Podruhé v sezoně nám los přisoudil cestovat na horkou půdu do Prostějova, kde by účast měla být podmínkou. Není těžké udělat si domácí prostředí ve Valmezu či v Jičíně, je však mnohdy těžké, být dobře slyšet v Prostějově. Proto trochu nerozumím tomu, že právě do Prostějova se nás letos nehnaly davy…
Na sraz k autobusu nedorazilo asi 8 lidí, výmluvy některých, kteří mají plnou hubu mouder na fóru a pak do telefonu řeknou, že nejedou, protože nejede kámoš a dotyčný bez něj nepojede, jsou fakt na nějaké razantní řešení. Protože, milí zlatí, zbytek fanoušků nebude doplácet za Vaše móresy!
Autobusem se tedy vydává 42 fanoušků, auty pak dalších 29 jedinců, kteří jsou prostějovskými zemědělci pozvání na orání pole, 6 lidí cestuje dokonce vlakem a našli se i další automobiloví… Cesta probíhá poklidně, za konzumace všemožných lihovin, kterým však zcela bezpečně vládne rum. Kousek před Prostějovem se na odpočívadle sjíždí autobusoví a automobiloví, kterým se nakonec nepoštěstilo, aby mohli orat ono pole, jelikož proti byl pán v modré Fabii, vydávající se za předsedu sdružení „Za naše netknuté hanácké pole“. Část znechucených automobilových se otáčí a jede směr Havířov, zbytek pokračuje směr zimák. Těsně před městem se na nás nalepí policejní auto a dva tranzity a doprovázejí nás až k sektoru hostí…
Kupujeme lístky (konečně za pade) a skrz mírně drzou ochranku pronášíme vše, co chceme a potřebujeme. V našem sektoru pobíhá, se sevřenou prdelí, pan Tomiga a snaží se nám pobyt v kleci co nejvíc zpříjemnit (nehledejte v tom ironii), jelikož z minula nám má co vracet… A tak zařizuje občerstvení pro hosty, konkrétně pak klobásy (výborná byla!) a tyčinky… Rozhodujeme se, že v sektoru zkusíme být nahoře, pod sebe věšíme vlajku TfH za kterou se celkově schází asi 70 slezanů a utkání může začít… 
AZet vede brzy 2:0 a tak v sektoru je celkem chuť do fandění, které dirigují střídající se dva spíkři. Na chvíli půjčujeme megafon i člověku, který se rozhodl přijet podpořit svůj tým vlakem, ačkoli je na invalidním vozíčku. Smekám a přeji pevnou výdrž a vůli k návštěvě dalších duelů… Domácím dáme několikrát najevo, aby si s námi zakřičeli o českém hokeji pro fanoušky a o cikánech bez práce, Ti s námi jakž takž spolupracují… Jinak fandíme nepřetržitě a po celý zápas, nedělám si však naděje, že nás je nějak extra slyšet, jelikož domácí také fandí téměř neustále a navíc – akustika místní haly je opravdu příšerná!
Své vizuální prezentace vytahujeme až ve třetí třetině. V její první polovině nejprve máváme modrými, černými a bílými vlaječkami 
, v druhé polovině třetiny jde pak nad hlavy veliké množství velkých vlajek, to vše je doplněno nápisem „ULTRAS“ na velkých tvrdých kartonech.
Při příjezdu hráčů na děkovačku pak zapalujeme mnoho stroboskopů, ochranka překvapivě nijak nereaguje…Zasahovat musí jen jednou, a nějakým zásahem bych to možná ani nenazval, to když k našemu sektoru přicházejí dva domácí se žádostí o diskuzi, kterou ignorujeme… Mírnou kaňkou na našem supportu pak může být pokřik „Baník Ostrava“, který zazněl chvíli před koncem, zaznít určitě neměl, spíkr asi podlehl emocím a potřeboval ventilovat své myšlenkové pochody. Na druhou stranu – nehledejme v tom nějakou senzaci :-). Kupodivu bylo až překvapivé, jak hromově zazněl :-).
Domácí se také nějak předvádí. Jednak na můj vkus už ohranou kartoniádou, ke konci pak máváním vlajek na tyčích a nějakou černou dýmovnicí, či co to bylo… Popískají si také při naší děkovačce, to už je však úplný konec utkání, mířime do aut a busu a opouštíme Prostějov. Šestice vlakových pak jde nočním městem na vlakáč, potkávají se s asi patnáctkou domácích, proběhne nějaká ta facka, ale nic vážného, tudíž i oni opouštějí město bez větších problémů… Cesta domů je pohodová a tak s dobrou náladou vystupujeme až na Plechárně, kde se více či méně občerstvíme, zhodnotíme fajn výjezd a pak jdeme pod peřiny… Díky všem, kteří jeli podpořit AZet !!!
P.S. Abych vyhrál jednu sázku, uzavřenou v ranních hodinách v jednom havířovském šenku, dovolím se tady nějaký ten rým. Děkuji za pochopení…
Modrá jako obloha nad milovaným městem,
modrá jako na moře pohled z letadla,
modrá je jedna z našich barev,
pochybuju, že lepší by Tě napadla…
Bílá jako příjmení naší zpěvačky,
bílá jako je Pohlreichova zástěra,
bílá je jednou z našich barev,
zklamat je, byla by nevěra…
Černá jako je Tvé svědomí,
pokud se na tyhle barvy vykašleš,
budeš-li provolávat slávu jiným klubům,
bude to ze Tvé držky holá lež…