Odveta s Přerovem připadla na středu a tak je ve hvězdách, jakým způsobem k tomuto zápasu vyjedeme. Zkoušíme plnit bus a ono to po nedobrém rozjezdu kupodivu jde. A tak po nějakém tom pivku na Plechárně a nakoupení potřebných zásob nasedá 39 fanoušků (včetně řidiče) a míří na Hanou…

Cesta probíhá naprosto v pohodě, tradiční zastávka na naší oblíbené benzince nás sice trochu zklame, jelikož z důvodu rekonstrukce se neprodává naše nejoblíbenější výjezdové občerstvení (rozseknutá cikánka), avšak ani to nám nekazí náladu, v buse se začíná prozpěvovat, blíží se Přerov.

Vjíždíme do města v čase, kdy v pohodě stíháme začátek zápasu. Policejní auta nás však navádí kdesi do slepé ulice a tam nás zastavují. Celý autobus je obklíčen mnoha těžkooděnci, všichni musí ven z busu, podívat se hezky do kamery, ukázat občanku, říct své jméno a příjmení. Když jsem si na Plechárně dělal srandu, že nejedeme do Přerova ale do tábora (s malým „T“), netušil jsem, že se mi má slova ještě vrátí. Opravdu jsem si připadal jak ti plantážníci ve čtyřicátých letech… Celá tahle komedie nás zdrží o dobrých 20 minut. Je vidět, že vsetínská tsunami zamávala s místními policisty natolik, že si své komplexy léčí nesmyslně na nás. Nevím, proč nás stopují ještě pár kilometrů od haly, když tohle všechno se mohlo (když už to muselo být) uskutečnit přímo u vchodu na stadion, kdy by natočení jedinci už mohli jít dovnitř, aby sledovali zápas. Ale ono se není nad čím podivovat, aktivní fanoušci už dávno vědí, že ono „pomáhat a chránit“ se při sportovních událostech často míjí účinkem… Každopádně, nechci vidět, jak to bude v Přerově vypadat, až zde opět přijedou chlapci a chlapi ze Vsetína…

Po natočení a sepsání všech účastníků zájezdu jsme přes celé město eskortováni k zimáku. Cestou nás doprovází dobrých 10 houkajících policejních aut. K bráně pro hosty přijíždíme asi v polovině úvodní třetiny, opět nás čekají masivní policejní síly, avšak ouha, u vstupu na zimák nečeká nikdo z pořadatelů, ani prodavač lístků, jen asi dva vykulení členové ochranky, kteří absolutně neví, co mají dělat. A tak spousta lidí vchází na zimák zadarmo. Domlouváme se, že s fanděním začneme až budeme kompletní. Jenže to už do našeho sektoru přichází ochranka a od neplatičů chce vidět vstupenky… Začíná hra kočky s myší, to když někteří z fanoušků tvrdí, že vstupenky zakoupili, ale už vyhodili, že v návštěvním řádu stadionu není napsáno nic o tom, že vstupenku musí mít každý u sebe po celých 60 minut…

Mnozí po krátkém dohadování nakonec lístky kupují, na některé je výberčím zapomenuto a tka mají utkání zdarma, já chci poznat zákoutí přerovského zimáku a tak hra s ochrankou pokračuje dál, jdu se v doprovodu podívat do přerovské VIPky, za panem manažerem. Ten mi neustále povídá něco o českém hokeji pro fanoušky, já si po chvíli vyjednávání a upozornění na absurdity, že přijedeme v půlce třetiny a stejně není nikdo připraven nám prodat lístky, lístek kupuju. To už se na mne upínají pohledy celého přerovského kotle (VIPka s kotlem domácích téměř sousedí), mým směrem jsou ukazovány posunky jako podříznuté hrdlo apod, no nádherné okamžiky, co Vám budu povídat. Má účast v těchto místech zapříčinila i to, že domácí mírně oživují svůj nikterak velký pokřikový repertoár a tak místo podpory svého týmu spouštějí „Džejár je piča“. Úžasné, pro tyto chvíle stojí za to chodit na hokej :-). V tomto miluji Přerov.

Po vyřešení situace ohledně vstupenky jsem odveden opět mezi své, cestou kolem sektoru si připadám jako Barák Obama, to když dva členové ochranky komunikují stylem: „Pozor, hlídej si zadek, hrozí zde napadení námi vedeného jedince…“ 🙂

Přicházím do sektoru, ve kterém se schází 40 fanoušků AZetu (39 bus + 1 automobilový), věšíme vlajku havířovské zvěře a začínáme s fanděním. Na zábradlí vylezou dva spíkři, kteří se tak nějak střídají a po celých 60 minut kvalitně hecují sektor…¨

Abych napsal něco málo k domácím. Maximálně nezaujatě je porovnám s domácími, kteří nás hostili zhruba před měsícem. Jejich kotel je zaplněn asi z poloviny oproti poslednímu utkání, i dopping (zřejmě i vzhledem ke stavu zápasu) je po celé utkání mnohem slabší… Nutno zmínit, že v první třetině si dvakrát zafandí s námi, to když společnými pokřiky upozorníme na palčivost některých fanouškovských represí. Krom vlajek na tyčích, které vytahují v poslední třetině, se ničím jiným neprezentují. Za zmínku také stojí práce přerovských švadlenek, které daly do pucu potrhanou vlajku „Přerovská šlechta“, která tak může hrdě viset nad kotlem. Celkově však domácí rozhodně zklamali. Jak říkám, vzhledem s porovnáním z minulého vzájemného duelu.

Naopak hosté, kteří jsou ve zcela totožném počtu jako minule, fandí celý zápas nadmíru dobře. Během utkání není hluchých míst… Krom fandění se baví například vylepováním havířovských samolepek, tolik jsem jich na cca 50-ti metrech čtverečních ještě neviděl :-).

V závěrečné třetině se slezané prezentují i malou choreografií – a sice mávací dvacítkou modrých a dvacítkou bílých vlaječek. Závěrečná děkovačka jen podtrhne výborný dojem z celého utkání a my můžeme jít k busu. Od východu ze zimáku až po autobus je kordon těžkooděnců, kteří ten den neponechali vůbec nic náhodě.

Nastoupíme do busu, opouštíme Přerov, po mnoha kilometrech stavíme na benzíně, abychom se občerstvili, jeden plný tranzit je nám stále v patách. To už se ale v autobuse bavíme po svém, Vojtěch Lišák se přestrojil za Santu Clause a účastníkům výjezdu rozdává vánoční dary v podobě svého neopakovatelného rapování. Za zpěvu vánočních koled, nových chorálů a dalších více či méně dementních popěvků přijíždíme ve výborné náladě až do našeho milovaného města, dáme pár kousků na Plechu a valíme do peřin.

Kdo se aspoň trochu povznesl nad policejní buzeraci, musí uznat, že to byl vskutku parádní výjezd, jen více takových. Výborná nálada tam i zpět, výborné organizované fandění, ty tři body snad každému nahradily těch 10 minut, které kvůli policejní šikaně neviděl.

Závěrem snad jen jediné. Před výjezdem jsem se setkal s názory, že ten a ten do Přerova nepojede, protože ochranka a kdesi cosi. Proboha, jezděme podporovat svůj klub, serme na ochranku. Oba letošní přerovské zápasy byly naprosto v pohodě, co se týče přístupu securitky k havířovskému fanouškovi. Pozor – kdyby ochranka chtěla, mohla se na havířovácích „vyřádit“ či mstít i včera, neboť někteří z hostů asi dostatečně nesklonili hlavu, když šli čurkat, tudíž pár papindeklových stropnic skončilo zlomených na zemi. Ale jak říkám, ochranka byla v pohodě… A druhá věc, na kterou bych chtěl reagovat. V Přerově si vymysleli, že sektor hostí bude za bránou. OK, v pořádku. Stejně tam přistupují ke všem hostujícím fanouškům, kteří na tamní zimák přijedou, není to nic proti havířovským. Když si navíc vybavíte přerovský zimák, tak hosty vlastně ani nikam jinam umístit nemohou… Berme to jako fakt, tak to prostě je. A pokud se mi z úst derou slova o českém hokeji pro fanoušky, tak bych si za těmi slovy měl stát a řídit se jimi. Přerovský fanoušek nemůže za to, že hosté mají sektor tam a tam. Takže si zachovejme svou tvář a identitu a přejme fanouškům, aby se k nim lidé z vedení hokejových klubů chovali fér. Nebuďme zákeřní… Komu tak hrozně vadí ten hostující sektor, kdo nemá přehled o hokeji jako doma na gauči při sledování ČT čtyřky, tak tam příště nepojede. Ti, kteří mají jiné výjezdové priority, než mít jedinečný přehled o dění na ledě, pojedou příště zas… Poražme přerovské fanoušky jinak, než tím, že jim budeme házet klacky pod nohy… Máme své zbraně, těmi bojujme!

Díky všem účastníkům za super výjezd!