Včerejším dnem jsme zakončili velice obtížný výjezdový hattrick. 3 středy po sobě, 3 výjezdy k největším rivalům. Prostějov jsme dali busem, Přerov auty a včerejší Vsetín opět busem. Naše čísla (na středeční termíny) nezklamala, ale…

Blíží se výjezd na legendární vsetínský Lapač a my se opět pokoušíme o bus, ačkoliv je zde opět vysoké riziko, že za něj budeme ztratní. Nakonec nás od Plechárny vyjíždí 32 (včetně fandy řidiče), cesta probíhá za velkého souboje rumů a vodek, za Frýdkem zácpa (pouze na cestě, ústrojí fanoušků jsou zatím v pořádku) a tak volíme různé objížďky či nadjížďky, zcela výjimečně projíždíme Frenštátem či Rožnovem a tak je docela vysoké riziko, že k utkání nepřijedeme včas.

Nakonec přijíždíme tak tak, nicméně nějakou chvíli ještě strávíme ve frontě na lístky a tak se do hlediště dostáváme někdy ve 3. minutě. Policistů minimum (pochopili, že se vsetínskými je smír) ochranky taky (pochopili, že do hlediště nehodláme pronášet atomové pumy) a tak po této stránce celý den zcela bez problémů. Věšíme vlajku Zvěře a s fanděním čekáme na zbytek lidí. Kousek od sektoru hostů je přítomen také nemocný Patrik Rimmel. Je obtížné definovat, kolik se nás schází, protože během celého utkání se trajdá. Někdo do hospody, někdo na vsetínské „béčko“, někdo grcat apod. Díky chlapcům z Brna, díky neznámé pětičlenné rodince (vidím je prvně) i díky některým automobilovým nás je v nejlepší moment 43. Mohlo nás být více, avšak většinu zápasu nás je méně. Jak už jsem řekl, po příchodu všech spustíme počáteční chorál a snažíme se fandit.

Je však obrovsky těžké konkurovat domácím, kteří se na dnešek výborně připravili. Udělali na mě dojem a tak je na místě se o nich dostatečně zmínit. Kotel je dirigován spíkrem bez megafonu (ano, ono to jde), vyvěsili velkou flagu „Forever Vsetín“, poté jednu historickou flagu Zbrojovky v historických barvách a také vlajku Moravskou. Především po gólech vlají několika menšími vlajkami na tyčích, na led letí také pár konfet. Spíkr odvádí výbornou práci a přivádí halu doslova do varu. Slyšet jsou zajímavé pokřiky, tak nějak korespondující s tím, že dříve byl Vsetín rudý (Let´s go Vsetín let´s go), zatímco v posledních letech je už modrobílý (Kdo není ožralý, ten není z Lapače apod.). Ke konci zápasu se domácí fanděním vyloženě baví, hledištěm znějí typické valašské popěvky, což se mi moc líbí. Prostě být hrdý na svůj kraj, svůj region. Ke konci zápasu, když si hráči podávají ruce a v hale se setmí, tak je domácími odpáleno velké množství pyrotechniky, což dává výborný efekt.

Co říct k nám? V první třetině se snažíme fandit, v druhé (především po vyrovnávací brance) také. Jen je škoda, že drtivá většina z nás tam stojí jako Švejci. Hezky v ruce pivo, občas zařvu, ale použít ruce? Neblázni, to ne! Buď přece držím pivo, nebo je mám narvané v kapsách, abych se ujistil, zda-li mi nechybí varle. Kurva, nechte si kontrolu varlat na doma a tleskejte! Tohle je jedna z věcí, kterou nám kazí buben. Banda si zvyká, že stačí jen krákorat a že to za něj odbubnuje (odtleská) buben. Ale co potom, když buben není? Pak to vypadá jak včera na Lapači. Shnilost a lenivost. Přitom ruce jsou při supportu stejně důležité jako hlasivky… Proto do Jičína bez bubnu!

Třetí třetinu je náš sektor znechucen více aspekty. Někdo hrou, někdo tím, že jeho kolega nefandí, někdo dalšími věcmi a tak v závěrečné periodě prostě nefandíme, mlčky sledujeme hru. Někdo bečí že hrajem špatně, jiný se kochá výbornými domácími. Je to naše velká ostuda a už by se nikdy neměla opakovat! Když se ve výjezdový den dokážeme bavit v autobuse cestou tam či cestou zpět, proč se nedokážeme bavit v hledišti? Okej, prohráli jsme, ale no a co? Chápu taky, že vítr z plachet brali výborní domácí a je těžké, když Vás příliš nepustí ke slovu, ale ani tohle by neměl být důvod to zabalit. Navíc akustika místního zimáku je výborná a sami jsme se přesvědčili, že nás bylo velmi dobře slyšet, když jsme v prvních dvou třetinách využili chvíle, kdy domácí byli potichu. Abych ten chvalozpěv na domácí už nějak ukončil – za poslední 3 týdny jsem navštívil Prostějov, Přerov a Vsetín. Nutno podotknout, že prostějovští fans měli velkou nevýhodu, neboť celé utkání s námi prohrávali. Ale i tak, kdybych měl mezi tyto 3 tábory rozdělit 100%, dělil bych takto – Vsetín 50, Přerov 31, Prostějov 19.

Zápas končí, domlouváme se, že na děkovačce nebudeme „šaškovat“ se Zvěří, pouze odpálíme asi 10 zelených strobáčů, s hráči si vyměníme smutné pohledy a opouštíme zimák. Samozřejmě, nikdo nemá po prohře chuť si nějak děkovat či na tom ledě zůstávat (nikomu z hráčů to ani v nejmenším nevyčítám!), ale čtveřice našich plejerů na ledě si na fanoušky našla přeci jen více času. Všichni jsme se poté shodli, že velice sympatický nám byl přístup Tomáše Bursíka! Na Plechu pro něj byla připravena menší odměna, bohužel nedorazil. 

No nic, nastoupíme do busu a opouštíme Vsetín. Najednou se část autobusu pustí do zpěvu. Kurva, tak kde to jsme? Většinou se jedná o ty, kteří zápas prospali, progrcali či prošmejdili po všech čertech a teď dokazují, jací jsou fanoušci. Slovo si však berou někteří starší, kteří nešetří s kritikou do vlastních řad, chvíli si pár věcí vyříkáváme, na druhou stranu víme, že není čas na hádku, v sobotu máme příležitost k nápravě. Kolem dokola někdo spílá hráčům… Já ne. Já ne, protože včera hráli docela dobře! Uvědomte si také, že hrajeme bez šesti až sedmi hráčů základní sestavy. I kdyby ale hráli jako ponocní, máme jim, my fanoušci, právo po včerejšku spílat? Za náš včerejší fanouškovský výkon bychom měli být potichu, přijmout porážku na ledě i v hledišti a udělat maximum proto, abychom to v sobotu napravili… Ano, kdybychom ty naše kluky hnali od 1. do 60. minuty fanatickým fanděním a oni na ledě něco odflákli, tak dobře. Ale takto bychom se měli proměnit ve pštrosa, dát hlavu do písku a vyhlížet sobotu. A doufat, že do toho písku nějaké malé nezbedné dítě nenasere!

Situace v buse se po chvíli uklidní, někteří se začínají docela dobře bavit, dopíjí se zásoby, které nepadly cestou tam. Vojta Lišák tančí, ukazuje chlupaté hýždě, už chybí jen mohutné nůžky, které by dokázaly odstřihnout ty kaštany, kterými si zahřívá otvor před přicházející zimou. Na jedné z čerpacích stanic mění interiér náš bus, najednou je v něm o místo víc. To když někde z příkopu nabíráme nějakou železnou židli, kterou postavíme na místo pro kočárek a zvyšujeme tak kapacitu našeho dopravního prostředku. Ihned je rozhodnuto, že na tom místě se bude sedět za trest a tak na hanbu putuje největší (moment, hledám nadávku, která mu to dá sežrat, ale která neurazí)…. největší …. největší plantážník výjezdu. Ten který huláká cestou tam, na zimáku spí a pak se rozhuláká cestou domů. Jediné, co mě uklidňuje je fakt, že jej téměř neznám a že takoví exoti vyjedou opravdu jednou za rok. Ano, říkáme mu Péťa Kabelka.

Mezitím, co se v buse řeší příchod nových hráčů (s jednou posilou to vypadá, že ruka do rukávu leze – nechtějte po mě jméno!) tak já si vzpomenu na tři jiné, které bych chtěl na tomto místě zmínit a na dálku tak své oblíbené koně pozdravit. Klímovi přeju brzké uzdravení, protože je to kvalitní soupeř na kurtu a já bych rád zvýšil vzájemnou bilanci na 2:0 :-). Mařkovi (prvotní prognózy byly hrozitánské a málem jsem se posral, když jsem to slyšel) přeju, abych ho ještě v této sezóně viděl skórovat, aby se dal co nejdřív dokupy. No a na závěr zmíním Říčana… „Roberte, v buse i na Plechu jsme se shodli, že už je načase začít onanovat nad Tvými kousky ve středním a v útočném pásmu, koukej se co nejdřív uzdravit, díky Tvé absenci máme už nechutně nabobtnalá varlata!“ :-).

Pánové a dámy (že bychom objevili novou Tamaru: :-)? ), včerejšek jsme nezvládli. Ani hráči na ledě, ani my v hledišti. Napravíme to v sobotu? Hráče čeká nelehký soupeř, nás o něco lehčí, než valaši. Ale pozor, fans scéna v Jičíně jde docela nahoru. A tak ukažme, kurde bele do psí chlupaté prdele, kdo bude v Jičíně doma! Ukažme, že jsme nezapomněli fandit! Ukažme, že ač nám ta královská koruna padá z hlavy, tak stále ji můžeme nasadit… Plní se už druhý bus, pojeďte všichni. Akustika tamního zimáčku a sektor na stání, ve kterém budeme pokupě, to nám pomůže !!!

P.S. Ve 30. minutě včerejšího zápasu vytáhly oba kotle transparenty (my pak jeden z jich necháváme viset pod sektorem do konce zápasu) poukazující na nesmyslné represe vůči příznivcům Chomutova za jejich rasitické? chování. Stejně tak se zachovaly fanouškovské tábory v Přerově, kde hostoval Prostějov. Sám za sebe řeknu – řvát na hráče tmavé pleti cosi o opici je pochvovina, ale to co média, klub a další rozpoutali vůči těm viníkům poté, to bylo opravdu nechutné. Zde včerejší transparenty:

Přerov – A.C.A.B.. Monkey Bussines
Prostějov – Za „vopici“ do vězení? CP & HH držte se!
Vsetín – Stop opičí hysterii
Havířov – Inkvizice s novou tváří – média! Za opicí do Zoo, za „opici“ do vězení?