Po dlouhé letní pauze a řadě přátelských zápasů je tady konečně první ligové kolo. Los proti sobě svedl, dle mého názoru, asi 2 největší favority na ligový primát a také v hledišti se měli střetnout dva velice kvalitní fanouškovské tábory.

Domácí příznivci začínají s přípravami už dlouho předem, asi natřikrát vyrábí papírové šaliky a také transparent, který však nakonec nebyl použit. O tom ale až později. Výroba přináší nejednu komplikaci, jednou nepřeje počasí, podruhé SSRZ, no škoda mluvit. Takže podruhé – kdyby někdo věděl o nějakých prostorách (ať už krytých nebo ne), kde by se dalo kreslit, dejte nám vědět, pomohlo by to.

V den utkání se čtveřice domácích setkává na krátké informativní schůzce s vedením svého klubu, pátá hodina se blíží a zatímco v řadách domácích vlajkonošů vrcholí drobné přípravy, tak na jednom havířovském paloučku se pětice domácích a pětice hostů (více plejerů k dispozici nemají) utkává v nepříliš známé hře – petanque. Vítězství si připisují domácí a ujímají se vedení 1:0.

Hostů z Přerova přijelo celkově asi 55, vizuální prezentací solidně překvapili. Jednak poprvé (až v pátém zápase tady) vyvěšují pod svůj sektor pěknou vlajku „Přerovská šlechta“, během zápasu pak mávají asi pěti šachovnicovými vlajkami na tyčích. Jejich fandění nemůžu nějak extra posoudit, jelikož z kotle domácích jsem je příliš neslyšel. Avšak jejich pokřik „My jsme MEO, vy nejste nic“ mne docela pobavil…

Domácí se na tento zápas (a nejen vlastně na tento) hecují a mobilizují síly do kotle. Ten je zaplněný solidně, na úvod vyvolá jména hráčů při jejich nástupu na led a pak už jede 60 minut petardy. Sektor bravurně dirigovaný spíkrem, celý zápas se také používá buben (vyváženě a s rozumem). Pod sektorem si pak svou premiéru odbyla nová vlajka Havířovské zvěře.

Hosté téměř celé utkání vedou, i přesto však domácí vlajkonoši nepřetržitě fandí. Snad jediným výrazným nešvarem je však už tradiční pozdní chození do sektoru na začátku druhé a třetí třetiny. Zabránit tomu by mohla snad jen tabáková prohibice…

Vizuální prezentace si domácí nechávají až na třetí třetinu. V její polovině vytahují papírové šaliky, některé z nich pak zcela neplánovaně letí na led. Více k tomu však nemá smysl psát, ani tisíc slov nezmůže tolik jako jeden výchovný pohlavek těm capartům… Posledních 10 minut pak nad hlavami vlaje dvacítka nových vlajek na tyčích… Když už jsme u těch vlajek, bylo by i férové zmínit, že nad kotlem visí „Slezská krev“, své dvě zástavy vyvěsili také RBH. Celkově se havířovští fanoušci velmi snažili a já myslím, že se svou snahou uspěli. Mnohokráte jim k tomu dopomohla celá hala. Takže domácí zvyšují na 2:0.

Třetí bod pak přidávají samotní hráči, kteří v poslední desetiminutovce otáčejí zápas a přivádějí publikum do fantastického varu. Šup, 3:0, výhra na všech možných frontách… Po závěrečné děkovačce, která byla opět velice podařená se plní všemožné havířovské šenky. Pivem, sladkou skorokořalou či mlékem, tím vším se zapíjí a slaví velice podařený den…

Zároveň bych chtěl upřímně poděkovat všem, kteří dopomohli k tomu, že můžeme být s prvním zápasem spokojeni. Bez výjimky všem, kteří zavítali do sektoru a 60 minut plnili přání spíkra, těm, kteří se vystřídali u bubnu a pak také mlaďochům, kteří se už několik zápasů starají o to, aby se na zápas donesly a po něm zas odnesly všechny důležité fanouškovské propriety… Díky! Neusínejme však na vavřínech, ono to staré známé „první vyhrání – z kapsy vyhání“ je totiž mnohdy až krutě pravdivé…

Všichni společně se ve středu uvidíme v Porubě! Na jednom sektoru.