Od posledního autobusového výjezdu uběhly pouze 4 dny a my podnikáme výjezd další. Absolutně nevěříme, že by se středu mohl vyjet bus, navíc do Prostějova, na odporný zimák, s odporným sektorem, s nulovou akustikou. Ale přeci jen to zkusíme. Zkusit se musí všechno. Lákáme lidi na všemožné, na půdě tohoto rivala je třeba být vždy!
Sláva, podařilo se. Scházíme se tradičně na Plechu, ještě narychlo obvoláme poslední potencionální výjezďáky, abychom nebyli ztratní za autobus a v počtu 40-ti fanoušků (včetně řidiče, velkého fandy) vyjíždíme na Hanou.
Cesta probíhá v poklidu, čurnem kdesi na benzínce, u Olmiku se na nás napojí vůz kriminálky, na kraji Prostějova pak policisté a my v doprovodu těchto vozidel přijíždíme až k zimáku. Tam už čeká připravená policejní četa v maximální výstroji. Někteří si ještě chtějí hupsnout v místním skate parku, nakonec však vítězí možnost jít na hokej. Ochranka v pohodě, zápas co zápas méně početnější, téměř nulové šacování. Chvíli se dohadujeme, kde si uděláme sektor, zda-li nahoře či dole, nakonc vítězí varianta s vrchní polovinou sektoru… Věšíme vlajku zvěře (zcela nahoru nad sektor), rumaři věší po delší době svou zástavu (novou) na výjezdu a utkání pomalu může začít.
Nechci nějak rýpat do domácích, svou krizi ať si vyřeší především sami, ale první třetinu to od nich byla opravdu katastrofa. Tu vycítil i nejeden havířovák, především spíkr, a tak do toho dáváme od úvodních minut naprosté maximum. I díky automobilovým („fankluby“ z Brna a Olmiku) je nás v sektoru přesně 53. Troufám si říct, že v prní třetině jsme nejen na ledě, ale především v hledišti aktivnější než domácí. Ti jsou třeba i dlouhé minuty zcela potichu, zvláštní to úkaz. První třetina končí, může panovat spokojenost…
Ve druhé části se domácí trochu zlepšují, hodně zapojují buben (naštěstí s normálním zvukem a dobrým bubeníkem), ale pořád jsou dost za tím, co dokáží. My se držíme formy z první třetiny, fandíme stále, i když si nedělám iluze o tom, jak je to slyšet. Na druhou stranu – když nám při vyvolávání jména hráče hráč mávne až z lavičky (která je od kotle na míle daleko a hlavně na stejně straně jako kotel), tak to tak hrozné není.
V přestávce mezi druhou a třetí třetinou se havířováci stále náramně baví a pějí jeden ze dvou nových chorálů i dlouhé minuty během přestávky, jiní havířovští pak po očku hlídají vlajku zvěře, jelikož tuší, že domácí by si nemuseli nechat líbit sobotní závody na čtyřproudovce. Atak domácích se však nekoná, smlsnem na vařené klobáse či párcích dietńácích, pivo stále odporné (nejhorší co jsem kdy pil) a za jednobrankového vedení se jde na třetí část hry…
V posledním dějství vzniká nový chorál, nesmírně chytlavý, lidé se učí za pochodu a během pár minut, mohlo by to do budoucna být terno. Tento chorál z velké části zaplní třetí třetinu, AZet se po domácím vyrovnání opět dostává do vedení a my jej svými hlasivkami tlačíme ke třem bodům. V polovině třetiny vytahujeme asi 25 vlajek na tyčích + jednu velkou mávačku, domácí se prezentují podobně (také vlajky na tyčích) o pár minut později. Šup, klakson, siréna, AZet vítězí, nejen na hráčích, ale i na samotných fanoušcích je vidět velká radost a úleva. Plejeři přijíždějí pod kotel, my né a né začít tradiční zvěř, furt si jedeme to svoje (nový chorál – vysoce návykový). Do těchto oslav je zapáleno i 25 stroboskopů, od jednoho chytá velká mávačka… Po děkovačce sbalíme všechno nářadí a míříme k busu.
Naložíme věci a také sebe, nasedáme, rozloučíme se s našimi automobilovými a opouštíme Prostějov. Podle neověřených zpráv (já to nezaznamenal, tudíž nemohu soudit) se skupina asi 10-ti prostějovských pokouší napadnout náš autobus kamením, ale nic se nepřihodilo, jedeme dál, směr milované Slezsko. Autobusem zní stále a dokola ten chorál a končí až díky zastávce na benzínce, asi po půl hodině jízdy. Tam někteří havířovští zjišťují, že jim zde pan Tomiga nechal otevřený účet za zasloužené vítězství a tak se nakupují nějaká ta pivka, bagety a šampáňo na oslavu a můžeme pokračovat. V buse fantastická nálada, opilí jedinci si z něj dělají cirkusové šapitó, skáčou šipky, přemety, plazí se po zemi, řidič je rád, že nebude muset vytírat. V této náladě přijíždíme až do Havru, schováme věci a jdem na Plech na jedno bezinkově-limetkové (v akci za 9 kaček). Přijde pár hráčů v čele s Potokem, který nás „zjebe“ za opět rozbité hajzly na prostějovském zimáku. Tomiga prý vyšiloval a vyhrožoval, že příště budeme mít vstupné za 200,-
Řeknu k tomu jen tolik. Rozbité hajzly jsou pochvovina a nechápu, proč to děláte. I když na druhou stranu – nejsme první ani poslední výjezdový tábor, který něco takového udělal. Ale je to prostě špatně. Našimi soupeři jsou prostějováci na ledě, na tribunách, v ulicích a né plavoucí hovna a tampóny v jejich hajzlech. Na druhou stranu, byl to právě Tomiga, který vyprovokoval tuhle válku s havířovskými… Je paradoxní, že na jiných zimácích, kam přijede zvěř, jsou hajzly v pohodě…
No nic, uzavřeme kapitolu srací otvory, ať si každý sáhne do svědomí. Výjezd to byl parádní, 3 body, fajn fandění (za naší strany možná i lepší než před pár týdny, kdy nás bylo o 23 víc, ale včera nám to hodně usnadnili domácí), super nálada v autobuse, jen víc takových. Díky všem, kteří vyjeli. Ono ve středu a za celkem vysokou cenu to není žádný med. V sobotu repete, akorát se vymění domácí prostředí. Budeme to my, kdo by měl hostům ukázat, kdo je tady doma. Všichni příznivci na zimák, všichni fanoušci pak do kotle! Připravujeme nejedno překvapení, bude se na co těšit. Dosavadní vrchol sezóny klepe na dveře !!!
2 videa – https://www.youtube.com/watch?v=NIjjSLAD_UU , https://www.youtube.com/watch?v=mOCllrYAEjQ !!!