Po delší době nadešel den, kdy náš tým opustil hranice Moravy a k mistrovskému utkání dojel do Čech. Do hodně vzdálených čech. Pro mě osobně nejdelší výjezd s AZetem. Tak pojďme po jeho stopách…
Na zápas chceme cestovat vlakem, kvůli ceny se rozhodujeme pro RegioJet, avšak asi 5 dní před zápasem zjišťujeme, že všechna místa ve vlacích jsou na pondělí vyprodána.
Rozhodujeme se proto, že zkusíme kontaktovat hráče, zda-li by nějací fanoušci nemohli vycestovat s nimi. Ač nám tato situace není nepříjemnější, jinou možnost, jak se dostat na utkání (krom auta) bohužel nemáme. Martin Potočný nám vyhoví a tak můžeme (ke třem jistým) vybrat čtvrtého člověka, který si zaslouží jet, téměř zdarma, na tento výjezd. Zde jsme maximálně zohlednili to, kdo má kolik odježděno a kdo se jak podílí na tom, že si fanoušci v Havířově říkají „králové ligy“. Tímto za všechny 4 cestující fanoušky vyslovujeme veliké díky těm, kteří nám umožnili jet autobusem!
V 7:15 sraz před Kaufem, nakoupení zásob a hurá k busu. Nasedáme, díky nám je mírně pozměněn zasedací pořádek, ale nějak se to dá dokupy a v 8:17 můžeme vyjet směr dálka. Kolem poledne se zastavujeme v Jinošově, abychom si dali oběd, hráči musejí volit stravu dietnější a lehčí než my, neboť u nás fanoušků není veliká šance, že do utkání zasáhnem, i když sebevědomí by bylo :-). A tak nevolíme kaši s karbenátkem, ale rajskou s knedlíkem a pivem :-). Po jídle se napojíme zpátky na D1 a uháníme na Prahu. Většina busu spí (téměř každý vybaven pohodlným polštářkem), jen jeden hráč mě „provokuje“ četbou autobiografie Tomáše Řepky :-).
Přejedeme Vltavu, hodíme čuryho přímku na benzince a pokračujeme směr Most. Zamáváme pár černým prostitutkám, se zděšením okoukneme nějaké paneláky bez oken a to už zastavujeme před mosteckým zimákem. Hráči se na parkingu rozvičují, my sedíme opodál a pocucáváme vodku. Dostaneme zdarma lístky a hodinu před špílem usedáme ve velmi pěkné restauraci na stadionu… Tam přijede i zbytek havířovských (jedno plné auto přímo z Havru, zbytek pak havířováci žijící v Praze), celkem je nás 14. Vypijeme pár piv a jdeme do sektoru pro hosty. Ten si můžeme udělat prakticky kdekoli, na zimáku chybí téměř jakákoli pořadatelská služba. Tu tvoří asi jen 3 osoby . žena, dítě a cikán. Místní stadionek je docela útulný, s hospodou i s restaurací, s pojízdným autem na prodej klobás, se solidním pivem… Na mnoha místech jsou vylepeny nálepky příznivců Chomutova.
Zato domácí příznivci, no to mi ho vyndej. Kotel tvoří asi 20 osob a 3 bubny, 
vyvěšeny mají 2 kapesníky. Do bubnů je neustále mláceno a tak místní kotel moc neslyším… Zaujmou však pokřiky typu HC HCB HC Baník Ole apod. Od místních štamgastů se také dozvídáme, že tradiční barvy domácích jsou modrá a bílá avšak generální sponzor si vymohl, že se barvy změní na zelenou a oranžovou. Oním generálním partnerm jsou mostecké technické služby… Těsně po začátku zápasu pak domácí pořvávají na nás. A sice „Zdravíme Havířov“. Zachováváme si svou neprdelolezeckou hrdost a tento pokřik zcela ignorujeme… Nás se v sektoru nakonec schází 12 (2 fans a 2 řidiči sedí bokem) a tak tento počet bereme jako směrodatný. Před zápasem jsme vyhlídky na naše fandění neviděli moc světle, nakonec se však snažíme fandit po celou dobu utkání. Na ten počet to bylo velice obstojné… Prezentaci nemáme žádnou, ani žádnou vlajku, nechtěli jsme prostě nic tahat v buse hráčů.
Ke hře a výsledku se nebudu vyjadřovat. Kdo byl, tak viděl a ví, kdo nebyl, tak to viděl na onlajnech a dle toho přece může reálně hodnotit. Grc. Jen bych se chtěl malinko zmínit ke dvěma věcem. Naši hráči jsou amatéři, spousta z nich chodí do práce. A někteří z nich šli do práce jen pár hodin poté, co přijeli z tohoto výjezdu. Když to porovnáte s profíkama z první ligy, hovoří to za vše… A ta druhá věc – čuměl jsem jak puk a chtěl bych vyjádřit respekt Honzovi Danečkovi mladšímu, který i přes své zranění a nemožnost startu cestoval 7 hodin tam a 7 hodin zpět, aby byl na utkání alespoň na střídačce!
Na závěr si dáme zvěř, z frustrace naházíme na led nějaký bordýlek a vynadáme rozhodčímu, pojíme výbornou klobásu a míříme do restaurace, kde má náš mančaft objednánu večeři. Více než rýže s něčím však zaujmou dvoje hýždě, roznášejíc talíře. Při pohledu na ně se porážka téměř ztrácí v zapomnění :-). Ve stejné restauraci pak popíjejí a mírně skandují domácí (né fanoušci, spíš diváci), přicházejí k nám ke stolu a chtějí se družit. Chtějí nám platit útratu a podobně, svou tvář a hrdost si zachováváme i podruhé a jejich pozvání odmítáme… Díky tomu dochází k menší slovní přestřelce, ale vše uhašeno v samém zárodku… Dojíme, dopijeme, nasedneme do busu a míříme směr domov… Jelikož si maximálně vážíme toho, že jsme s hráči mohli cestovat, rozhodli jsme se již pár dní předem, že se aspoň malinko odměníme. Před utkáním kupujeme 24 lahví plzeňského piva a zájemcům o zlatavý mok je po utkání rozdáváme zdarma… Někdo si nevzal, jiní experti jsou obklopení třeba pěti lahváči :-).
V buse se chvíli kecá, pak už ale nastupuje únava a autobus se oddává spánku. Zastavíme ještě kdesi u Jihlavy, abychom se občerstvili u pana McDonalda, někteří si samou rozespalostí odvážejí až do Havířova nejen jídlo, ale i tácky. Pak se vzbudím až kousek před Ostravou, no popravdě řečeno mě vzbudil slovní fotbal dvou hráčů za mnou. No řeknu Vám, chytré a sečtělé kluky v tom mančaftu máme :-). Je 3:12, autobus zastavuje za zimákem, přesedneme do přistaveného auta a celí zničení a polámaní jedeme do peřin…
Závěrem bych chtěl pokěkovat zbylým jedenácti lidem v sektoru, že na utkání přicestovali, podpořili náš klub a dali razítko chorálu, že S HAVÍŘOVEM OBJÍŽDÍME CELÝ SVĚT. Výjezd to byl parádní, jak už jsme řekl na úvod, udělal jsem si svůj osobní kilometrový rekord. Ale né na dlouho. Společně s dalšími věrnými jej překonáme již tuto sobotu, kdy vycestujeme vlakem do Klášterce. Pojďme si ten výjezd maximálně užít, jen blba by odradila minimální šance na postup do první ligy. Pojeďme opět utužit náš trojbarevný kolektiv a poděkovat hráčům za sezonu, kterou nám připravili. Sezonu krásnou, úspěšnou a hrdou. V Klášterci naviděnou… Snad někdo vezme kytaru a rozjedeme chorál „Od Lučiny to jsme my“ :-).