„Tady stát nesmíš, za chvíli přijedou ti z Havířova a Ty nevíš, co dokážou? Všude dělají bordel, jde z nich strach, odpalují ohně, různé kulové pumy apod“. Tak tohle uslyšel náš fotograf, postávající před zimákem a čekajíc na nás, od místního pořadatele… Úsměvné. Prostě AZet přijel do Hodonína…
Už více než týden před výjezdem se střídáme v sezení na Plechu, abychom vybírali zálohy za výjezd, byl docela drahý a chtěli jsme předejít tomu, aby pak na sraz nedorazilo několik nahlášených (pravidelně se stává) a nám tak vznikly finanční nepříjemnosti. Myslím, že vše se vydařilo a tak 4 hodiny před zápasem vyjíždí 51 lidí autobusem směr Jižní Morava. Cesta je pohodová, za slunného počasí si odpočineme na dvou benzinkách, nabereme síly a opraženou cibulku zdarma k samoobslužným hot-dogům a těsně před začátkem utkání se zjevujeme před hodonínským zimákem. Na mraky fízlů jsme už zvyklí a tak ani nepřekvapilo, že nás očekávali sešikovaní do jakéhosi tvaru a připraveni nás chránit před hordou domácích výrostků. I proto musel náš autobus stát po dobu utkání před fízlárnou, prý mají domácí v oblibě, páchat na autobusech hostí škody…
Přicházím do sektoru hostí a jsem velmi mile překvapen, kolik fanoušků dorazilo auty. Navíc společně se študáky z Brna, cestujícími vlakem se nás v sektoru schází velmi hezkých 102.
Na zábradlí visí jediná zástava – stará RBH. TfH flaga jede za prioritou, tudíž na Bazaly. Ve spíkrování se střídají 2 lidé, svou práci dělají výborně a mají tak velký podíl na tom, že podpora je z naší strana opravdu velmi dobrá. Svou roli samozřejmě hraje i akustika místní haly, která je vynikající, celkově se mi ten stadionek hodně zamlouvá. Za brankami vysoké strmé tribuny, takže i z těchto míst je dobře vidět na hokej.
Pár slov k domácím. Zimák je zaplněn velmi hezky, až se mi nezdá, že jen z poloviny jeho kapacity. To si myslím, že je kravina. Drtiči mají jakoby dva kotle. V tom hlavním
neustále mlátí do čtyř bubnů a neskutečně tak kazí dojem z atmosféry! Hnus, grc! Tohle byste v Havru někdo chtěli? Zaujali také vyvěšením vlajky „ultras Skalica“, s fanoušky slovenského klubu mají velmi dobré vztahy a vzájemně se navštěvují a podporují… Krom bubnů nebyli tak hlasití jak jsem čekal, já osobně od nich čekal víc… Nejvíc to vřelo při jejich odpovídačce s hlavní tribunou… Před zápasem se prezentovali nějakým dlouhým nápisem. Jejich tzv. druhý kotel byl o kousek vedle, směrem k nám, občas zafandil, párkrát za zápas vytáhli nad hlavy větší vlajku, jakoby sektorovku a připravili si také hlavní choreo dne – na velké plachtě nápis „Morava vs. Slezsko“, Morava byla v barvách hodonínských, Slezsko pak v těch našich… Mám dojem, že minimálně jednou jsem také slyšel nějakou hanlivou narážku na naše město, no prostě do prdelí nám zaplaťpánbůh nelezli…
A co my? Jak už jsem řekl na úvod, podpora z naší strany velice dobrá, fandění non stop po celou dobu utkání, i za nepříznivého stavu. Velice se mi zamlouval výkon našeho spíkra, který dal do toho vše a je velká škoda, že se díky studijním povinnostem nemůže účastnit každého špílu. Naše prezentace? Tu a tam si zamáváme dvěmi velkými mávačkami, ve třetí třetině pak vytahujeme modré kartony, pod nimi jsou 4 velké kartony a na nich písmena „azet“. Na konci utkání také zapalujeme neškodnou pyrotechniku, ihned nabíhá ochranka s kýblem vody, pyro chce hasit, leje však i tam kde nemá a tak nám zmoknul megafon a je momentálně nefunkční… Jinak však musím zmínit, že ochranka byla maximálně v pohodě, nijak nebuzerovala, zbytečně moc neosahávala apod. 
Po utkání nasedneme do busu a vyrážíme směr Havířov, docela dlouho nám razí cestu auto PČR, za busem tak slídí 2 antony… Na jedné benzince pak mnoho účastníků zájezdu využívá nadstandartní akce Slevomatu, nakupuje občerstvení a tak zábava v buse neupadá a my za dobré nálady přijíždíme až do Havířova…
Škoda jen jednoho bodu, ale kluci makali a dřeli a dle mého názoru podali solidní výkon. Ve hře 5 na 5 nebyli horším týmem, mnoho času však s plným počtem hráčů nestrávili… Ale i tak, přes ztrátu nějakých těch bodů to byl velice vydařený výjezd. Náš výborný počet, výborné fandění, velmi hezký stadionek s výbornou akustikou, dobrá celková návštěva, sranda po cestě, no prostě bylo fajn… A to mi náladu nezkazilo ani to, že když jsem se odhodlal koupit si onu pálivou a téměř nekonečně dlouhou klobásu, tak kolega přede mnou kupoval poslední :-).
V tuto chvíli ať přestanou číst všichni, které nezajímají násilné aktivity, protože v pár větách bych shrnul radikálněji smýšlející dění dne. To, že je Hodonín fanklubem fotbalové Sparty jsme věděli, ale že budou po městě chodit lidé v dresech Jarošíka a spol, tak to nás zaskočilo. V průběhu utkání kontaktováno jak Slovácko, tak Přerov, zda-li se nechtějí poválet na trávníku, oba tábory odmítly… Naši výzvu přijali sparťané z Hodonína, ale neměli prostředky na to, aby po zápase vyjeli za město, jelikož my měli dlouho policejní doprovod… A tak se nezlobilo, ačkoli havířovští mládenci chtěli. Bacha – férově, jako rovný s rovným. Sami jste totiž viděli, že na zimáku byl klid a nikdo nebyl ničím rušen od sledování zajímavého zápasu :-).
V sobotu všichni na zimák a starší jedinci, aktivně fandící, bych (nejen já) velice rád viděl v sektoru. Sami jsme včera viděli, spíše slyšeli, jaký je to rozdíl – výjezdy oproti domácím utkáním… Navíc v sobotu možná klíčový duel, s největším favoritem (papírově) naší skupiny a tak udělejme opět báječnou atmosféru a dožeňme mančaft k prvnímu tříbodovému zisku… V mé poslední větě poděkuji, jménem určitého kolektivu, Robertovi Říčkovi, vážíme si toho!