Ihned se závěrečným klaksonem, v době, kdy domácí odcházejí se sklopenýma hlavama domů, máme v úmyslu zapálit nějaké ty pyro radovánky, abychom společně s hráči oslavili vítězství našich barev. Ohně dávám těm známým, o kterých už vím, že nebudou půl hodiny hledat knot či ptát se, na které straně se to zapaluje, nebo kteří ve svém opojení nezapálí domácí střídačku… I takoví experti se už mnohokráte našli.
Pírko na mě toužebně kouká, že prý když neviděl choreo, tak ať si aspoň užije pyroshow a taky něco drží. I přes jeho podroušený stav se slituju a i jemu podávám jeden ohnivý fix. Hráči si podají ruce, přijíždí pod sektor, chytají se za ramena a, s troškou nadsázky řečeno, my taháme za knoty. Já, Klistýr, Pírko, Maso a Klacek si jednou nohou stoupáme na domácí střídačku, Párek rozjíždí již tradiční „Zvěř“. Pyro prská všude kolem, možná je mírně zažehnuta i nějaká ta bunda, ale v tu chvíli to nikomu nevadí. Po klasické děkovačce odjíždí mančaft do kabin, fanoušci však v hledišti stále bouří, jedním okem přitom kontrolují hodinky, jak dlouho se ještě můžou zdržet. Když dostává Pírko echo, že do odjezdu vlaku je dost času, rozhodne se, že se vydá za hráči do kabiny, aby je dostal zpátky na ledovou plochu. Stud odhodil už dávno, zřejmě do jedné z lahví vodky a tak nemá problém vejít do šatny a riskovat tak, že tam uvidí přehlídku ptáčků jarabáčků…
A tak se za chvíli vydává zpátky na led průvod nezbedníků, kterému vévodí právě Pírko. Kráčí před mančaftem jako kapitán. Pírko, ač s umaštěnýma botama od všelijakého trusu, do kterého za posledních pár hodin šlápl, si to neomylně štráduje přímo na ledovou plochu. Když to vidí Fruko, přeskakuje střídačku a míří také na led. Následuje ho i Klistýr, ale tomu to chviličku trvá, neboť při svém skoku přes střídačku si do pravé hýždě zabodává třísku. Ale jeho natěšenost je tak velká, že pokračuje na led i s touto prdelní proprietou…
Vyvoláme hráče, když se skloubí jejich popularita u fanoušků a dnešní gólový příděl, tak je jasné, že dojde řada na Potoka, Honzu Dvanáctku a taky na Análníka, jehož popularita roste mílovými kroky poté, co s Prostějovem zasunul. Moment, teď přemýšlím, jestli jeho popularita nenabrala obrátky už poté, co zasunul v tom parku. No, vem to čert, prostě probíhá děkovačka, při které vyplýtváme snad všechny naše pokřiky či chorály… Rolba po utkání přejede led a připraví jej pro místní amatérské nadšence, kteří už pomalu vyjíždějí na z kabin. Ale co je jim to platné, když led mají hned znečištěný od baganů těch, kteří se rozhodli, že hlediště je jim už malé a chtějí si užít své okamžiky slávy, jak se říká – na místě činu. Domácí amatéři s kyselým výrazem pokukují po Pírkovi a jeho kumpánech, ten však neváhá a ukazuje na ně dlouhý nos…
Po mnoha minutách někdo konečně zavelí k odchodu a my šouravým krokem opouštíme zimák. Vyjdeme před něj, tam čeká asi 20 domácích, většina z nich jsou děti. Přemýšlím, zda-li je pravděpodobnější, že na nás zaútočí a rozbijí nám rypáky nebo zda-li vytáhnou cokoli, co by s námi chtěli vyměnit a nechat si tak vzpomínku na nejlepší fandy, kteří na místním zimáčku kdy byli. Nekoná se ani jedno ani druhé, úzkou cestičkou mezi zasazenými smrky jdeme na vlakáč. „Neviděli jste někdo Pilinu?“, volá do davu Korek. „Cože, Pilina tu není? Kde jako je?“, odvětí mu kdosi zděšeně. Později se z vyprávění Korka dovídáme, že někdy o druhé přestávce zmizel hledat čepované pivo a je vysoce pravděpodobné, že skončil v útulku, ve kterém jej k dlouhému pobytu lákají blikající světélka nabízející dosti pofiderní výhry. V Pilinově stavu spíše prohry… No nic, musíme doufat, že nás svým milým úsměvem přivítá u vlaku a tak k němu dál jdeme.
Přicházíme na nádraží, vlak už stojí na druhé koleji, ale do odjezdu má ještě nějakých 15 minut čas. Pilina nikde. Rychle mu zkoušíme volat. Vyzváněcí tón zní skoro minutu, na druhém konci telefonu se nikdo neozývá. Sakra, to není dobré. Kdoví kde je a kdoví, co s ním je… Asi 7 havířovských se skládá na taxíka a jednou jím až do Prahy, aby stihli pohodový návrat domů, jiné 2 hodí do Prahy fanoušci žijící v hlavním městě, jedna mladá slečna pak absolvuje cestu domů autobusem s hráči, dodnes jsem radši nezjišťoval, co se v buse dělo… No nic, Pilina nikde, výpravčí foukne do píšťalky a vlak se pomalu rozjíždí. Čeká nás nekonečně dlouhá noc…
- Všechny postavy v seriálu jsou skutečné, ale působí pod jiným, smyšleným jménem…