Zvláštní schéma ligových zápasů nám opět přihrává soupeře z Prostějova, ve středu jsme hráli my u nich, v sobotu se role mění a hanáci míří k nám. Je to souboj nejen prvního s druhým v ligové tabulce, ale dle mého i souboj prvního s druhým co se týče vizuálních prezentací na tribunách. Ačkoli Vsetín už hanákům mocně šlape na paty…

Ač to fanoušci dělají jaksi nad plán a nad rámec svých fanouškovských „povinností“, tak den před zápasem objíždějí Havířov a z tlampačů „ječícího auťáku“ zvou lidi na dosavadní vrchol sezony. V den samotného utkání panuje nevlídné počasí a tak je účast necelých 18-ti stovek příznivců návštěvou solidní. I když se sám sebe ptám, zda-li letos přijde (krom utkání s Karvinou) návštěva dvoutisícová…

Zatímco se do haly trousí první hosté, domácí začínají věšet své vlajky. V kotli už tradičně – dole Zvěř, nahoře pak Slezská krev. Svou zástavu dovezli i hosté (Ultras Prostějov), kteří už před zápasem mohutně fandí a dávají najevo svou solidní účast.

V první třetině panuje dobrá atmosféra, o kterou se starají oba fanouškovské tábory. Kotel je zaplněn více než na nudné mače, ale ideální to není. A začíná být jisté, že šance na nápravu je mizivá. Musíme tudíž žít ze současné situace a nadobro zapomenout na boom z předminulé sezóny. Nejsme první ani poslední fanouškovský tábor, zvykli si ostatní, zvykneme si také… Na druhou stranu – hezky se však poslouchají slova nového plejera v naší kabině, který má při utkání husí kůži z atmošky :-).

Oba fandící tábory také nešetří nadávkami na svého soupeře, hraje se v docela nenávistné atmosféře, ale to se od soubojů těchto dvou rivalů dalo čekat a pro mě osobně je to pozitivní věc. Tohle nakopne lidi na tribunách, takhle to má být… A tak krom klasických odpovídaček s pravou stranou si vzpomeneme také na odpovídačku o zkurveném Prostějovu.

Druhá třetina je podobná té první, na ledě se soupeři tahají o každý metr, v hledišti pak o každý decibel. Hosté, na svůj počet (cca 50), fandí velice dobře, diriguje je spíkr, u kterého mám někdy obavy o jeho zdraví, když vidím, jak s těmi třemi promilemi balancuje na zábradlí :-). Snad jediné, co bych hostům při jejich fandění vytknul je pokřik o Starorežné, který jsem za zápas slyšel tak 15x a pak také až moc velké zapojování bubnu, který jim mnohdy zbytečně kazí pokřik. Ale to je jejich věc, já mám na to tento názor.

Domácí fandí solidně, ale v souboji s Prostějovem to mělo být určitě lepší! Je to malinko takové nemastné neslané, ani RBH sektor nemá v prvních dvou třetinách svůj den, trošku to rozjede až v třetině závěrečné. Neříkám, že bychom nějak zklamali, ale určitě to mohlo být lepší. Asi dvakrát zkoušíme rozjet nový chorál z Prostějova, nechytl se tak jak by měl, snad časem. Tak jako s každým chorálem při jeho vzniku…

V pauze mezi druhou a třetí třetinou sundáváme HZ flagu a věšíme ji netradičně nahoru. Dolů jde totiž velký transparent, který bude použit při chystané choreografii. Jako první si však svou prezentaci chystají hosté, vytahují bílé a červené kartony, které se snaží seřadit do čtyř řad. Poté už se chystají domácí… Dole pod kotlem je velký nápis SLEZSKO (žlutě na černém podkladu), nahoře nad sektorem pak roztažen nápis „Původ nelze zapřít“ (černě na žlutém podkladu). V sektoru samotném jdou pak nad hlavy zlaté lesklé kartony. Lidé, kteří přišli s tímto nápadem jsou velice hrdi na svůj slezský původ (né moravský, tohle nezaměňovat!) a kdy jindy na tohle poukázat, než při utkání se soupeřem z tradičního moravského města. Choreo sice vyšlo dobře, ale opět si neodpustím poznámku. Kurva, stojím v sektoru v první řadě, dostanu do ruky papír. Je tak obtížné jej zvednout? Pro některé evidentně ano. Aha, já zapomněl, neuvidím 20 sekund hry. Přístup některých lidí je opravdu na zgrcání!

Sotva s touto prezentací skončíme, tak už rozdáváme přes 20 mávaček, které vlají v sektoru. Mávají i hosté. Takže oba tábory si připsaly 2 prezentace…Domácí měli mít ještě jednu menší věc připravenu, ale díky hektické třetí třetině a díky organizačním nedopatřením se třetí prezentace odkládá na jindy.  Po zápase máme připraveno několik nekouřivých fontán, jejichž použití jsme před utkáním dlouho řešili s šéfem ochranky a s velitelem hasičů. Ačkoli se jedná o interiérovou pyrotechniku, nebylo povolení tohoto doplňku vůbec jednoduché…

v utkání ztratíme vedení, pak však zremizujeme až těsně před koncem a tak o vítězi rozhodnou nájezdy. Najdoš a Pávek dají gól, Steve chytí, je zapáleno (nejen v kotli) asi 250 fontánek, které připomínají větší prskavku. Zkoušíme malinko pozměnit děkovačku, aby to stále dokola nebyla ta „ohraná“ Zvěř a tak volíme chorál, ve kterém se zpívá o našem útěku ze ZOO. Dáváme ho tak jak jsme zvyklí ze zápasů, tudíž poprvé polohlasem, podruhé pak na maximum. Super efekt, moc se mi to líbilo! U děkovačky vyvoláváme střelce branek, proč pak někteří spíkrovi našeptávají jméno nové posily, Toma Bursíka, to je mi záhadou. Nic proti tomuto hráči nemám, ba naopak, přeju mu, ať se uchytí a daří se mu, ale na děkovačce by měli být hráči vyvoláni za odměnu! A né jen proto, že prostě přišel a je nový… Věřte, že pokud se uchytí a bude platným, tak si své sekundy slávy ještě dosytosti užije… Netřeba hned lozit do zadnic každému, kdo nás posílí (myšleno v dobrém).

Po utkání sklízíme spoustu věcí, za tohle velké díky mladým. Až doma pak zjistíme, že chybí vlajka Slezská krev. Tato zástava mění majitele, už je v rukou prostějovských. Je to pro mě záhada podobná Bermudskému trojúhelníku, ale je to bohužel fakt. Téměř nikdo tenhle čin nezaznamenal, na děkovačce už vlajka nevisí (podle fotek) a tak se nabízí vysvětlení, že prostějovští ke konci utkání přišli a jakoby nic (jeden náš, který je viděl si myslel, že to jsou havířováci) vlajku odvázali a odnesli… Máslo na hlavě máme všichni, kteří jsme byli v sektoru, prostějovákům pak posílám respekt za dobrou akci (pokud to bylo opravdu tak, jak si myslím). Je to smutné, ale během třetí sezóny tratíme už třetí vlajku, všechny kvůli naší blbosti. AZ Fans se nechala v buse cestou z Karviné, v Přerově tratíme vlajku AZ poté, co se část sektoru vydává pryč ze zimáku za jistým účelem, no a včera jsme završili hattrick…

Hodnocení tohoto utkání? Přirovnal bych ho k návštěvě restaurace a požití polévky. Do restaurace jsem se, při pomyšlení na dobré jídlo, moc těšil, číšník (číšníkem jsme my všichni!) mi donesl polévku. Ochutnám, jo sníst se dá, zasytí mě, ale něco jí chybí. Co? Natahuju se po soli s pepřem a chystám se ji dochutit a dát jí šmrnc. Možnost dochucení máme i my – za pár dní přijede Prostějov znovu. Je to jen na nás. Zda-li se spokojíme s nemastnou neslanou, avšak docela solidně chutnající polévkou, nebo se přemůžeme, natáhneme po solničce s pepřem a uděláme něco proto, aby byla polévka chutnější… A proto – vstříc lepším kulinářským zítřkům!