Po domácím utkání bouchly saze v některých tradičních kotelnících, rozběhla se názorová debata. A když už nic, tak aspoň ona trochu rozvířila vzduch. Výsledek však byl stejný jako na začátku debaty – několik stálých lidí z kotle se pro tohle utkání rozhodlo, že na stadionu zvolí jiná místa…

I já patřil k těm, kteří se takto rozhodli a tak jsem po dlouhé době (nepamatuju přesně, ale možná poprvé za poslední tři roky) nebyl v sektoru či v jeho blízkosti. Ano, na „béčku“ sedávají většinou gaučáci, ale právě tam jsem se rozhodl jít, abych měl domácí sektor jako na dlani a mohl jej hodnotit. Společně se mnou se pod onlajní kukaní schází další 2 stálí kotelníci, pár jedinců vidím i na jiných místech stadionu.

Pod sektorem visí HAVÍŘOVSKÁ ZVĚŘ, obě své zástavy vyvěsili i rumaři. Kousek ode mne je v sektoru pro hosty asi 10 porubáků, 4 z nich mají šalik, vlajku nepřivezli, nepřivezli ani svůj tradiční bubýnek – aspoň něco…

Kotel se zdá být zaplněn tradičně (z béčka se to jinak, pro mě hůře, posuzuje než když jste v něm), já možná těch lidí v sektoru čekal malinko méně, takže pro mě je to příjemné překvapení. Začíná se fandit od první minuty. Na konci úvodní třetiny jdu do sektoru za známými, říct jim jak to vidím já, oni zase kontrují svým názorem. Jaký je ten jejich? Že to není nic moc, že spíkr nehecuje, že jej lidé musejí hecovat, místo aby to bylo naopak. Co na to já? Ty bláho, řeknu Vám jedno. Pokud tady tohle bylo nic moc apod., tak máme velký potenciál a je jen na nás, jak jej využijeme. Protože i to NIC MOC (podle lidí v kotli) zní na béčku velice dobře, až překvapivě dobře, kdyby byl kotel ještě více hecován, bylo by to hodně dobré. Alespoň tak mi to zní na béčku, kde se ty pokřiky a chorály rozléhají mnohem víc a jinak, než když jste v kotli samotném… S kolegy si říkáme, jak to asi muselo znít v minulosti, kdy v sektoru bylo jednou tolik lidí a kdy se tomu dávalo 101%. Takže jak říkám, potenciál máme pořád hodně velký, jak s ním naložíme, to je na každém z nás!

Ve druhé třetině se začíná víc spolupracovat s pravou stranou, taky moc fajn efekt. Slon se občas snaží středový sektor rozezpívat, daří se mu to. Díky! Porubáci vedle mě fandí tu a tam, docela málo, navíc fandí asi jen ve třech lidech…

Čekám také, jaký repertoár pokřiků bude dnes znít. Před zápasem jsem kolegovi vyjmenoval 5, u kterých mám obavu, že nezazní, jelikož ještě nejsou tak zažité. Z těch pěti nakonec zazněly 2 (aspoň, že tak), zbylé třeba zazní příště. Máme toho prostě dost a spíkr si na vše nemůže vzpomenout, to je normální. Především pokřik o tom, že „my jsme AZet“ mě velmi mile překvapil a je dobře, že se chytá. Objevil se i pokřik, který mě překvapil velice nemile a s kolegou se na sebe nevěřícně díváme, ale to je interní věc, kterou snad v poklidu vyřešíme… Nebo třeba ne, třeba budeme malé umanuté děti a bude tím trpět celá naše fanouškovská scéna.

Během zápasu také pošlu do kotle jednu sms, aby zazněl jeden konkrétní pokřik, pokřik zní, spokojenost. Ne, nebyl to pokřik „Baník Ostrava“. Ten spíkr dává poté, co Baník získává důležité tři body a odpoutává se od posledního místa…

Ve třetině závěrečné jdou nahoru mávací vlajky, které jsou vedle sektoru připraveny od úvodu utkání. Kolem sebe slyším hlavy o domluvené remíze, o to větší mám radost když to Najdoš procedí do sítě a my slavíme tři body. Klasická děkovačka, pak na Plech či domů…

Jak už jsme během reportu zmínil, zmíním i závěrem a tím svůj dnešní report uzavřu. Sektor domácích vlajkonošů určitě obstál, i když v něm chybělo několik tradičních lidí. V sektoru, během utkání, také kupodivu neubývali lidé, ba naopak, ve třetí třetině se mi zdál ještě víc zaplněný. Včerejšek máme za sebou, nyní nás čekají dva výjezdy a poté ve středu přivítáme Prostějov. Jaký bude sektor? Kdo v něm bude a kdo ne? Kdo bude a nebude spíkrovat? To vyřeší dny následující…