Snad nejméně atraktivní zápas je před námi. Středa, poslední tým tabulky, navíc tým, jehož fanoušci k nám příliš cestu neváží. Nic ideálního pro nového spíkra, kterého dnes máme v plánu vyzkoušet.

Vzhledem k tomu, že zápas toho na tribunách moc nenabídl, okořením svůj report o několik subjektivních pocitů, které některé z Vás nemusí zajímat. A tak kdo na ně není zvědavý a nemá chuť poslouchat to plkání, nechť zavře tuto stránku a hupsne na chvíli třeba na Facebook. Tady to totiž v následujících řádcích nebude žádná pozitivní sláva…

Scházíme se kolem páté hodiny u pokladny, kde prodáváme nálepky a lístky do kotle. Tak nějak dáváme poslední šanci těm, kteří lístky do kotle kupují, ale jejich angažování v tom kotli je nulové. Po včerejšku máme několik adeptů, pro které už vstupenka asi nebude, jelikož být první třetinu v sektoru a druhou pak na béčku, to je přinejmenším na liskanec. Ten jsme však odložili, volili jsme cestu vyhození ze stadionu. Tímto si včera prošel mládenec se svou partnerkou, kteří na vstupném sice ušetřili 40 Kč a koupili si za ně BeBe dobré ráno a gumové medvídky, avšak od poloviny zápasu už byli odejíti mimo stadion. Budiž tohle exemplární příklad pro všechny, kteří…

Zápas začíná, vlajku HZ necháváme spočnout a pod sektorem vyvěšujeme pouze vlajku „Trikolóru“. Rumařům visí obě jejich zástavy. Od úvodního buly je na místě pro spíkra mladý Dominik, který je značně nervozní a tak se mu snažíme napovídat a radit, aby svůj spíkrovský debut jakž takž zvládnul. Kotel není zaplněn nikterak dobře, ale i v tom počtu šlo fandit a mladému klukovi s megafonem pomoct. Co mě však zaráží, to je neochota lidí.  Jo, někteří fandí naplno, jiní však třeba netleskají, další pak sedí a neotevřou pusu. Ano, to jsou ti fanoušci, kteří už kliknuli na eFBíčku, že se zúčastní vánočního výjezdu do Prostějova, na zdi události už už málem řeší, jestli rum nebo vodku, ale fandit doma, když je to potřeba, to je asi pod jejich úroveň! Když se jednoho z těch lidí zeptám, proč trávili zápas tak jak trávili, proč nepomohli nám všem s fanděním a spíkrovi při jeho premiéře, dostávám odpověď, z které jsem si zblul půl pokoje…

„Jestli bude spíkr, ze kterého bohužel respekt nejde tak se to může rovnou zabalit. Nikdo tam neřval a on si toho vůbec nevšímal.“

Aha, takže abych to správně pochopil – spíkr musí mít respekt od úvodní minuty a pokud nemá, vysereme se na to? Co to kurva je za myšlení? Právě proto, do prdele, jsme osazenstvo kotle burcovali předzápasovým článkem (máslo na hlavě však mají i někteří, kteří burcovali – a to je hodně žalostné), ve kterém jsme žádali trochu podpory právě tomu člověku, který dělá to, na co jeho kritici nemají koule! My mu máme pomoct tím, že budeme fandit! Kdybychom mu takhle pomohli, měl by sám ze sebe daleko lepší pocit, spadl by z něj stres, nervozita atd. A né že si řekneme – „Hmm, on u mě nemá respekt, seru na to.“ Píšu o věcech, které mne v noci budily ze sna, protože tohle je opravdu absurdita všech absurdit! Koho tam tedy máme postavit? Nikdo si to nezkusí, ale kritizovat bude… Jak typické pro náš národ – kdo nic nedělá, nic nezkazí… Postavíme tam tedy hadrového panáka, když jinou osobu nemáme? Pokud ano, dejte prosím vědět, jaký výraz ve tváři mu namalovat. Když ho uděláme zamračeného a mírně nazuřeného, bude mít u Vás ten panák respekt? Začnete pak fandit? Nikdo se mě neptejte na jméno toho člověka, který mi tuhle grcálinku napsal, to jméno nesdělím. Jednak by to ode mě nebylo fér, jednak také doufám, že nejen tento člověk, ale celá skupina kolem něj se probere a vzpamatuje. Protože takhle to dál nejde! A samozřejmostí je dodat, že spíkrovat může kdokoli z Vás!

Uff, to jsem se zas nasral. Raději odhlečíme téma. Ale čím? Srát na odlehčení. Nebudeme se plácat po ramenou, když není důvod. Atmosféra zápasu z naší strany nebyla ideální. Ano, rozumím a napsal jsem to už v úvodu – méně atraktivní zápas už asi neexistuje, ale i tak jsme se mohli v hledišti bavit, prozpěvovat si a mít ze sebe dobrý pocit. Z hráčů jej máme už delší dobu, kdybychom jej měli i ze sebe, neznal bych ideálnější kombinaci. Kam by se na ni hrabala slavná vodka s džusem či rum s kolou…

Ve druhé třetině vyvoláváme jména marodů, jeden z nich si zaslouží víc než „pouhé“ vyvolání. Jsem havířovák, v dresu svého klubu chci vidět prioritně havířováky či kluky, mající k týmu či městu zvláštní a osobitý vztah. Honza Maruna, ač se na počátku sezóny mohl trápit sebevíc, ač je zraněný a není jisté, kdy nastoupí, tak stále je to pro mě AZeťácká ikona. Mnohými činy si získal mou přízeň a já věřím a vlastně i vím, že nejen mou. A tak je nad kotlem zvednut transparent „AZ bez Mařky je jako pivo bez pěny“.

Krátce k hostům. Dlouho jsem si myslel, že žádní nepřijeli, ale po gólu jakéhosi hocha od bobří řeky se výkřikem projevila asi šestice floutků. Bez jediného šaliku, tuším že za celý zápas zakřičeli jednou. Ale aspoň přijeli a po brance svého týmu se radovali. To třeba takoví jičíňáci nesvedou a sedí tu zcela anonymně… Nebo ne, možná jim křivdím, možná mají branky svého týmu natolik na háku, že jim ani koutek necukne.

Ve třetí třetině je pak pověšen dlouhý transparent pod kotel, který poukazuje na mnohé absurdity těchto dní. Pozor, nijak se nezastávám třeba vsetínských v Přerově, ale minimálně jiné dva příklady bych měl – autobus s brňáky havaruje na dálnici, nad místem krouží vrtulník, kolem dvacítka policejních aut, zásahová jednotka, plný internet o tom, že agresivní chuligáni zablokovali dálnici. Kdo však vnímá i jiné weby, než novinky.cz, tn.cz apod, udělal si obrázek sám. Pokračovat bych mohl třeba incidentem votroků v Jablonci. Ale škoda mluvit… Nechci si poblít i druhou půlku pokoje. Protože sotva jsem ji vyčistil. Byla totiž kompletně zblutá poté, co jsem viděl Krimi zprávy na Primě či reportáže v jiných televizích. Holt tito novináři to mají snadné. Co uvaří, to český konzument sní. Hurá, třikrát sláva! Kvůli toho všeho tedy visí všeříkající transparent „Mediální hit: Zločinci na 8? Fanoušci…“ Nad transparentem pak vlaje asi dvacítka tyčkovek.

Zápas končí, klasická děkovačka. Nemám nic proti tomuto hráči, stejně jako jsem neměl nic proti Koláčovi či Bursovi, ale není mi úplně jasné, proč na děkovačce vyvoláváme Petra Kanka hned po jeho prvním utkání. Nevím, ten hráč by si to měl zasloužit svými výkony, svými góly, svými činy, svými gesty. Jo, jasně, teď mi mnozí namítnou, že přihrál na dvě branky a že je tu nový. No a co? Proto mu takřka polezeme do zadnice? Já osobně, a chápu, že můžete mít nebo máte jiný názor, bych nového hráče malinko „vydusil“ a dal mu čas. Ale jasně, oukej, tohle je prkotina. Já ji však chtěl zmínit…

Mám prostě svůj názor, nebojím se ho napsat a především si za ním stojím. I když jsem třeba sám proti většině, nebudu ovce a nepůjdu s davem. Stejně tak jsem si od července stál a stále stojím za tím, že tento model ligy je nešťastný. Takže ne, nejsem generál po bitvě. Už před bitvou jsem tomu neprorokoval budoucnost.Já naprosto chápu potřeby klubu, že prostě každý zápas je určitý zisk ze vstupného a tak dále a tak dále. Těch objektivních důvodů, proč hrát co nejvíce kol je spousta a já je nezpochybňuji. Jakožto skalní fanoušek, jezdící na všechna utkání svého klubu, si však dokážu představit soutěž s 36-ti ligovými koly. Když to tak hrají ve skupinách západ a střed, proč bychom to tak nemohli hrát také. Šest volných střed by leckterému fanouškovi přišlo vhod, lidé by se na hokej malinko více těšili. Ale jasně, pro ty, kteří chodí „jen“ na domácí zápasy je tento model třeba fajn. Já a mí kamarádi jsme holt jiní a možná divní. My jezdíme i ven…

No nic, dost bylo kritiky. Je třeba se dívat dopředu. V sobotu přijede Přerov. Pokud bychom měli předvést to co včera, nemusíme na ten zimák ani chodit. Jo, na stupínku pro spíkra bude pan M., takže snad nahodí pořádně přísný výraz, ať jej banda bere. Uvidíme, jestli je to jen spíkrem nebo prostě a jednoduše – lidskou shnilostí. Pokud by měl být přístup lidí stejný jako včera, budu v sobotu v tom kotli naposled. Takhle to dál nejde, Kristova noho! Nač tam šaškovat, když vidím, že puboši kolem mě to mají na háku? Do kotle jdu s tím, že volím odlišný způsob přístupu k zápasu než zbylí lidé na stadionu. Do kotle přece nejdu ze zvyku nebo proto, aby se na mě mí kámoši v kotli nedívali skrz prsty. Do kotle jdu fandit svému klubu, svým hráčům, jdu dělat reklamu havířovskému publiku. Pokud bychom do kotle měli chodit se stejnými ambicemi, jaké mají lidé na béčku, tak ten kotel zrušme. Nebo né, nic nerušit, jen já prostě radši zvolím jiné místo na zimáku. Třeba je chyba ve mě (v nás, kteří se o něco snažíme) a lidé to možná chtějí jinak. Když dostanou prostor, třeba se něco změní. Každopádně – změnit se něco musí! Protože bando, TROCHU ŽIVOTA do toho umíráni!

Ještě mě napadlo závěrem. Já osobně mám permici, mnoho lidí z organizační skupiny ji má také. I přesto jsme dali hlavy dohromady, šli za vedením a snažili se Vám všem, kteří do kotle chodí, vyjednat lepší podmínky. Ano, dalo by se říct, že blbá dvacka. Ale dvacka k dvacce, však to znáte. Víc než o dvacku tam jde o to, chtít něco změnit! Mohli jsme se na to vysrat, pro nás to žádné výhody nepřináší. Ale zde jasně vidíte, že to neděláme kvůli svým výhodám! Máme pocit zodpovědnosti za havířovskou fans scénu, děláme to pro ni, děláme to pro Vás! Věřte, že je pak smutné vidět, jak si toho někteří pranic neváží. I proto jsem o pár řádků výše zmínil a zmíním ještě jednou – možná to dělám(e) špatně. Možná by to jiní udělali jinak, lépe. Čert ví.

P.S. Nemáte někdo číslo na čerta, rád bych to chtěl vědět…