Popsat veškeré myšlenky správně tak, jak bych je popsat chtěl, to bude hlavní oříšek mého reportu. Reportu, o kterém nevím, jak bude končit. Vím však, jak bude začínat. Neboť nebýt výsledku a poté dění na diskuzních fórech, byl by to vskutku parádní a povedený výjezd! Více takových…
Kolem poledne se v jednom ze šumbarských bytů slavnostně zahajuje svařáková sezona, poté fanoušci pokračují nějakým tím pivem na Plechárně. Celý týden jsme se báli, že nenaplníme bus, už už jsme počítali, že budeme ve finanční ztrátě, 48 míst k sezení nakonec obsazuje 51 lidí a my můžeme vyrazit směr Valašsko. Panuje výborná nálada, kolem mě se hemží jedna láhev za druhou, vévodí litrovky rumu, které jsou ten den v Kauflandu v akci. Stavíme se na naší oblíbené benzínce, kde si sami připravíme hot-dogy z krájených cigánek a hurá dál, směr Valmez.
K zimáku dojedeme s dostatečným předstihem, kupujeme lístky, jenže ouha, ochranka nás nechce pustit s vlajkami na tyčích (duté bambusové tyče) ani s rybářským prutem. Pochopení nemá ani hlavní pořadatel, Valmez je jediným zimákem, kde panují tato opatření a kde nás s tímto nepustí. Věci tedy necháme v buse a jdeme na stadion.
Brrr, to je zima. Odmítáme jít do sektoru pro hosty, děláme si sektor malinko jinde, hned za naší střídačkou, aby ta podpora směrem k hráčům bylo co nejhlasitější… Tím pádem je náš sektor bezprostředně pod vlajkami domácích, které jsou u stropu vyvěšeny asi permanentně. Ze cviku a na protažení těla jim jednu bereme (i za ty vlajky na tyčích!) a schováváme na nejbezpečnější místo tamního zimáku… My vyvěšujeme své 3 zástavy – Zvěř, Slezskou krev a pak také vlajku, která je určena na mávačku, ale bohužel nebylo čím mávat. V sektoru se, na naše valašskomeziříčské poměry, schází neskutečný super počet lidí – 102 havířováků vážilo cestu. Hráči nastupují, úvodní buly, zápas začíná…
Fandíme od první minuty. Říkáme si, že je možná dobře, že nefandíme všichni (gaučáci), protože kdyby se do toho opřelo všech těch sto hrdel, tak ten zimák spadne. Fandění je výborné, až nás málem odfoukává tlaková vlna našich chorálů, odrážející se od protější stěny. Domácí nefandí, nebo spíš je tedy nejde moc slyšet, jen mlátí do bubnu. Nedá se to poslouchat. A když nereagují na naše výzvy, ať buben zahodí, rozhodneme se to řešit o první pauze… Část havířováků jde baštit výborné topinky, druhá část si půjčuje paličku od domácích bicích.
A tak začíná druhá část a po bobrech ani památka. Myslím tím slyšitelnou památku. Tudíž opět stoupá naše chuť fandit, ženeme tým za třemi body, protože do Prostějova chceme v sobotu a né ve středu. Vedeme 4:1, říkáme si, že pohodička přece. Druhá třetina končí, opět se baští topinky, kolem sebe si stavíme takovou česnekovou clonu, to kdyby chtěli domácí náhodou zaútočit…
Na počátku poslední třetiny se opět ozývá zvuk domácího bubnu. Kurva, jak je to možné? No, místní hoši od bobří řeky asi ohlodali jednu z hokejek a narychlo si vyrobili novou paličku. Kurva, to je rámus. Grc. Někdy v polovině třetí třetiny vysvlékáme bundy či mikiny, většina havířováků je v bílém tričku, což vypadá dobře. Především autobusoví to vzali velice svědomitě, díky! Když jsme v těch bílých, tak nad hlavu taháme obří vlajku AZ, s kterou bohužel také nemůže být máváno a předvádíme tak první prezentaci dnešního dne…
Když už se blíží zápas ke svému konci, rozdáváme si mezi sebou pyro, mlsná ochranka slídí a čumí. Férově jdu za jedním z nich, oznamuju, že to stejně tak či tak zapálíme, ochranka souhlasí, ale že prý až v posledních dvou minutách. Tímto nabývám dojmu, že jsme s ním férově domluveni a jdu zpět mezi lidi rozdat pyro.
Dvě minuty před koncem zapalujeme asi 7 strobáčů, ochrankář nastupuje s dvoulitrovou petkou a strobáče pomalu hasí. OK, účel splnily. Když pak ale rozdávám další ohně, které mají být na děkovačku, ochrankář zezadu jeden z ohňů láme, jakákoli dohoda s ním je zbytečná… I tak jsme ale připraveni odpálit vše ostatní co máme, i přes jeho neustálé výhružky.
Aha, jenže nebudeme odpalovat na oslavu, ale spíš na pohřeb. Valmez neskutečně srovnává, domácí diváci se dostávají do varu, vše vrcholí naší prohrou na samostatné nájezdy. Víme, že hráči nebudou mít na „Zvěř“ při děkovačce chuť, tu ostatně nemáme ani my, tak jen decentní potlesk, zapáleny 4 zbývající ohně a hráči mizí v kabinách… Rozčarování fanoušků je veliké. 
Míříme k autobusu, najednou se objeví partička asi šesti havířovských, kteří vyvolávali konflikty mezi zbytkem havířováků už na zimáku, navíc měli nepěkné poznámky na náš (svůj) klub či město, levicově-fetácká vizáž je také příkladná. Nějaká ta žduchanice, od osádky autobusových věrných dostanou pár baněk na cestu, pořádek dělá až policie s teleskopy v rukou.
No nic, sedáme do busu a opouštíme Valašsko. I přes porážku je však nálada výborná, bavíme se, zpíváme, skandujeme, dopíjíme nějaké zbytky, někteří si na podlahu odplivnou i hrachovou kaši od oběda, ale nic hrozného. Na benzínce doplňujeme zásoby, zapalujeme nějaké to pyro, opravdu nějak extra není znát zklamání z porážky. Pozor, zklamaní jsme, to ano, štve nás to moc, ale nač si tím kazit výjezd?
Přijedeme do Havířova, tentokrát neparkujeme nahoře na busáku, ale jedeme až dolů pod zimák, neboť přijíždíme chviličku po hráčích a po výstupu z busu jim nějakými pokřiky dáváme najevo, že stojíme stále pří svém týmu a při jeho hráčích!
Výjezd to byl výborný, nálada super, fandění super, užili jsme si to, jen ten výsledek se prostě nedostavil. Pak člověk přijde domů, zapne net, zapne forum, jak naše fanouškovské, tak oficiální a musí číst ty bludy. Takže přejděme od výjezdu do zákulisí, které nás všechny tak žere a které malinko oživilo naše diskuzní forum :-).
Já chci říct, že absolutně stojím za týmem v tom, že každé utkání chce vyhrát. Lidé, kteří mluví sci-fi historky o nějakém sázení, pouštění zápasů, lidé kteří sprostě uráží naše hráče apod., těmi opovrhuju. Říkám to zcela na rovinu. Tihle lidé mě opravdu nezajímají. Aneb – němci se švédama to v kvalifikaci o MS ve fotbale taky pustili nebo prodali??? Ano, prohráli jsme včera na nájezdy, kdy nám vyrovnali 25 sekund před koncem, zhruba ve stejném čase nám vyrovnala Opava. OK, bohužel, je to kruté, je to k pláči, člověka to štve. Já jezdím na každý výjezd, není to první letošní zklamání, ale nejsem ten, který bude kopat kolem sebe na netu, šířit fámy a bořit vše, co jsme společně postavili. Za týden pojedu zas, protože svému týmu věřím. Uvědomte si, že pořád je to jenom sport. Pokud někdo tvrdí, že to hráči pouští, proč na ten hokej potom chodí? Kdybych si myslel, že tomu nedávají maximum, už by mě na tom zimáku nikdo neviděl. Takže klidně ať si lidé mudrují, je to jejich názor a já jim ho neberu. Dneska jsem byl pokecat s člověkem, kterého si nesmírně vážím, přál bych Vám, abych na té lavičce naproti němu neseděl jen já a kamarád, ale aby Vás tam bylo 100, nebo kolik je vlastně těch nedůvěřivých. Aby Vám ten člověk dal přednášku a abyste mu k tomu řekli své. Ty své pochybovačné názory, které tady mnozí šíříte. Buď by jste je neřekli vůbec, protože síla je jen za klávesnicí, nebo by Vám je ten dotyčný objektivními argumenty tak zničil, že by Vám bylo trapně to ještě někdy vyslovit. Nevěříte svému týmu, že chce v každém utkání vyhrát? Rada je jednoduchá – nechoďte na hokej… Naopak, nesmírně si vážím a cením těch, kteří neztrácejí naději, víru, sílu, odhodlání, důvěru a lásku ke svému klubu. Smekám před těmi, kteří další zápas dorazí a svůj tým povzbudí se stejnou chutí a zápalem, jako včera. Je nás naštěstí pořád dost!
Já nechci prozrazovat některé věci, přeci jen, nemám na to mandát, absolutně mi to nepřísluší. Ale dovolím si říct jedno, co mnozí tuší a na co mnozí narážejí. Některé mezilidské vztahy v týmu nejsou dobré. Pozor, kabina, čili hráči, drží pohromadě, tam je to v pořádku. Ale jinde to není zcela ideální… Ego, ješitnost, tyhle vlastnosti máme všichni. Tyhle vlastnosti se více či méně někdy ukrývají i za znakem AZetu, je třeba je buď potlačit, zahubit a zkusit vedle sebe či spolu nějak fungovat, nebo to prostě bude pořád špatně… Musíme opět začít působit jako jedna velká trojbarevná rodina, někteří hodit za hlavu to, co jim brání v tom, dát svému klubu 100%, jiní pak osobní averze a ač hráči nejsou profesionálové (a já je za jejich životní a sportovní přístup v mnoha případech obdivuju), tak by se tak měli (je to můj názor) chovat ve vztahu ke svým nadřízeným. Ač jsou přesvědčeni, že jejich nadřízení dělají chyby. Ano, jasně, dělají, ale kdo je nedělá? Nikdo z nás není ideální. Ve škole jsme si stěžovali na učitelku, na praxi na mistra, ve firmě na nadřízeného, v týmu třeba na trenéra. Který trenér je ten pravý? Mnohdy se říká, že ten, na kterého hráči nadávají. Něco na tom bude? Nevím, ale třeba je řešením (bohužel, ale když jiného nejde dělat?) odchod těch, kteří tohle nedokáží akceptovat, přijmout, brát dané fakta takové jaké jsou. Nebo je tu ještě jedno řešení, ale to já osobně považuju za velice krajní. Na základce jsme měli hodiny hudební výchovy a ač nám rostly první chlupiska a začínali jsme mutovat, tak nás potvora učitelka (zdravím, paní Slavíková) nutila zpívat. Před holkama jsme se styděli jako prase. A ona se v tom vyžívala… Nesnášeli jsme ji. Tady chyba nebyla v nás, tenkrát byla chyba v ní, protože jsme ji nesnášeli VŠICHNI, nejen remcal s remcalem tam z té první lavice… Jak říkám, kdokoli z Vás může mít jiné názory, já ve svém reportu prezentuji jen ty své, ničí jiné…
Nějaká jména? Marek Kopún zatím na 30 dní hostuje ve Frýdku-Místku. Je za to rád, neboť někteří lidé se k němu tady zachovali nehezky v jedné určité situaci. To bylo špatně! Naštěstí kabina ukázala svou jednotu a sounáležitost (moc pěkné gesto). Kdybych mohl špekulovat, nemusí být jediným, kdo se rozehraje jinde. Ale to nechci předbíhat, třeba se nic takového nestane. Každý hráč prostě musí ukázat, že má na to, aby hrál v AZetu. Konkurence ke sportu patří, nikdo nemá nic předplaceno… Protože pak se stane, že přijde Koláč (Honza Kolařík) a konkurence je zas o kousek větší… Navíc Koláčem to nekončí, brzy hledejte v kolonce příchody další jméno, mohlo by to být jméno hráče, který je nějakým způsobem napojen na Vítkovice a Kadaň (zklamu fanoušky Filipa Semana). Ani tento, zatím tajemný hráč však není jistotou, nemusí být však ani poslední, který by dorazil…
Pokud bych měl ještě zůstat u hráčů, já osobně bych moc chtěl, aby se neustupovalo z trendu, který se tady nastavil. Aby za nás hráli naši havířovští kluci, kteří k tomu týmu a celkově městu mají určitě jiný vztah než kluci odjinud. Není to nic proti přespolním, to v žádném případě, ale nechci se dožít toho, až naše oblíbence nahradí jiní, pro nás nyní neznámí plejeři. Jen proto, že prostě si někdo s někým nesedí. Jen proto, že se třeba všechno nevyhraje, nebo kvůli osobním sporům, nebo kvůli jakémukoli jinému důvody, který je však mrzutý…
Chci také vyjádřit svou maximální podporu všem hráčům, kteří potí dres AZetu. OK, nevyhrálo se, jedeme dál. Třeba se nevyhraje ani v Prostějově, je to silný soupeř a my u nich vyhráváme málo. Nejste stroje, jste jen lidi. Na každého přijde křeč. Ale karta se obrátí, já tomu bezmezně věřím. Dejte do každého zápasu srdce. Překousněte i nechuť k něčemu, někomu apod. Vzpomeňte, jak jsme Vás hnali kupředu a povzbuzovali Vás, i když se nedařilo. Jezdíme za Vámi spousty kilometrů, teď nám to oplaťte, dejte do hry srdce. Se srdcem se i porážka omlouvá! Neomluvá se však hazardování se jménem AZetu Havířov, které jsme my všichni společně vybudovali. My fanoušci nemůžeme existovat bez Vás, ale stejně je to i naopak. I tým bez nás by byl týmem jako je Poruba, Valmez apod. Nejsme tuctový klub, jsme AZet Havířov přece !!! Někteří lidé ve Vás vidí stroje, které musí vyhrát každou středu a sobotu. Mnozí neví, že i hráč je jen chlap. A někteří Ti chlapi mají i jiné starosti. Mají třeba vážně nemocnou rodinu, mají své problémy doma, v zaměstnání, problémy s dalšími životními peripetiemi, nejsou profíci, aby museli a především mohli hokeji podřídit vše. Ráno práce, mnozí studentské povinnosti, v podvečer trénink, žádné přeplácené hvězdy, jak si mnozí myslí… Zkusme se my fanoušci i nad prohrou povznést a nehledat za jiní nic jiného, než špatný výkon nás či super výkon soupeře. Na výpadek á přece právo každý klub světa. je to jen sport, proto je tak krásný i krutý zároveň…
Ještě než Vás všechny závěrem pozvu na nadcházející dva zápasy s ligovým lídrem z Prostějova, dovolím si jedno. S kýmkoli z Vás fanoušků si kdykoli pokecám, podělím se o x zajímavostí, které můžu pustit do světa. Mnozí, se kterými se bavím, tak mi v tomto dají za pravdu. Nemám problém si s kýmkoli pokecat a říct mu své subjektivní názory. I tomu pojašenému Albrechtovi a dalším, jejichž příspěvky vidíte na fórech zásadně jen po porážkách, můžu říct informace, které kdyby dotyčný věděl, tak by třeba nenapsal plno smyšlených věcí, které neuváženě pouští do světa. Jenže to je to, lidé neví, píší nějaké své přihlouplé (samozřejmě že né ve všech případech, čest těm, kteří takoví nejsou) fantasmagorie a pak už to jede… Drb střídá drb, Blesk a Prásk jsou proti nám malé nepáchnoucí hovínka. Noc nic, dost slov, v sobotu na hokeji u pivka či čiré vody můžem pokecat…
Ale můžeme i dříve než v sobotu! Ti nejvěrnější z věrných pojedou ve středu auty do Prostějova! Kdo místo sháníte nebo kdo jej ve svém voze naopak nabízí, pište na forum nebo známým tvářím. Doba není ideální, ale musíme i v tu blbou středu vyjet. Všichni Ti, kteří vyjedou, sejdeme se v sektoru pro hosty! A pak v sobotu na zimák. Ti, kteří svému týmu věří a kteří jej chtějí dohnat zpátky ke slastem, kterým se říká vítěžství… Není umění fandit když se daří, je umění to dokázat právě teď !!!
