Dnešní report bude možná více obsáhlý a bude popisovat nejen dění na tribunách, ale chtěl bych do něj vcucnout a nějaké své názory a postoje, které třeba někoho zajímají. Koho ne, omlouvám se mu za znehodnocení reportu, nechť tedy okoukne jen fotky a videa, která sama o sobě ukazují to, jak velká vizuální kvalita včera na tribunách panovala…
Samotný zápas začíná pro skupinku malířů a lepičů již něco po desáté ráno, to když se opět scházejí v jedné havířovské tělocvičně, aby si malinko pohráli s ďáblem. Ne, pozor, není to žádný sraz satanistů, kdy je v temné místnosti vyvoláváno jeho veličenstvo. Různorodost ultrasáků je patrná při zjištění věková skladby. Ta nejmenší má asi 7 let, ten nejstarší pak točí 4. životní desítku. Když jsme u těch desítek, pár jich to dopoledne padlo… Asi za tři hodinky je snaha dokončena, choreo se balí, jdeme něco sníst a pak už šupito presto na zimák…
Počasí nevlídné, prší, to asi odráží i celkovou návštěvu na stadionu, která nebyla ideální… Havířovský kotel je však zaplněn docela klasicky a připraven na souboj se zdatným rivalem. Tím jsou chlapi ze Vsetína, dle mého náš největší fanouškovský konkurent v poslední době. Ti přicházejí do haly velmi postupně, mnozí až po začátku střetnutí, prohlídky havířovské securitky jsou velice důkladné.
To už se ale havířovské publikum raduje z velmi brzkého dvougólového vedení, které by kotel domácích mělo dostat do varu. Trojbarevní se rozjíždějí pozvolna, jelikož před zápasem to malinko organizačně skřípe. Megafon po mnoha peripetiích dorazil až na poslední chvíli, buben či vlajky na tyčích nedorazily vůbec, trochu nám prostě selhala organizace. A tak se první třetinu vzpomíná na úvodní novodobou sezónu a fandí se bez bubnu. Vzhledem k tomu, že v posledních měsících jsme na něj už docela zvyklí a s bubeníkem už tak nějak sehraní, vznikají při fandění menší prostoje, v první třetině to není špatné, avšak není to ani nic, čím bychom se měli, na své poměry, chlubit. Mimo fandění dbáme i na vizuální prezentaci tribun a tak je pod kotlem vyvěšena flaga Havířovské Zvěře (která brzy projde generální opravou) a pak také dvě vlajky Rumařů.
Své 3 zástavy věší i hosté, kteří téměř komplet dojeli oděni do zimních čepic v klubových barvách, což dává velice dobrý efekt. Věší vlajku své ústřední skupiny (GPH Vsetín), dále pak historickou zástavu „Zbrojovka Vsetín“ a trojlístek zakončují vlajkou Moravskou. Přijelo jich asi 65 (bus + nějaké to auto) a jak je u nich už zvykem, fandí velice kvalitně od první minuty… Během utkání si připravují 3 vizuální prezentace. Nejprve vytahují nápis „Vsetín na cestách“, k tomu namalovaný autobus ve svých barvách, do toho drží nějaký ten kartón a mávají množstvím vlajek na tyčích. Těmi mávají i nesčetněkrát během celého utkání. O přestávce mezi prostřední a závěrečnou třetinou pak chystají kartoniádu na sedačky, kartony (žluté a zelené) jdou nad hlavy asi v polovině třetí části, vypadá to hezky. Vypadá to hezky i proto (a to bylo včera jejich velké plus), že po celý zápas jsou maximálně u sebe, jednotně, nejsou roztahaní po celém sektoru, jako to tady mnoho jiných fans uskupení již předvedlo. Tohle je pro mě, co se týče výjezdů, docela zásadní věc a vsetínští ji u nás do puntíku splnili. Za jejich včerejší představení jim musím vzdát hold, fandili celý zápas, vesele si prozpěvovali i v závěrečných minutách střetnutí, kdy o výsledku bylo prakticky rozhodnuto. Vzhledem k poměru počet/výkon bych se nebál říct, že z hlediska hostů to bylo jedno z nejlepších fanouškovských představení za posledních několik hódně let. Pro někoho bylo překvapením i to, že se nijak neškádlili s ochrankou a snad poprvé proběhl zápas s nimi maximálně v klidu. Budiž včerejší vystoupení ovcomrdů inspirací pro ty, kteří na výjezdech fandí jen když se vyhrává…
Abych ale zabrousil zpět k domácím, Ti na druhou třetinu vytahují buben a začínají mnohem více zapojovat pravou stranu. Ta je dnes sice bez svého hlavního lídra, avšak i ten je zdařile zastoupen a spolupráce kotle se zbytkem „áčka“ tak opět funguje. V polovině druhé části hry přichází na řadu dopoledne kreslená choreografie. Pod kotel je přes vlajku vyvěšen černo-červený transparent „Silesian devils“, nad hlavy jde pak plachta na níž je vyobrazen ďábel. Choreo se myslím povedlo na jedničku a sklidilo úspěch. Je na místě ještě poděkovat kotelníkům, kteří plachtu tahali až nahoru, plachta byla větší než je samotný sektor, avšak její bezproblémové vytažení bylo právě zmiňovanými mladíky zachráněno, takže velký dík!
V závěrečné třetině se AZet ujímá vedení a já se tímto musím omluvit Říčanovi. Byl jsem mu nevěrný, po delší době, možná že vůbec poprvé, jsem masturboval u hokejové ekvilibristiky jiného hráče, než je má oblíbená šedesátdvojka. Ano, u slalomu Honzy Koláče (mimochodem, podobný jsem s dřevěnou Lionkou a tenisákem předváděl v devadesátých letech u nás na parkovišti, než banda nakoupila auta a z hřiště se bohužel stalo parkoviště) jsem schován za vlajkou a mírně popotahuji předkožku na svém mužství, zatímco ostatní točí šálami nad hlavou… Neskutečný gól!
Když do konce zápasu chybí pár minut, vytahují domácí více než 20 vlajek na žerdích a oslavně s nimi několik minut mávají. Poté už jen následuje děkovačka obou táborů, havířovští hráči vyjádří poděkování a respekt i vsetínským fanouškům (možná i ti hráči zaregistrovali jednu opakovačku, kdy si během hry odpovídá kotel hostů a domácích, což vyznělo parádně), oba kotle poděkují těm svým a plejeři odjíždějí do kabin. Fanoušci obou týmů však na tribunách ještě chvíli zůstávají a skandují. V obou sektorech jsou slyšet pokřiky o nenávisti k jednomu týmu naší východní skupiny…
Zápas to byl výborný, se vším všudy, nic nechybělo, snad kromě pyrotechniky :-). Drama do posledních minut na ledě, dva kotle produkující velmi dobrou atmosféru, dva kotle s pěknými prezentacemi. A tak říkám ještě jednou, je jen škoda, že si cestu do hlediště nenašlo více fanoušků, než 14 stovek hlášených… K vsetínským jsem se vyjádřil už dost, k nám bych řekl asi to, že jsme podali určitý standart, avšak na soupeře takových kvalit jsme rozhodně měli předvést lepší výkon. Určitě jsme tomu mohli dát víc, k ideálu něco chybělo. Budiž to mírným varováním před velkým mobilizačním výjezdem, na který se všichni hlaste! Sám jsem překvapen, kolik lidí je už nahlášeno a tak to vypadá, že bychom mohli vyjet v krásném počtu! HLASTE SE DALŠÍ, bude to velké, nebudete litovat!
Také bych se rád vyjádřil ke vztahům fanoušků Havířova a Vsetína. Já osobně zažil se vsetínskými mnoho setkání, na přelomu tisíciletí jsem od nich utržil spousty ran a vždy je bral jako nenáviděného rivala. V těch letech bylo město Vsetín městem sparťanským. Časy se ale mění. Sice ještě na podzim roku 2010 proběhly souboje mezi zmiňovanými dvěma tábory, poté se však daly věci do pohybu a výsledkem je nepsaný smír mezi fanoušky Havířova a Vsetína. Pozor, smír není lezením do prdelí, jako to tady v dávných letech předváděl místní fanklub, to v žádném případě. Pouze se vzájemně neurážíme a nebereme si symboly. Na druhou stranu si neměníme šaliky, pokřikově se nezdravíme, nevítáme, nelížeme si otvory, neobjímáme se před fotoaparáty. Třeba i proto je při naší návštěvě Lapače minimum ochranky a policie, neboť pánové ví, že tam prostě nejsou potřeba. Můžu mít (nebo jiní pamětníci dávných let) jiný názor, avšak respektuji ten oficiální. A byl bych moc rád, kdyby to bylo respektováno každým, kdo tvoří havířovské publikum. I proto včera musel spíkr umravňovat některé fanoušky v sektoru, kteří zřejmě nevěděli… Jak říkám, dokážu se vžít do pocitu některých a chtít si zanadávat na soupeře, na druhou stranu je to určitě lepší takto (mít ze zcela konkrétních a zjištných důvodů smír s jedním z táborů a další tábory nenávidět), než se prezentovat tak jako pár let zpět… Raději už ani nevzpomínat.
Svůj report dnes zakončím menším a snad stručným vysvětlením svých postojů. Mnozí si jistě všimli a některé to nenechalo klidnými, že jsem na domácím utkání s Přerovem a pak také v Porubě nebyl v sektoru, že jsem polevil i v dalších aktivitách a z výjezdu do Poruby nenapsal report. Důvodů je více, těmi menšími důvody jsou názorové neshody s některými kolegy z organizační skupiny, avšak hlavní důvod je zcela jiný a mnohem (alespoň pro mne) závažnější. K vysvětlení svého postoje bych použil jednu historku, která se mi včera přihodila a která to velice trefně vystihuje… O přestávce potkám mladíka, který se se mnou pouští do debaty, že by ta atmoška mohla být lepší. Začne se hrát, vidím mladíka mimo kotel, že by nějak aktivně fandil, to se říct nedá. Tohle je špatně. Kdekdo umí kritizovat, ale jak kritikou začne, tak stejně tak i skončí. Sám za sebe udělat něco konstruktivního, nějak pomoci, to už ne. A takových lidí je více. Chrlí nápady, názory, možná vylepšení, ale jejich snaha bohužel končí právě na tom internetu. Mnohokráte jsem si říkal, zda-li mi stojí za to, věnovat x hodin denně propagaci havířovské fans scény či soustavně psát a vymýšlet nějaké hecovačky. Protože není nic horšího, než když se delší dobu něčemu věnujete, na něčem pracujete a o něco se snažíte a pak se Vaše plány zcela minou účinkem, protože lidé jsou prostě líní a rozežraní… Ve vedení havířovské fans scény je pár lidí, na kterých to celé stojí a kdyby ti tím práskli, tak si nechci ani představovat, jak by to dopadlo. A mě prostě sere, že další se jen vezou. Vím, že to tak je všude, ale mnohdy mě to fakticky trápí… Proto jsem si řekl, že si zkusím, jaké je to se vézt. Na chvíli se vysrat na povinnosti, hodit vše za hlavu, nechat to na jiných, o nic se nestarat… Vím, není to dobré řešení. Říct si, že když nefandí tam ten, nebudu fandit ani já. Ale chtěl jsem, ať si tím lidé projdou. I kdyby se nad tím zamyslel jen jeden fanoušek, byl bych spokojen. Kdyby se zamyslel nad tím, že pokud tady něco chceme budovat a tvořit, musíme tvořit jinak, než pouhými slovy! Kritiku těch, kteří nehnou ani prstem, neberu. To není konstruktivní kritika, to jsou žvásty a bláboly… Už teď mám velkou naději, že se za nos chytli někteří lidé z organizační skupiny a všichni jsme si uvědomili, že v některých věcech jsme chybovali. Pokud by se, postupem času, chytili za nos i mnozí další, řadoví fanoušci AZetu, byl bych spokojen. Choďme do kotle, fanděme, dělejme čest svému klubu, podílejme se na jeho slávě. Být fanouškem je super věc. Své poslední věty věnuji konkrétně několika jedincům. Vyserte se na nějaké předsudky ohledně věku, vyserte se na to, že už nejste puboši a fandit je divné. Nestyďte se za lásku ke svému klubu. Tímto zdravím kluky z Boris Gangu, které jsem si velice rychle oblíbil a ctím k ním respekt. Více takových!
Vsuvka závěrem:
Vím, že dnešní report únavně natahuji, ale ještě jedno musím dodat. V nejbližších hodinách či dnech zasáhne, na 98%, mnoho fanoušků našeho klubu, jedna velmi nemilá a nepříjemná zpráva. Než, poté co se ji dozvíte, začnete psát své subjektivní názory, zkuste si prosím vyslechnout názory a argumenty těch, kteří do toho malinko více vidí. Není to žádné povyšování se osob, které ví prostě víc, je to pouhá přátelská rada. Věřte, že vím, o čem mluvím. Už teď se děsím toho, jak bude oficiální web klubu zaprasen „moudry“, možná bude zaprasen i náš web. Redakce ofiko webu to neudělá, nemá to ve zvyku, my však budeme „tvrdě trestat“ všechny kokoty. Ano, čtete správně, kokoty! Vedení klubu přeji pevné nervy při odpovídání na dotazy… Smrt anonymitě v sekci PTEJTE SE!