť se v sektoru schází 34 příznivců AZetu. Nefandí se nikterak světoborně, spíše sporadicky, absence domácího publika nás příliš nemotivuje… Na místním zimáku je tak 100 lidí, tým domácích podporují 3 fanatici a tak se o atmošku staráme vlastně jen my… Pro mnohé je tak konkurencí hokeji i solidní bufet či pěkná hospoda s vnadnými dívkami…

Závěr zápasu nejprve okořeníme stroboskopy, potom nevěřícně zíráme na řešení místo vypadnuvšího plexiskla, no a závěr okořeníme odpálením tří červených hirošim… Hráči zahazují 74 gólovek, přesto si připisují důležité vítězství v honu za klubem bez výplat a my můžeme nasednout do aut a Uherské Hradiště opustit…

Cestou zpět se nám nechce plahočit vesnickými cestami a tak kašlem na pravidla a fičákem po dálnici se dostáváme až do Přerova. Kde to jsme? Co tu děláme? Ale co, když už nás tady osud zavál, tak se alespoň občerstvíme či okoukneme krásy tohoto historického města… Dále to vím jen z doslechu a různých zdrojů, neboť jsem se tak přejedl jablečného závinu, že jsem v autě usnul a spal, spal, tvrdě spal… No řeknu Vám, to není možné co to ti raubíři udělali. Nevím, co je na tom pravdy, ale prej se někdo dostavil k zimáku a ze stožáru před ním uzmul místní vlajku. Zda-li byla klubová či městská neměl dotyčný ani páru, protože měl páru v sobě. Možná si řekl – ale co, když neumí dodržet pravidla domácí (Ahoj Bentere!), tak proč by nějaké měli dodržovat hosté? (pravidla s Přerovem, ne s jinými, se kterými je oukej domluva). Tyto švadlenky pak město opouštějí a o pár minut později je nahrazují jiní votroubci, kteří po velmi pečlivé a zdařilé onanii stříkají… Čert to vem, střik jako střik, ale oni prý postříkali halu. A jéje, rychle pryč, zvolal Hubert a po onanistech nebylo ani památky… Jak říkám, nevím co je na tom všem pravdy, ale tohle si štěbetali vrabci, kterak jsme je na dálnici předjížděli…

Hurá do našeho města, hurá na Plech, hurá na pivo, hurá na kutě. Byl to velice zdařilý výjezd. Výjezd, kde nás jede pár skalních a všichni se známe a společně si to užijeme… Proto jezděte více, i do těchto prdelí. Stojí to za to!