Čtvrtý zápas série, druhý na půdě soupeře (i když – MY JSME DOMA VŠUDE) a touha ukončit už tu finálovou sérii. Z mnoha důvodů. Ten největší, pro mě osobně, však byl, abychom zavřeli huby všem těm odborníkům a expertům, jejichž zaručené informace jsou stejně důvěryhodné, jako cikánovy výmluvy na pracáku…
Den před utkáním se ve 13-ti lidech scházíme pro výrobu choreografie na utkání. Chvíli si mákneme, zobnem sváču, která je pro všechny zdarma, za necelé 3 hodinky je hotovo a tak můžeme do velké bedny naskládat 1 000 lesklých vlaječek. Opět mé díky všem, kteří přiložili ruce k dílu… V samotný den utkání pak ještě tvoříme 3 transparenty.
Panuje téměř jarní počasí, lidé se scházejí na Plechárně, i když dnes to není tak bouřlivé jako v neděli, holt na vyrábění dětí nejsme takové stroje, jak to může vypadat. Lidí do busu se přihlásilo méně, ale vzhledem k tomu, že oproti minulému „výjezdu“ se tentokrát jedná o všední den, není to nic neočekávaného… Výjezdová čabajka se zaplní asi 90-ti fnaoušky a může vyjet.
Při příchodu do haly věšíme vlajku (TfH) a první dva transparenty. Na tom prvním je pozdrav pro úzký okruh lidí, kteří v Karviné myslí podobně jako spousta z nás „Thugs from Havířov + Gladiators Karviná“, transparent je doplněn o důležitý dovětek, a sice „Ale jebat Vaše hokejové burany“. Tento transparent visí za bránou (na protilehlé tribuně odpovídají i karvinští, když vytahují nápis „Karviná zdraví TfH“), pod sektorem pak vedle flagy visí hlavní transpoš dne, který vyjadřuje nejen posun samotného klubu, ale posun fanoušků. Je na něm „Z NULY AŽ NA VÝSLUNÍ“. Myslím, že nic trefnějšího se v tyto chvíle nehodí… Sektor se pomalu plní, po vzoru NHL jsou opět představovány úvodní pětky a samotný zápas může začít…
V naší bráně stojí Adam Vrba a já jsem osobně rád! Né, že bych nemusel Steveho, ba naopak, ale říkám si, že když prohrajeme, tak Adam si u mnohých jméno nepokazí. Avšak sladkým vítězstvím by zavřel huby všem těm kritikům, kteří o jeho výkonech vždy pochybovali a asi neviděli zápasy, v nichž se právě on postaral o to, abychom je vyhráli. Jen tak namátkou – doma Karviná, venku Prostějov apod. A jak to dopadlo? Opravdu jim Adam zašil ta ústa? Teď už to všichni víte…
Po problémech mezi fanoušky AZetu a gaučáky AZetu v minulém utkání je snaha o zcela jiný duel, po této stránce. A tak u zábradlí stojí prakticky jen spíkr a všichni ostatní se snaží stát na tribuně. Zase se hrozně těžce počítá, kolik že hostů dorazilo, ale bylo to určitě méně, než při prvním utkání v okresním městě. Aktivně stojících a fandících bylo asi 350-400, celkem pak dorazilo 800-1000 trojbarevných. I domácích dorazilo znatelně méně, ovšem ohlášená návštěva (2200) byla silně podhodnocena… Co dál říct k domácím? Opět byl jejich kotel dirigován spíše mladšími ročníky z vrchu, než bílým a modrým. Opět si neodpustili jednu neskutečnou demeci. A sice – nejprve pokřik „Zkurvený AZet“, po kterém bylo dobře vidět, jak jim v kotli „někdo“ domlouvá a ihned následuje pokřik „Zdravíme AZet“ :-). A naše reakce? No, do prdelí jim určitě nepolezeme a tak se žádné pozitivní odpovědi od nás nedočkají. Nejsme Přerov a jejich trapas z Poruby :-). Málem bych také zapomněl zmínit domácí prezentaci, přitom ta se opakuje už třetí špíl po sobě. Ano, hádáte správně – balonky v barvách klubu, tentokrát vytaženy jen v sektoru, ve kterém je kotel…
Hosté si na úvod utkání připravují již zmiňovanou choreografii, kdy nad hlavy jdou stříbrnomodré lesklé mávají vlaječky. Support je od první minuty solidní, ale díky vedení Karviné trochu opadá… Po dvou třetinách už věří málokdo, málokdo si však přeje vrácení série zpět do Havířova. No, možná si to přejí již zmiňovaní experti, kteří tento zápas sledují u onlajnů, protože je přeci jasné, že série se odehraje na maximální počet střetnutí…
Na začátku závěrečného dějství zvyšuje skóre Ivan, který tentokrát, oproti všem předpokladům, není hlavním trnem v oku havířovských. Tuhle výsadu si díky svému žvatlání vydobyl trenér domácích Flašar, kterému své antipatie dávají havířováci mnohokráte najevo. Flaška (jak symbolické) z toho zprvu dělá estrádu a posílá k hostujícímu sektoru polibky, avšak kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp… Do smíchu je všem havířovákům i ve třetí třetině, když zástupci hostujícího kotle roztahují velký transparent na domácí tribuně! „Flašare, ten chlast ti vylil mozek“. Opět se projevuje buranismus v domácích řadách, kteří nechávají transparent bez povšimnutí viset až do konce utkání :-).
Borci AZetu nejen že snižují a následně vyrovnávají, ale jdou dokonce do vedení a sektor za jejich střídačkou je na nohou! Zatímco první burani z řad domácích opouštějí stadion, tak hosté svými hlasivkami zcela ovládají halu a ženou své hráče za vytouženým titulem. V závěrečných minutách už snad fandí i ti nejvíc zatvrzelí gaučáci, zazní závěrečná siréna, můžeme začít slavit. V hostujícím sektoru je zažehnuto několik červených ohňů a taky velká spousta stroboskopů. Přístup karvinské ochranky je skvělý, několikrát během těch dvou utkání s nimi použití pyra konzultujeme, opravdu smekám. Jasně, ono se to lehce domlouvá, když mnozí z ochranky byli v minulosti taktéž příznivci, navíc stejného klubu…
Na ledě probíhá dlouhatánská děkovačka, kdo ví, zda-li se zježila kůže těm moralistům, kteří nás peskovali za pokřik, který sami hráči rozjíždějí – „Jazda z kurwami!“. Všichni, jak na ledě, tak v hledišti si to užijeme plnými doušky, nasedáme do busu a spěcháme na oslavy do našeho města… Celou cestu v buse panuje bujará nálada, kolony troubících a blikajících aut slaví také. Asi 500 metrů před stadionem pak autobus zastavuje, 90% zájezdníků vystupuje, aby zbývající metry došli pěšky. Provoz kompletně zablokován, avšak řidiči jsou chápaví a ohleduplní, tyto chvíle se přece nedějí každý den…
Na Plechárně stihneme jedno pivko a to už se k hale blíží autobus s hráči. Vítá je mnoho fanoušků, někteří z nich vylezli až na budky, ve kterých se prodávají lístky, zapáleno je také několik ohňů… Na příjezdové cestě k hale si společně zapějeme několik chorálů, příslušníci městských strážníků jsou už celí nervózní a tak jsou další oslavy přesunuty na přesnou půlnoc na náměstí… Do té doby ještě fanoušci zavítají do svého domovského sektoru, kde si zafandí při příležitosti zápasu amatérské ligy, dají nějaké ty drinky a při přelomu dne se scházejí na již zmíněném náměstí… Společně s několika hráči je zde přes 50 fanoušků… Pokřiky, chorály, vlajky na tyčích, stroboskopy a pak už jen alkohol a alkohol a ještě jednou alkohol…
Všichni si vychutnávají tyto báječné chvíle, mnoho fanoušků se starším datem narození mi říká, že na tohle spoustu let čekali, že těmto chvílím se nevyrovná téměř nic. Třeba ani památné bitvy v Extralize… No nic, myslel jsem si, že v tento den budu ve svém reportu bilancovat celou sezonu… Avšak tím, že naši hráči jsou MISTŘI nám nadělili dalších 8 střetnutí a tak si na ty řádky ještě počkám… Počkám si rád! Užívejme si to, odpočívejme (mnozí z nás si to zaslouží), avšak nezapomeňme – všichni do Hodonína! MISTŘI a získán tolik očekávaný double – králové na tribunách i na ledě !!!
P.S. A závěrem perlička aneb důkaz, že hokejové horečka zachvátila opravdu všechny, bez rozdílu věku :-). http://www.youtube.com/watch?v=pAb1AoyjxYg&feature=youtu.be