Když už Párek s Cézarem pijou asi pátou vodku, rozhodnou se, že toho dne už v šenku nehodlají nic platit. Že prostě ve vhodné chvíli dají nohy na ramena a půjdou (sakra, jak se chodí s nohama na ramenou?). Oba vypadají dosti přesvědčivě rozhodnutě. S blížícím se odchodem na vlak tuším adrenalinové okamžiky a případnou honičku s číšníkem a tak se pomalu zvedám, oblíkám bundu a pomalu jdu ven z hospody. Vlak sice jede až za nějakou hodinu a půl, ale podobně se chovají i ostatní. Vyrážíme směr vlakové, v šenku, krom Párka s Cézarem, už zůstává asi jen dalších 5 lidí…

Venku panuje fakt velká zima, na nádraží se před ní není kam schovat. Ale i tak tu zimu měníme za teplo a jakž takž pohodlí hospody, neboť z ní už má většina Trojbarevných depresi. A tak na jednom z nástupišť přešlapujeme tam a zpátky. Najednou někdo zaregistruje, že o perón dál stojí vlak, který má odjíždět (opačným směrem než náš) až za necelou hodinu. Všichni nastupujeme do vlaku, na mobilech nastavujeme budíka, protože tendence usnout a probudit se někde v Německu mají téměř všichni.

Po chvíli doráží útěkáři Párek s Cézarem. Vysmátí. Prý se jim útěk zdařil. Jenže za okamžik zvoní Párkovi telefon, na druhém konci se ozývá Klacek, který v hospodě ještě sedí: „Kurva, Párku, dojděte zpátky, ten číšník ví, že jste utekli a mě tady drží jako rukojmí, dokud to nezaplatíte“. Párek diskutuje s Cézarem jak se zachovat. Ale není třeba. Za okny vlaku, ve kterém si nyní ohřívají paprče, už vidí nazuřeného číšníka, který požádal o pomoc ochranku z vlakového nádraží a společnými silami hledají ty dva dobytky. Začíná takzvaná vlaková honěná, která však pro naše uprchlíky končí porážkou. Nejsou sice chyceni za límec ani vytaháni za ucho, ale přesto musí kapitulovat a jít zaplatit ten dloužek. No, dloužek, asi 8 kil. Avšak jak chrabý to čin, jelikož Klacek je vysvobozen z věznění…

Na vlakovém se postupně schází všichni Trojbarevní. I Bobr se svou partou, kteří jako jediní byli v jiné hospodě, než zbytek ekipy. Do odjezdu vlaku ještě zbývá nějaký čas, poflakování po nástupišti se někteří snaží prošpikovat spánkem na různých místech. Někteří polehávají venku, na takové té popelnici, do které se na zimu sype štěrk a kamení, jiní se vloupali do nějaké chodby, vedoucí k noclehárně pro personál nádraží. Avšak všechny pokusy o spánek nám kazí místní ochranka, která po zuby ozbrojena monitoruje každý pohyb slezanů a nedopřává nám tak ani špetku odpočinku. Dokonce monitoruje snahy Pírka o nezákonné otevření vlaku, ve kterém bychom jen 3 prstíčky ohřáli a hned zase šli… A tak stále přešlapujeme po nástupišti, už si připadáme jak ti holubi, kteří také chodí furt tam a zpátky, od ničeho k ničemu. Neskutečně toužebně už vyhlížíme příjezd našeho vlaku…

Sláva už přijíždí, je tu… Všichni rychle nastupují, na nic nečekají, hledají volná kupéčka. Těch je spousta, vlak je téměř prázdný a tak většina jde do kupéček po dvou, to aby necelé dvě hodinky cesty do Prahy trávili spánkem v co nejvíc pohodlné poloze. I já nacházím jedno kupé, spolu se mnou do něj lezou Gargamel a Maso, kteří obsazují obě sedačky po stranách. Já se moc dlouho nerozmýšlím, pod hlavu dám stočenou bundu, nastavuji budík na příjezd do Prahy, zavírám oči a usínám. Ano, na zemi. Ale co, únava je mnohem větší než nějaký čistotný kodex občana…

Mobil svítí a hraje Beethovenovu Devátou, blíží se Praha. Vyskočím z podlahy a zahulákám na spáče v ostatních kupéčkách, že se jako vstává. Nezapomeneme na nikoho, vystupujeme a míříme na vedlejší nástupiště, kde za malou chvíli přijede vlak směr Ostrava. Jen Párek s Cézarem pokračují dál do nádražní haly a směr město Praha. Rozhodují se, že si výjezd prodlouží o dalších x hodin tím, že pojedou na nedělní zápas Baníku do Hradce. Jak se dozvídám později, tak první půlku dne propili v jakési herně v Modřanech, poté jeli do toho Hradce. Párek tak završil neskutečný hattrick (sobota – Klášterec – AZ, neděle Hradec – Baník, pondělí AZ – Hodonín). Podle toho také vypadlo jeho sundávání ponožek, když přijel domů (odříznutí pilkou), podle toho pak vypadala jeho tělesná schránka na pondělním hokeji…

Ale zpět k těm, kteří už tu výdrž nemají (i když o výjezdu do Hradce původně uvažovalo více lidí) a jsou vděční za příjezd vlaku, které je dopraví zas o kousek blíž k domovině. Souprava je docela plná a tak jsou Trojbarevní promícháni i s normálními cestujícími. Ale nijak zvlášť to nevadí. I v našem kupé je jeden pozemšťan, dokonce sedí naproti mě u okna, ale tak nějak myšlenkově s ním uzavírám gentlemanskou dohodu. Když si chci natáhnout nohy já, on je roztáhne, já to tam šoupnu a naopak. Stejně skoro celou cestu prospím, spolu se mnou také drtivá většina výjezďáků…

Probudím se někde u Olomouce, přece jen, potřeba čurání se někdy ozvat musí. Projdu se noblesní chůzí po vagónu, který obýváme především my. Většina ještě pospává, někteří už ale zpoza okna čile pozorují hezký slunečný den, který je však hezký jen za oknem, jelikož venku panuje velká zima, vítr, tu a tam padají sněhové vločky. Když přijdu ke kupéčku, ve kterém sedí i Korek, zeptám se na toho dařbujána Pilinu… „Jo, ty vole, konečně to zvedl. Říkal, že v Klášterci se ztratil bůhví kde, že neví. Pak že nocoval na nádraží venku, byla mu kosa jak sviňa, takže se rozhodl, že pojede prvním možným vlakem, je jedno kam. A tak dojel do Karlových Varů, odtamtud pak nějak do Prahy, kde bude za chvíli“, vypráví mi se zaujetím Korek a oba jsme rádi, že Pilina je v pořádku. Když uličkou kráčím zpátky do svého kupéčka, vyprávím o Pilinovi i všem ostatním… Za úsměvnými a uštěpačnými komentáři je však cítit radost a úleva, že se ten jinoch našel…

Vystupujeme na Svinově, kde někteří doplní zásoby nealka, jiní už se usazují v teplém Elefantu, jelikož venku jejich tváře šlehá studený vítr. Přijedeme do Havířov, před nádražím nás chce Pírko šikovat do řady a poezií hodnotit právě skončený vjýezd. Banda však na jeho prosby (mimo jiné i o zpěvu songu „Sláva nazdar výletu“) nereaguje a rozchází se všemi možnými směry, jen aby už byla doma. Já spolu s Klackem a Bárbínou sedám do auta k Burizónovi, který mě vysazuje doma… A zatímco se poprvé zakousnu do vepřového řízku a na vidličku nahrnu i trochu bramborového salátu, vzpomenu si na chudáka Pilinu, který je zrovna někde v Praze… Ale jo, dneska a včera bylo krásně a blaze. Nejen v Praze…

 Hráli:

Pírko
Viola
Gargamel
Párek
Korek
Pilina
Vohy
Čipovka
Bárbína
Galetek
Klacek
Klistýr
Tavares
Cézar
pan Učitěl
Věčný remcal
Análník
Honza Dvanáctka
Maso
Amálka
Mamut
Čelba
Bobr
Přebor
Burizón
Potok