První neatraktivní zápas sezóny, poprvé doma ve středu, vzhlížíme k tomuto zápasu s velkými obavami. Jsou zapříčiněny strachem o to, kolik se nás v sektoru sejde, zda-li lidé chodí fandit svému týmu nebo zda-li pomohou jen když přijede náš fanouškovský rival…
Přicházím k hale hodinku před zápasem, s chutí na jedno plechárenské čepované. Oucha, systém opět nefunguje, do šenku nemohu, zase nějaký zkrat. Když už jim to naběhne, stejně nejsou zkontrolováni lidé z Plechárny a tak několik lidí má hokej zdarma. Říká se „přej a bude Ti přáno“. Ano, přeju jim to, ale opět mě sere nepřesné uvádění návštěvnosti. Nevím, kolik takových lidí bylo, ale s dnešní ohlášenou návštěvou si dovolím hrubě nesouhlasit. Ale co, vem to čert, důležité je jaká bude atmosféra…
Pod sektor věšíme HZ flagu a koukáme na tu bídu, která se schází. Do zápasu asi 15 minut a abychom se v tom sektoru báli. Se spíkrem rozebíráme možné následky tohoto jevu vůči dalším zápasům, je třeba vymyslet radikální řešení. Už už se k němu schylovalo před dnešním mačem, nakonec jsme si řekli, že to odfandíme na maximum, klukům pomůžeme, protože jsme tu přece kvůli nim a cestou z Prostějova si k tomu sednem a vydáme nějaké prohlášení za skupinu lidí, která se o kotel stará a která mu obětuje téměř vše…
Ale pojďme k zápasu. Ten začíná, v sektoru je sice málo lidí, ale věříme, že kvalita porazí kvantitu. Začínáme fandit od první minuty, opět je nám pomocníkem buben. Budu se opakovat, tahle fráze zazněla už po minulém domácím střetnutí, ale při poměru počet/výkon jsem já osobně spokojen. První třetina není, co se týče atmošky, bůhví jaká, ale čekal jsem to horší… S nadějemi, že od další třetiny pomůže pravá strana, potažmo celá hala, vyhlížíme druhou třetinu…
O přestávce mezi třetinami vyvěšujeme, netradičně pod kotel, i „Slezskou krev“ a za bránu pak velký transparent zvoucí lidi na „výjezd podzimu“. Třetina začíná, AZet dvěmi góly otáčí výsledek, i tohle nám pomáhá k tomu, že podpora ze strany publika jde rapidně nahoru. Častokrát se přidává nejen pravá strana, ale i celý stadion. Chorál střídá chorál, konečně se hraje pořádný hokej, i proto je lidem do zpěvu. Na tomto místě chci poděkovat, ano – už opět, všem, kteří do toho sektoru zavítali. Těchto lidí si nesmírně vážím. Mohl bych se k tomuto stavu rozepsat víc, ale nepředbíhejme…
Nutno také zmínit, že novojičínětí fanoušci nepřekvapili a nedorazili ani tentokrát. V úvodu třetí třetiny dochází k nedorozumění mezi kotlem a lídry pravé strany, nechci to dále rozpitvávat a zbytečně tím zasírat report, tohle je mezi vůdčími lidmi obou sektorů, aby si případné nejasnosti vyříkali mezi sebou z očí do očí, navíc emoce by měly nejprve opadnout. Tohle nás však opět utvrdilo v myšlence, říct si ve vlaku cestou z Prostějova jak dál a jak se postavit k tomu nedorozumění mezi dvěma sektory. Kotel však reaguje už během samotného zápasu, až do konce nenechává pokračovat či odpovídat „pravou stranu“, vždy zásadně už jedině „celá hala“.
Góly padají jako na běžícím páse, atmosféra je velmi solidní, opět jsme ukázali, že fandit se dá i v menším počtu, Jen se nám musí chtít. Až jsem si říkal, že fandění ve 100 snažících se lidech je stejné jako při dvojnásobném počtu. Ono ta druhá stovka, to budou asi ti pusinkující se a pojídají pubertální mlčochové…
Zápas končí výborným výsledkem, ač to tak zpočátku vůbec nevypadalo. Hráči si společně s fanoušky vychutnají závěrečnou děkovačku, jedni odjíždějí do kabiny, druzí do svých domovů… Dnes si domácí publikum nepřipravilo žádné vizuální prezentace, všechnu svou snahu upíráme a směřujeme k sobotnímu top zápasu v Prostějově, kde budou fanoušci obou táborů monitorování chlapci z jednoho celorepublikově známého webu.
Co říci závěrem? No snad jen jediné. V sobotu je klíčové utkání, které hodně napoví, jak na tom jsme. Kolikrát si říkám, jestli má vůbec smysl psát ještě nějaké hecující věty. Má? Nemá? Nevím… Pořád jsem optimista a lidem věřím. Postoupit chtějí všichni, ale kam by na ty výjezdy potom jezdili, když Prostějov je pro ně asi daleko… Srát na to, uvidíme. Zrno od plev? Ne, to jen věrní se v sobotu oddělí od „zbytku světa“… V sobotu po poledni na vlakovém, nenechte nás v tom. A jak už jsem řekl, v jednom z kupéček cestou z Hané přivítáme kohokoli, kdo se chce podílet na schůzce ohledně dalšího fungování domácího kotle. Jasně, kupéčko není nafukovací, ale zvládneme to, nemám strach :-).
P.S. Srdce mě hřálo, když jsem si při některých chorálech uvědomil, co dokáže havířovský fanoušek (bez ohledu na to, kde sedí) i poté, co ze zimáku zmizeli ti, pro které byla první sezóna módním hitem. Jebat lidi jdoucí s módou, viva věrní!