V drtivé většině případů jsem se, při psaní reportu, chtěl vyvarovat tomu, abych jej psal v emocích, neboť to mnohdy nedělá dobrotu. Dnes to však velmi rád poruším, protože tyhle emoce musí jít ven, Jsou krásné, byla by škoda je nechat zavřené kdesi pod hrudním košem, čili u srdce…

Poslední výjezd základní části, pro mnohé nudné Poruba. I tak ale přeplňujeme bus, kterým se téměř 60 fanoušků vydává směr Ostrava. S kolegou zanedbáváme přípravu a z busáku vyjíždíme střízliví, bez jediné kapičky. „A sakra, to bude nuda“, říkáme si… V tom k nám přistoupí pohádkový dědeček a tak až do Poruby si ovlažujem rypáky v nějaké hruškovici, či co to bylo. Kousek od zimáku vylézáme z busu, zabojujeme se sněhovou vichřicí, koupíme studentské lístky a šup na sektor. 

Ten dnes zdobí 2 flagy, tradiční TfH a také rumboysácká. Ochranka překvapivě v klidu, zastoupena ve velmi nízkém počtu, po fízlech téměř ani památky, holt konečně si někde uvědomili, že lepší než číst bulvár, je přesvědčit se na vlastní oči… Zápas začíná, pod sektorem se střídají 2 spíkři, atmosféra není Bůh ví jaká, ale je solidní… Škoda, že nás k větší hlasové aktivitě nevyburcují domácí. Nejsem si jist, ale mám takové tušení, že v jejich sektoru bylo více bubnů než fandících lidí, rozuměj dětí… 

Hlasitost našeho sektoru se stupňuje poté, co opakujeme vyzkoušený „trik“ z Valmezu, kdy sektor dělíme na dvě poloviny, které se jedním chorálem navzájem přeřvávají. Jo, Bradkovci byli dobří, ale jsou to holt sedáci a tak si vítězství připisuje levá strana… V sektoru se nás nakonec schází asi 130, škoda že ostatní havířováci v hale nezvednou malinko prdel a nejdou mezi své. Takhle se okrádáme o počty, o atmošku, o jednotnost. Ale co, jste dospělí lidé, nikdo Vás za ruku do sektoru netáhne. Jen jak říkám – je to škoda a před play off, kdy ve Frýdku je hala jako letiště, je to také varovný signál… 

Naši hokejisté tak nějak doklepou ten zápas, který se zdá být jednoznačný, my v hledišti však stresujem a své myšlenky odebíráme do Bobrova, kde se rozhoduje, zda-li vyhrajeme základní část. Proto se několikrát opakuje pokřik „Jazda na Frýdek“, čímž jasně dáváme najevo, kam bychom chtěli v pondělí jet… Zápas končí, my zjišťujeme že Bobr vstřelil gól v prodloužení a tak propuká velká euforie. Děkovačku s hráči si užíváme jako dlouho ne, zní mnoho pokřiků, které poukazují na to, že hráči se nám konečně vyrovnali a stejně jako my se mohou bít do hrudi, do hrudi, s přídavným jménem královská :-).

Abych nezapomněl, na závěrečné minuty si připravujeme vizuální prezentaci, kdy pod sektorem máváme dvěmi velkými flagami na tyčích, v kotli je pak mávacích vlajek 20, to vše doplněno o několik strobáčů… A teď jeden osobní zážitek – mávám si tak spokojeně s vlajkou na tyči, když v tom na mě někdo bouchá na plexi. Otočím se a jeden z našich hráčů na mě volá – „Vidíš, my jsme Vám slíbili, že tu základní část vyhrajeme“. Touto cestou bych chtěl celému mančaftu poděkovat, za nás, za všechny fanoušky. Vyhrát základní část sice nic neznamená (i když možná bychom mohli za panem Klausem na Hrad, pro prezidentský pohár), ale nás to neskonale těší! Pamatujete si ten karvinský pokřik „óóóóóóóósm bodů“. Šašci jedni počmáraní!

Na Plechárně pak dáme nějaké to pivo, ale opravdu nic velkého, to hlavní je teprve před námi! Touto cestou bych chtěl všechny havířovské fanoušky vyzvat, aby přišli v sobotu na zimák a především v pondělí pak s námi vyjeli do Frýdku! Jak se hlásit asi všichni víte (více na hlavní straně v sekci „Výjezdy“), tak neváhejte ani vteřinu. Play off je jednou za rok, trvá krátce, čekáme na něj tak dlouho. Užijme si jej naplno!!! Trojbarevní králové ligy !!!