Tak nám začal rok 2012 i v rámci domácích zápasů a hned na úvod nám los přisoudil tzv. „buran týden“, tedy období, kdy k nám měli zavítat nejen hráči, ale i fanoušci ocelové družby, tedy frýdeckomístečtí a novojičínští… 

Na středeční zápas se lidé schází velice pomalu, ani těsně před šestou hodinou nepřijíždějí nějaké závratné davy a tak je výsledkem návštěva, která zklamala snad všechny a pro kterou nemám moc vysvětlení. Nevím, zda-li lidé nevěděli o hokeji, který teď delší dobu nebyl nebo prostě jen zanevřeli na svůj tým, no každopádně si jich do ochozů našlo cestu jen něco přes 1200. Podle toho byl úměrně zaplněný i sektor, ve kterém se netísnilo s přehledem nejméně lidí za novodobou éru. Paradoxem je, že toho dne jsme právě do sektoru prodávali slevněné lístky, abychom tak lidi nalákali. No nic, jak říkám, počet lidí na zimáku i v sektoru byl ostudný a je k zamyšlení, proč tomu tak je.

Musím však uznat, že na tu početní bídu se první dvě třetiny fandí vcelku solidně, Ti kteří v sektoru jsou, tak se snaží co to jen jde. Před třetí třetinou nám odchází megafon, spíkr ztrácí chuť spíkrovat a atmosféra velice upadá. Tímto bych chtěl opět pochválit RBH sektor, kteří se snažili nahradit ty chybějící hlasivky z kotle. Na závěrečných 7 minut vytahujeme jednu velkou vlajkou na tyči a 7 klasických, se kterými máváme až do závěrečné děkovačky, kterou si můžeme užít díky otočení vývoje zápasu, který zas příliš lidí potěšit nemohl. Nesmím ani zapomenout na transparent, který visel pod sektorem celých 60 minut a který pojednával o tom, že LUKAŠTÍK LŽE A PRISTÁŠ ŠKODÍ… 

Co napsat k hostům? Nechápu je… Tedy vlastně chápu, mají nasráno ve spoďárech. Jsou výjezdy, kam hrdě jezdí v dobrých počtech (na jejich poměry), kde kolem krku hrdě nosí šaliky a na zábradlí vyvěšují své zástavy. Čekali jsme tedy, kolik že jich přijede k nám a jak se předvedou. A výsledek? Asi 25 lidí roztahaných všude možně po sektoru, ani památka po jediném šaliku, dokonce tradičně bez vlajky. A tak jsem jediný frýdeckomístecký šalik viděl viset pod našim sektorem :-). Hosté začínají fandit až ve druhé třetině, vydrží jim to až do konce zápasu, ale jak říkám – velká bída a ostuda zároveň… 

Zápas jsme výsledkově zvládli s odřenýma ušima, v hledišti snad ani to ne a tak jsem velmi zvědavý, zda-li to byl jen náhlý výpadek, který v sobotu odčiníme nebo zda-li upadáme do spánku jako ta Růženka a budeme dlouhou dobu čekat na oživující polibek…