Volné nedělní odpoledne, vodka nikde k zakoupení a tak se pětice havířovských vydává na jiný zimák, než je ten náš. Po loňské návštěvě třinecké „arény“ jedeme do Vítkovic, abychom okoukli jak to tam chodí. Jejich soupeřem jsou ševci ze Zlína a tak i možnost příjezdu hostujících fanoušků…
U haly koupíme lístky (jednotné vstupné za 130,-) a hned po příchodu na zimák (na kterém je docela velké teplo) je poznat, že celé je to takové mnohem víc profesionální… Vlastně už od prodeje lístků, přes vstup do haly, až po samotný pobyt v hale… Na každém rohu možnost zakoupení občerstvení, zrovna to mě ale dosti zklamalo, není nad havířovskou klobásu. Ta vítkovická je sice o 5 kaček levnější (40,-), ale pouze vařená, dále se za 4 pětky dají koupit i dietní párky, ale ty jsou vlažné. Nezachrání to ani možnost vlastního náběru hořčice či kečupu… Kdo nerad klobásu či párky, může si dát řízek s chlebem, taky za 40,-, pivko pak za 29,-. Zakoupit se dá spousta klubových symbolů kartičky hokejistů a kdoví co všechno. Kdo má rád, jak to tak komerčně chodí v NHL, tak by se mu ve Vítkovicích tuze líbilo. Dáme jedno pivko a jdeme na sektor…
Ten máme skoro nad domácím kotlem. Vítkovických se v něm schází docela dost, nebál bych se říct, že i 300. Mnoho lidí v dresech, k vidění taky spousta šaliků… Domácí sektor je ověšen asi šesti vlajkama + nějaké ty hadříky, používají také 5 vlajek na tyčích. Fandění si na povel bere spíkr, který sice spíkrem je, ale né takovým tím klasickým… Téměř nulové hecování kotle, neustále otočen směrem k ledové ploše. Doping domácího týmu podporují i 3 bubny, nutno ovšem podotknout, že domácí do nich neřežou jak třeba novojičínští do své popelnice a tak to není zas tak hrozné. Repertoár vítkovických chorálů a pokřiků je celkem široký, to je třeba pochválit, ale pokud se nepřidá zbytek haly, tak jej z těch tří stovek lidí v kotli řve snad třetina. Hned v první části mají domácí (vždy v komerční přestávce) obě své prezentace. Nejprve vytáhnou nějaký transparent přející k sňatku novomanželům (asi fans) a poté vytahují na dvojtyčích podobizny jednotlivých hráčů (velice podobné jako jsme měli my), což vypadá velice pěkně… Asi 4x za zápas pozdraví pokřikem také své družební přátele z Popradu a 2x vytáhnou nad hlavy velikou sektorovou vlajku. Když se k fandění přidá zbytek haly, celkem to jde. Avšak to se děje jen vyjímečně, navíc se hala přidává spíše jen tleskáním… Na to, že si na hokej našlo cestu přes 6 tisíc diváků a byl to první zápas v sezóně, mohla být ta atmoška daleko lepší…
Přijeli i hosté… Asi 50 lidí, z toho drtivá většina v dresech. Vyvěsili 2 vlajky, snažili se fandit celý zápas, ale repertoár jejich pokřiků byl velice chudý, nechci lhát, ale chorál, který by byl čistě zlínský, jsem snad neslyšel… Na hostech (a vlastně i domácích) mě zaujalo to, že během zápasu se s domácími urážejí a o přestávce si chodí po celé hale jako největší kámoši. Nechci ani domýšlet, jak by takovéto jejich působení vypadalo v Havířově :-). Ale holt – jiný kraj, jiný mrav…
Už už to vypadá, že se nedočkáme, ale zmýlená neplatí, ve 48. minutě se rozjíždí námi tolik oblíbené „A dáme Vééé“ (http://www.youtube.com/watch?v=Db_rJyYYLMI), jsme naprosto spokojeni :-). Děkovačka velmi slabá, sedáme do auta a jedeme domů… Domů s nadějí a touhou, že jednou si tam zajedeme se svým AZetem Havířov, bude nás tam 1000 a na naši návštěvu domácí nikdy nezapomenou… 🙂
Suma sumárum, to co na nedělní návštěvě ČEZ Arény zklamalo snad nejvíc, to byl paradoxně hokej, který se hrál nedobrý. Na tribunách to nebylo nejhorší (především díky šestitisícové návštěvě) věci mimo led i tribuny jsou už prostě takové profesionální, o fanouška je v tomto ohledu dobře postaráno. Nevím, jestli je to to, co divák od hokejového zápasu čeká, ale prostě popcorn, pivo, pěkná sedačka (mimochodem jsou nové, už nejsou ty ošklivé bílé) nalákají a uspokojí mnohé… Mne a mé kamarády však nikoli. Jedině AZet Havířov!