Přípravné období před sezónou je obohaceno o turnaj v Ostravě-Porubě, na kterém se náš tým představí ve třech utkáních. Na to úvodní, středeční s Opavou, nic neplánujeme, na páteční, s vítkovickou juniorkou, probíhá velká mobilizace. A to sobotní? Čas a soupeř je ve hvězdách…

• Opava – AZ
  

Ve středeční slunné a teplé (teplé počasím, né účastníky výjezdu) odpoledne se na Plechárně schází asi 15 fanoušků, sedají do aut a vyjíždějí směr Poruba. Tam koupí lístek za třicet, usazují se v hale a čekají na první zápas havířovských hokejistů. Po příjezdu dalších aut a dvou jedinců vlakem se na zimáku schází asi 50 havířovských, z toho 30 jich posedává jakoby v sektoru, který se však nijak hlasově neprojevuje… Hosté z Opavy nedorazili (myšleno samozřejmě fanoušky) a tak se zahajovací utkání turnaje odehrává v komorní atmosféře… Naši hráči zápas výsledkově nezvládají, prohrávají, my sedáme do aut a cestou do Havířova máme jisté obavy, jak tento výsledek zapůsobí na plánovaný páteční zápas o finále. O den později však Vítkovická juniorka poráží opavské béčko a tak náboj pátečního utkání zůstává stále stejný…

• Vítkovice (jun.) – AZ
  

Jak už bylo zmiňováno, pátku předchází velká mobilizace v našich řadách. Objednáváme autobus, hučíme do lidí, aby využili letního počasí a cestovali v bílých trikotech, jelikož sezóna hraná převážně v zimním období tyto atrakce moc nepodporuje… Lidé překvapují, i když je jasné, že důležitou roli hraje také natěšenost na první výjezd sezóny, a do busu se jich hlásí více, než na klasické ligové výjezdy do Poruby… První fanoušci se, tradičně na Plechárně, scházejí už dlouho před plánovaných srazem, vzpomínky na mistrovskou sezónu, v podání piv od paní Zdeničky a bramborových placiček, jsou opět přivolány… Přijíždí bus, otevírají se zásoby vodky, rumu a jiných pochutin a můžeme vyjet…

75 lidí busem, drtivá většina v bílém, paráda. Škoda, že místo slova drtivá nemůžeme použít slovo absolutní, ale holt vždy se najde nějaký šáša, který musí být výstřední. Ale jak říkám, těchto módních omylů je naštěstí jako šafránu. Ve výborné náladě dorážíme do Ostravy, do utkání zbývá ještě spousta času a tak havířováci obsazují místní šenk.

Po příchodu na stadion věšíme 2 vlajky (málo věšenou „Brumm Kreisel“ a novou „Slezskou krev“ z dílny Davida Partnera), okusíme Ostravar a né zle vypadající klobásu. Začínáme zaplňovat svůj sektor. V něm se nakonec schází asi 110 fanoušků, v bílém doráží i většina automobilových a tak tato barva je v hledišti opravdu dominantní. Kdybych měl spočítat i havířováky mimo sektor, tak na celém zimáku může být tak 160-180 lidí z nejmladšího města republiky. Vítkovičtí nejsou, dle klubových barev, podle očekávání, zaznamenáni, utkání může začít…

Hned od počátku vytváříme skvělou atmosféru, prázdný a dobře akusticky postavený zimák nám k tomu velkou měrou dopomáhá. Ale jak říkám, ani to nesnižuje náš dopping, který je na skvělé úrovni po celých 60 minut… Zkraje utkání fandí i asi 15 mladých výrostků, hlásících se k Vítkovicím, ale poté co zjistí, že v hledišti s námi nemohou soupeřit, tak už se do konce zápasu neozvou… To, že naše fandění „strhává davy“ se projevuje i tím, že do našeho sektoru přichází asi 5 neznámých jinochů, když jsou dotazování, co jsou zač, odvětí, že fandí Baníku a dneska i Havířovu :-).

Utkání provází velké emoce, vedeme 2:1, potřebujeme vstřelit ještě dvě branky, avšak poměrně obézní rozhodčí nás velice často vylučuje. Odměnou je mu sprška v podobně dvou piv, které stejně zaujaly proces „kození“ a tak jich nebyla škoda. Od moralistů jsme napomenuti, avšak někteří z nich jsou klasickým příslovím o tom kozlíkovi zahradníkem… Na naše fandění „Co  vás tak málo, vy kurvy“ reagují (spíše reaguje) „fandíme slušně“, aby za 3 minuty spustila „Raz, dva, tři, rozhodčí je…“. Opravdu kvalitní demence. Ale na tu jsme od oranžové sirény už nějaký ten pátek zvyklí…

Ve třetí třetině vytahujeme kartony, pomocí černých a modrých dělíme sektor na 2 poloviny, utkání směřuje ke svému konci, důležitý finálový gól v předposlední minutě střílí adoptovaný RBH syn… Závěr je ještě prošpikován emocemi v hledišti, ale Patrik Rimmel (správný to chachar) uklidňuje fanoušky a ti vydrží se zapálením pyrotechniky až do samého konce… 4 žluté ohně, děkovačka a jdeme. Hráči do kabin, my k autobusu…

Po příjezdu do Havířova se jde každý bavit po svém, prim však hrají nálevny a diskotéky. Nálada je výborná, bujaře se slaví finále, mnozí se baví až do ranních hodin, lítají po městě velmi spoře oděni (holt splašená zvěř), až máme obavu, že spoře oděnou mládež seberou policisté a my tak budeme o pár výjezďáků ochuzeni do dalšího dne. Termín zápasu a finálový soupeř je znám jen nějakých 18 hodin před utkáním a tak času na cokoli je žalostně málo… I tak ale opět objednáváme bus a čekáme, kolik že nás pojede… Nic velkého neplánujem, prostě jen účastnit se utkání a vidět, jak si snad přeberem pohár…

• Cracovia Kraków – AZ

Na sraz se lidé scházejí velmi pozvolna, do opět přistavené „čabajky“ nastoupí celkem 57 fanoušků, což je dobré číslo, když vezmeme v potaz, že je to druhý výjezd ve dvou dnech, venku krásně apod. Na vrátnici nám hráči nechávají asi 10 lístků, ty si mezi sebou rozprodáme za dvacku, každá dvoustovka do čapky dobrá…

Na zimáku vyvěsíme novou vlajku „Slezská krev“, za ní se schází asi 60 fanoušků a i když to nebylo nijak plánováno, tak většina opět v bílém. Fandí se od úvodních minut, ale sotva jich uběhne osm, tak na ledě je už rozhodnuto, tudíž celé utkání se odehrává v poklidné atmosféře jak na ledě, tak v hledišti. Ano, fandíme po celou dobu utkání, ale tak výborné jako o den dřív to není a jak říkám, vzhledem k výsledku je to pochopitelné…

Pokřikem alespoň pozdravíme Lukáše Zientka, který se na utkání přišel podívat, v poslední třetině mnohokrát zamáváme obří mávačkou „AZ“, přebereme od Najdoše nějaké ty pivka, které dostal za nejlepšího útočníka turnaje, společně s hráči si zakřičíme něco o tom, že „Havířov vítěz poháru“ a v poklidu jedeme domů…

Suma sumárum? Turnaj splnil vše, co jsme si do puntíku naplánovali. Skvěle fanouškovsky zvládnutý zápas s vítkovickou juniorkou, na kterém lze hledat jen pozitiva a do budoucna na tom stavět. Potěšilo i to, že jsme dokázali vyjet hned o pár hodin později na turnajové finále a jakž takž ho odfandit… Mírným zklamáním, i když dalo se to čekat, je pak neúčast fanoušků z Opavy, Krakova, Vítkovic či Přerova. S jejich přítomností v hledišti by náš výkon jen a jen rostl…

Velké díky patří všem, kteří v pátek či sobotu vyjeli fandit a aktivně se tak podíleli na dobrém jménu fanoušků AZetu. Od nějakého organizovaného fandění si na nějaký čas zase odpočineme. Na úterní výjezd do Hodonína se organizovaně samozřejmě nejede, organizoavně se nebude fandit ani v pátek doma s Frýdkem. Tímto však nikomu fandit nezakazujeme, ba naopak, bude určitě fajn, když se toho nějací mládežníci chytnou…

Havířov vítěz poháru…